1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 18. 8. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnil tím, že má ve Vietnamu dluhy a nedokáže tam uživit rodinu. Na území České republiky chce legálně žít a pracovat.   
2. Žalovaný žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu, a zároveň uvedl pouze ekonomické důvody.

II. Řízení před soudem

3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že o mezinárodní ochranu žádal především z obavy o své zdraví a bezpečnost, neboť při návratu do Vietnamu bude vystaven pronásledování ze strany jeho věřitelů, což byl důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. Nebylo jisté, zda i rodině žalobce žijící ve Vietnamu nebude v souvislosti s jeho dluhy způsobena újma. Žalobce si půjčil peníze od tzv. černých společností, jež byly členové organizované zločinecké skupiny a měly vazby na tamní státní orgány. Nebylo tedy možné, aby se tyto společnosti o kontaktu dlužníka se státními orgány nedozvěděly. Žalobce si při realizování půjčky nebyl vědom toho, že činnost společností je ilegální a že využívají násilí k vymožení dluhů. Efektivní využití ochrany ze strany vietnamských státních orgánů nebyla v případě žalobce možná. Primárním důvodem podání žádosti nebyly ekonomické důvody žalobce, nýbrž obava o jeho život. Žalovaný se měl také důkladněji zabývat tím, zda byly dány důvody pro udělení národního humanitárního azylu. Nucený návrat do Vietnamu považoval žalobce za nelidský. Přinejmenším však byl dán důvod pro udělení doplňkové ochrany.
4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Tvrzeným důvodem žádosti byly pouze ekonomické důvody žalobce. V České republice chtěl žalobce vydělávat peníze, aby mohl splatit svůj dluh ve Vietnamu a také aby uživil rodinu. Námitka žalobce týkající se organizované zločinecké skupiny a její napojení na vietnamské státní orgány byla založena na pouhé domněnce a žalobce své tvrzení nikterak neprokázal. 

