4 As 134/2023-43
[OBRÁZEK] |
|
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Soyka s.r.o., IČO: 242 43 841, se sídlem Libínská 312/1, Praha 5, zast. Mgr. Tomášem Zachou, advokátem, se sídlem Lazarská 1718/3, Praha 1, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Ústí nad Labem, se sídlem Masarykova 19/275, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí ředitelky žalované ze dne 14. 6. 2022, č. j. SZPI/BP524‑7/2021, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 141 A 21/2022‑55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti 8.228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Tomáše Zachy, advokáta, se sídlem Lazarská 1718/3, Praha 1.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila opatření ze dne 1. 6. 2022, č. P096‑51152/22/D, jímž žalobkyni uložila povinnost zajistit, aby:
‑ v informacích o potravinách uvedených v českém jazyce (na dolepce) na obalech potravin Soyka FRISCHE SOJA S*hne 17% MILD 500 ml, Soyka FRISCHER SOJA Sauerr *hm 17% 250 g, Soyka FRISCHER SOJA Jogh*rt NATUR 250 g, Soyka FRISCHER SOJA Kef*r NATUR 500 ml, Soyka FRISCHE SOJA M*LCH Barista 1 000 ml, Soyka FRISCHE SOJA M*lch NATUR 500 ml, Soyka FRISCHE SOJA M*lch VANILLE 500 ml, Soyka FRISCHE SOJA M*lch CAROB 500 ml a Soyka FRISCHE SOJA M*lch KARDAMOM 500 ml nebyly při jejich uvádění na trh uvedeny výrazy, které jsou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2017 (dále též „nařízení 1308/2013“) vyhrazeny pro výrobky z mléka a mléčných výrobků, a to ani v pozměněné podobě v případě, že potraviny nejsou vyrobeny z mléka ve smyslu definice uvedené v příloze VII části III bodu 1 nařízení č. 1308/2013;
– v informacích o potravině uvedených v českém jazyce (na dolepce) na obalu potraviny Soyka FRISCHE SOJA May*nnaise 250 g – Soyka Mayo sójová nebyl při jejím uvádění na trh uveden výraz „majonéza“, a to ani v pozměněné podobě, v případě, že potravina nesplňuje definici stanovenou v § 21 odst. 1 vyhlášky č. 69/2016 Sb., o požadavcích na maso, masné výrobky, produkty rybolovu a akvakultury a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „vyhláška č. 69/2016 Sb.“).
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž v prvé řadě namítla, že žalovaná postupovala v rozporu se zákonem č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých zákonů souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SZPI“), neboť žalobkyně není osobou, která výše uvedené potraviny uvádí na trh ve smyslu čl. 3 bodu 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále též „nařízení 178/2002“). Žalobkyně tudíž neměla být adresátem opatření.
[3] Žalovaná podle žalobkyně postupovala v rozporu se zákonem o SZPI také proto, že označení výrobků v bodu 1 žaloby je naprosto v souladu s nařízením 1308/2013. Uvedení doplňkové věty „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete“ na dolepce není v rozporu s nařízením 1038/2013, jelikož se nejedná o název ani označení samotného výrobku a aktivně brání zaměnitelnosti rostlinných produktů SOYKA GmBH s jinými živočišnými produkty, když výslovně upozorňuje spotřebitele, že se nejedná o živočišný produkt.
[4] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované zrušil. S poukazem na závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 18. 5. 2016, č. j. 3 As 138/2015‑36, k čl. 3 nařízení 178/2002 nepřisvědčil námitce žalobkyně, že jí nebylo možné uložené opatření uložit. Žalobkyně totiž byla v rámci své činnosti odpovědná za plnění požadavků potravinového práva a bylo jí možné uložit opatření, aby při uvádění jí vyráběných potravin na trh nebyla použita zakázaná označení určená spotřebiteli.
[5] Důvodnou naproti tomu krajský soud shledal námitku žalobkyně týkající se nezákonného posouzení informací, kterými na dolepce v českém jazyce označila předmětné výrobky. Krajský soud zmínil svůj rozsudek č. j. 16 A 132/2020‑12, v němž poukázal na rozhodnutí Vrchního zemského soudu v Celle ve Spolkové republice Německo ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 13 U 35/19, bod 30, podle kterého je přípustné rostlinný výrobek označit jako „alternativu sýru“, protože označení jako „alternativní“ není upřesňujícím ani popisným dodatkem, který by odkazoval na rostlinný původ daného produktu, jako je tomu např. u nepřípustných označení „tofu máslo“, „rostlinný sýr“, „veggie cheese“ nebo „kešu sýr“. Opatřeními jsou správními orgány na žalobkyni kladeny požadavky přesahující omezení, která vyplývají z nařízení 1308/2013 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále též „nařízení 1169/2011“), či vyhlášky č. 69/2016 Sb., a která ve svém důsledku prakticky znamenají zákaz jakéhokoli použití výrazu „mléko“ či názvů, které nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, na obalu rostlinného výrobku (obdobné platí pro majonézu). Takovýto právní názor soud shledal nelegitimně omezujícím, nepřípustně zjednodušujícím a nezohledňujícím nejen celý skutečný stav věci (tedy i další informace uvedené na dolepce v českém jazyce), ale zejména účel právní úpravy, tedy poskytnout spotřebiteli jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny a zároveň zabránit její záměně s mléčnými výrobky, resp. majonézou. Výraz „mléko“ či názvy, které nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, je za určitých okolností možné použít i při označení rostlinného výrobku (viz třeba označení rostlinného výrobku například jako „alternativa sýru“), resp. v doplňkových údajích. Obdobný závěr platí pro majonézu.
[6] Posuzované výrobky byly v českém jazyce označeny primárně jako Sójová alternativa smetany jemná, Zakysaný sójový výrobek, Fermentovaný sójový dezert, sójový nápoj a Plnotučné sójové, tedy (s výjimkou „alternativy smetany“) bez použití výrazu „mléko“ či názvů, které nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky. Kolmo na straně etikety z boční strany obalu bylo dále uvedeno sdělení „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/mléko/kefír, ale vy mi tak říkat můžete.“ Správní orgány se nezabývaly obsahem všech informací poskytnutých spotřebiteli v českém jazyce v celém svém kontextu, neboť – vedeny nesprávným právním názorem – za významné a rozhodné považovaly pouze již výskyt slova „mléko“, „kefír“, „jogurt“ či „smetana“. V případě výrobku označeného jako Mayo sójová a sdělení „*Nesmím se jmenovat a nejsem majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“, soud konstatoval, že správní orgány neposuzovaly výraz „Mayo“, ale obdobně nepřípustným zjednodušujícím způsobem žalobkyni vytýkaly pouze užití názvu „majonéza“.
