č. j. 31 A 3/2024 - 50  

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci

žalobce:   M. K.

zastoupený advokátem JUDr. Petrem Doležalem

sídlem Mazovská 476/2, 181 00 Praha

proti

žalovanému:   Krajský úřad Královéhradeckého kraje

   sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 13. 12. 2023, č. j. KUKHK-38506/DS/2023-4 DV,

 takto:

  1. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2023, č. j. KUKHK-38506/DS/2023-4 DV, se ruší v rozsahu, v němž žalovaný potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 7. 8. 2023, č. j. MMHK/348113/2023/OP/Jan, ve výroku o trestu; věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. Ve zbytku se žaloba zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

  1. Magistrát města Hradec Králové (dále jen „správní orgán prvního stupně“) shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobci uložil pokutu ve výši 6 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců od právní moci rozhodnutí a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
  2. Přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že dne 20. 3. 2022 v 18:44 hodin řídil na ulici Bratří Štefanů před domem čp. 60/39 v Hradci Králové ve směru jízdy do centra Hradce Králové osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, reg. zn. xxx, neřídil se svislou dopravní značkou „B 20a - Nejvyšší dovolená rychlost“, kterou byla nejvyšší dovolená rychlost v daném úseku zvýšena na 60 km/hod. Silničním rychloměrem RAMER10 C, výr. č. 12/0024, umístěným před domem čp. 60/39 v ulici Bratří Štefanů (GPS souřadnice: GPS délka 15°51'49.439" E, GPS šířka 50°12'53.009" N) byla vozidlu naměřena na odjezdu od měřícího zařízení (dosah radaru byl nastaven na 30 metrů) hlídkou Policie ČR rychlost 106 km/hod. Při zvážení možné odchylky silničního rychloměru ve výši +/- 3 % tedy byla vozidlu jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 102 km/h. Žalobce tak překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci daném úseku zvýšenou místní úpravou o 42 km/hod.
  3. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobce podal odvolání, které žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím. 

