č. j. 22Ad 8/2023-44

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci

 

žalobkyně: Ing. V. B., nar. X

 bytem X

 

proti

 

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

 sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

 

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. I ze dne ze dne 22. 2. 2023, č. j. X, a proti rozhodnutí žalované č. II ze dne 22. 2. 2023, č. j. X

 

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

  1. Žalobce brojil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně proti shora označeným rozhodnutím žalované.

 

  1. Rozhodnutím č. I ze dne 22. 2. 2023, č. j. X, byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. I ze dne 18. 1. 2023, č. j. X, kterým byl žalobci přiznán starobní důchod podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 15. 9. 2022 ve výši 33 866 Kč.

 

  1. Rozhodnutím č. II ze dne 22. 2. 2023, č. j. X, byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. II ze dne 18. 1. 2023, č. j. X, kterým byly podle § 15 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zahájeny srážky z důchodu žalobce až do úplného uspokojení přednostní pohledávky České správy sociálního zabezpečení - přeplatku důchodu ve výši 13 432 Kč, který vznikl za období od 15. 9. 2022 do 11. 10. 2022.

II. Podání účastníků

  1. V podané žalobě žalobce vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím a s výší přiznaného starobního důchodu. Žalobce uvedl, že ke dni 15. 9. 2022 mu bylo pro výpočet důchodu započteno 46 let pojištění (doba pojištění v délce 46 let 339 dnů, z toho 257 dnů za rok 2022). Dopisem ze dne 5. 10. 2022 požádal o změnu data přiznání starobního důchodu na 12. 10. 2022, čímž by doplnil chybějící dny pojištění a dosáhl tak na další rok pojištění. Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) žalobci přiznala starobní důchod k uvedenému datu, ale nedošlo k zohlednění delší doby pojištění. Navíc mu byla s ohledem na pozdější datum stanovení důchodu vyčíslena pohledávka ČSSZ.

 

  1. Žalobce se u žalované a nyní i u soudu dožadoval přepočtu výše důchodu se zohledněním delší doby pojištění a rovněž brojil proti pohledávce ČSSZ.

 

  1. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí nesouhlasil se zdůvodněním žalované, že dobu pojištění lze pro účely zvýšení procentní výměry důchodu zohlednit pouze tehdy, pokud byla vykonávána v takovém rozsahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění a bylo zaplaceno pojistné, což lze zjistit až po podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2022. Namítl, že podmínky důchodového pojištění zůstaly po 15. 9. 2022 stejné, pojištění bylo nadále placeno a za měsíc říjen bylo uhrazeno již 10. 10. 2022. S ohledem na to namítl neopodstatněnou diskriminaci OSVČ oproti zaměstnancům, kterým by byla doba pojištění započítávána automaticky. Žalovanou zmiňovaná doba by se měla týkat až období po skutečném datu přiznání důchodu, nikoliv vzniku nároku.

 

  1. Dále namítl, že se řídil radou pracovnice OSSZ, kdyby byl řádně seznámen se všemi skutečnostmi, o změnu by nežádal

 

  1. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zrekapitulovala obsah správního spisu a uvedla, že s ohledem na zákonnou právní úpravu lze zohlednit zvýšení procentní výměry pouze za dobu výdělečné činnosti uvedené v § 27 zákona o důchodovém pojištění a vykonávané v rozsahu, který zakládá účast na pojištění. Splnění uvedených podmínek lze zjistit až poté, kdy žalobce podá přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2022 dle § 15 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném“). Za dobu, kdy nenáležela žalobci výplata starobního důchodu, vznikl žalobci nárok na výplatu invalidního důchodu s rozdílem, který byl žalobci zúčtován.

 

  1. V replice žalobce setrval na svých námitkách a zdůraznil že žádný předpis nestanoví, že lze zjistit, že OSVČ vykonává činnost v rozsahu zakládajícím účast na pojištění a současné placení předepsaných záloh, až z podaného přehledu o příjmech a výdajích za příslušný rok. Žalobce nadále trvá na tom, že podmínky pro přiznání důchodu a jeho nový výpočet v posunutém termínu splnil.              

III. Posouzení věci

  1. Žaloba splňuje podmínky přípustnosti. Podala ji oprávněná osoba v zákonné lhůtě. Soud při posouzení věci vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. O žalobě krajský soud rozhodl bez jednání.

 

  1. Žaloba není důvodná.