[7] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Krajskému soudu v prvé řadě vytknula, že se nedostatečně zabýval výkladem právních předpisů podstatných pro posouzení právní konformity předmětných označení. V odůvodnění napadeného rozsudku absentuje již i pouhý výčet těchto ustanovení, stejně jako jejich přezkoumatelný výklad. Napadený rozsudek postrádá jakýkoliv rozbor právní úpravy nařízení 1308/2013 a chybí v něm úvahy, jak se soud s touto právní úpravou vypořádal a jak ji aplikoval. Z nařízení 1308/2013 je zřejmé, že názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky požívají exkluzivní ochrany a mohou se použít pouze ve spojitosti s výrobky, které svým složením těmto názvům odpovídají. Tento svůj právní názor stěžovatelka opírá o rozsudek Soudního dvora EU (dále též „SDEU“) ze dne 14. 6. 2017 ve věci C‑422/16, Verband Sozialer Wettbewerb eV proti TofuTown.com GmbH (dále též „rozsudek TofuTown“).
[8] SDEU se dále již dříve v rozsudku ze dne 16. 12. 1999 ve věci C‑101/98 vyjádřil k výkladu přílohy VII části III bodu 2 nařízení 1308/2013 tak, že mléčný výrobek, v němž byla jakákoliv mléčná složka nahrazena, byť jen částečně, nemůže být označen jedním z názvů uvedených v příloze VII části III bodu 2 druhém pododstavci písm. a) nařízení 1308/2013. Totéž platí a fortiori v zásadě pro čistě rostlinný produkt, jelikož z povahy věci neobsahuje žádnou mléčnou složku.
[9] Závěry výše uvedených rozsudků SDEU krajský soud zcela opomíjí a je proti jejich smyslu, přestože tuto judikaturu musí znát, jelikož ji aplikoval ve svém rozsudku ze dne 16. 8. 2022, č. j. 16 A 132/2020‑123. Krajský soud dostatečně nezdůvodnil, proč shledal právní názor stěžovatelky nelegitimně omezující, nepřípustně zjednodušující a nezohledňující skutečný stav věci. Účel právní úpravy dostatečně nezdůvodnil, když jediným jeho konkrétním argumentem je odkaz na bod 30 rozsudku Vrchního zemského soudu v Celle ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 13 U 35/19, jehož závěr bez jakéhokoliv svého vlastního zdůvodnění přejímá. Rozsudek vnitrostátního soudu jiného členského státu EU přitom nemá pro adresáty práv v České republice žádné účinky. Svůj závěr, že za určitých okolností je možné použít výrazy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky, resp. majonézu v označení rostlinného výrobku, krajský soud nijak dále neobjasňuje, když opět pouze odkazuje na označení „alternativa sýra“ vycházející z názoru soudu v Celle.
[10] Krajský soud se dále dostatečně nezabýval ani výkladem předmětných ustanovení, která vedla stěžovatelku k závěru o nepřípustnosti označení „*Nesmím se jmenovat a nejsem majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ pro jeho rozpor s článkem 7 odst. 1 písm. a) nařízení 1169/2011. Krajský soud své závěry k názvům vyhrazeným pro mléko a mléčné výrobky, které opírá pouze o zmíněný rozsudek soudu v Celle bez bližšího odůvodnění vztahuje i na použití výrazu „majonéza“, přestože právní úprava názvů vyhrazených pro mléko a mléčné výrobky a název „majonéza“ ani nemá totožný základ, jelikož u mléčných výrobků se jedná o nařízení 1308/2019 a 1169/2011 a u majonézy o vyhlášku č. 69/2016 Sb. Stěžovatelka je na základě výše uvedeného přesvědčena, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný.
[12] Zákaz používat název „mléko“ a názvy vyhrazené výlučně pro mléčné výrobky u čistě rostlinných produktů je z právní úpravy jednoznačný a SDEU jej potvrzuje. Jedinou výjimku ze zákazu užívat názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky u jiných než těchto produktů představují pouze produkty uvedené na seznamu v příloze I rozhodnutí 2010/791 (např. arašídové máslo, kokosové mléko). O ty se však v projednávaném případě nejedná. SDEU dále pouze upřesňuje, že „úlevou“ z uvedeného zákazu nejsou ani popisné nebo vysvětlující údaje o rostlinném původu dotčeného produktu (označení jako např. „tofu sýr“, „rostlinné mléko“) To však rozhodně neznamená, že pokud nějaký pojem není popisným nebo vysvětlujícím údajem o rostlinném původu produktu (dle názoru soudu v Celle pojem „alternativa“), může se v kombinaci s vyhrazeným názvem použít.
[13] Jednou ze základních povinností provozovatelů potravinářských podniků, vyjádřenou v čl. 7 nařízení 1169/2011 je uvádět informace o potravině, které nejsou zavádějící (čl. 7 odst. 1) a které jsou přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné (čl. 7 odst. 2). Tento základní požadavek označení typu „alternativa sýra“ (nebo alternativa jiné potraviny) nesplňují, a jsou tak s čl. 7 nařízení 1169/2011 v rozporu. Podle nařízení 1308/2013 požívají označení mléka a mléčných výrobků exkluzivní ochrany. Označení typu „alternativa sýra“, stejně jako označení v posuzované věci jsou v rozporu primárně s nařízením 1308/2013, neboť název „sýr“ je, vedle dalších názvů vyhrazených pro mléčné výrobky, vyhrazen výhradně pro mléčné výrobky a v případě jiných produktů je označení tímto výrazem nepřípustné.
[14] Stejný závěr vyplývá i z výkladu komise EU, který se v tomto duchu výslovně vyjadřuje k označení „napodobenina sýra“ ve Sdělení Komise o otázkách a odpovědích týkajících se používání nařízení 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Komise EU shledává, že je na provozovateli potravinářského podniku, aby v případě potraviny, u které byla použita náhradní složka nebo složky, našel vhodný název v souladu s pravidly týkajícími se názvu potravin (např. pokud u potraviny vypadající jako sýr došlo k nahrazení mléčného tuku rostlinným). Dále komise EU uvádí: „mimoto musí být případně dodržena rovněž ustanovení platných právních předpisů pro konkrétní výrobky. Je například zakázáno používat název „napodobenina sýra“ jelikož název „sýr“ je vyhrazen výhradně pro mléčné výrobky“.
[15] Shora popsané závěry je třeba v souladu s čl. 7 odst. 4 nařízení 1169/2011 vztáhnout také na související reklamu a na obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení. Stěžovatelka se ztotožnila se závěrem krajského soudu, že spotřebitelé by měli mít možnost se z etikety výrobku dozvědět, jak jej mohou s ohledem na jeho charakteristické vlastnosti použít. Nemělo by tak být však učiněno označením typu „alternativa sýru“, resp. způsobem, jaký žalobkyně použila v projednávané věci – „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“ a „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete“. Takový způsob může do nákupního rozhodování spotřebitele přinést pouze zmatek, neboť je zavádějící a nejasný a navíc nepřípustně odkazuje na názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky, resp. zákonný název majonéza. Je nelogické, aby se produkt připodobňoval k určitému jinému produktu, přestože z hlediska své charakteristiky, povahy a zejména složení se jedná o zcela jiný výrobek. Primárním cílem konzumace potravin je lidská výživa. Z hlediska výživového se u rostlinného a mléčného produktu, nebo majonézy ze slepičích žloutků jedná o dvě rozdílné potraviny.
[17] Pokud by podobnou informaci, jako použila žalobkyně, používali u svých potravin i ostatní provozovatelé potravinářských podniků a své potraviny připodobňovali k jiným potravinám bez ohledu na jejich složení, vznikl by dle přesvědčení stěžovatelky na trhu nežádoucí chaos. Krajský soud dále opomenul, že porušená ustanovení nařízení 1308/2013 neslouží pouze k ochraně spotřebitelů, ale i k ochraně producentů, obchodníků a zachování podmínek hospodářské soutěže. Řešenou právní úpravu je proto třeba aplikovat při uvážení všech těchto cílů.
[18] Není pravdou, jak uvádí krajský soud v bodu 45 rozsudku, že by se stěžovatelka nezabývala celým obsahem všech informací poskytnutých spotřebiteli v českém jazyce. Z napadeného opatření je totiž zřejmé, že si stěžovatelka byla plně vědoma všech informací uvedených u předmětných potravin, tedy i těch, které názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky, resp. zákonný název majonéza neobsahovaly. Ani uvedení „vyhovujících“ informací však nemění nic na skutečnosti, že žalobkyně vedle nich uvedla také výrazy, kterou jsou nařízením 1308/2013 vyhrazeny pro mléko a mléčné výrobky, resp. v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení 1169/2011 zavádějící výraz „majonéza“ u produktu neodpovídajícího definici dle § 21 odst. 1 vyhlášky č. 96/2016 Sb.
[20] Stěžovatelka doplnila, že spotřebitel byl prostřednictvím primárních cizojazyčných označení potravin uvedených poutavým způsobem na přední straně obalu, ve kterých byla některá písmena nahrazena hvězdičkou ‑ S*hne, Sauerr*hm, Jogh*rt, Kef*r, M*lch, May*nnaise – přímo nabádán k přečtení informace, na kterou daná hvězdička odkazovala: „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ Není proto na místě jakkoliv bagatelizovat vliv těchto informací (uvedených za hvězdičkou) na spotřebitele při jeho nákupních rozhodnutích.
[21] Soud opomenul, že zjevným úmyslem žalobkyně bylo prostřednictvím uvedené informace obcházet právní úpravu používání předmětných vyhrazených výrazů pro mléko a mléčné výrobky, resp. zákonný název majonéza. Žalobkyně si byla vědoma, že uvedené výrazy nemůže legálně pro označení rostlinných výrobků použít, přesto však se tyto názvy snažila použít a podsunout je spotřebiteli prostřednictvím tvrzení „ale vy mi tak říkat můžete“, a dosáhnout tím u spotřebitelů toho, že uvedený rostlinný výrobek si budou spojovat s mlékem, příslušným mléčným výrobkem nebo majonézou. Takové jednání žalobkyně, snažící se obcházet právní úpravu, nemůže požívat ochrany.
[22] Další vadu napadeného rozsudku spatřuje stěžovatelka v tom, že uvedené označení nese jiné sdělení než informace typu “alternativa sýra“ řešené rozsudkem soudu v Celle, kterým se krajský soud inspiroval. S těmito rozdíly se však krajský soud nevypořádal.
[23] Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu a konstatovala, že krajský soud přistupoval k věci citlivě, právní předpisy interpretoval v souladu s jejich účelem a sledoval zachování racionální interpretace, kterou upřednostnil před extrémně formalistickým výkladem právní úpravy ze strany stěžovatelky. Na výrobcích (dolepce) bylo vždy uvedeno „Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete“. Žalobkyně tedy u označení svých výrobků nepoužívala označení určená pro výrobky živočišného původu (či konkrétně majonézu, u níž na speciální právní úpravu poukazuje stěžovatelka). Na všech zkoumaných výrobcích žalobkyně výslovně uvedla, že se o výrobky živočišného původu nejedná. Žalobkyni není známo, jakým výraznějším způsobem, než uvedením, že se výrobek nejmenuje a není „mléko“, „smetana“, „kefír“ atd., by měla dát najevo, že se o výrobky živočišného původu nejedná. Není tedy pravdou, že by žalobkyně použila pro své výrobky rostlinného původu označení, která jsou vyhrazena pro výrobky původu živočišného. Právě naopak, žalobkyně toto označení na použitých dolepkách výslovně vyloučila. Interpretace stěžovatelky, že jakýkoli výskyt označení vyhrazeného pro živočišný výrobek na rostlinném výrobku apriori, bez ohledu na zbytek označení výrobku, zakládá rozpor s právními předpisy, je tak zjevně v rozporu s účelem právní úpravy. Závěry v rozsudku soudu v Celle jsou pro věc relevantním vodítkem a nelze je bez dalšího pominout.