II. Obsah žaloby

  1. První žalobní námitka směřuje proti vymezení místa přestupku ve výroku rozhodnutí. Žalobce namítl, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti v místě vymezeném výrokem nebylo prokázáno. Žalobce se nemohl dopustit přestupku v ulici Bratří Štefanů, protože po této ulici nejel. Jedná se o úzkou ulici, která má dva jízdní pruhy, které od sebe ani nejsou odděleny středovou dělící čárou. Takové místo neodpovídá snímku vozidla z rychloměru, neboť vozidlo zjevně nebylo měřeno na takto úzké ulici. Ve spise jsou založeny mapové podklady od Policie ČR, které označují polohu dopravního značení B 20a, které však odkazují na ulici V. Nejedlého, která je na mapovém podkladu použitém policejním orgánem nesprávně označena jako ulice Bratří Štefanů. Žalobce na pochybnosti o určení místa měření upozornil v odvolání. Žalovaný se však s touto námitkou nevypořádal, přičemž správní orgán prvního stupně své závěry neopřel o žádné důkazy, ani je přesvědčivě neodůvodnil. Pochybnost o místu měření tak vznikla již ve správním řízení a nebyla správními orgány přesvědčivě vypořádána.
  2. Žalobce v této souvislosti namítl, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Zpochybnil klíčový a jediný důkaz o naměřené rychlosti, neboť poukázal na skutečnost, že bylo měřeno v zatáčce. V takovém případě je měření možné jen za splnění dodatečných podmínek, kterými se správní orgány nezabývaly. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že rychloměr pořídí snímek i v případě vadně provedeného měření. Žalovaný konstatoval, že závěru o měření v zatáčce nemůže přisvědčit, neboť ze snímku měření je zřejmé, že vozidlo odvolatele bylo změřeno na odjezdu na vzdálenost 30 metrů, přičemž v této vzdálenosti se vozidlo nemohlo nacházet v zatáčce.
  3. Na jedné straně stálo tvrzení žalobce, dle kterého bylo měřeno v zatáčce, na druhé straně stálo tvrzení žalovaného o tom, že se o zatáčku nejednalo. Tvrzení žalobce bylo podpořeno výtiskem mapy, do kterého byly zanesena přímka. Silnice se od této přímky odchylovala, tedy nemohla být sama přímá. Oproti tomu argumentace žalovaného nebyla podložena ničím. Žalovaný nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že se (měřené) vozidlo nemohlo nacházet v zatáčce. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože žalovaný nevysvětlil, na základě kterých podkladů či důkazů jej učinil.
  4. Žalobce nesouhlasí také s výší uloženého správního trestu. Správní orgány žalobci uložily citelný trest, a to pokutu 6 000 Kč a zákaz činnosti v délce trvání 8 měsíců.
  5. Při hodnocení povahy a závažnosti přestupku správní orgány obecně přihlíží k zákonem chráněnému zájmu, který byl porušen či ohrožen podle § 37 písm. a) ve spojení s § 38 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Tento zájem správní orgány identifikovaly jako bezpečnost a plynulost silničního provozu. Tím však porušily zásadu zákazu dvojího přičítání, protože bezpečnost a plynulost silničního provozu je objektem přestupku, tj. znakem skutkové podstaty. Správní orgány naopak porušily povinnost individualizovaně posoudit povahu a závažnost přestupku, neboť k té neuvedly nic.
  6. Správní orgány jsou povinny hodnotit také způsob spáchání přestupku podle § 37 písm. a) ve spojení s § 38 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky. Správní orgán patrně zaměnil „způsob spáchání přestupku“ za „objekt přestupku“, neboť ve své úvaze o způsobu spáchání přestupku uvedl toliko, že bylo posuzováno jednání spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 42 km/h (což bylo již subsumováno pod příslušnou skutkovou podstatu), které ohrožuje bezpečnost provozu (objekt přestupku). Odůvodnění „způsobu spáchání přestupku“ tedy se způsobem spáchání přestupku nesouvisí, neboť odkazuje na objekt přestupku.
  7. Správní orgán prvního stupně rovněž odkázal na spáchání přestupku aktivním jednáním, za použití osobního vozidla, na místě veřejnosti přístupném. Tyto úvahy jsou však podle žalobce zcela nezákonné, neboť opět porušují zásadu zákazu dvojího přičítání. Nejvyšší správní soud výslovně konstatoval, že tohoto přestupku se jinak, než konáním a na místě veřejně přístupném, dopustit nelze. Zohlednění této skutečnosti představuje porušení zásady zákazu dvojího přičítání a je důvodem pro zrušení rozhodnutí soudem. Skutečnost, že k přestupku došlo při řízení motorového vozidla je přímo hypotézou skutkové podstaty. Je tedy vyloučeno, aby byla opětovně uvažována při úvaze o trestu.
  8. Následně žalobce namítl, že spáchal přestupek z nedbalosti a tato okolnost měla být zvážena v jeho prospěch. Nedbalostní zavinění je totiž lehčí formou zavinění než forma úmyslná. Klást nedbalostní zavinění pachateli k tíži žalobce považuje za raritní. Přestupek byl spáchán v nejlehčí možné formě zavinění, neboť zavinění ve formě nedbalosti nevědomé je při překročení rychlosti v obci o více než 40 km/h nemyslitelné. Již samotná skutková podstata a zákonem stanovené tresty za její naplnění počítají s tím, že přestupek je spáchán buď úmyslně, nebo v nedbalosti vědomé. Proto není možné zavinění ve formě vědomé nedbalosti klást pachateli k tíži.
  9. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

