7 As 69/2024 - 13

 

 

 

USNESENÍ

 

 

 

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: B. V., proti žalované: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 9 A 18/202416,

 

 

 

takto:

 

 

  1. Řízení se zastavuje.

 

  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

 

Odůvodnění:

 

 

[1]               Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 27. 2. 2024, č. j. 9 A 18/202416, kterým byla podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnuta jeho žaloba na přezkum rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 31. 1. 2024, č. j. MMR-5985/2024-31, o námitce podjatosti, jako nepřípustná, a to právě proto, že napadený akt nemá povahu rozhodnutí dle § 65 s. ř. s.

 

[2]               Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti požádal Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Nejvyšší správní soud žádostem stěžovatele nevyhověl. Žádosti zamítl usnesením ze dne 17. 4. 2024, č. j. 7 As 69/2024-6, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Současně stěžovatele vyzval k odstranění vad kasační stížnosti spočívajících v předložení plné moci pro advokáta, anebo prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení předmětného usnesení. Přitom stěžovatele poučil o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě, resp. neodstranění vad kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.

 

[3]               S podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.

 

[4]               Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon.

 

[5]               Podle § 40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.

 

[6]               Z údajů na doručence je zřejmé, že shora označené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 19. 4. 2024. Lhůta 15 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet v sobotu dne 20. 4. 2024, a uplynula v pondělí dne 6. 5. 2024. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.

 

[7]               Jelikož stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasační stížnosti.

 

[8]               Nejvyšší správní soud dodává, že nepřehlédl poukaz stěžovatele na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích (uplatněný v podání doručeném dne 2. 5. 2024). K němu odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 22. 3. 2024, č. j. 8 As 32/202418, ze dne 21. 3. 2024, č. j. 10 As 33/202420, či ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/202414), podle níž žádosti o nezastavení řízení podle označeného ustanovení nelze vyhovět, netvrdíli účastník okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a ani nedoložíli, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Onačené ustanovení „nemíří na situace, ve kterých poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, či ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017).“ Nutnost vyhovění žádosti nevyvolávají ani obecná tvrzení o údajné politické objednávce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/202414, bod 4). Výše uvedené je plně aplikovatelné i na danou věc. Podmínky pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích proto v dané věci nebyly splněny.

 

[9]               Nejvyšší správní soud nepřehlédl ani velmi obecnou námitku podjatosti vůči Městskému soudu v Praze i Krajskému soudu v Praze. K té však nemohl přihlédnout, neboť nebyla nijak odůvodněna. Z procesní opatrnosti soud dodává, že podle právní úpravy a konstantní judikatury důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. § 8 odst. 1 s. ř. s. a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019 č. j. Nao 166/201928, ze dne 19. 11. 2019, č. j. Nao 206/201956, ze dne 28. 11. 2019, č. j. Nao 201/201939, ze dne 30. 1. 2020, č. j. Nao 235/201941 atp.).

 

[10]            Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byl usnesením ze dne 17. 4. 2024, č. j. 7 As 69/2024-6, rovněž vyzván, nepostupoval zdejší soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/201629, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/201635, či ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/201670).

 

[11]            Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.

 

 

Poučení:  Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

 

 

V Brně dne 15. května 2024

 

 

David Hipšr

předseda senátu