[24] Stěžovatelka v replice ze dne 14. 6. 2023 s poukazem na přílohu VII část III bod 5 a 6 nařízení 1308/2013 uvedla, že jakékoliv slovo použité na etiketě potraviny je označením této potraviny. Pokud žalobkyně použila na výrobcích názvy vyhrazené pro mléčné výrobky, tedy slova jako „mléko“ nebo smetana“, bezpochyby jde o označení výrobků ve smyslu potravinářského práva. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že před vyhrazené názvy žalobkyně uvedla formulaci „nesmím se jmenovat a nejsem…“. Je nelogické tvrdit, že určité výrazy sice byly použity na etiketě potraviny, ale že zároveň nejde o její označení. Pokud žalobkyně nenabízí výrobky živočišného původu, pak by ani neměla používat názvy vyhrazené právě pro výrobky živočišného původu. Právní předpisy potravinového práva spotřebitelům zajišťují přesné a určité informace o tom, jaké potraviny jsou, nikoliv o tom, jaké nejsou. Pokud by provozovatelé potravinářských podniků používali pro označování potravin informace, o jaký produkt se nejedná, vznikal by na trhu informační chaos.
[25] Žalobkyně v duplice ze dne 28. 6. 2023 uvedla, že v rámci popisu svých výrobků jednoznačně vymezila, že se nejedná o výrobky živočišné. Takové odlišení, přestože je na dolepkách použit název/typ živočišného produktu z důvodu výslovného vymezení a odlišení se od produktů živočišného původu, je zcela konformní s evropskými, a tedy i tuzemskými právními předpisy. Konformitu takového výkladu potvrzuje i judikatura ostatních členských států Evropské unie vycházející ze stejných přímo aplikovatelných nařízení. Rozsudek Odvolacího soudu ’s‑Hertogenbosch ze dne 19. 12. 2017 (dále též „odvolací soud“), který aplikuje rozsudek TofuTown, postavil najisto, že užití názvu živočišného produktu na obalu nebo dolepce rostlinného produktu, pokud je takový název použit ve významu živočišný původ vylučující, nikoli výrobek identifikující, je souladné s příslušnými nařízeními EU. Obdobný závěr vyslovil i odvolací soud v Bruselu ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 2014/AR/1274. Odvolací soud uvedl, že „použití slovního spojení »(zeleninová) varianta na jogurt« a »(rostlinná) jogurtová varianta« neslouží k použití vyhrazeného názvu mléčných výrobků »jogurt« jako názvu nebo jako označení příslušných sójových výrobků, ale že má vyjadřovat, že její sójové výrobky jsou rostlinnou alternativou živočišného mléčného výrobku »jogurt«. Toto použití tedy podle odvolacího soudu není v rozporu s ustanoveními přílohy VII části III bodem 5 nebo přílohy XII čl. III bodem 1 nařízení (ES) č. 1234/2007“ Odvolací soud závěrem konstatoval, že na obalech výrobků nebo v reklamách může být uváděno, že nabízené produkty jsou variací na jogurt nebo mohou být uvedeny jako alternativa smetany (na vaření). Přestože je v rámci prezentace produktů používáno výrazů „jogurt“ nebo „smetana na (vaření)“, není užití těchto názvů rozporné s unijní ani národní legislativou, když tyto výrazy nejsou používány jako název nebo označení produktů (ale jsou používány v kontrastu ke skutečným vlastnostem produktů).
[26] Stěžovatelka v triplice ze dne 29. 8. 2023 uvedla, že žalobkyně poskytla odkaz pouze na rozsudek odvolacího soudu v nizozemském jazyce (dále též „odvolací soud“) a pasáž vlastního překladu do češtiny. Při takovém překladu však může snadno dojít k posunům ve významu právních pojmů, a tudíž k nesprávnému porozumění. S ohledem na argumentaci uvedenou v jejích předchozích podáních považuje stěžovatelka odkazované závěry odvolacího soudu za nesprávné. Žalobkyní citovaný bod 3.7.1 rozsudku odvolacího soudu je vnitřně rozporný, protože nelze tvrdit, že použití určitého slovního spojení na výrobku není jeho označením. Podle nařízení 1169/2011 je jakékoliv slovo použité na etiketě potraviny označením této potraviny. Odvolací soud se však výkladu nařízení 1169/2011 vůbec nevěnoval a stěžovatelkou odkazovanou definici „označení“ neaplikoval, což podle stěžovatelky odvolací soud dovedlo k nesprávném právnímu posouzení věci. Odvolací soud podle stěžovatelky staví na nesprávné interpretaci rozsudku TofuTown.
[27] Podle rozsudku SDEU ve věci TofuTown je zcela vyloučeno v označení rostlinných potravin používat názvy vyhrazené pro mléčné výrobky. SDEU dále pouze upřesňuje, že „úlevou“ z uvedeného zákazu nejsou ani popisné nebo vysvětlující údaje o rostlinném původu dotčeného produktu (označení jako např. „tofu sýr“, „rostlinné mléko“). To však rozhodně neznamená, že pokud nějaký pojem není popisným nebo vysvětlujícím údajem o rostlinném původu produktu, může se v kombinaci s vyhrazeným názvem použít. Stěžovatelka v rozsudku SDEU nevidí žádný prostor pro interpretaci, kterou učinil odvolací soud. Odvolací soud také připouští možnost uvádět informaci o tom, že nabízené produkty jsou variací nebo alternativou mléčných výrobků. Tyto závěry však nejsou dostatečně odůvodněny. Rozsudky jiných států nejsou pro české soudy závazné. Nedostatky rozsudku krajského soudu nelze zhojit v rámci řízení o kasační stížnosti dokládáním nových podkladů rozhodnutí (poukazem na cizozemskou judikaturu).
[28] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatelku v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[29] Kasační stížnost není důvodná.
[30] Podle čl. 78 odst. 2 nařízení 1308/2013, definice, označení nebo obchodní názvy stanovené v příloze VII lze v Unii použít pro uvádění na trh pouze v případě produktu, který splňuje odpovídající požadavky stanovené v uvedené příloze.
[31] Podle přílohy VII, části III odst. 1 nařízení 1308/2013 nadepsané „Mléko a mléčné výrobky“, „mlékem“ se rozumí výhradně běžná tekutina vylučovaná mléčnou žlázou získaná z jednoho nebo více dojení bez toho, aby se do ní cokoli přidávalo nebo z ní odebíralo. Výraz „mléko“ se však může použít: a) pro mléko, které bylo zpracováno, aniž bylo pozměněno jeho složení, nebo pro mléko, jehož obsah tuku byl standardizován podle části IV; b) v souvislosti se slovem nebo slovy pro označení druhu, jakostní třídy, původu nebo zamýšleného způsobu použití takového mléka nebo pro popis fyzikálního zpracování nebo úpravy složení, kterým se podrobilo, za předpokladu, že se tato úprava omezuje na přidání nebo odebrání přirozených složek mléka.
[32] Podle odst. 2, pro účely této části se „mléčnými výrobky“ rozumějí výrobky získané výlučně z mléka, přičemž se však mohou přidávat další látky nezbytné pro jejich výrobu, pokud tyto látky nejsou použity za účelem úplného nebo částečného nahrazení jakékoli mléčné složky. Výhradně pro mléčné výrobky se vyhrazují: a) tyto názvy používané ve všech stádiích uvádění na trh: i) syrovátka, ii) smetana, iii) máslo, iv) podmáslí, v) máslený olej, vi) kaseiny, vii) bezvodý mléčný tuk, viii) sýr, ix) jogurt, x) kefír, xi) kumys, xii) viili/fil, xiii) smetana, xiv) fil, xv) rjaženka, xvi) rūgušpiens, b) názvy skutečně používané pro mléčné výrobky ve smyslu článku 5 směrnice 2000/13/ES nebo článku 17 nařízení (EU) č. 1169/2011.
[33] Podle odst. 3, pojem „mléko“ a označení používaná pro mléčné výrobky se mohou používat i v souvislosti se slovem nebo slovy pro označení složených produktů, u nichž žádná část nenahrazuje a ani nemá nahrazovat žádnou složku mléka a jejichž základní součástí ve smyslu množství nebo charakteristiky produktu je mléko nebo mléčný výrobek.
[34] Podle odst. 4, pokud nejde o kravské mléko, uvede se druh zvířete, z nějž mléko pochází.
[35] Podle odst. 5, označení podle bodů 1, 2 a 3 se mohou používat pouze pro produkty uvedené v uvedeném bodu. Toto ustanovení se však nepoužije na označování produktů, jejichž přesná povaha vyplývá jasně z tradičního používání, nebo pokud se označení jasně používají pro popis charakteristické vlastnosti produktu.
[36] Podle odst. 6, pro jiné produkty, než jsou produkty uvedené v bodech 1, 2 a 3 této části, se nesmí použít žádná etiketa, obchodní dokument, propagační materiál ani žádná forma reklamy podle definice článku 2 směrnice Rady 2006/114/ES, ani jakýkoli způsob obchodní úpravy uvádějící, naznačující nebo vyvolávající dojem, že daný produkt je produktem odvětví mléka a mléčných výrobků. V případě produktu obsahujícího mléko nebo mléčné výrobky se však může použít označení „mléko“ nebo označení uvedená v bodu 2 druhém pododstavci této části pouze pro popis základních surovin a uvedení složek v souladu se směrnicí 2000/13/ES nebo nařízením (EU) č. 1169/2011.
[37] Podle čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení 1169/2011 jsou "označením" jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu nebo etiketě, a to i krčkové nebo rukávové, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují.
[38] Podle článku 7 odst. 1 nařízení č. 1169/2011, informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména: a) pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání; b) připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá; c) vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin; d) vyvoláváním dojmu na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.
[39] Podle odst. 2, informace o potravině musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné.
[40] Podle odst. 4, odstavce 1, 2 a 3 se rovněž použijí na: a) související reklamu; b) obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení.
[41] Podle § 21 odst. 1 vyhlášky č. 69/2016 Sb., pro účely této vyhlášky se majonézou rozumí studené ochucené omáčky obsahující slepičí vaječné žloutky a získané emulgací jedlých rostlinných olejů ve vodné fázi obsahující ocet a případně jiné okyselující přísady.
[42] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení, zda stěžovatelka postupovala v souladu s nařízeními 1308/2013 a 1169/2011, resp. vyhláškou č. 69/2016 Sb., když žalobkyni uložila povinnost neuvádět v informacích o potravinách v českém jazyce na obalech potravin rostlinného původu (na dolepce) výrazy „Sojová alternativa smetany jemná 17%“, a „Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete“.
[43] Nejvyšší správní soud se nicméně v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu, která je vadou tak závažnou, že se jí Nejvyšší správní soud musí podle § 109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, tedy i tehdy, pokud by ji stěžovatelka sama nenamítala.
[44] Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003‑52). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013‑19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v určitých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013‑33).
[45] K nepřezkoumatelnosti spatřované stěžovatelkou v tom, že se krajský soud nedostatečně zabýval výkladem a aplikací relevantních právních předpisů, neuvedl jejich výčet a rozbor, Nejvyšší správní soud v prvé řadě konstatuje, že krajský soud svůj závěr ohledně přípustnosti předmětných označení obsahujících výrazy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky, resp. výraz majonéza, stručně, nicméně dostatečně a přezkoumatelně zdůvodnil, když nejprve poukázal na jiný svůj rozsudek týkající se přípustnosti označení potravin vyráběných žalobkyní č. j. 16 A 132/2020‑12, v němž shledal inspirativní závěry soudu v Celle. Poté vyhodnotil požadavky stěžovatelky nepřípustně omezující, zjednodušující, nezohledňující skutečný stav a rozporné s omezeními vyplývajícími z nařízení 1308/2013, 1169/2011 a vyhlášky č. 69/2016 Sb. Krajský soud v návaznosti na účel právní úpravy vyjádřil přesvědčení, že výraz „mléko“ či názvy, které nařízení 1308/2013 vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, je za určitých okolností možné použít i při označení rostlinného výrobku. Z odůvodnění rozsudku tak je zároveň zřejmé, že si krajský soud byl vědom relevantní právní úpravy a zohlednil její účel. Neuvedení jednotlivých ustanovení relevantních právních předpisů týkajících se označení potravin a informací o nich krajským soudem proto nemá za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[46] Stěžovatelka správně uvádí, že rozsudek soudu jiného členského státu EU nemá pro adresáty práv v České republice žádné účinky. To však neznamená, že není možné se závěry takového soudu inspirovat, pakliže aplikuje a vykládá stejnou právní úpravu, což je v případě nařízení EU splněno. Krajskému soudu tudíž nic nebránilo inspirovat se závěry rozsudku soudu jiného členského státu EU. K nesouhlasu stěžovatelky s odůvodněním rozsudku Vrchního zemského soudu v Celle sp. zn. 13 U 35/19 postačuje uvést, že Nejvyššímu správnímu soudu závěry tohoto soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat či zpochybňovat.
