USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. července 2023 č. j. MSP‑456/2023‑OSV‑OSV/2 a MSP‑458/2023‑OSV‑OSV/2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2024 č. j. 39 A 10/2023‑35

takto:

1. Řízení o kasační stížnosti žalobce se zastavuje.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]                Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v návětí označeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného označenému v návětí. 

[2]                V souladu s § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, není‑li navrhovatel či věc, které se návrh týká, od soudního poplatku osvobozen podle § 11 tohoto zákona. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.

[3]                Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dle odstavce 3 téhož ustanovení zákona soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.

[4]                Stěžovatel kasační stížnost spojil s návrhy na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tyto návrhy Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. března 2024 č. j. 6 As 37/2024‑7 zamítl pro zjevnou neúspěšnost podané kasační stížnosti. Současně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení a poučil jej o následcích spojených s nesplněním uvedené povinnosti. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno v úterý 26. března 2024. Lhůta k zaplacení soudního poplatku v délce 15 dnů od doručení usnesení tak stěžovateli uplynula ve středu 10. dubna 2024.

[5]                Stěžovatel reagoval na výzvu podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze dne 4. dubna 2024, v němž zopakoval požadavek osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, čehož si je podle něj soud vědom.

[6]                Požádá‑li navrhovatel (zde stěžovatel) o osvobození od soudních poplatků znovu poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je správní soud povinen o této opakované žádosti rozhodnout pouze tehdy, pokud od doby rozhodování o předchozí žádosti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly pro posouzení předchozí žádosti ve smyslu § 35 odst. 10 a § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uvedené plyne už z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. května 2008 č. j. 3 Ads 43/2007‑150. K podstatné změně však v mezidobí od rozhodnutí o předchozí žádosti nedošlo, a proto Nejvyšší správní soud neshledal důvod, aby o opakované žádosti stěžovatele znovu rozhodoval. Při rozhodování o předchozí žádosti Nejvyšší správní soud vůbec neposuzoval stěžovatelovy majetkové poměry, neboť podaná kasační stížnost byla shledána návrhem zjevně neúspěšným. Tento postup není pro stěžovatele nový, neboť Nejvyšší správní soud přistoupil k jeho opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků obdobně např. v nedávném usnesení ze dne 17. ledna 2024 č. j. 6 As 330/2023‑22.

[7]                Podle § 47 písm. c) s. ř. s. aplikovaného na základě § 120 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že soud řízení zastaví po marném uplynutí lhůty, kterou určí poplatníkovi k zaplacení soudního poplatku; k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[8]                Vzhledem k tomu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.

[9]                Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. května 2024

JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.

       předseda senátu