62 A 9/2022-52

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci

žalobce: Mgr. T. G.

 bytem X

 zastoupen JUDr. Janem Arnoštem, advokátem

 sídlem Na Poříčí 1071/17, Praha

proti

žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje

 sídlem tř. T. Bati 21, Zlín

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.11.2021, č.j. KUZL 82305/2021, sp. zn. KUSP 76767/2021 ÚP-Do,

 

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

  1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 29.11.2021, č.j. KUZL 82305/2021, sp. zn. KUSP 76767/2021 ÚP-Do, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Uherský Ostroh, odboru stavebního úřadu a přestupkové agendy (dále jen „stavební úřad“), ze dne 3.9.2021, č.j. MUUO 2758/2021MIK, sp. zn. SU/117/2021/SÚ-MIK, jímž bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nařízeno žalobci odstranění stavby „Dva kovové mobilní kontejnery o celkové zastavěné ploše 30 m2 umístěné na betonových dlaždicích“ na pozemku parc. č. X (vodní plocha) v katastrálním území X.

I. Shrnutí žalobní argumentace

  1. Žalobce nesouhlasí s postupem stavebního úřadu, který nezhodnotil, že na předmětném pozemku byla povolena stavba rybářské boudy v prostoru štěrkopísku na řádně přidělené ploše č. 25 rozhodnutím Městského národního výboru Ostrožská Nová Ves ze dne 8.4.1970. Toto původní povolení nebylo nikdy zrušeno a přešlo na žalobce coby právního nástupce původního stavebníka (prarodiče žalobce). Žalovaný měl z tohoto rozhodnutí vycházet a omezit se na posouzení, zda umístěné kontejnery rozměrově odpovídají rybářské boudě; její původní základová deska přitom stále existuje. Tyto kontejnery byly umístěny na betonové dlaždice, které byly umístěny na původní základovou desku původní rybářské boudy; nejedná se tedy o novou výstavbu, nýbrž o úpravu stávající boudy s respektováním místních poměrů. Rybářská bouda již byla v dezolátním stavu a ohrožovala zdraví a majetek osob, a proto její nahrazení bylo i ve veřejném zájmu. Žalobce poukazuje na to, že v okolí se nachází více takto povolených chat a zejména v sezóně se v dané lokalitě pohybuje více osob.    
  2. Žalobce dále namítá, že žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.1.2009, č.j. 8 A 31/2007-165, nelze vztáhnout na jeho situaci, neboť žalobce netvořil novou věc po odstranění staré věci. Ve skutečnosti opravoval původní rybářskou boudu, která byla v havarijním stavu. Žalovaný okolnosti opravy hodnotil pouze formálně, přitom byl povinen vypořádat se se všemi skutečnostmi; napadené rozhodnutí tudíž trpí vadou přílišného formalismu.
  3. Žalovaný se rovněž nesprávně vypořádal s nutností přerušit řízení s ohledem na řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 73/2021; nepřerušení řízení tudíž představuje vadu postupu správních orgánů.  
  4. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo.

II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného

  1. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí.
  2. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 