  1. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rekapituloval související skutkové okolnosti. Měření rychlosti bylo provedeno v ulici Bratří Štefanů u čp. 60/39, což prokazují GPS souřadnice a plánek místa měření. Z přílohy č. 1 k vyjádření žalovaného je zřejmé, že označení ulice Bratří Štefanů je jak pro úzkou komunikaci, která pokračuje od křižovatky s ulicí Kladská, tak i pro silnici I. třídy č. 11, která prochází souběžně.
  2. Žalovaný uvedl, že zákonnost provedeného měření byla ověřena ze snímku radarového měřiče za pomoci šablony, kterou správní orgán prvního stupně v rámci dokazování řádně vyhodnotil a v protokolu o dokazování popsal. Po vyhodnocení zmíněnou šablonou lze jednoznačně konstatovat, že měření rychlosti bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze. Měřené vozidlo se pohybuje ve vymezených polích „Začátek prostoru“ a „Konec prostoru“, které ohraničují kolmice vztyčené protnutím šikmých linek prodloužením vybraného svazku. Měřené vozidlo se po dobu měření nacházelo v radarovém svazku. Ze snímku je dále zřejmé, že v radarovém svazku se nenachází žádný předmět nebo překážka, která by mohla způsobit reflexi a měla tak možný vliv na měření. Zařízení umožňuje měření rychlosti vozidel pouze na krátké vzdálenosti, a není tak možné přiřadit výsledek měření jinému vozidlu než tomu, které se nachází na snímku. Na odjezdu vozidla zařízení pracuje tak, že nejdříve měří a na závěr, po testech, pohybující se objekt vyfotí. Toto se děje nezávisle na vůli obsluhy, která pouze před začátkem měření nastaví na radaru rychlost, jejíž překročení je pak automaticky zaznamenáváno. Vzájemně nastavené úhly radarové hlavy a kamery nelze měnit, obsluha radaru však musí dodržet rovnoběžnost osy jízdy měřeného vozidla s podélnou osou vozidla, ve kterém je měřící zařízení zabudováno. V opačném případě by změřený objekt na snímku nebyl zachycen, nebo by byl zachycen pouze částečně. Rovnoběžnost vozidla s měřičem s rovnoběžností osy jízdy měřených vozidel dodržena byla, což odpovídá i postavení vozidla ve snímku po jeho vyhodnocení.
  3. K tvrzení, že měření bylo provedeno v zatáčce, žalovaný uvedl, že ze snímku měření je zřejmé, že vozidlo žalobce bylo změřeno na odjezdu na vzdálenost 30 metrů. Z plánku místa měření vypracovaného prap. Ing. M. D., který měření prováděl, a dle GPS souřadnic, je jasně vymezeno místo umístění měřiče a je zřejmé, že v měřené vzdálenosti (30 metrů) se vozidlo nemohlo nacházet v zatáčce.
  4. Žalobce věděl, že se pohybuje (jede) v obci, v úseku, kde byla svislou dopravní značkou B 20a („Nejvyšší dovolená rychlost“) nejvyšší dovolená rychlost zvýšena na 60 km/h. Věděl tedy, že jedná protiprávně. K výši uložené pokuty žalovaný uvedl, že byla zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková její výše odpovídá konkrétním okolnostem řešeného případu. Správní orgán prvního stupně výši správního trestu náležitě odůvodnil na str. 13 až 14 prvostupňového rozhodnutí a žalovaný se s tímto odůvodněním ztotožnil.
  5. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

  1. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s. Žalobu shledal zčásti důvodnou.
  2. Soud v této věci posuzoval, zda správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav, a to konkrétně, zda bylo prokázáno, že k překročení rychlosti došlo v místě vymezeném ve výroku prvostupňového rozhodnutí a že vozidlo žalobce nebylo měřeno v zatáčce (IV.A). Následně se soud zabýval tím, zda správní orgány nepostupovaly při stanovení výše uloženého trestu v rozporu se zákazem dvojího přičítání (IV.B).

IV.A Místo spáchání přestupku

  1. Žalobce namítl, že překročení nejvyšší povolené rychlosti v místě vymezeném výrokem nebylo prokázáno. Přestupku se nemohl dopustit v ulici Bratří Štefanů, protože po této ulici nejel. Jedná se o úzkou ulici, která má dva jízdní pruhy, které od sebe ani nejsou odděleny středovou dělící čárou. Takové místo neodpovídá snímku vozidla z rychloměru, neboť vozidlo zjevně nebylo měřeno na takto úzké ulici. Mapové podklady založené ve spise odkazují na ulici Víta Nejedlého, která je nesprávně označena jako ulice Bratří Štefanů.
  2. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je místo spáchání přestupku označeno jako ulice „Bří Štefanů před domem čp. 60/39 v Hradci Králové ve směru jízdy do centra Hradce Králové“. Rychloměr, jímž bylo překročení rychlosti zaznamenáno, byl umístěn „před domem čp. 60/39 v ulici Bří Štefanů (GPS souřadnice: GPS délka 15°51'49.439" E GPS šířka 50°12'53.009" N)“. Vozidlo žalobce bylo změřeno na odjezdu a dosah rychloměru byl nastaven na 30 metrů.  
  3. Takto bylo místo vymezeno již v oznámení o přestupku ze dne 20. 3. 2022. Součástí správního spisu je fotodokumentace a plánek z místa měření rychlosti. Na plánku místa měření (čl. 91 správního spisu) je zachyceno pod bodem 1) místo zanesením GPS souřadnic, na kterých byl umístěn rychloměr, s poznámkou a šipkou naznačující směr měření, a to k ulici Víta Nejedlého. Ve směru měření je komunikace označena dle plánku místa měření jako ulice Bratří Štefanů. Pod bodem 2) je označeno také umístění dopravního značení B 20a. Umístění dopravního značení je dále doloženo fotografií komunikace na čl. 90 správního spisu. Místo měření (místo na komunikaci, na níž bylo měřeno vozidlo žalobce) je dále zachyceno na fotografii na čl. 89 správního spisu. Na této fotografii jsou zřejmé dva jízdní pruhy ve směru jízdy do centra Hradce Králové. Oba jízdní pruhy jsou odděleny podélným přerušovaným vodorovným dopravním značením. Tímto dopravním značením jsou pruhy odděleny rovněž od křižovatky s vedlejší komunikaci. Ze zanesení pozice rychloměru do plánku místa měření je zřejmé, že právě v místě této křižovatky stálo vozidlo policejní hlídky, a to ve směru, jenž je přímo zachycen fotografií na čl. 89 správního spisu. Umístění vozidla policejní hlídky správní orgán prvního stupně rovněž ověřil zanesením GPS souřadnic a jejich bezprostřední kontrolou při ústním jednání na serveru Mapy.cz. Podle záznamu o přestupku pořízeného rychloměrem RAMER10 C se vozidlo nacházelo v druhém jízdním pruhu, přičemž ve spodní části pořízeného snímku je viditelné podélné přerušované vodorovné dopravní značení. Totéž platí pro snímek na záznamu zachycující přiblížené vozidlo, byť v tomto případě je dopravní značení viditelné méně zřetelně.