[47] Výtka stěžovatelky, že se krajský soud dostatečně nezabýval nepřípustností označení „*Nesmím se jmenovat a nejsem majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ pro jeho rozpor s článkem 7 odst. 1 písm. a) nařízení 1169/2011, není opodstatněná, neboť krajský soud se k této otázce stručně, nicméně dostatečně vyjádřil, když s poukazem na účel právní úpravy, kterým je poskytnout spotřebiteli jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny a zároveň zabránit její záměně s mléčnými výrobky, resp. majonézou shledal závěr stěžovatelky o nepřípustnosti uvedeného označení nepřípustně zjednodušující a nezohledňující stav věci.
[48] Nejvyšší správní soud nespatřuje pochybení ani ve skutečnosti, že krajský soud své závěry k názvům vyhrazeným pro mléko a mléčné výrobky vztahuje i na použití výrazu „majonéza“, neboť článek 7 odst. 1 písm. a) nařízení 1169/2011, podle kterého informace o potravinách nesmějí být zavádějící, se týká potravin obecně, tj. mléčných výrobků i majonézy. Toto východisko je tudíž pro tyto potraviny stejné a nic na tom nemění poukaz stěžovatelky na skutečnost, že právní úprava názvů vyhrazených pro mléko a mléčné výrobky a název „majonéza“ nemá totožný základ, jelikož u mléčných výrobků se jedná o nařízení 1308/2019 a 1169/2011 a u majonézy o nařízení 1169/2011 a vyhlášku č. 69/2016 Sb.
[49] V posuzované věci je mezi účastníky nesporné, že se jednalo o sójové, tj. o rostlinné potraviny (výrobky). Stěžovatelce je třeba přisvědčit, že z nařízení 1308/2013 vyplývá, že názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky požívají exkluzivní ochrany a mohou se použít pouze ve spojitosti s výrobky, které svým složením těmto názvům odpovídají. Stejně tak je třeba stěžovatelce přisvědčit, že zákaz používat název „mléko“ a názvy vyhrazené výlučně pro mléčné výrobky u čistě rostlinných produktů je z právní úpravy jednoznačný a SDEU jej v rozsudku TofuTown potvrdil. Stěžovatelka však nesprávně uvádí, že SDEU se již dříve v rozsudku ze dne 16. 12. 1999 ve věci C‑101/98, Union Deutsche Lebensmittelwerke GmbH, vyjádřil k výkladu přílohy VII části III bodu 2 nařízení č. 1308/2013, neboť toto nařízení je ze dne 17. 12. 2013, a SDEU se tudíž k němu v roce 1999 vyjádřit nemohl. V rozsudku C‑101/98 se SDEU zabýval výkladem nařízení 1898/87, které obsahovalo v podstatě stejná pravidla jako nařízení 1308/2013. V bodech 20 a 24 mimo jiné vyslovil, že označení sýr může být použito pouze pro mléčné produkty, což jsou produkty vyrobené výhradně z mléka a mléčné produkty, ve kterých mléko bylo nahrazeno rostlinným tukem z dietních důvodů, nemůže být označeno jako sýr. Tento rozsudek SDEU následně dále rozvinul v rozsudku ve věci TofuTown, týkajícím se již nařízení č. 1308/2013.
[50] Stěžovatelka poukázala na bod 40 rozsudku TofuTown, v němž SDEU shrnul, že „název »mléko« a názvy vyhrazené výlučně pro mléčné výrobky nelze legálně používat k označení čistě rostlinného produktu, ledaže je tento produkt uveden na seznamu v příloze I rozhodnutí 2010/791, přičemž doplnění takových popisných nebo vysvětlujících údajů o rostlinném původu dotčeného produktu, o jaké se jedná v původním řízení, nemá na takový zákaz vliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 1999, UDL, C‑101/98, EU:C:1999:615, body 25 až 28)“. Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že stěžovatelce je na místě přisvědčit, že žalobkyně v označení potravin vskutku použila výraz smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, tedy výrazy, které není možné používat k označení čistě rostlinného produktu (potravin). Podstatný a rozhodující pro správné posouzení věci je však kontext použití těchto výrazů, kdy je žalobkyně použila ve větě „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ Žalobkyně tedy zřetelně a jasně uvedla, že se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu nejedná. Toto označení nemůže vzbudit ve spotřebiteli na rozdíl od stěžovatelkou uvedených označení „tofu sýr“, „rostlinné mléko“ a „napodobenina sýra“ (zmíněného ve sdělení Komise EU, na které stěžovatelka poukázala v kasační stížnosti) pochybnosti ohledně toho, zda se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu jedná či nikoli. Byť tedy žalobkyně na dolepce použila výrazy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky, resp. název majonéza, učinila tak způsobem, který spotřebiteli jasně dává najevo, že se o tyto potraviny nejedná, z čehož vyplývá, a proto se ani o označení pro spotřebitele matoucí. Tento závěr platí také v případě názvu „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“, i když tento název je ve srovnání s označením „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete.“ méně jednoznačný a důrazný, nicméně stále je z něj dostatečným způsobem zřejmé, že se nejedná o smetanu, ale o jiný výrobek (jeho alternativu).
[51] Přípustnost použití výrazu „alternativa ve spojení s chráněným označením mléčného výrobku“ ostatně připouští poměrně četná judikatura jiných členských států EU, na kterou je možné poukázat, neboť vykládá stejné nařízení, které je pro členské státy EU závazné. Za přiléhavý považuje Nejvyšší správní soud odkaz žalobkyně na rozsudek Odvolacího soudu v ´s Hertogenbosch (Nizozemí) ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 200.165.890/01, v němž se nejprve obecně vyjádřil k používání názvů vyhrazených pro mléčné výrobky. Odkázal na rozsudek SDEU ve věci TofuTown a konstatoval, že vzhledem k výkladu Soudního dvora nesmí společnost Alpro používat název „mléko“ a další vyhrazené názvy jako (obchodní) označení svých sójových výrobků, ani nesmí používat vyhrazené názvy k označení svých výrobků jakýmkoli způsobem, bez ohledu na to, zda je používá na obalech nebo jinak při prezentaci těchto výrobků (bod 3.6.2). To však neznamená, že by společnost Alpro vůbec (jakýmkoli způsobem) nemohla používat názvy jako „mléko“, „jogurt“ či „smetana“ na svých obalech nebo při prezentaci svých výrobků. Takové použití není dovoleno (pouze) jako název nebo označení jejích sójových výrobků. Pokud však používá vyhrazené názvy jiným způsobem, není takové použití – jako takové a bez dalšího – v rozporu s ustanoveními nařízení č. 1308/2013 (bod 3.6.3). Odvolací soud se ztotožnil s názorem společnosti Alpro, že použití výrazů „(rostlinná) jogurtová variace“ či „(rostlinná) variace na jogurt“ není zakázaným použitím vyhrazených názvů jako označení daných sójových výrobků, ale je určeno k vyjádření toho, že tyto výrobky jsou rostlinnou alternativou k jogurtům (mléčným výrobkům).
[52] Kasační opravný prostředek proti tomuto rozsudku zamítl nizozemský Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 18/01197, neboť se se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, že pokud společnost Alpro používá vyhrazené názvy jiným způsobem než k označení svých sójových výrobků, není takové použití – jako takové a bez dalšího – v rozporu s ustanoveními nařízení č. 1308/2013 (bod 3.3.1).
[53] Dále lze ve shodě se žalobkyní poukázat na rozsudek odvolacího soudu v Bruselu, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 2014/AR/1274, který dovodil, že zákaz podle bodu 5 přílohy VII části III nařízení 1308/2013 se nevztahuje jen na použití vyhrazených názvů jako obchodních názvů, ale také jako označení výrobků v širším smyslu při uvádění na trh. Zároveň však připustil, že tento zákaz se nevztahuje na jakékoli použití vyhrazených názvů v souvislosti s nemléčnými výrobky. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu rozhodl, že z marketingových kampaní společnosti Alpro nebylo dostatečně jasné, že propagované výrobky nejsou mléčné. V tomto ohledu uvedl, že výrazy „alternativa k …“ na obalech rostlinných výrobků by na rozdíl od výrazů „variace na …“ byly spotřebitelům jasné, a mohly by tak vyloučit nebezpečí jejich klamání.
[54] Zmínit lze rovněž rozsudek Zemského soudu v Osnabrücku ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 15 O 377/18, a rozsudek Vrchního zemského soudu v Oldenburgu ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 6 U 22/18. Oba soudy dospěly k závěru o přípustnosti uvedení výrazu „čistě rostlinná alternativa přepuštěného másla“ (rein pflanzliche Alternative zu Butterschmalz) na výrobku „Butasan“. Podle nich se totiž nejednalo o označení výrobku, ale jen o jeho popis, který navíc nebyl zdůrazněn poutavým způsobem.
[55] V rozsudku ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 8 O 64/18, Zemský soud ve Stade uvedl, že podle čl. 78 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s přílohou VII části III nařízení č. 1308/2013 mohou být jako sýry označeny pouze mléčné výrobky. Použitím výrazu „alternativa sýra“ se však výrobek neoznačuje jako sýr, tedy výrobek z živočišného mléka, ale jako alternativa, tj. něco jiného (viz rozsudek Zemského soudu v Osnabrücku ve věci sp. zn. 15 O 377/17). Zemský soud v této souvislosti zmínil rozsudek SDEU ve věci TofuTown, ve kterém se však SDEU zabýval odlišnou situací. Ve věci TofuTown byly čistě rostlinné výrobky uváděny na trh pod názvy „tofu máslo“ či „rostlinný sýr“, tedy v rozporu s přílohou VII části III nařízení 1308/2013. Jinak je tomu však v případě, kdy výraz „sýr“ není použit ve spojení s jinou složkou daného výrobku, jak by tomu bylo v případě označení „kešu sýr“, ale právě jako odlišení od sýra (mléčného výrobku). Dodatek „alternativa sýra“ rovněž neuvede podstatnou část relevantní veřejnosti v omyl (resp. není klamavý ve smyslu čl. 7 nařízení 1169/2011). Spotřebitel je naopak informován o tom, že výrobek není sýr, ale že jej může místo sýra použít, pokud se chce vyhnout mléčnému výrobku.
[56] O odvolání proti tomuto rozsudku rozhodoval Vrchní zemský soud v Celle, který se v rozsudku zmíněném již krajským soudem ztotožnil s názorem zemského soudu, že sporný výrobek není výrazem „alternativa sýra“ označován jako „sýr“. Naopak, výrobek je pouze dáván do souvislosti se sýrem (mléčným výrobkem), přičemž přidání výrazu „alternativní“ jasně vyjadřuje, že se nejedná o sýr, ale o něco jiného – konkrétně o alternativu k sýru. Konstatoval také, že označení „alternativa sýra“ neporušuje ani čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1169/2011.
[57] S ohledem na výše uvedené závěry judikatury soudů jiných členských států EU považuje Nejvyšší správní soud způsob označení potravin sporný mezi stěžovatelkou a žalobkyní za konformní s nařízeními 1308/2019 a 1169/2011 i s rozsudkem ve věci TofuTown, v němž SDEU judikoval, že „článek 78 odst. 2 a příloha VII část III nařízení 1308/2013, musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby výraz »mléko« a názvy, které toto nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, byly užívány, při uvádění na trh nebo v reklamě, pro označení čistě rostlinného produktu, a to i pokud jsou tyto názvy doplněny vysvětlujícími nebo popisnými údaji o rostlinném původu dotčeného produktu, ledaže je tento produkt uveden v příloze I rozhodnutí Komise 2010/791/EU ze dne 20. prosince 2010, kterým se stanoví seznam produktů uvedených v bodě III odst. 1 druhém pododstavci přílohy XII nařízení Rady (ES) č. 1234/2007“. Žalobkyně totiž explicitně v předmětných označeních uvedla, že se o smetanu/jogurt/kefír/mléko/majonézu nejedná. Nepoužila tedy tyto výrazy určené k označení potraviny živočišného původu k označení potraviny čistě rostlinného původu, nýbrž je v rámci označení potraviny čistě rostlinného původu použila ve významu, který ji odlišuje od potraviny živočišného původu. Nejvyšší správní soud tedy neshledává označení použitá žalobkyní pro spotřebitele nejasná či zavádějící v rozporu s čl. 7 nařízení 1169/2011.
