č. j. 30 A 4/2024 - 35
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. ve věci
žalobce: Bc. L. S.
zastoupen JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D, advokátem
se sídlem Hellichova 1, Praha 1
proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje
se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. prosince 2023, č. j. KUKHK-29266/ZP/2023-3,
takto:
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jičín (dále také jen „správní orgán I. stupně“ nebo „stavební úřad“) ze dne 7. 7. 2023, č. j. MuJc/2023/16721/ZP/Kam, kterým byl(o):
a) výrokovou částí I. povolen převod povrchové vody přes rozdělovací objekt a přívodní potrubí do rybníků Pulec a Podkůvka a z rybníků Pulec a Podkůvka do rybníku Hlubina nebo do odtoku rybníku Hlubina,
b) výrokovou částí II. povoleno vzdouvání a akumulace povrchových vod na soustavě rybníků Pulec a Podkůvka,
c) výrokovou částí III. povolen chov ryb pro vlastní potřebu na rybnících Pulec a Podkůvka
a
d) výrokovou částí IV. schválen stavební záměr Založení rybníků „Pulec a Podkůvka“ v k. ú. xxx (dále také jen „Záměr“).
II. Obsah žaloby
2. Podstata žaloby byla velmi jednoduchá, neboť ji tvořila pouze jedna žalobní námitka. A to že stavební úřady obou stupňů v rozporu s § 111 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), nezohlednily, zda projektová dokumentace předložená stavebníkem k žádosti o vydání společného povolení je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, a že v rozporu s § 111 odst. 2 téhož zákona nezohlednily účinky budoucího užívání stavby.
3. Již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně, tak v odvolání, totiž žalobce namítal, že projektová dokumentace Záměru vykazuje vážný nedostatek, protože v rozporu s příslušnými ustanoveními ČSN 75 2405 – Vodohospodářské řešení vodních nádrží v ní nebyl posouzen vliv vodní nádrže na průtoky ve vodním toku, ověření vlivu hospodaření nádrže na využití vodních děl pod nádrží a na vodohospodářskou bilanci vodního toku, a dále neobsahuje posouzení úniků vody z nádrže průsakem podloží.
4. Žalovaný se s touto námitkou vypořádal tak, že tyto náležitosti by projektová dokumentace Záměru musela obsahovat s ohledem na znění příslušné ČSN pouze v případě vodohospodářských řešení vodních nádrží s celkovým prostorem větším než 10 000 m3. Povolované vodní nádrže Pulec a Podkůvka samostatně, ale ani společně, tuto hranici nepřekonávají.
5. Žalobce s tímto závěrem žalovaného nesouhlasil, podle něho musí projektová dokumentace Záměru posouzení vlivu povolovaných vodních nádrží na průtoky ve vodním toku dle znění příslušné ČSN obsahovat, na podporu tohoto názoru přiložil i stanovisko akreditované kanceláře. Podle něho povolením rybníků Pulec a Podkůvka dojde ke snížení přítoku vody do Jezuitského rybníka, jehož vlastníkem je žalobce. To bude mít za následek snížení okysličování, opadnutí vodní hladiny a v důsledku toho úhyn ryb v Jezuitském rybníku.
6. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalovaný k žalobě uvedl, že při posuzování vycházel ze znění ČSN 75 2405 z října 2004. Ta ale byla s účinností od dubna 2017 novelizována a ustanovení, na které v napadeném rozhodnutí odkazoval stran její použitelnosti pro vodní nádrže pod 10 000 m3, již dnes neobsahuje. Tuto okolnost žalovaný přehlédl.
8. Poukázal na to, že Lesy České republiky, s. p. a Povodí Labe, s. p. nevyhodnotily v souvislosti s povolovanými rybníky Pulec a Podkůvka vodohospodářskou bilanci na předmětném úseku vodního toku jako problematickou. S ohledem na platné povolení k nakládání s povrchovými vodami, které zajišťuje převod vody z vodního toku na stávající rybník stavebníka, prostřednictvím kterého budou dále napájeny oba nové rybníky, a které zůstává nezměněno, nejsou dle žalovaného práva žalobce, jako vlastníka pozemků a stavby vodního díla Jezuitský rybník, který se nachází cca 250 m od polohy nových rybník, dotčena.
IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu
9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání, neboť žalobce s tím souhlasil výslovně, žalovaný pak postupem dle § 51 odst. 1 s. ř. s.
O věci usoudil následovně.
10. Dle § 111 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda projektová dokumentace je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu.
11. Dle § 111 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby.
12. Z obsahu vyjádření žalovaného k žalobě je zřejmé, že žalovaný při posuzování schválení Záměru vycházel ze znění ČSN 75 2405 – Vodohospodářské řešení vodních nádrží, které nebylo ke dni podání žádosti o schválení Záměru účinné (stavebník podal žádost o vydání společného povolení dne 29. 6. 2022). A že relevantní znění ČSN již neobsahuje ustanovení, které by povinnost posouzení vlivu nových vodních nádrží na průtoky ve vodním toku, ověření vlivu hospodaření nádrže na využití vodních děl pod nádrží a na vodohospodářskou bilanci vodního toku a povinnost posouzení úniků vody z nádrže průsakem podloží omezovalo pouze pro vodní nádrže s celkovým prostorem větším než 10 000 m3.
13. Není tedy pochyb o tom, že projektová dokumentace shora uvedená posouzení vlivu nově povolovaných rybníků Pulec a Podkůvka neobsahuje, a stejně tak není pochyb o tom, že s ohledem na znění citované ČSN účinné pro dané správní řízení tato posouzení obsahovat musí.
14. Pokud tedy správní orgány dospěly k opačnému závěru, protože nesprávně aplikovaly předchozí (pro dané správní řízení neúčinné) znění dané ČSN, a v důsledku toho schválily Záměr v rozsahu projektové dokumentace, která ovšem trpěla shora popsaným deficitem, postupovaly v rozporu se zákonem, konkrétně se shora citovanými ustanoveními § 111 odst. 1 písm. b) a § 111 odst. 2 stavebního zákona.
15. Krajskému soudu tak nezbylo, než žalované rozhodnutí pro nezákonnost zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a § 78 odst. 4 s. ř. s.), aby v něm popsanou nezákonnost odstranil.
16. Irelevantní je poznámka žalovaného, že vodohospodářskou bilanci na daném úseku vodního toku nehodnotily jako problematickou Lesy ČR, s. p., ani správce toku Povodí Labe s. p. Tento fakt popsaný nedostatek projektové dokumentace Záměru zhojit nemůže. Dosti nejasné je pak tvrzení žalovaného, že s ohledem na nezměněné povolení k nakládání s povrchovými vodami, které zajišťuje převod vody z vodního toku na stávající rybník stavebníka, prostřednictvím kterého budou dále napájeny oba nové rybníky, nemohou být práva žalobce dotčena. Vždyť samy správní orgány přiznaly žalobci postavení účastníka daného správního řízení, z toho bez dalšího možnost dotčení jeho práv coby vlastníka pozemků a stavby vodního díla Jezuitský rybník v daném řízení vyplývá.
17. Bude na žalovaném, jaký další procesní postup ve věci zvolí, tedy zda vytknuté vady zrušeného žalovaného rozhodnutí odstraní v dalším řízení on sám, neboť dle judikatury správních soudů činí rozhodnutí správních orgánů jeden celek (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008 – 73, a ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 – 25), nebo zda bude považovat za vhodnější jiné procesní řešení.
18. Pro úplnost soud opakuje, že právními názory, které v tomto zrušujícím rozsudku vyslovil, jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
V. Náklady řízení
19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla úspěch strana žalující, má proto právo na přiznání náhrady důvodně vynaložených nákladů.
20. Žalobce uhradil soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč.
21. Zástupce žalobce učinil ve věci 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 3 100 Kč (srovnej § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 citované vyhlášky). Rovněž má právo na náhradu režijních paušálů za 2 úkony právní služby po 300 Kč. Odměna za právní zastoupení tak činí 6 800 Kč.
22. Zástupce žalobce je registrován jako plátce DPH. Náklady soudního řízení proto dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 428 Kč.
23. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení na straně žalobce 11 228 Kč.
24. Proto krajský soud zavázal žalovaného povinností žalobci prokázané náklady řízení uhradit k rukám jeho zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.)
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 26. března 2024
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu