10 Azs 53/2022 - 88

 

 

 

 

 

USNESENÍ

 

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Sylvy Šiškeové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: N. V. N., zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem, Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2021, čj. MV‑175269‑3/SO‑2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2021, čj. 111 A 2/2021‑46,

 

 

takto:

 

Nejvyšší správní soud doplňuje předběžnou otázku, kterou předložil Soudnímu dvoru Evropské unie usnesením ze dne 23. 11. 2023, čj. 10 Azs 53/2022‑46 (doplnění vyznačeno kurzívou):

 

 

  1. Brání výklad čl. 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, zejména zásada rovnocennosti, takové vnitrostátní úpravě, která znemožňuje soudu pouze v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle zákona o pobytu cizinců rozhodnout o nahlížení do utajovaných písemností nebo záznamů, které byly v řízení před správním orgánem o vydání jednotného povolení – ve smyslu čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. 12. 2011 o jednotném postupu při vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci – uchovávány odděleně mimo správní spis, a podmínky zajišťující právo na obhajobu podle zákona o pobytu cizinců jsou tedy méně příznivé než ty, kterými se soudy řídí podle obecné právní úpravy?

 

  1. Pokud je odpověď na předchozí otázku kladná, má na posouzení věci vliv, že žadatelem o vydání jednotného povolení (ve smyslu čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. 12. 2011 o jednotném postupu při vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci) je státní příslušník třetí země, který nemá práva odvozená od rodinného příslušníka – občana Evropské unie (čl. 20 Smlouvy o fungování Evropské unie)?

 

 

Odůvodnění:

 

[1]                Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) byla dne 21. 5. 2024 doručena žádost Soudního dvora Evropské unie (SDEU) o sdělení, zda NSS trvá na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (sp. zn. C‑761/23). SDEU k žádosti přiložil svůj rozsudek ze dne 25. 4. 2024 ve spojených věcech C‑420/22 a C‑528/22, který má podobný předmět. NSS upozorňuje, že ve spojených věcech C‑420/22 a C‑528/22 šlo o státní příslušníky třetí země, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Evropské unie. Ve věci, ve které se na SDEU obrátil s předběžnou otázkou NSS (C‑761/23), jde naproti tomu o státního příslušníka třetí země, který není rodinným příslušníkem občana Evropské unie.

 

[2]                NSS se s rozsudkem SDEU ze dne 25. 4. 2024 seznámil a dospěl k závěru, že předmět tohoto rozsudku souvisí s otázkou, kterou NSS položil ve věci C‑761/23. SDEU v rozsudku ze dne 25. 4. 2024 mimo jiné vyslovil:

 

4) Obecná zásada řádné správy a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s článkem 20 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že pokud rozhodnutí o odnětí nebo odepření vydat povolení k pobytu přijaté ve vztahu ke státnímu příslušníkovi třetí země, který může mít odvozené právo pobytu na základě tohoto článku 20, vychází z informací, jejichž zpřístupnění by ohrozilo národní bezpečnost dotčeného členského státu, mohou mít tento státní příslušník třetí země nebo jeho zástupce přístup k těmto informacím až poté, co za tímto účelem obdrží povolení, není jim ani sdělena podstata důvodů, na nichž jsou taková rozhodnutí založena, a v žádném případě nemohou pro účely správního nebo soudního řízení použít informace, ke kterým by měli přístup.

 

5) Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s článkem 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, aby měl soud, kterému přísluší přezkum legality rozhodnutí týkajícího se pobytu podle tohoto článku 20 a vycházejícího z utajovaných informací, pravomoc ověřit oprávněnost utajení těchto informací, jakož i dotyčné osobě povolit přístup ke všem uvedeným informacím, pokud má za to, že toto utajení je neoprávněné, nebo k podstatě těchto informací, pokud má za to, že uvedené utajení je oprávněné. Naproti tomu tento soud musí za účelem zajištění dodržování práva této osoby na obhajobu vyvodit případně důsledky z případného rozhodnutí příslušných orgánů nesdělit všechny důvody tohoto rozhodnutí a s nimi související důkazy, nebo jejich část.

 

[3]                NSS si váží možnosti reagovat na rozsudek SDEU ze dne 25. 4. 2024. V tomto rozsudku SDEU reflektoval obecnou zásadu řádné správy (zejm. body 79, 80 a 101). Ve věci projednávané u NSS (C‑761/23) se jedná právě o situaci, kdy podmínky přezkumu podle zákona o pobytu cizinců jsou méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situaci vnitrostátní povahy, což NSS vyložil v bodě 33 předkládacího usnesení.

 

[4]                Právo na řádnou správu je upraveno v čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie, podle něhož

 

  1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

 

  1. Toto právo zahrnuje především:

 

a) právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout;

b) právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství;

c) povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.

