č. j. 5 A 27/2024‑ 26

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci

žalobkyně:  T. A. D., nar. X

                                 st. přísl. X

                                 bytem X  
zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem

                                 se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra

                                 se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice 

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. OAM-16950/DP-2023,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

  1. Žalobkyně v podané žalobě ze dne 8. 3. 2024 namítala, že dne 5. 6. 2023 podala žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Žalovaný o věci nerozhodl, proto žalobkyně podala ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“), jakožto k nadřízenému správnímu orgánu, žádost o přijetí opatření proti nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Opatřením proti nečinnosti ze dne 28. 2. 2024, č. j. MV-20909-3/SO-2024, Komise žalovanému přikázala, aby o žádosti žalobkyně rozhodl do 30 dnů ode dne, kdy byly odstraněny nedostatky podání nebo ode dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žadatelce poskytnuta k odstranění vad podání. Vzhledem k tomu, že nemusí nikdy dojít k počátku běhu Komisí stanovené lhůty, je žalobkyně názoru, že opatření Komise je natolik neurčité, že žádná lhůta k rozhodnutí nebyla stanovena. Proto se žalobkyně obrátila na Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) s podanou žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného.
  2. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že není nečinný, prováděl a provádí veškeré nezbytné úkony za účelem vydání rozhodnutí. Posledním úkonem ve věci byla žádost žalobkyně o prodloužení lhůty a o přerušení řízení.

