[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2022, č. j. 306241-2/2022-VO,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl v řízení o žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza tak, že rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v X ze dne 12. 7. 2022 o zamítnutí žádosti o krátkodobé vízum č. RABA 2022 05 30 0001 je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

II.

Obsah žaloby a související vyjádření

2. Žalobce v podané žalobě úvodem uvádí, že chápe podezíravost žalovaného správního orgánu a plně chápe jeho úlohu v rámci regulování migrace, která je značně zatížena aplikační praxí, v rámci které se správní orgán setkává s velkým počtem ryze účelových žádostí, resp. žádostí opírajících se o účelové vztahy, které Afričané navazují se sociálně slabšími občankami ČR, které jsou schopni falešně oslnit, nicméně nedomnívá se, že provedené dokazování přineslo důkazy o tom, že by byl prezentovaný vztah právě tímto vztahem. Žalobce se domnívá, že jakýkoliv vztah navázaný nejprve na dálku je zatížen logistickými obtížemi, pro které se dvojice nemůže vídat tak často jak by si partneři přáli, avšak ani takovýto stav nesvědčí o obcházení zákona, neboť provedeným dokazováním nebyly zjištěny skutečnosti a informace pro které by bylo možné považovat vztah za podvodný.
3. Žalobce vyzdvihuje, že naopak bylo zjištěno, že dvojici k sobě pojí odhodlání společného života, přičemž ani jeden z dvojice není ve finanční tísni, jelikož oba partneři pracují, kdy manželka navíc vykonává veřejně prospěšnou činnost zdravotní sestry a není tak důvod pochybovat o její solidnosti. Již skutečnost, že manželka žalobce musela investovat nemalé prostředky i úsilí stran cest do domovského státu žalobce svědčí o tom, že není finančně motivována, ba dokonce na tomto svém postupu finančně ztrácí, a to toliko s vidinou společného života s manželem, který s ohledem na její celoživotní vazby k České republice nemůže realizovat cestou přesídlení do domovského státu žalobce.
4. Žalobce namítá, že nebyly zjištěny kategorické nedostatky v jeho manželství, které by odůvodňovaly odepření jeho vstupu na území EU, byť je rodinným příslušníkem občana členského státu Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce poukazuje na přepjatý formalismus, k čemuž cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56. Dále žalobce konstatuje, že zájem České republiky na dodržování mezinárodněprávních závazků zcela jednoznačně převažuje nad zájmem České republiky na případném neudělení víza, k čemuž cituje z rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 10 Ca 139/2007.
5. Závěrem žalobce shrnuje, že napadené rozhodnutí porušuje požadavky § 3 správního řádu, neboť nevychází ze zjištěného skutečného stavu věci a nenabízí přesvědčivé důkazy, které by svědčily o obcházení zákona ze strany žalobce, kdy nedostatky podané žádosti vyplývají toliko z odloučení manželů, které je možné napravit toliko umožněním společného života, byť pro začátek toliko v režimu krátkodobého víza.
6. Žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popírá oprávněnost podané žaloby. Napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a zákonné. Podaná žaloba je vystavěna toliko na obecných argumentech. Ve věci samé žalovaný zastává obdobný názor jako v napadeném rozhodnutí.
8.  Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Posouzení žaloby

9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
10. Ve věci se dne 19. 6. 2023 konalo ústní jednání, při němž obě strany setrvaly na svých dosavadních návrzích a argumentech. Nadto žalobce zkritizoval napadené rozhodnutí v tom směru, že se nezabývá tím, že je muslimem a z toho plynoucími sociálními a kulturními specifiky postavení muže v rodině a navazování známostí partnerů a uzavírání sňatku (např. nelze sdílet společnou domácnost před uzavřením sňatku); manželství není vyvrcholením vztahu jako v tuzemsku, ale spíše jeho startem. Dle žalobce žalovaný ani řádně nezhodnotil výši mzdy žalobce, kterou se zabýval jen v rovině prostého přepočtu na českou měnu, ale nevyhodnotil, že v X poměrech se jedná o solidní příjem.
11. Žalobce navrhl provedení důkazu výslechem své manželky. Soud tento důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost. Vyšel z toho, že již ve správním řízení byl proveden poměrně podrobný pohovor s manželkou žalobce a že obsah správního spisu plně postačuje pro posouzení věci; soud přitom přihlédl i k obsahu žaloby, který se pohybuje ve velmi obecné rovině.
12. Žaloba není důvodná.
13. Předně soud připomíná, že podle § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Žalobní body, jež žalobce uplatnil až při jednání jsou tedy opožděné a soud se jimi nemůže zabývat. Jedná se o výtky vůči napadenému rozhodnutí, že se nezabývá tím, že žalobce je muslimem a z toho plynoucími sociálními a kulturními specifiky postavení muže v rodině a navazování známostí partnerů a uzavírání sňatku, a že v X poměrech má žalobce solidní výši mzdy.
14. Dále pak je soud nucen zdůraznit, že žalobní námitky se pohybují ve velmi obecné rovině. K tomu soud připomíná ustálenou judikaturu správních soudů, podle které rozsah a kvalita soudního přezkumu se odvíjí od formulace žalobních bodů. Je to totiž právě žalobce, kdo se domáhá přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí. Soud pak podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Je tak výlučně na žalobci, aby v podané žalobě konkrétně specifikoval skutkové a právní důvody, pro které se domáhá soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Neučiní-li tak, respektive uplatní-li žalobce námitku toliko v obecné rovině, soudu nezbude než žalobou napadené rozhodnutí přezkoumat taktéž toliko v obecné rovině. Soud totiž není oprávněn a rovněž ani povinen na žalobní body jakkoliv usuzovat nebo je dovozovat. V případě, že by tak soud učinil, došlo by k narušení jeho nezávislosti a nestrannosti. K obdobnému závěru dospěl i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, ve kterém konstatoval, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“.
15. Zdejší soud rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, ve kterém NSS judikoval, že pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu.
16. Žalobce ve velmi obecné rovině žalovanému v zásadě vytýká nedostatečné zjištění skutkového stavu, resp. vyvození nesprávných závěrů ze zjištěného skutkového stavu (nebyly zjištěny skutečnosti a informace pro které by bylo možné považovat vztah manželů za podvodný), přepjatý formalismus a nezohlednění potřeby respektovat mezinárodněprávní závazky České republiky.
17. K otázce zjišťování skutkového stavu soud ověřil ze správního spisu, že v řízení o žádosti o vízum byl proveden pohovor s oběma manžely a jeho obsah je zachycen v protokolech. Tyto podklady – jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí – byly pro posouzení věci stěžejní. Pokud jde o skutková zjištěné a závěry, které ze skutkových zjištění žalovaný vyvodil, jedná se především o následující:

-          žalobce nikdy necestoval do ciziny a ani nikdy legálně nepobýval v členském státu EU, má středoškolské vzdělání s maturitou a diplom z oblasti elektromechaniky, pochází z početné rodiny, má 13 sourozenců, pracuje pro společnost Coca Cola s platem necelých 8 000 Kč měsíčně, nemá v zemi svého původu socioekonomické zázemí;

-          manželé se seznámili v listopadu 2020 přes bratra žalobce, poté spolu měli být v kontaktu až do první návštěvy v srpnu 2021, při které proběhla žádost o ruku; druhá návštěva proběhla v listopadu 2021, kdy se uskutečnila i svatba; vztah žalobce s manželkou před uzavřením sňatku netrval dlouhou dobu; po sňatku se manželé viděli jednou – v květnu 2022 a při této návštěvě došlo k předání dokumentů k podání žádosti o vízum, kterou žalobce podal 30. 5. 2022; vztah manželů ani po svatbě nelze považovat za dlouhodobý;

-          manželé nesdíleli společnou domácnost, a to ani před ani po uzavření sňatku; společně neuzavřeli žádný dlouhodobý právní či finanční závazek za celou dobu trvání vztahu;

-          manželé neovládají společný jazyk, žalobce uvedl, že komunikují „trošku francouzský, jen slova a používáme Google překladač“, a že manželka hovoří pouze česky; manželka žadatele uvedla, že: „komunikujeme spolu francouzský, ale pouze přes překladač, takže věty přeložit nedokážu“;

-          velmi nestandardní způsob seznámení, kdy žalobce vypověděl, že byla jeho manželka na výletě s jeho bratrem v Karlových Varech (bratr žije v Lucembursku), manželka žalobce ke způsobu seznámení uvedla, že jeho bratra potkala v Karlových Varech, ale pouze náhodou – měl telefonovat právě s žalobcem a manželka si na žalobce vyžádala číslo; dle žalovaného se jedná o absurdní až nereálný způsob seznámení, který se bez předchozí domluvy nemůže uskutečnit; dle žalovaného rovněž lze o každodenní vzájemné komunikaci pochybovat, protože prostřednictvím Google překladače lze v písemné formě předat základní informace, jakákoli hlubší komunikace nebo komunikace je však bez společného jazyka vyloučena;

-          dále žalovaný specifikoval v napadeném rozhodnutí základní informace, v nichž se manželé v pohovorech neshodli (zde jen namátkou: místo svatby, oblečení manželů na svatbě, vzájemných informace ohledně vzdělání a místa bydliště žalobce atd.).

18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul, že bylo uzavřeno čistě účelově a žalobce nemá v úmyslu vést rodinný život s manželkou.
19. Z uvedeného soud v obecné rovině (na obecnou žalobu totiž může reagovat jen v obecné rovině) shledal, že žalovaný se žalobcovou věcí odpovídajícím způsobem zabýval, jeho závěry jsou racionální, logické a vnitřně soudržné.
20. Soud dodává, že žalobce nedoložil ve správním řízení a v nynějším řízení soudním intenzitu, hloubku a opravdovost vztahu se svou manželkou. Naprosto rezignoval, byť se jednalo o řízení o žádosti, v němž lze po žadateli spravedlivě požadovat podíl na zjištění skutkového stavu (především na dokazování), na předložení jakýchkoli důkazů (fotografie, výtisky elektronické komunikace manželů). Sám žalobce tak neumožnil shledat žalovanému, potažmo následně soudu intenzitu, hloubku a opravdovost vztahu se svou manželkou.
21. Za těchto okolností nemůže být důvodné vytýkat žalovanému nedostatečné zjištění skutkového stavu, vyvození nesprávných závěrů ze zjištěného skutkového stavu, přepjatý formalismus ani nezohlednění potřeby respektovat mezinárodněprávní závazky České republiky

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

22. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 19. června 2023

Milan Tauber v. r.

předseda senátu