 

  1. Každý má právo na to, aby mu Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států nahradila škodu způsobenou jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

 

4. Každý se může písemně obracet na orgány Unie v jednom z jazyků Smluv a musí obdržet odpověď ve stejném jazyce.

 

[5]                Procesní podmínky vnitrostátního práva zajišťující dodržení práva dotčené osoby na obhajobu nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a nesmí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity) (rozsudky SDEU ze dne 4. 6. 2020, C. F., C‑430/19, EU:C:2020:429, bod 34, a ze dne 9. 9. 2020, Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides, C‑651/19, EU:C:2020:681, bod 34 a ze dne 22. 9. 2022, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság a další, C‑159/21, EU:C:2022:708, body 43 a 44).

 

[6]                Členské státy jsou při uplatňování unijního práva povinny zajistit dodržování jak požadavků vyplývajících z práva na řádnou správu, tak práva na účinnou právní ochranu zakotveného v čl. 47 prvním pododstavci Listiny (rozsudky SDEU ze dne 19. 12. 2019, Deutsche Umwelthilfe, C 752/18, EU:C:2019:1114, bod 34, a ze dne 14. 5. 2020, Agrobet CZ, C 446/18, EU:C:2020:369, bod 43), které ukládají v průběhu správního řízení a v případném soudním řízení dodržovat právo dotyčné osoby na obhajobu [rozsudky SDEU ze dne 5. 11. 2014, Mukarubega, C 166/13, EU:C:2014:2336, bod 45, a ze dne 11. 3. 2020, SF (, C 314/18, EU:C:2020:191, bod 58].

 

[7]                NSS si je vědom, že porušení zásady rovnocennosti nepromítl do textu samotné předběžné otázky. V bodě 33 předkládacího usnesení k tomu však uvedl, že sporná právní úprava je v českém právním řádu ojedinělá a byla přijata pouze v zákoně o pobytu cizinců. Podle speciálního ustanovení § 172 odst. 9 zákona o pobytu cizinců vnitrostátní soud nemá pravomoc umožnit stěžovateli ani jeho zástupci seznámit se s obsahem utajovaných informací, jak předpokládá obecná úprava § 45 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Tato právní úprava se vztahuje na řízení o žalobě státních příslušníků třetích zemí bez ohledu na to, zda jsou rodinnými příslušníky občana Evropské unie, nebo ne. V cizineckých věcech, v nichž správní orgán nezpřístupnil cizinci podklady pro rozhodnutí, tak nemají správní soudy srovnatelnou možnost, jak vyvážit omezení jeho procesních práv. NSS však neshledává žádný legitimní důvod, proč by právě v cizineckých věcech měl být soud více procesně omezen než ve věcech jiných.

 

[8]                Pro rozhodnutí NSS by bylo užitečné, pokud by se SDEU ve své odpovědi vypořádal s tímto konkrétním argumentem, a navázal tak na svůj rozsudek ve spojených věcech C‑420/22 a C‑528/22. Podle NSS tam, kde odpověď SDEU na předběžné otázky položené ve věcech C‑420/22 a C‑528/22 končí, začíná právě předběžná otázka, kterou položil NSS ve věci C‑761/23.

 

[9]                Nejvyšší správní soud proto doplňuje předběžnou otázku, kterou předložil Soudnímu dvoru Evropské unie usnesením ze dne 23. 11. 2023, čj. 10 Azs 53/2022‑46. Ta nyní zní takto:

 

  1. Brání výklad čl. 41  a 47 Listiny základních práv Evropské unie, zejména zásada rovnocennosti, takové vnitrostátní úpravě, která znemožňuje soudu pouze v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle zákona o pobytu cizinců rozhodnout o nahlížení do utajovaných písemností nebo záznamů, které byly v řízení před správním orgánem o vydání jednotného povolení – ve smyslu čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. 12. 2011 o jednotném postupu při vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci – uchovávány odděleně mimo správní spis, a podmínky zajišťující právo na obhajobu podle zákona o pobytu cizinců jsou tedy méně příznivé než ty, kterými se soudy řídí podle obecné právní úpravy?

 

  1. Pokud je odpověď na předchozí otázku kladná, má na posouzení věci vliv, že žadatelem o vydání jednotného povolení (ve smyslu čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. 12. 2011 o jednotném postupu při vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci) je státní příslušník třetí země, který nemá práva odvozená od rodinného příslušníka – občana Evropské unie (čl. 20 Smlouvy o fungování Evropské unie)?

 

 

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

 

 

V Brně dne 18. června 2024

 

 

Ondřej Mrákota

předseda senátu