III. Posouzení věci

5. Žaloba není důvodná. Žalobce v řízení před žalovaným neuvedl žádný důvod byť jen vzdáleně významný pro udělení mezinárodní ochrany. V řízení před soudem pak bez akceptovatelného vysvětlení uvedl nové důvody, které mohl uvést dříve.
6. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody.
7. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
8. Žalobce v řízení před žalovaným neuvedl důvody předvídané v § 12 a § 14a zákona o azylu. Uvedl pouze ekonomické důvody, kvůli kterým o mezinárodní ochranu žádal.
9. Z pohovoru ze dne 22. 8. 2023 vyplývá, že se žalobce do Vietnamu nechce vrátit, neboť tam má dluhy. Ze země původu odešel v květnu roku 2019 do Rumunska, kam odcestoval za prací. Rumunsko opustil v dubnu roku 2022 kvůli nízké mzdě. Poté se žalobce dostal do České republiky, kde chce nyní legálně žít. Dále pak je součástí správního spisu protokol o výslechu ze dne 11. 8. 2023 před orgánem policie. Při tomto výslechu žalobce uvedl, že se může vrátit do země původu k rodině, nic mu tam nehrozí.
10. Z takto tvrzených skutečností učinil žalovaný srozumitelný, logický a na věc přiléhavý závěr, že žalobce žádal o mezinárodní ochranu čistě z ekonomických důvodů, které nelze bez přistoupení dalších okolností považovat za azylově relevantní důvody (srov. rozsudky NSS č. j. 3 Azs 20/2003-43 ze dne 30. 10. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54 ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 134/2014-48 ze dne 11. 12. 2015).
11. Rozložením důkazního břemene ve věcech mezinárodní ochrany se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 Azs 66/2008-70 ze dne 30. 9. 2008, č. 1749/2009 Sb. NSS. Břemeno tvrzení stíhá žadatele o mezinárodní ochranu. Jistá procesní aktivita je ovšem požadována i po správním orgánu, který by měl v průběhu pohovoru vhodně kladenými otázkami zjistit, zdali žadatelem tvrzené skutečnosti jsou relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany, a tvrzení žadatele podle toho klasifikovat. Břemeno důkazní je oproti tomu rozloženo více mezi žadatele a správní orgán. Primárně je to ale žadatel, který je povinen prokazovat jednotlivá fakta. Správní orgán je ale povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, co je podporují.
12. Žalobce během správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by ve Vietnamu mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu či že by mu hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona. Žalobce tedy netvrdil relevantní důvody a ty nevyplynuly ani z dalších podkladů pro rozhodnutí, zejména informace o zemi původu. Žalovaný tak postupoval po právu, když žádost jako zjevně nedůvodnou zamítl.
13. Teprve před soudem začal žalobce tvrdit, že mu ve Vietnamu hrozí nebezpečí ze strany jeho věřitelů, neboť ti jsou členy organizované zločinecké skupiny a jsou napojeni na vietnamské státní orgány. Pomoc ze strany státních orgánů je tedy vyloučena.
14. K tomu soud podotýká, že tato dílem skutková tvrzení mohl žalobce vznést již ve správním řízení. S přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 č. směrnice 2013/32/EU mají krajské soudy ve věcech mezinárodní ochrany přihlížet i ke skutečnostem, které žadatel o mezinárodní ochranu dříve netvrdil. Musí se však jednat o takové skutečnosti, které žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem (srov. rozsudek NSS č. j. 10 Azs 194/2015‑32 ze dne 26. 11. 2015, či nález sp. zn. I. ÚS 425/16 ze dne 12. 4. 2016; případně rozsudky NSS č. j. 1 Azs 292/2021‑51 ze dne 19. 10. 2021, či č. j. 10 Azs 537/2021‑31 ze dne 10. 3. 2022).
15. Tvrzení obsažená až v žalobě proto nejsou pro posouzení věci významná. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce před žalovaným hovořil o strachu ze strany soukromých osob (žalobce hovořil o věřitelích). Při pohovoru dne 22. 8. 2023 žalobce uvedl, že mu v návratu do Vietnamu brání dluhy. Zároveň však tvrdil, že v zemi žádné problémy neměl, a to ani s tamními státními orgány. Rovněž ani při odjezdu ze země žádné potíže neměl. Důvody své žádosti směřoval pouze ke svým ekonomickým problémům. Žalobce nijak neprokázal, že by mu ve Vietnamu hrozilo nebezpečí ze strany soukromých osob, od kterých si půjčil peníze.
16. Žalobce tedy až před soudem uvedl tvrzení, která zjevně mohl uvést již dříve. Nadto jde-li o hrozící újmu ze strany soukromých osob, judikatura správních soudů je ustálena v tom, že je podstatné, zda v zemi původu existuje systém účinné ochrany před takovou újmou. Žadatel se zásadně musí obrátit na orgány země původu, aby mu poskytly ochranu před jednáním soukromých osob, a teprve při její nedostupnosti je možné újmu ze strany soukromých osob považovat za významnou pro rozhodování o mezinárodní ochraně. Subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu. Pokud však informace o zemi původu ukazují opodstatněnost této nedůvěry, nelze po žadateli o mezinárodní ochranu požadovat, aby vyčerpal prostředky vnitrostátní ochrany (srov. např. rozhodnutí NSS č. j. 5 Azs 62/2016-87 ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 Azs 172/2018-28 ze dne 17. 1. 2019, č. j. 6 Azs 139/2019-61 ze dne 13. 4. 2021).
17. Ani námitka žalobce, že se měl žalovaný důkladněji zabývat tím, zda byly dány důvody pro udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, není důvodná. Žalobce uvedl pouze ekonomické důvody své žádosti, ta tak po právu byla žalovaným zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. V takovém případě správní orgán neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14 b (§ 16 odst. 4 věty první zákona o azylu). Žalovaný se důvody pro udělení humanitárního azylu nemohl zabývat.

IV. Závěr

18. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.