USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců  JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany, evidované pod sp. zn. OAM-361224/DO-2024, žalobci jako nepřijatelné dne 5. 6. 2024, o návrhu na vydání předběžného opatření,

takto:

Žalovaný a Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie a všechny odbory cizinecké policie jsou povinni strpět pobyt žalobce na území České republiky do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 35/2024.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že mu žalovaný dne 5. 6. 2024 vrátil podanou žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU.
2. Součástí žaloby žalobce učinil návrh na vydání předběžného opatření, na základě kterého by byl legálně strpěn na území ČR po dobu soudního řízení před Krajským soudem v Plzni. Žalobce vycestoval dne 17. 2. 2022 z Ukrajiny do Itálie za účelem návštěvy své tety. V Itálii obdržel dočasnou ochranu. V Itálii pobýval do srpna roku 2023, kdy žalobcova teta odcestovala do Kanady. Žalobce se tak vzdal dočasné ochrany v Itálii a v srpnu roku 2023 přicestoval do ČR. Dne 5. 6. 2024 v KACPU v Plzni požádal o udělení dočasné ochrany na základě § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. Žalobcova žádost byla posouzena jako nepřijatelná, neboť žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU. V současnosti žalobce pobývá v ČR se svými rodiči. Nemá ale žádné pobytové oprávnění. Lhůta pro pobyt v ČR na základě bezvízového styku s Ukrajinou žalobci již marně uplynula. Aktuálně tak žalobci hrozí uložení správního vyhoštění. V případě správního vyhoštění by bylo žalobcovo jméno zaneseno do Schengenského informačního systému či Evidence nežádoucích osob a musel by (i opakovaně) uhradit pokutu za svůj nelegální pobyt a náklady správního řízení. Žalobce přitom z důvodu nelegálního pobytu nemůže vykonávat legální zaměstnání, neměl by tak z čeho hradit případné pokuty. Žalobci nebylo uděleno ani vízum za účelem strpění. Jedině navrhovaným předběžným opatřením lze prozatímně upravit žalobcův pobyt v ČR. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil žalovanému a Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie a všem odborům cizinecké policie, povinnost strpět pobyt žalobce na území ČR po dobu soudního řízení před Krajským soudem v Plzni ve věci žaloby proti sdělení o nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu. Žalobce poukázal na správní praxi, kdy se žalovaný v reakci na dřívější předběžné opatření pouze vyjádřil, že povinnost stanovená v předběžném opatření (strpět pobyt) nebude promítnuta do praxe a žalovaný pouze nebude informovat Policii ČR, odbor cizinecké policie o nelegálním pobytu žalobce. Vzhledem ke sdělení žalovaného, známému soudu z úřední činnosti, by uložení povinnosti strpět pobyt žalobce v ČR pouze směrem k žalovanému nebránilo, aby orgány cizinecké policie mohly zahájit řízení o správním vyhoštění s žalobcem a uložit mu pokutu za nelegální pobyt.
3. Podle § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
4. Protože pro soud byly rozhodující osobní poměry žalobce, které byly popsány v žalobě a doloženy přílohami k žalobě, nepovažoval soud za potřebné vyžádat si vyjádření žalovaného k návrhu na vydání předběžného opatření (srov. § 38 odst. 2 s. ř. s.).
5. Z ustálené judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví vyplývá, že vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), může představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. a že zákonem stanovené vyloučení soudního přezkumu vrácení žádosti jako nepřijatelné podle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina nelze v takovém případě aplikovat pro jeho rozpor s právem EU (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 57 A 67/2023-37, body 16 až 20). Pro potřeby rozhodnutí o předběžném opatření soud zastává shodný názor ohledně přípustnosti zásahové žaloby proti úkonu žalovaného, který spočívá ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu jako nepřijatelné. Předběžně tak soud žalobu vyhodnotil jako přípustnou, tudíž přistoupil k posouzení důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření.
6. Zároveň si byl soud vědom vlastní dřívější rozhodovací praxe napříč senáty, od níž nebylo důvodu se jakkoli odchýlit, neboť příběh žalobce nijak radikálně nevybočuje z dříve hodnocených situací, ve kterých soud potřebu zatímně upravit poměry účastníka shledal.