  4. V předchozím odstavci předestřená skutková zjištění ve svém souhrnu umožňují nejen jednoznačné určení pozice rychloměru, ale také směru měření a především ulice, na níž se nacházelo vozidlo žalobce. Není tedy pochyb, že se vozidlo žalobce nacházelo na komunikaci se dvěma jízdními pruhy a s podélným přerušovaným vodorovným dopravním značením. Podle podkladů obsažených ve správním spise se jedná o komunikaci na ulici Bratří Štefanů ve směru do centra Hradec Králové. Nejedná se tedy o ulici Víta Nejedlého, jak tvrdil žalobce. Skutečnost, že ulice Bratří Štefanů přechází v ulici Víta Nejedlého až následně (nikoli v místě měření) plyne z mapových podkladů a z vyjádření policejního orgánu v úředním záznamu ze dne 25. 2. 2023. Místo spáchání přestupku proto správní orgány prokázaly a zjistily v tomto ohledu řádně skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Listinami, které žalobce přiložil k žalobě, soud nevyhodnotil za potřebné provést důkaz, neboť je vzhledem k těmto zjištěním shledal nadbytečnými.
  5. Přestože se žalobce pokoušel předestřít, že měření probíhalo v paralelně vedoucí ulici, která rovněž nese označení „Bratří Štefanů“, nesvědčí pro tento závěr výše shrnutá skutková zjištění. Již při porovnání obou komunikací na základě fotografie na čl. 89 je zjevné, že na paralelně vedoucí komunikaci nemohlo být vozidlo žalobce změřeno, neboť na této komunikaci přinejmenším není vůbec užito vodorovné dopravní značení. Pozice rychloměru a záznam o přestupku (výstup z rychloměru) přitom umožňují učinit závěr, že vozidlo bylo měřeno po levé straně měřícího stanoviště, a to na odjezdu, což je prokázáno fotografií zadní části vozidla žalobce. Soud tedy uzavírá, že o místu spáchání přestupku nepanovaly pochybnosti a správní orgány je řádně prokázaly.
  6. Je-li určeno, v jakém místě policejní hlídka změřila rychlost vozidla žalobce, lze rovněž posoudit, zda vozidlo žalobce nebylo měřeno v zatáčce. Jak již soud uvedl výše, vozidlo žalobce bylo měřeno na odjezdu, a to na vzdálenost 30 metrů. Při porovnání místa umístění rychloměru, mapového podkladu (plánku místa měření) a fotografií místa měření (čl. 89 správního spisu) lze konstatovat, že vozidlo žalobce se v zatáčce nenacházelo. Je zjevné, že komunikace před měřícím stanovištěm ve směru měření podléhá zakřivení. Od měřícího stanoviště se ovšem jedná již o rovnou komunikaci. O tom, že vozidlo žalobce bylo změřeno právě v tomto úseku, soud ve shodě se správními orgány pochyb nemá, neboť i podle výstupu z rychloměru bylo vozidlo měřeno na vzdálenost 30 metrů. V době měření se tedy vozidlo již muselo nacházet v tomto rovném úseku vozovky.
  7. Není pochyb ani o splnění podmínek měření rychlosti a také z tohoto důvodu má soud za prokázané, že v zatáčce být měřeno nemohlo. Záznam o přestupku, který je výstupem z rychloměru, zachycuje vozidlo žalobce správně dle užité svazkové šablony. Touto otázkou se důkladně zabývaly správní orgány, krajský soud proto pouze odkazuje na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (str. 7) a napadeného rozhodnutí (str. 7 a 8).