 

  1. V podstatě jedinou spornou otázkou je zákonnost postupu žalované, která zohlednění doby pojištění žalobce (a dosažení dalšího celého roku pojištění) vázala na podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ.

 

  1. Předně musí soud konstatovat, že zejména napadené rozhodnutí č. I, kterým byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí o přiznání starobního důchodu ke dni 12. 10. 2022, je na samé hranici přezkoumatelnosti. Žalovaná se při vypořádání v zásadě jediné podstatné námitky započítání dalšího jednoho měsíce, za který žalobce zaplatil zálohy na důchodové pojištění, fakticky omezila na zopakování téhož odstavce, který uvedl ve svém rozhodnutí správní orgán prvního stupně (a to, že dobu výdělečné činnosti OSVČ po vzniku nároku na starobní důchod lze hodnotit pro účely zvýšení procentní výměry jedině tehdy, pokud byla samostatně výdělečná činnost vykonávána v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění a bylo zaplaceno pojistné, a tedy až po podání přehledu o příjmech a výdajích za rok 2022). Z čeho to vyplývá, případně na základě čeho tento závěr žalovaná, resp. správní orgán prvního stupně, přijala, se žalobce z napadeného rozhodnutí nicméně nedozvěděl.

 

  1. Přesto je soud toho názoru, že byl postup žalované věcně v souladu se zákonem a zrušení žalobou napadeného rozhodnutí by v tomto případě postrádalo racionální smysl.

 

  1. Žalovaná správně uvedla, že podle § 28 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně. Dále žalovaná správně konstatovala na základě přílohy k zákonu o důchodovém pojištění, že žalobce dosáhl důchodového věku v 63 letech a 10 měsících, tj. dne 15. 9. 2022. Mezi stranami není sporné, že ke dni 15. 9. 2022 dosáhl žalobce 46 roků doby pojištění.

 

  1. Ke dni 15. 9. 2022 tedy žalobce splnil podmínky stanovené zákonem a vznikl mu nárok na starobní důchod.

 

  1. Pokud jde o dobu mezi 15. 9. 2022 a 12. 10. 2022, se soud ztotožňuje se žalovanou v tom, že ani zaplacením zálohy v měsíci listopadu nedosáhl žalobce pro účely rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bez dalšího dalšího roku pojištění.

 

  1. Podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění jsou pojištění při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni osoby samostatně výdělečně činné. Osoby samostatně výdělečně činné a jejich činnost jsou pro účely pojištění dále specifikovány v § 9 a 10 téhož zákona.

 

  1. Podle § 10 odst. 2 věty čtvrté zákona o důchodovém pojištění se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti pro účely tohoto zákona považuje daňový základ osoby samostatně výdělečně činné určený podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

 

  1. Podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění je dobou pojištění po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné.

 

  1. Podle § 11 odst. 3 je dobou pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) též

 

a) v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod (dále jen "rok přiznání důchodu"), doba před tímto dnem, jestliže tyto osoby zaplatily do dne podání žádosti o přiznání důchodu zálohy na pojistné splatné do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byla podána tato žádost,

 

b) kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud byly za tento kalendářní rok zaplaceny zálohy na pojistné splatné za tento rok a doplatek na pojistném ještě nebyl splatný přede dnem podání žádosti o přiznání důchodu.

 

  1. Podle § 33 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění výše základní výměry starobního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně.

 

  1. Podle § 33 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se výše procentní výměry starobního důchodu stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod. Do doby pojištění získané do 18 let věku a po vzniku nároku na starobní důchod se nezahrnují náhradní doby pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.

 

  1. Podle § 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 1 až 3, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. c), d) a h) a v § 102 odst. 5 a 6 a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.

 

  1. Podle § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se procentní výměra starobního důchodu nezvýší podle věty první a doba výdělečné činnosti uvedená ve větě první se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby uvedené v § 16 odst. 4 větě třetí písm. a).

 

  1. Podle § 13 odst. 1 a 2 zákona o pojistném je OSVČ povinna mj. odvádět pojistné na důchodové pojištění, a to buď ve formě pojistného nebo záloh na pojistné, přičemž § 14 téhož zákona upravuje způsoby řešení případného přeplatku nebo nedoplatku pojistného.

 

  1. Podle § 15 odst. 1 zákona o pojistném je osoba, která aspoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, s výjimkou osoby, jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období je rovna paušální dani, povinna podat příslušné územní správě sociálního zabezpečení nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tento kalendářní rok, na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok.