II. Posouzení žaloby

  1. Městský soud žalobu posoudil, přičemž podle § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Většina žalobkyní navrhovaných důkazů je součástí předloženého správního spisu. Tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Žalobkyně navrhla k provedení jako důkazu žádost o učinění opatření proti nečinnosti, a to za účelem prokázání, že o učinění opatření požádala. To, že žalobkyně požádala o učinění opatření proti nečinnosti, vyplývá již ze samotného opatření proti nečinnosti Komise ze dne 28. 2. 2024, proto soud nepovažoval za nutné tento důkazní prostředek k důkazu provést. 
  2. Soud ze správního spisu zjistil tyto skutečnosti podstatné pro posouzení podané žaloby. Žalobkyně podala dne 5. 6. 2023 předmětnou žádost. Výzvou ze dne 7. 9. 2023 byla žalobkyně žalovaným vyzvána, aby doložila doklad prokazující dostatečný úhrnný příjem rodiny. Dne 31. 10. 2023 žalobkyně doložila platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2022 matky žalobkyně a vyúčtování plateb na veřejném zdravotním pojištění matky za rok 2023. Výzvou ze dne 3. 11. 2023 žalovaný vyzval žalobkyni k prokázání stejných skutečností. Poučil ji, že je nutné doložit doklad o výši plateb na pojistné na všeobecné zdravotní pojištění i za rok 2022. Dne 27. 11. 2023 žalobkyně doložila žalovanému stejné doklady jako v její první odpovědi. Žalovaný žalobkyni přípisem ze dne 30. 11. 2023 vyzval, aby prokázala, že příjem rodiny žalobkyně je dostatečný. Dne 5. 12. 2023 žalobkyně doložila předpis záloh na byt, smlouvu o dodávkách elektrické energie a předpis záloh na dodávku elektrické energie a dne 10. 1. 2024 doložila vyúčtování plateb na důchodovém pojištění matky žalobkyně za rok 2022. Výzvou ze dne 14. 2. 2024 žalovaný znovu vyzval žalobkyni, aby doložila, že příjem její rodiny je dostatečný. Přípisem ze dne 19. 2. 2024 žalobkyně žalovaného požádala o upřesnění výzvy, z jakého důvodu je názoru, že měsíční příjem rodiny není dostatečný. Zároveň požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti a o přerušení řízení. Opatřením proti nečinnosti ze dne 28. 2. 2024 Komise deklarovala nečinnost žalovaného a přikázala mu, aby o věci rozhodl do 30 dnů ode dne, kdy byly odstraněny nedostatky podání nebo ode dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla žalobkyni poskytnuta k odstranění vad podání. Výzvou ze dne 6. 3. 2024 žalovaný žalobkyni znovu vyzval, aby ve lhůtě 15 dní doložila, že příjmy její rodiny jsou dostatečné. Přípisem ze dne 18. 3. 2024 žalobkyně žalovaného znovu požádala o upřesnění výzvy, z jakého důvodu je názoru, že měsíční příjem rodiny není dostatečný. Zároveň požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti a o přerušení řízení. Žalobkyně taktéž upozornila na to, že jí nebylo odpovězeno na její žádost o upřesnění výzvy ze dne 19. 2. 2024.
  3. Městský soud se zabýval přípustností podané žaloby. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně vyčerpala prostředky na ochranu proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Za tento prostředek se v režimu zákona o pobytu cizinců považuje podání žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2023, č. j. 9 Azs 194/2023-40). Žalobkyně žádost podala, Komise deklarovala nečinnost žalovaného a přikázala mu o žádosti rozhodnout. I přes zásah nadřízeného správního orgánu nebylo o žádosti žalobkyně do dne vydání tohoto rozsudku rozhodnuto, i když od něj uplynul více než 1 měsíc. Žalobkyně tak prostředky na ochranu proti nečinnosti vyčerpala bezvýsledně.
  4. Dále se městský soud zabýval důvodností podané žaloby, a dospěl k závěru, že není důvodná.
  5. Komise v posuzované věci přijala opatření proti nečinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41, č. 2785/2013 Sb. NSS, přijetím opatření proti nečinnosti nadřízeným správním orgánem je presumován fakt, že správní orgán byl nečinný a správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat. Přestože žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění vad žádosti a žalobkyně následně požádala o přerušení řízení, z judikatury správních soudů plyne, že uplynula-li lhůta k vydání rozhodnutí (jak v posuzované věci již deklarovala Komise a městský soud tento názor není oprávněn přezkoumávat), není možné přerušit lhůtu k vydání rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 Azs 270/2016-32, a jeho výklad provedený městským soudem v rozsudku ze dne 19. 1. 2024, čj. 5 A 70/2023-23, bod [16]). Posuzované řízení je tak ve stavu, kdy uplynula lhůta k vydání rozhodnutí, řízení není přerušené a rozhodnutí o žádosti doposud nebylo vydáno.
  6. I v takovém případě nicméně existuje materiální korektiv spočívající v tom, že ochrany proti nečinnosti se nemůže domáhat ten, kdo nečinnost správního orgánu sám způsobil.
  7. Z již zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ans 14/2012 zároveň plyne, že deklaroval-li nadřízený správní orgán nečinnost žalovaného, soud se nemůže zabývat jednáním účastníka řízení, kterého se dopustil před přijetím opatření proti nečinnosti. Soud v takovém případě může přezkoumávat jen chování žalobce, ke kterému došlo po rozhodnutí nadřízeného správního orgánu. Kasační soud v citovaném rozsudku konkrétně uvedl: „Pozornost soudu se tak může soustředit pouze na zjištění, zda opatřením přijatým nadřízeným orgánem byla nečinnost odstraněna; součástí hodnocení skutkového stavu pak je i úvaha, zda případná pokračující nečinnost není vyvolána procesním chováním žalobce.“
  8. Jak plyne z výše rekapitulovaného obsahu správního spisu, po vydání opatření proti nečinnosti žalovaný výzvou ze dne 6. 3. 2024 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dní odstranila vady žádosti. Výzva byla doručena dne 8. 3. 2024. Žalobkyně v reakci na to dne 18. 3. 2024 požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad, o přerušení řízení a o sdělení, jak žalovaný vypočítal, že doložené příjmy nejsou dostatečné.
  9. Dle soudu by aktuálně žalovaný mohl vydat rozhodnutí, jelikož již uplynula 15 denní lhůta stanovená k odstranění vad žádosti. Žalobkyně nicméně svojí žádostí projevila přání, aby rozhodnutí nebylo vydáno. Za takové situace není dle městského soudu spravedlivé vyčítat žalovanému, že respektuje žádost žalobkyně a vyčkává s vydáním rozhodnutí. Vyhověl-li by soud žalobnímu žádání a přikázal by, aby žalovaný vydal rozhodnutí, postupoval by soud v rozporu se záměrem žalobkyně vyjádřeným v žádosti ze dne 18. 3. 2024, aby ve věci nebylo prozatím vydáno rozhodnutí, resp. aby byla prodloužena lhůta k odstranění vad a bylo přerušeno řízení. Městský soud je tak názoru, že nečinnost žalovaného v současné době nelze přičítat žalovanému. Je to žalobkyně, kdo aktuálně brání vydání rozhodnutí ve věci. V takovém případě se však nemůže domáhat ochrany proti nečinnosti po soudu a takovou žalobu je nutné zamítnout.
  10. Městský soud nicméně doplňuje, že žalovaný nemůže pouze na základě žádosti žalobkyně o přerušení řízení vyčkávat s vydáním rozhodnutí neomezeně dlouhou dobu. Soud tak nevylučuje, že podá-li žalobkyně žalobu proti nečinnosti znovu, bude i za stejné procesní situace úspěšná.
  11. Městský soud rovněž doplňuje, že tímto postupem neznemožnil žalobkyni soudní ochranu. Žalobu na ochranu proti nečinnosti je možné podat do 1 roku od toho, kdy měl žalovaný správní orgán ve věci rozhodnout (§ 80 odst. 1 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žádost dne 5. 6. 2023, má dostatek času na to, aby se případné budoucí nečinnosti žalovaného bránila znovu. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20 (N 144/107 SbNU 211) totiž nemusí žalobce vyčerpat prostředky, které procesní předpis stanoví k ochraně proti nečinnosti (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), ještě před podáním žaloby, ale postačí, aby tak učinil až v průběhu soudního řízení. Žalobkyni tak postačí jen ve lhůtě dané v § 80 odst. 1 s. ř. s. podat žalobu.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

  1. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 81 odst. 3 s. ř. s.
  2. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha  11.04.2024

 

 

 

Mgr. Gabriela Bašná v.r.

předsedkyně senátu