7. K nařízení předběžného opatření je třeba splnit tři kumulativní podmínky: (i) musí být podán návrh na zahájení řízení (žaloba), (ii) předběžné opatření se nařizuje na návrh a (iii) je zde potřeba zatímně upravit poměry účastníků řízení pro hrozící vážnou újmu.
8. První dvě podmínky byly v posuzovaném případě nepochybně splněny. Pokud jde o třetí podmínku, dospěl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS, mj. k následujícím závěrům: „Vážnou újmou je v případě, že předběžným opatřením má být podle návrhu účastníka - soukromé osoby uložena povinnost správnímu orgánu, nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel“.
9. Tvrdit a prokázat (resp. alespoň osvědčit prostřednictvím soudu doložených listin) existenci hrozící vážné újmy vyžadující nařízení předběžného opatření je povinností navrhovatele (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 808/08).
10. Soud s ohledem na tvrzení žalobce, obsah k návrhu přiložených listin i skutečnosti soudu známé z jeho vlastní úřední činnosti (pozn. soud do spisu založil anonymizovanou odpověď žalovaného na dotaz ke sdělení formy strpění na území, datovanou 20. 3. 2023) neměl důvod nevěřit žalobci, že nemá žádné oprávnění k pobytu na území ČR, že nesplňuje podmínky pro jeho získání podle zákona o pobytu cizinců, že již vypršela doba, po kterou mohl v ČR pobývat na základě bezvízového styku s Ukrajinou a že v ČR žije se svými rodiči. Z důvodu chybějícího povolení k pobytu v ČR je žalobce ohrožen zahájením řízení o správním vyhoštění, jakož i zařazením do Schengenského informačního systému a do Evidence nežádoucích osob, v čemž lze spatřovat hrozící vážnou újmu (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2023, č. j. 77 A 30/2023-26, bod 12; ze dne 6. 10. 2023, č. j. 57 A 67/2023-17, bod 9; ze dne 5. 1. 2024, č. j. 57 A 1/2024-17, bod 10; nebo ze dne 28. 2. 2024, č. j. 77 A 10/2024-49, bod 7). Vzhledem k tomu, že žalobce nedisponuje takovým typem pobytového oprávnění, které by mu umožňovalo v ČR legálně pracovat, nelze vyloučit ani závažný negativní finanční dopad peněžitých sankcí za neoprávněný pobyt, byly-li by skutečně žalobci uloženy. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce v ČR žije se svými rodiči (žalobcově matce svědčí dočasná ochrana). Pokud by byl žalobce nucen opustit území ČR, došlo by k zásahu do jeho rodinného života. Z právě uvedených důvodů je tak namístě uložit žalovanému povinnost strpět pobyt žalobce na území ČR do doby pravomocného rozhodnutí soudu o podané žalobě.
11. Stran návrhu žalobce na uložení povinnosti strpět jeho pobyt na území také orgánům cizinecké policie soud rovněž následoval vlastní rozhodovací praxi a návrhu vyhověl. Ze sdělení žalovaného ze dne 20. 3. 2023 soud seznal, že při absenci jakéhokoliv formálního osvědčení o oprávnění žalobce pobývat na území ČR by cizinecká policie mohla vůči žalobci uplatňovat sankce za nelegální pobyt a činit vůči žalobci další úkony vynucující jeho opuštění území. Vzhledem k právě uvedeným skutečnostem lze po orgánech cizinecké policie spravedlivě požadovat, aby pobyt žalobce strpěly po dobu probíhajícího soudního řízení.
12. Lze shrnout, že soud vyhověl procesnímu návrhu žalobce a uložil žalovanému a Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie a všem odborům cizinecké policie, povinnost strpět žalobcův pobyt na území ČR do pravomocného skončení řízení o žalobě vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 35/2024, neboť je třeba zatímně upravit poměry žalobce, kterému by jinak hrozila vážná újma.
13. Samozřejmě platí, že pokud by se v průběhu řízení o žalobě změnily poměry žalobce, může soud i bez návrhu rozhodnutí o předběžném opatření zrušit nebo změnit (srov. § 38 odst. 4 větu prvou s. ř. s.). Je tedy na účastnících řízení, zejména na žalovaném, aby soudu oznámili případnou změnu poměrů oproti stavu, ze kterého soud při rozhodování vycházel.
14. O nákladech řízení o návrhu na vydání předběžného opatření soud nerozhodoval, když bude postupovat podle § 145 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s. a o případných nákladech vzniklých v této souvislosti rozhodne v rozhodnutí o věci samé.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [srov. § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].

Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (srov. § 38 odst. 4 věta druhá s. ř. s.).

Plzeň 10. června 2024

Mgr. Lukáš Pišvejc v.r.

předseda senátu