III. Posouzení věci

  1. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).             
  2. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
  3. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, jímž bylo žalobci nařízeno odstranění stavby, kterou tvoří dva kovové mobilní kontejnery umístěné na betonových dlaždicích na pozemku parc. č. X (vodní plocha) v katastrálním území X.  
  4. Správní orgány předně vycházely ze skutečnosti, že stavba, jejíž odstranění bylo nařízeno, nebyla dodatečně povolena. To je ostatně zdejšímu soudu známo i z jeho úřední činnosti, neboť usnesením ze dne 16.2.2022, č.j. 62 A 73/2021-57, odmítl pro opožděnost žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2021, č.j. KUZL 31964/2021, sp. zn. KUSP 26361/2021 ÚP-Ha, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 24.3.2021, č.j. MUUO 987/2021MIK, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o dodatečné povolení předmětné stavby.
  5. Podle § 2 odst. 3 stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.
  6. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.
  7. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení o zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až § 115 tohoto zákona; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109 tohoto zákona, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85 tohoto zákona. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.
  8. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona platí, že stavbu uvedenou v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že (a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, (b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje a (c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení.
  9. Z citované právní úpravy plyne, že řízení o dodatečném povolení stavby stavební zákon konstruuje jako řízení zahajované na žádost stavebníka nebo vlastníka poté, co je z úřední moci zahájeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení stavby je pak samostatným řízením v rámci řízení o odstranění stavby. Právě prostřednictvím řízení o dodatečném povolení stavby je možné zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu, nebo stavby postavené bez takového rozhodnutí či opatření. V tomto řízení stavební úřad posuzuje, zda jsou splněny podmínky pro to, aby byla stavba dodatečně povolena. Naopak v řízení o odstranění stavby stavební úřad posuzuje pouze to, zda je stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazujícího anebo v rozporu s ním, a zda stavba nebyla dodatečně povolena; námitky, které mohl žalobce uplatňovat v řízení o dodatečném povolení stavby, již nelze uplatňovat v řízení o odstranění stavby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.9.2017, č.j. 5 As 90/2017-22).
  10. Pokud jde o procení postup správních orgánů, těm žalobce vytýká, že nepřerušily řízení
    o odstranění stavby po dobu řízení o žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2021, č.j. KUZL 31964/2021, sp. zn. KUSP 26361/2021 ÚP-Ha, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o dodatečné povolení předmětné stavby. 
  11. Podle § 64 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), může v řízení z moci úřední správní orgán, není-li to v rozporu s veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci uvedení v § 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit řízení.  Podle § 76 odst. 1 správního řádu v případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením.
  12. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 3.6.2021 nabylo právní moci rozhodnutí stavebního úřadu, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o dodatečné povolení stavby. Na základě oznámení ze dne 19.7.2021, č.j. MUUO 2205/2021MIK, stavební úřad pokračoval řízení o odstranění stavby, v němž dne 3.9.2021 nařídil žalobci stavbu odstranit. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 16.9.2021 odvolání, v němž mimo jiné uvedl, že „eventuálně navrhuje, aby řízení bylo ve smyslu § 64 správního řádu přerušeno do právní moci skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 73/2021“.  
  13. Žalovaný řízení nepřerušil a v napadeném rozhodnutí k této otázce uvedl, že s ohledem na pravomocné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby neměl jinou možnost než v souladu s § 129 stavebního zákona nařídit její odstranění. Dále žalovaný vyšel z toho, že žalobce v řízení o žalobě evidované u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 73/2021 nepodal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, resp. že mu není známo, že by Krajský soud v Brně přiznal odkladný účinek této žalobě. Podle žalovaného samotné podání této žaloby nenaplňuje důvod, jenž by svědčil pro přerušení řízení o odstranění stavby ve smyslu správního řádu. S odkazem na akcesorickou povahu řízení o dodatečném povolení stavby žalovaný uvedl, že § 129 odst. 2 stavebního zákona ukládá stavebnímu úřadu přerušit řízení o odstranění stavby, o kterém není možné rozhodnout dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti o dodatečné stavební povolení. Pokud není stavba dodatečně povolena, není dán důvod nepokračovat v řízení o odstranění stavby; nepokračování v řízení by představovalo nečinnost správního orgánu.  Podání žaloby proti zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby nepředstavuje předběžnou otázku, pro kterou by bylo třeba řízení přerušit.
  14. Podle zdejšího soudu takové vypořádání odvolací námitky spočívající v požadavku na přerušení správního řízení s odkazem na žalobu podanou ve věci zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby v rámci soudního přezkumu plně obstojí.     
  15. Je třeba zdůraznit, že v případě řízení zahajovaného z moci úřední není na přerušení řízení právní nárok a pokud správní orgán žádosti o přerušení řízení nevyhoví, usnesení o tom nevydává.
    Usnesení se vydává pouze v případě, kdy správní orgán řízení přeruší, nikoli pokud návrhu na přerušení řízení nevyhoví (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2021, č.j. 3 As 423/2019-31). Pokud jde o důvody nevyhovění žádosti žalobce o přerušení řízení, tak žalovaný věcně správně a dostatečně vysvětlil, proč nebylo třeba řízení o odstranění stavby po dobu řízení
