[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2023, č. j.: OAM-988/ZA-ZA11-P10-2022

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2023, č. j.: OAM-988/ZA-ZA11-P10-2022, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
   o azylu (dále jen „zákon o azylu“), shledána nepřípustnou a řízení o žádosti bylo zastaveno podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona.

2. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný nezjistil přesně a objektivně skutečný stav věci, řízení bylo jednostranné a neobjektivní. Žalovaný porušil povinnost postupovat řádným procesním postupem v souladu s právním řádem České republiky, se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno a zákon byl vyložen chybně. Žalobce byl zkrácen na svých právech, neboť použité informace žalovaného o zemi původu nejsou aktuální.
3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

3. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Plně odkázal na s. 4 an. napadeného rozhodnutí, poněvadž žalobní tvrzení shledal čistě obecnými a nekonkretizovanými. Citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) týkající se dispoziční zásady ve správním soudnictví, kdy leží na žalobci, aby v žalobě vylíčil, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

4. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce v poskytnutí údajů k žádosti dne 10. 11. 2022 uvedl, že je X. národnosti, svobodný, bezdětný a bez víry, není členem žádné politické strany ani skupiny a cítí se zcela zdráv. Do České republiky přicestoval nejprve dne X. a poté dne X., od dané doby se zde zdržuje nepřetržitě. Pociťuje obavu vrátit se do země původu kvůli následnému povolání do armády a povinnosti sloužit na státní hranici. Vzhledem k jeho X. by žalobci hrozily vězení či smrt.
6. Během pohovoru k žádosti vedeného dne 14. 2. 2023 žalobce uvedl, že ve věku kolem dvaceti let zjistil X., kterou X. v řízení vedeném u Městského soudu v Praze a před NSS ohledně žaloby proti dřívějšímu rozhodnutí žalovaného ze dne X. Má státní občanství X., nicméně cestovní pas X. ztratil v roce X. a poté si nedal vystavit nový. V X. byl naposledy v roce X. a nemůže se tam vrátit kvůli nesouhlasu s X. V X. by nemohl vést normální život s ohledem na X.
7. Ve správním spisu jsou obsaženy zprávy o zemi původu, konkrétně Informace MZV ČR ze dne 3. 11. 2022, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, X., Informace OAMP, 20. 2. 2023, Dvojí občanství, Občanství X., jakož i X., Informace OAMP, 8. 3. 2023, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv.
8. Dne 5. 4. 2023 se žalobce mohl seznámit s podklady rozhodnutí. S těmito podklady se nechtěl seznámit, nic k nim nesdělil a uvedl, že do X. se vrátit nemůže kvůli nesouhlasu s X.
9. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 11. 4. 2023.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

10.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
11.                      Na jednání dne 22. 1. 2024 se žalobce nedostavil, žalovaný odkázal na své vyjádření, uvedl, že žaloba není důvodná, napadené rozhodnutí je zákonné.
12.                      Podle ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož
    i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.
13.                      Podle ust. § 2 odst. 5 zákona o azylu ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou se rozumí zejména přiměřené kroky příslušných státních orgánů, strany nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, směřující k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo vážnou újmu, za předpokladu, že je taková ochrana účinná, není pouze přechodná a cizinec k ní má přístup.
14.                      Podle ust. § 2 odst. 6 věty druhé zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí
    i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.
15.                      Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
16.                      Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.
17.                      Soud uvádí, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně zabýval opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany a dostatečně odůvodnil její nepřípustnost, rozhodnutí je řádně odůvodněno, skutkový stav byl zjištěn v uspokojivé míře, a to na základě shromážděných podkladů, které byly vyhodnoceny ve vztahu k žalobcově individuální situaci. Výroková část napadeného rozhodnutí je přesná a určitá, je z ní zřejmé, kdy, jak a kým bylo rozhodováno, uvedené údaje o žalobci jsou dostatečné k tomu, aby nebyly zaměnitelné s jinou osobou, samotný výrok jednoznačně konstatuje nepřípustnost opakované žádosti a zastavení řízení.
18.                      Žalobce nezaložil svou žalobu na konkrétních tvrzeních, z nichž by vyplývalo, v čem měl být přístup žalovaného zaujatý a neobjektivní, jaká ustanovení právních předpisů měla být porušena a jaké zásady správního řízení neměly být žalovaným respektovány.
19.                      Soud připomíná, že esenciální náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu jsou žalobní body. Jejich význam spočívá v tom, že prostřednictvím formulace žalobních bodů žalobce předurčuje rozsah soudního přezkumu napadených výroků rozhodnutí (ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s), neboť soud je žalobními body vázán. Formulováním žalobních bodů žalobce naplňuje zásadu dispoziční. V rámci zachování zásady rovnosti účastníků (ust. § 36 odst. 1 věty první s.ř.s.) není soud oprávněn, a tudíž ani povinen namísto žalobce domýšlet a vyhledávat případné nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Jak uvedl rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j.: 2 Azs 92/2005 – 58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS: “Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ... Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých "obvyklých" nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem ... Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ V usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j.: 10 Azs 65/2017-72, rozšířený senát NSS potvrdil, že se výše vymezené požadavky kladené na formulaci žalobního bodu vztahují i na žalobu proti rozhodnutí ve věcech mezinárodní ochrany.
20.                      Soud se dále neztotožňuje s tvrzením žalobce o zkrácení jeho práv kvůli neaktuálnosti použitých informací o zemi původu. Výše zmíněné zprávy jsou totiž datovány dny 3. 11. 2022, 20. 2. 2023 a 8. 3. 2023, což je období těsně předcházející vyhotovení napadeného rozhodnutí (dne 11. 4. 2023).
21.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
22.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl
    ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 22. ledna 2024

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce