9 Azs 251/2023 - 30
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: A. K., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2023, č. j. OAM-177/LE-BA01-VL13-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2023, č. j. 17 Az 10/2023-47,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2023, č. j. 17 Az 10/2023-47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017, č. j. KRPA-351543-31/ČJ-2017-000022, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce jednoho roku. Následovalo rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění ze dne 19. 2. 2023, č. j. KRPA-64520-12/ČJ-2023-000022-ZSV, dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Poté dne 26. 2. 2023 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu. K této žádosti uvedl, že má v Uzbekistánu dluh, jelikož si půjčil peníze na vízum a na pracovní věci.
[3] Žalovaný poté vydal výše napadené rozhodnutí, jímž žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu zamítl dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou. Žalobce dle žalovaného podal svoji žádost pouze a jen z ekonomických důvodů, přičemž ani neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma dle § 14a zákona o azylu.
[4] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí správní žalobu, kterou krajský soud zamítl nyní napadeným rozsudkem. Dle krajského soudu byl skutkový stav věci zjištěn dostatečně, neboť žalovaný se opíral především o pohovor se žalobcem. Z něj nevyplynulo, že by měl žalobce důvodné obavy ze státních orgánů v zemi původu. Žalobce totiž v žalobě tvrdil, že by státní orgány mohly být podpláceny jeho věřitelem. Krajský soud však konstatoval, že tomuto nenasvědčují žádné skutečnosti uváděné v pohovoru, ani Informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 9. 1. 2023, kterou si opatřil žalovaný. Krajský soud se tedy ztotožnil se žalovaným, že se v případě žalobce jednalo pouze o tvrzené ekonomické důvody k opuštění vlasti, nikoliv o důvody svědčící o možnosti pronásledování nebo vážné újmy.
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Dle stěžovatele spočívá nedostatečné zjištění skutkového stavu v tom, že ustanovený tlumočník řádně netlumočil jeho výpověď, a zkreslil tak zásadní důkazní zdroj. Stěžovateli nebylo řádně tlumočeno, co je obsahem provedeného protokolu, a tento nedostatek odhalil až z doručeného napadeného rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Napadené rozhodnutí si nechal na vlastní náklady přeložit a teprve poté odhalil předmětné nesrovnalosti.
[7] Podanou žádostí o mezinárodní ochranu stěžovatel nesledoval pouze ekonomické cíle, neboť takový záměr je možné provést pouze za situace, kdy je stěžovatel schopen dosáhnout výdělku zabezpečujícího minimálně jeho životní potřeby v domovském státě. Tímto směrem nebylo provedeno dokazování. Stěžovatel však tvrdí, že není schopen si zajistit adekvátní zdroj příjmu, v nastalé situaci tak spatřuje důvod pro udělení humanitárního azylu.
[8] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a odkázal na své vyjádření ke správní žalobě. Kasační námitky jsou obdobné jako námitky žalobní, proto lze na ně nalézt odpovědi v napadeném rozsudku. Žalovaný trvá na správnosti napadeného rozhodnutí, jelikož shromáždil všechny relevantní podklady, a rozhodnutí tedy bylo vydáno v souladu se zákonem.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.).
[10] Kasační soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).
[11] Nejvyšší správní soud nepřijatelnost podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[12] Pokud se týče posledního z uvedených typových případů přijatelnosti, zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí bude shledáno především tehdy, pokud krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že Nejvyšší správní soud není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti Nejvyšší správní soud omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.
[13] Nejvyšší správní soud nalezl takové zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele, a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná.
[14] Kasační stížnost je také důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud se nejprve bude zabývat nepřezkoumatelností napadeného rozsudku dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., kterou stěžovatel, byť pouze odkazem na příslušné zákonné ustanovení, namítal v kasační stížnosti. Zdejší soud již ve své judikatuře opakovaně vymezil kritéria nepřezkoumatelnosti (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011-72, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012-50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013-30, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64, odst. [65]) a konstatoval, že se nejedná o požadavek detailní odpovědi na každou dílčí námitku, ale postačí přednést vlastní ucelený argumentační systém, který je dostatečně a logicky vyložen (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Podstatné je, aby se soud, potažmo správní orgán, vypořádal se smyslem účastníkovy argumentace, tedy se stěžejními námitkami, což může v určitých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-33).
[16] Napadený rozsudek je dle názoru Nejvyššího správního soudu nepřezkoumatelný.
[17] Stěžovatel svoji žalobní argumentaci postavil zejména na tom, že žalovaný založil své rozhodnutí na neúplně zjištěném skutkovém stavu. V žalobě poukázal na to, že již v průběhu pohovoru dne 7. 3. 2023 upozorňoval na to, že tlumočení neprobíhá řádně a že část jeho azylového příběhu není protokolována. Uvedl, že při pohovoru žádal zaznamenat své připomínky do protokolu, nebylo tedy dle něj pravdou, že by protokol podepsal bez dalšího. V žalobě také označil konkrétní skutečnosti, které dle něj nebyly řádně zaprotokolovány, a tyto blíže rozvedl. Dle jeho názoru mu nelze klást za vinu, že protokol dostatečně nepřekontroloval, protože byl veden v českém jazyce a finální verze byla odlišná od té, která mu byla prezentována (viz str. 2 žaloby, která je vedena na č. l. 1 spisu vedeného u krajského soudu). Tyto skutečnosti sice krajský soud shrnul v naraci napadeného rozsudku (bod 2. napadeného rozsudku), avšak v samotném právním posouzení se s nimi nikterak nevypořádal. Krajský soud pouze konstatoval, že nemá za to, že by byl žalovaným skutkový stav zjištěn nedostatečně, neboť se opírá především o pohovor se žalobcem. Nicméně se však vůbec nezabýval žalobní argumentací zpochybňující, zda tento pohovor byl veden řádně a zda byly zaprotokolovány všechny skutečnosti, které žalobce při pohovoru uvedl. Nelze aprobovat takové rozhodnutí, které je postaveno na závěrech plynoucích z pohovoru, jehož průběh žalobce zpochybnil konkrétními nesrovnalostmi, aniž by se soud s nimi jakkoliv vypořádal. V důsledku tohoto pochybení krajský soud zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti.
[18] V dalším řízení se bude krajský soud zabývat žalobní námitkou poukazující na nesprávné tlumočení při pohovoru vedeném se stěžovatelem, a tedy otázkou, zda byl skutkový stav zjištěn dostatečně. Teprve poté bude možné učinit přezkoumatelný závěr o tom, zda byly v projednávané věci dány důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné a zda byl dán prostor pro posouzení udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu.
[19] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek krajského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zde uvedeným (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2024
JUDr. Radan Malík
předseda senátu