USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: R. A. T., zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Lidická 960/81, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 687/24, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 12. 2023, č. j. KRPB-245913-29/ČJ-2023-060022-Z, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2024, č. j. 41 A 1/2024-28,

takto:

I.                    Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II.                 Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III.              Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV.              Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jiřímu Hladíkovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1]               Žalobkyně se u Krajského soudu v Brně bránila proti rozhodnutí, jímž žalovaná prodloužila její zajištění za účelem předání do Rumunska podle nařízení Dublin III o 23 dnů (od 6. 1. 2024 do 29. 1. 2024).

[2]               Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že naplnění účelu zajištění je s ohledem na souhlas rumunské strany s převzetím žalobkyně reálné. Žalovaná se zabývala existencí systémových nedostatků azylového řízení v Rumunsku. Pokračující zajištění je odůvodněno rizikem útěku žalobkyně. Nebylo možné využít některou z alternativ k zajištění. Doba prodloužení je přiměřená a odpovídá lhůtě pro realizaci dublinského transferu.

[3]               Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti namítla, že posouzení žalované ve vztahu k systémovým nedostatkům rumunského azylového systému je strohé a nedostatečné. Jde o pouhé konstatování absence systémových nedostatků a jednu kusou informaci. Pro tuto vadu měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit. Stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 16. 4. 2021, č. j. 5 Azs 271/2020-38. Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v zásadním pochybení, které mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení.

[4]               Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze sdělila, že zajištění stěžovatelky trvá.

[5]               Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není‑li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[6]               NSS stejně jako krajský soud (srov. bod 21 jeho rozsudku) připomíná, že správní soudy jsou povinny při přezkumu dodržení podmínek zákonnosti zajištění cizince, které vyplývají z unijního práva, přihlížet z moci úřední k vadám a nezákonnostem rozhodnutí o zajištění, které zjistí, případně které vyjdou v řízení najevo, přestože nejsou součástí uplatněných žalobních bodů (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-704/20 a C-39/21; rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 Azs 96/2021-39, č. 4456/2023 Sb. NSS, bod 44). Podle NSS tomuto požadavku krajský soud dostál.

[7]               S námitkou nedostatečného posouzení systémových nedostatků rumunského azylového sytému se krajský soud dostatečně vypořádal (body 24 až 27 rozsudku). Žalovaná se touto otázkou zabývala na straně 6 svého rozhodnutí. Vycházela z podkladů popisujících praxi rumunských orgánů obsažených ve správním spise a také ze skutečností, které při podání vysvětlení do protokolu žalované sdělila sama stěžovatelka.

[8]               Jak již NSS v minulosti uvedl, v řízení o prodloužení zajištění cizince nelze po žalované rozumně požadovat, aby prováděla rozsáhlé dokazování s cílem podrobně zjistit situaci v zemi, kam má být cizinec předán. Tuto povinnost má zejména Ministerstvo vnitra, které závazně rozhoduje o samotném předání (rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2018, č. j. 2 Azs 33/2018-20, bod 15).

[9]               NSS neshledal, že by závěry krajského soudu byly v rozporu s jeho rozsudkem č. j. 5 Azs 271/2020-38, jehož se stěžovatelka dovolává. Stěžovatelka v pohovoru s úředními osobami žalované k výslovnému dotazu nevyjádřila žádné obavy z rumunského azylového systému (protokol na s. 18 správního spisu a bod 26 rozsudku krajského soudu, opačně bod 16 citovaného rozsudku č. j. 5 Azs 271/2020-38). Také rozsah podkladů, z nichž se při zjišťování systémových nedostatků vycházelo, byl v obou věcech zcela odlišný.  

[10]            Na stěžovatelčinu věc jsou naopak přiléhavé závěry NSS, podle nichž je Rumunsko obecně schopno zajistit žadatelům o mezinárodní ochranu adekvátní podmínky (např. rozsudky ze dne 21. 3. 2018, č. j. 2 Azs 33/2018-20, body 15 až 16, ze dne 7. 8. 2018, č. j. 6 Azs 117/2018-26, bod 14, či ze dne 28. 5. 2020, č. j. 7 Azs 72/2020-23; body 15 až 17, z nedávné doby např. usnesení NSS ze dne 21. 2. 2024, č. j. 1 Azs 20/2024-35, bod 15 a judikatura tam citovaná). Závěry žalované i krajského soudu jsou s touto judikaturou v souladu.

[11]            NSS uzavírá, že otázka systémových nedostatků rumunského azylového řízení byla ve správním i soudním řízení posouzena dostatečně. V tomto směru tedy nedošlo k zásadnímu pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.

[12]            Proti zbylým závěrům krajského soudu kasační stížnost nesměřuje. NSS nenalezl vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti v intencích závěrů uvedených v bodě [6] výše.

[13]            NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[14]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nevznikly náklady nad rámec její běžné činnosti.

[15]            Ustanovenému zástupci stěžovatelky přiznal NSS odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatelky vykonává advokacii jako společník obchodní korporace, která je plátkyní DPH. Proto NSS zvýšil odměnu o tuto daň ve výši 714 Kč na celkových 4 114 Kč. Tato částka bude zástupci stěžovatelky vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu NSS.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2024

Karel Šimka

předseda senátu