7 As 44/2024 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: B. V., proti žalované: Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, č. j. 14 A 133/2023‑31,
takto:
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 15. 2. 2024, č. j. 14 A 133/2023‑31, kterým bylo řízení před městským soudem zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
[2] Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti požádal Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Nejvyšší správní soud žádostem stěžovatele nevyhověl. Žádosti zamítl usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 7 As 44/2024‑15, kterým současně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 25. 3. 2024. Stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil.
[3] S podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
[4] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[5] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon.
[6] Jelikož stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[7] Nejvyšší správní soud dodává, že nepřehlédl poukaz stěžovatele na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. K němu odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 22. 3. 2024, č. j. 8 As 32/2024‑18, ze dne 21. 3. 2024, č. j. 10 As 33/2024‑20, či ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/2024‑14), podle níž žádosti o nezastavení řízení podle označeného ustanovení nelze vyhovět, netvrdí‑li účastník okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a ani nedoloží‑li, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Onačené ustanovení „nemíří na situace, ve kterých poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, či ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017).“ Nutnost vyhovění žádosti nevyvolávají ani obecná tvrzení o údajné politické objednávce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/2024‑14, bod 4). Výše uvedené je plně aplikovatelné i na danou věc. Podmínky pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích proto v dané věci nebyly splněny.
[8] Nejvyšší správní soud nepřehlédl ani námitku podjatosti (rovněž vznesenou v podání osobně doručeném městskému soudu dne 3. 4. 2024). K té však nemohl přihlédnout, neboť byla uplatněna opožděně. Nejvyšší správní soud doručil stěžovateli informaci o složení senátu již dne 8. 3. 2024 (společně s poučením o možnosti namítnutí podjatosti ve lhůtě do jednoho týdne). Lhůta pro námitku podjatosti členů senátu tak uplynula 15. 3. 2024, stěžovatel však v uvedené lhůtě námitku neuplatnil. Pokud pak stěžovatel odvozuje podjatost na základě usnesení ze dne 21. 3. 2024, č. j. 7 As 44/2024‑15, to bylo stěžovateli doručeno dne 25. 3. 2024, a lhůta pro námitku podjatosti by uplynula dne 2. 4. 2024. Námitka podjatosti může být podle § 8 odst. 5 s. ř. s. uplatněna ve lhůtě do jednoto týdne ode dne, kdy se účastník o podjatosti dozvěděl. K pozdějším námitkám se nepřihlíží (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2023, č. j. 4 As 279/2023‑32, ze dne 20. 1. 2023, č. j. 4 As 206/2022‑108, ze dne 1. 2. 2022, č. j. 7 As 320/2021‑58, nebo ze dne 12. 2. 2020, č. j. 6 Ads 190/2019‑49, či Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 714.). Z procesní opatrnosti soud dodává, že podle právní úpravy a konstantní judikatury důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. § 8 odst. 1 s. ř. s. a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019 č. j. Nao 166/2019‑28, ze dne 19. 11. 2019, č. j. Nao 206/2019‑56, ze dne 28. 11. 2019, č. j. Nao 201/2019‑39, ze dne 30. 1. 2020, č. j. Nao 235/2019‑41 atp.). Pokud pak stěžovatel poukazoval na podjatost soudce JUDr. Milana Podhrázkého, ten danou věc nerozhodoval.
[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2024
Tomáš Foltas
předseda senátu