 

  1. Klíčové, podle názoru zdejšího soudu, je že žalobce nedostatečně rozlišuje okamžik vzniku nároku na starobní důchod a okamžik, od kterého mu byl starobní důchod přiznán. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobce mohl dle § 86 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení písemně požádat o změnu data přiznání důchodu nebo jeho výplaty. Nicméně datum přiznání starobního důchodu nemusí odpovídat okamžiku vzniku nároku na starobní důchod. Tak tomu bylo i posuzované věci. Žalobci vnikl nárok na starobní důchod dne 15. 9. 2022 a po tomto datu, tj. po datu vzniku nároku na starobní důchodu, připadá do úvahy pouze změna procentní výměry starobního důchodu (srov. citovaný § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění). Bez ohledu na to, že došlo ke změně data přiznání důchodu, okamžik vzniku nároku na starobní důchod se nezměnil.

 

  1. Jinými slovy, v důsledku žádosti žalobce o změnu data přiznání starobního důchodu docházelo pouze ke změně výše procentní výměry starobního důchodu žalobce a k tomu musel vykonávat výdělečnou činnost a nepobírat přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

 

  1. OSVČ, pokud vykonává výdělečnou činnost a je účastná na důchodovém pojištění, je povinna buď platit pojistné, nebo zálohy na pojistné (§ 13 zákona o pojistném) a podávat přehled příjmů a výdajů. Ze shora citovaných ustanovení dále vyplývá, že v případě OSVČ, která platí zálohy na pojistné, je přehled příjmů a výdajů, podávaný ve vazbě na daňové přiznání, úkonem, ze kterého vyplývá tvrzení OSVČ, ve kterých měsících vykonávala činnost, která odpovídá rozsahu zakládajícímu účast na pojištění, a současně z něj vyplývá tvrzení, že za daný měsíc zaplatila OSVČ zálohu na pojistné, což je ověřitelné z plateb připsaných na účet příslušné správy sociálního zabezpečení.

 

  1. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce platil v roce 2022 zálohy na pojistné a v době rozhodování správního orgánu prvního stupně nepodal žalobce přehled příjmů a výdajů za rok 2022. Z prostého přehledu záloh, které jsou součástí spisu, nelze definitivně usoudit na to, zda žalobce po vzniku nároku na starobní důchod skutečně vykonával činnost, která odpovídá rozsahu zakládajícímu účast na pojištění, ale pouze na to, že za měsíc říjen zaplatil žalobce zálohu na pojistné.

 

  1. Je tedy nedůvodná námitka žalobce, že by se možnost zvýšení procentní výměry důchodu měla logicky týkat až období po skutečném datu přiznání důchodu. Stejně nedůvodná je i námitka tvrzené diskriminace OSVČ oproti zaměstnancům, neboť tato je důsledkem zákonného způsobu placení pojistného.

 

  1. Pokud jde o případné pochybení pracovnice příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, nelze hodnotit zákonnost napadeného rozhodnutí z pohledu případné individuální chyby konkrétní pracovnice. Pokud konkrétním jednáním konkrétního pracovníka byla způsobena žalobci konkrétní škoda, je třeba odkázat žalobce na instituty soukromého práva.

 

  1. Soud následně ověřil i výpočet starobního důchodu. S ohledem na to, že proti samotnému výpočtu nebrojil žalobce konkrétními námitkami, soud se výpočtem důchodu zabýval pouze obecně a nedospěl k závěru, že by obsahoval jakékoliv pochybení. Zcela v souladu se zákonem posoudila žalovaná i vztah invalidního a starobního důchodu žalobce. S ohledem na pozdější přiznání starobního důchodu, náležel žalobci invalidní důchod v nižší výměře, než by představoval důchod starobní.

 

  1. Pokud jde o napadené rozhodnutí č. II, závěr o jeho zákonnosti je předznamenán posouzením napadeného rozhodnutí č. I. Jelikož soud shledal výpočet starobního důchodu žalobce v rámci napadeného rozhodnutí č. I jako zákonné, tak musel shledat jako zákonné i rozhodnutí č. II.

 

 

IV. Závěr a náklady řízení

 

  1. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

 

  1. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. 

 

Brno, 29. února 2024

 

Petr Sedlák, v. r.

samosoudce