  8. V rozsudku ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015 - 51, se Nejvyšší správní soud zabýval funkcí „anulace“ měření v případě, pokud není dodržen návod k obsluze. V citované věci si soud vyžádal zaprvé návod k obsluze a zadruhé sdělení od výrobce zařízení Ramer 10C, „zda lze na základě snímku z měření určit, zda bylo postupováno v souladu s návodem k obsluze, resp. zda by v případě nedodržení návodu k obsluze vůbec nedošlo ke změření rychlosti, a jak by se tato okolnost projevila na výstupu z měřícího zařízení.“ Soudu se dostalo odpovědi od Autorizovaného metrologického střediska pro silniční rychloměry AMS K 22. Vyjádření podepsal Ing. V. L., metrolog v oboru silničních rychloměrů. Ten uvedl, že „měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Připustil sice, že nelze obecně konstatovat, že v případě nedodržení návodu k obsluze by vůbec nedošlo ke změření rychlosti. Nedodržení návodu k obsluze by se např. mohlo projevit tím, že měřené vozidlo bude na snímku v nesprávné pozici, resp. že bude na snímku zobrazena jenom malá část vozidla. Při nesprávném způsobu jízdy měřícího vozidla může radar vyhodnotit měření jako nesprávné a neuloží záznam o přestupku (viz návod k obsluze kapitola 6.3.1.3). Tak tomu však v daném případě nebylo a radar měření vyhodnotil jako správné a vytvořil záznam měřeného vozidla. Vozidlo je na snímku umístěno v poloze odpovídající měření podle návodu k obsluze. Měření tedy proběhlo v souladu s návodem k obsluze.“ V doplnění svého vyjádření metrolog uvedl, že „kapitola 4.1.3. popisuje funkci měření a vnitřní činnost měřící jednotky radaru, toto je interní záležitost konstrukce radaru a tím, že radar provedl záznam […], je zaručeno, že vnitřní verifikaci měřené rychlosti vyhověly a měření je tudíž správné. Pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, konkrétně kapitola 6.3.1.3, která se vztahuje na měření za jízdy, tak by neproběhly správně interní testy a verifikace měření a snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. Pokud je vytvořen radarem záznam, tak měřící jednotka vyhodnotila proces měření jako správný.“
  9. Výše citovaná sdělení jsou shodná se závěry, které učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí na základě shromážděných podkladů. Shromážděné podklady, konkrétně oznámení o přestupku, záznam o přestupku obsahující fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovací list silničního radarového rychloměru, byly postačující (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2020, č. j. 3 As 195/2018 - 46, zejm. bod 25). Žalovaný své závěry současně opřel o relevantní judikaturu. Správnost měření pak byla ověřena již tím, že záznam byl proveden a uložen.
  10. Pro následné ověření správnosti měření slouží pomůcka pro vyhodnocení měření (šablona), která je vložena na rychloměrem zachycenou fotografii. Správní orgán prvního stupně i žalovaný ve svých rozhodnutích zřetelně a srozumitelně popsali, jak vypadá měření chybné, např. z hlediska pozice vozidla na fotografii či v rámci šablony. Daná šablona byla rovněž součástí spisu již jako podklad pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, konkrétně v rámci záznamu o přestupku (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 25. 4. 2019, č. j. 58 A 7/2018 – 23). Použití zmiňované šablony je patrné z fotografie v rámci záznamu o přestupku.
  11. Správní orgány řádně zjistily skutkový stav a o vině žalobce není na základě výše uvedených závěrů důvodných pochyb. Soud proto neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku o vině.


IV.B Porušení zákazu dvojího přičítání

  1. Žalobce namítl, že správní orgán prvního stupně porušil zásadu zákazu dvojího přičítání, protože v rámci hodnocení významu chráněného zájmu, který byl ohrožen, uvedl, že žalobce porušil bezpečnost a plynulost silničního provozu. Jedná se však o objekt přestupku a znak skutkové podstaty přestupku. Naopak správní orgány porušily povinnost individualizovaně posoudit povahu a závažnost přestupku, neboť k té neuvedly nic. Při hodnocení způsobu spáchání přestupku správní orgán prvního stupně uvedl pouze, že šlo o jednání spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 42 km/h (což již bylo subsumováno pod skutkovou podstatu), které ohrožuje bezpečnost provozu (což je opět objekt spáchaného přestupku). Správní orgán prvního stupně poté vycházel ze skutečnosti, že žalobce spáchal přestupek aktivním jednáním, za použití osobního vozidla a na místě veřejnosti přístupném. Protože se jedná o hypotézu skutkové podstaty a tento přestupek jinak spáchat nelze, nelze podle žalobce tuto skutečnost klást k tíži také při úvaze o výši uloženého trestu.
  2. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více.
  3. Podle § 37 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku.
  4. Podle § 38 písm. a), c), e) zákona o odpovědnosti za přestupky je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, způsobem spáchání přestupku a u fyzické osoby též druhem a mírou zavinění.
  5. Zásada zákazu dvojího přičítání spočívá v tom, že k okolnosti, která tvoří zákonný znak skutkové podstaty správního deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující v úvaze při ukládání sankce. Jednu a tutéž skutečnost, která je dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, nelze současně hodnotit jako okolnost obecně polehčující či obecně přitěžující. Při zvažování výše pokuty lze tedy vycházet z různých kvantitativních a kvalitativních aspektů, následků či závažností, jimiž se deliktní jednání projevovalo, nikoli z protiprávnosti jednání jako takového (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2016, č. j. 2 As 161/2016-52).
  6. V nyní posuzované věci správní orgán prvního stupně přihlédl při určení výše správního trestu k následujícím skutečnostem.
  7. Uvedl, že „[p]ři stanovení výše správních trestů správní orgán přihlédl k povaze a závažnosti přestupků, zejména k významu zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, tedy bezpečnost provozu na pozemních komunikacích […].“ Správní orgán prvního stupně v rámci hodnocení významu zákonem chráněného zájmu v zásadě pouze konstatoval, že se jednalo o ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Bezpečnost provozu na pozemních komunikacích je ovšem objektem přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, jak namítl žalobce.
  8. Soud proto souhlasí se žalobcem, že pouhé konstatování objektu při posuzování významu ohroženého zákonem chráněného zájmu přestupku není individualizovaným posouzením, které by umožnilo přezkoumat úvahu správního orgánu, na jejímž základě byla určena výše pokuty. Nadto soud souhlasí, že se správní orgán prvního stupně dopustil dvojího přičítání, pakliže k tíži hodnotil samotnou skutečnost, že došlo k ohrožení zákonem chráněného zájmu, neboť se jedná o znak skutkové podstaty přestupku. Takové konstatování není přípustné. Je třeba, aby správní orgán předestřel, jak významný je dotčený zájem (a neomezil se na pouhé konstatování tohoto zájmu), neboť zájmy chráněné ať zákonem o silničním provozu nebo jinými specializovanými zákony jsou rozmanité a jejich význam je stupňován. Nutno také podotknout, že význam zákonem chráněného zájmu je zásadně dán již druhem a výměrou správní sankce. Správní orgán proto musí ve svém hodnocení přinést úvahu, proč (zamýšlí-li uložit trest přísnější) význam chráněného zájmu uložení přísnějšího trestu odůvodňuje. 
  9. Při hodnocení způsobu spáchání přestupku správní orgán prvního stupně uvedl, že šlo o jednání spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 42 km/h, které ohrožuje bezpečnost provozu. Ohrožení bezpečnosti provozu opět představuje pouhé konstatování objektu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Také v tomto případě se proto jedná o nepřípustné konstatování, neboť se jím správní orgán prvního stupně dopustil dvojího přičítání.