    o žalobě evidované u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 73/2021 přerušit.
  16. Podstatné je, že stavební úřad v řízení postupoval v souladu s § 129 odst. 2 stavebního zákona, když zahájil řízení o odstranění stavby, a poté, co byla podána žádost o její dodatečné povolení, řízení o odstranění stavby přerušil a vyčkal výsledku řízení o této žádosti.
  17. Navíc právě až v případě správního rozhodnutí o odstranění stavby je možné zohledňovat zájmy žalobce v podobě hrozící újmy a tyto poměřovat s újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám a důležitým veřejným zájmům, k čemuž ostatně i v nyní posuzované věci došlo. Žalobce návrh na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o nařízení odstranění stavby (čili napadenému rozhodnutí) podal a zdejší soud žalobě odkladný účinek usnesením ze dne 16.2.2022, č.j. 62 A 9/2022-24, přiznal; napadené rozhodnutí žalovaného tudíž nemohlo být vykonáno, a to bez ohledu na skutečnost, zda by eventuálně došlo ke zrušení rozhodnutí týkajícího se žádosti o dodatečné povolení stavby správním soudem, či nikoli.  
  18. Pokud jde o věcné důvody nařízení odstranění stavby, tak již nebylo potřeba v řízení o odstranění stavby zohledňovat podrobně okolnosti a důvody (lidsky pochopitelné důvody popsané žalobcem při jednání soudu), které vedly k realizaci stavby, kterou žalobce upravil (de facto nahradil) stávající rybářskou boudu nacházející se v dezolátním stavu. Jedná se o námitky, které mají své místo právě v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby; v tom řízení bylo na žalobci, aby prokázal splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby plynoucích mimo jiné i z aktuální územně plánovací dokumentace. V řízení o odstranění stavby již splnění těchto podmínek nelze znovu posuzovat. Je třeba akcentovat základní pravidlo právní úpravy, která dopadá na nyní posuzovanou věc, které spočívá v tom, že stavba postavená bez povolení má být zpravidla odstraněna, což stavební úřad nenařídí jen za situace, pokud stavebník prokáže splnění všech zákonných podmínek, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řízení o povolení stavby či při jejím ohlášení. Důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby nese vlastník takové stavby (stavebník); je tedy na něm, aby je v řízení o dodatečném povolení stavby prokázal, což se žalobci v nyní posuzované věci nepodařilo.
  19. Pokud žalovaný v řízení o odstranění stavby vyšel z toho, že stavba nebyla dodatečně povolena, a dále z toho, že se jedná o stavbu, resp. výrobek plnící funkci stavby, který žalobce umístil na místo původní rybářské boudy, což vyžaduje povolení, resp. souhlas ve smyslu stavebního zákona, není jeho rozhodnutí formalistické. Žalovaný se řádně vypořádal se všemi skutečnostmi, se kterými byl povinen se vypořádat v řízení o odstranění stavby poté, co v něm bylo pokračováno po právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby.
  20. Je třeba zdůraznit, že žalobce v žalobě nezpochybňuje, že by kontejnery nenaplňovaly definiční znaky stavby ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona, tedy že by nešlo o výrobky plnící funkci stavby, ani to, že se svým provedením nejedná o stavbu, která nevyžaduje povolení či opatření stavebního úřadu ve smyslu stavebního zákona. Má však za to, že takovým povolením disponuje, neboť stavba původní rybářské boudy se opírá o povolení z roku 1970, které je tudíž podle žalobce titulem, o nějž lze opřít i legalitu nahrazení rybářské boudy kontejnery umístěnými na dlaždice. 
  21. Námitce, že předmětná stavba disponuje odpovídajícím povolením, které žalobce spatřuje v rozhodnutí ze dne 8.4.1970, však zdejší soud nemůže přisvědčit.
  22. Žalovaný dostatečně vysvětlil, že s ohledem na provedení žalobcovy stavby, která spočívá v trvale (od roku 2018) umístěném výrobku – dvou kontejnerech – plnícím funkci stavby na předmětném pozemku, se jedná o novou stavbu ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona. Taková stavba pak podle žalovaného vyžadovala povolení ve smyslu § 76 odst. 1 stavebního zákona, neboť se na ni nevztahovala ani výjimka ve smyslu § 79 odst. 2 stavebního zákona (výčet staveb, které rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují).
  23. S těmito závěry žalovaného zdejší soud souhlasí s tím, že žalobce s nimi ani konkrétně nepolemizuje, pouze uvádí, že nešlo o novou výstavbu, nýbrž úpravu stávající boudy. Avšak
    i v situaci, kdy žalobce upravil rybářskou boudu tak, že na její místo umístil dva kontejnery, realizoval stavbu. Proto potřeboval příslušné rozhodnutí ve smyslu stavebního zákona. Rozhodnutí ze dne 8.4.1970 se vztahovalo pouze k původní rybářské boudě, která se však již na předmětném pozemku v důsledku umístění kontejnerů ani nenacházela a byla kontejnery zcela nahrazena, což potvrzují i fotografie, jež jsou součástí správního spisu (zdejší soud těmito fotografiemi nedokazoval, stejně jako rozhodnutím z roku 1970 a jeho přílohami, neboť jde o součásti správního spisu, z něhož je soud ve správním soudnictví povinen vycházet; o tom byl žalobce při jednání poučen). Obecný odkaz žalobce na to, že se v dané lokalitě nacházejí i jiné chaty, se nemůže jakkoli promítnout v právním posouzení věci a vést k odlišnému závěru.
  24. Pokud tedy žalobce nezískal dodatečné povolení předmětné stavby, správní orgány nepochybily, když žalobci nařídily stavbu v souladu s § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona odstranit. Skutečnost, že stavba původní rybářské boudy byla realizována na základě povolení vydaného příslušným orgánem v roce 1970, na uvedeném bohužel nemůže nic změnit.   
  25. Z výše uvedených důvodů tedy zdejší soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

 IV. Náklady řízení

  1. O nákladech řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný,
    a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi, kterým byl žalovaný. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 4. dubna 2024

David Raus v.r.

předseda senátu