  10. V rámci hodnocení způsobu spáchání přestupku je nutno za nepřípustné považovat také konstatování, že se žalobce přestupku dopustil jednáním spočívajícím v „překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 42 km/h“. Žalobce důvodně namítl, že tato skutečnost je již znakem skutkové podstaty přestupku, kterého se dopustil. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více. Způsobem spáchání činu jako okolností pro určení povahy a závažnosti přestupku se obecně rozumí například druh jednání (konání či opomenutí), stupeň agresivity, použití zvláštních prostředků, spáchání činu v situaci, kdy osoby postižené činem nejsou schopny se efektivně bránit, kdy pachatel zneužije důvěry, nebo rozsah překročení stanovených limitů[1]. Samotná skutečnost, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost tedy takovou okolností být nemůže, jelikož se jedná o znak skutkové podstaty přestupku, a také při tomto hodnocení správní orgán prvního stupně postupoval v rozporu se zákazem dvojího přičítání.
  11. Přisvědčit je třeba také námitce, dle níž jsou nepřípustné úvahy správního orgánu prvního stupně, který při určení výše pokuty přihlédl také k tomu, že žalobce spáchal přestupek „aktivním jednáním, za použití osobního vozidla, na místě veřejnosti přístupném“. Soud i zde konstatuje, že takový výčet je opět pouze shrnutím znaků skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Samotné znění skutkové podstaty výslovně zmiňuje jako znak, že se fyzická osoba přestupku dopustí při řízení vozidla a dále v provozu na pozemních komunikacích v obci či mimo obec. Jiným způsobem, než při řízení vozidla a veřejně, se tedy tohoto přestupku dopustit nelze. Soud poté souhlasí se žalobcem, že nepřichází v úvahu spáchání přestupku jiným způsobem než aktivním konáním. K stejnému závěru dospěl také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 2. 2020, č. j. 2 As 23/2019-34, ve kterém konstatoval, že „[z] hlediska způsobu spáchání a místa, kde se tak stalo, tak byly vzaty v úvahu skutečnosti, jež jsou pojmovými znaky skutkové podstaty přestupku, neboť jinak než konáním a na místě veřejně přístupném se dopustit tohoto přestupku nelze.“ Správní orgán prvního stupně i v tomto případě přihlédl při určení výše pokuty k okolnostem, které jsou znakem skutkové podstaty přestupku, a jako takové je hodnotil již při závěru o vině žalobce.
  12. K zavinění jako přitěžující okolnosti soud konstatuje, že míra zavinění je jedním z hledisek, dle nichž lze u fyzické osoby vymezit povahu a závažnost spáchaného přestupku. Zákon o odpovědnosti za přestupky jej vymezuje v § 38 písm. e). Pokud tedy správní orgány vyhodnotily, že se žalobce dopustil přestupku ve formě vědomé nedbalosti, byly zásadně oprávněny k této okolnosti přihlédnout.
  13. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je z výše uvedených důvodů nezákonné, a to ve výroku o trestu, při jehož vyměření správní orgán postupoval v rozporu se zákazem dvojího přičítání. Protože ani žalovaný v napadeném rozhodnutí tuto vadu neodstranil a pouze uvedl, že „[o]důvodnění správního trestu, uvedené na str. 13-14 napadeného rozhodnutí, považuje odvolací orgán za dostatečné a vyhovující platným právním předpisům“, je v tomto rozsahu nezákonné i jeho rozhodnutí. V dalším řízení žalovaný řádně zohlední všechna kritéria, jejichž aplikaci zákon s výší sankce spojuje, včetně zdůvodnění, proč a jak tato kritéria dopadají na jednání žalobce. Pakliže taková kritéria neshledá (či je neshledá v dostatečné intenzitě), uloží trest nižší.
  14. Soud nicméně neshledal nezbytným zrušit celé napadené rozhodnutí. Takový postup by nebyl v souladu se zásadou procesní ekonomie. Soud opírá svůj postup o rozsudek ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 As 175/2018 – 36. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud potvrdil závěr o oddělitelnosti výroku o vině od výroku o uložené sankci. Krajský soud odkazuje zejména na body 10 až 12 uvedeného rozsudku, v nichž Nejvyšší správní soud dovodil závěr o oddělitelnosti výroku ze znění § 78 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud proto zrušil napadené rozhodnutí toliko v rozsahu, ve kterém žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku o trestu (část výroku A. a B.).

V. Závěr a náklady řízení

  1. Krajský soud z výše uvedených důvodů zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku o trestu; v tomto rozsahu soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Ve zbytku žalobu zamítl. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.).
  2. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný zčásti, protože krajský soud zrušil napadené rozhodnutí toliko v rozsahu, v němž žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí ve výroku o trestu. Míra úspěchu žalobce zároveň nepřesáhla 50 %, soud mu tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 31. července 2024

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

samosoudkyně

[1] srov. PRÁŠKOVÁ, Helena. Nové přestupkové právo. Praha: Leges, 2017. ISBN 978-80-7502-221-9, s. 243.