[58] K argumentaci stěžovatelky, že je nelogické, aby se produkt připodobňoval k určitému jinému produktu, přestože z hlediska své charakteristicky, povahy a zejména složení se jedná o zcela jiný výrobek, Nejvyšší správní soud v prvé řadě uvádí, že smyslem a účelem nařízení 1308/2013 a 1169/2011 mimo jiné je, aby označení potravin bylo pro spotřebitele přehledné, srozumitelné a nikoli zavádějící. Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento požadavek název použitý žalobkyní „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“ a označení „*Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete“ splňují. Stěžovatelce lze přisvědčit potud, že částí označení použitých žalobkyní „alternativa“, a „vy mi tak říkat můžete“ lze vnímat jako připodobnění. To však Nejvyšší správní soud nepovažuje za rozporné s požadavkem na přehledné, srozumitelné a nezavádějící označení. Z celkového kontextu předmětných označení totiž jednoznačně vyplývá, že se nejedná o označení mléčných/živočišných výrobků. Za této situace možnost, že spotřebitel bude vnímat předmětná označení jako připodobnění k mléčným výrobkům, nemá za následek, že by označení bylo rozporné s požadavky na označení uvedenými v čl. 7 nařízení 1169/2011. Naopak přispívá k jistotě spotřebitele, neboť bude vědět, jaké potravině živočišného původu se bude kupovaná potravina čistě rostlinného původu podobat. Nejvyšší správní soud proto neshledává opodstatněnými ani obavy stěžovatelky, že pokud by ostatní výrobci potravin používali podobná označení, vznikl by na trhu s potravinami nežádoucí chaos.
[59] Zcela správné je přitom konstatování stěžovatelky, že z hlediska výživového se u rostlinného a mléčného produktu, nebo majonézy ze slepičích žloutků jedná o dvě rozdílné potraviny. Jak již nicméně bylo uvedeno výše, spotřebitel na základě výše uvedených označení, které nejsou zavádějící či klamavé, nebude očekávat potravinu živočišného původu, právě naopak na jeho základě jasně pozná, že se jedná o potravinu rostlinného původu.
[60] Z uvedeného je zřejmé, že přesvědčení stěžovatelky o tom, že sporná označení nemohou zajistit, že spotřebitel získá jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny, neobstojí. Naproti tomu správný je stěžovatelkou zpochybňovaný závěr krajského soudu, v němž správním orgánům vytknul nezohlednění účelu právní úpravy poskytnout spotřebiteli jednoznačnou informaci o charakteristice a vlastnostech potraviny a zároveň zabránit její záměně s mléčnými výrobky, resp. majonézou. Označení použitá žalobkyní považuje Nejvyšší správní soud za dostatečně jasná a nikoli klamavá, nejednoznačná či zavádějící pro spotřebitele, kteří vyhledávají rostlinné či mléčné výrobky, resp. majonézu.
[61] Nedůvodná je námitka stěžovatelky, v níž krajskému soudu vytýká opomenutí, že jí aplikovaná ustanovení nařízení 1308/2013 neslouží pouze k ochraně spotřebitelů, ale i k ochraně producentů, obchodníků a zachování podmínek hospodářské soutěže. V této věci se jednalo o posouzení přípustnosti předmětných označení a krajský soud k této otázce své závěry řádně, srozumitelně a uceleně zdůvodnil. Je tudíž logické, že se nezabýval stěžovatelkou zmiňovanou ochranou hospodářské soutěže a dalších subjektů, tím spíše v situaci, kdy argumentace těmito zájmy není obsažena v rozhodnutí stěžovatelky ani v žalobě. Nejvyšší správní soud pouze pro úplnost dodává, že dospěl‑li výše k závěru, že sporná označení nemohou uvést spotřebitele v omyl ohledně toho, o jakou potravinu se jedná, resp. vést k záměně výrobku, pak nemůže dojít ani k ohrožení hospodářské soutěže či poškození výrobců potravin živočišného původu.
[62] Nejvyšší správní soud má za zcela správný závěr krajského soudu uvedený v bodu 45 jeho rozsudku, že správní orgány se nezabývaly celým obsahem všech informací poskytnutých spotřebiteli v českém jazyce v celém kontextu, neboť vedeny nesprávným právní názorem za významné a rozhodné považovaly pouze již jakýkoli výskyt slov spojených s mléčnými výrobky. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že čl. 78 odst. 2 ve spojení s přílohou VII částí III nařízení 1308/2013 brání tomu, aby výraz „mléko“ a další výrazy, které toto nařízení vyhrazuje výlučně pro mléčné výrobky, byl užívaný k označení čistě rostlinného produktu, které je třeba vykládat široce jako jakýkoli text uvedený na výrobku či při jeho propagaci. Kontext, v němž žalobkyně užila výraz majonéza a výrazy vyhrazené nařízením 1308/2013 pro mléko a mléčné výrobky, tedy žalovaná v opatření ani ve svém rozhodnutí vskutku nehodnotila.
[63] Ke stěžovatelkou zmíněnému konstatování krajského soudu, že neposuzovala v případě výrobku označeného jako Mayo sójová výraz „Mayo“, ale vytýkala žalobkyni pouze užití názvu majonéza, postačuje uvést, že to není pro posouzení věci podstatné. Ostatně sama stěžovatelka v kasační stížností uvádí, že se zabývala informacemi o potravině, které byly uvedeny v českém jazyce, což výraz „Mayo“ není.
[64] Na zákonnosti závěru krajského soudu nic nemění ani jinak zcela správný názor stěžovatelky, že není na místě jakkoliv bagatelizovat vliv informací (uvedených za hvězdičkou) na spotřebitele při jeho nákupních rozhodnutích. Nejvyšší správní soud má za to, že z kasační stížností napadeného rozsudku je zřejmé, že také krajský soud si byl vědom významu těchto informací pro spotřebitele.
[65] Stěžovatelka v kasační stížnosti krajskému soudu vytknula také opomenutí úmyslu žalobkyně prostřednictvím označení obcházet právní úpravu používání předmětných vyhrazených výrazů pro mléko a mléčné výrobky, resp. zákonný název majonéza, a snahy dosáhnout u spotřebitelů toho, že uvedený rostlinný výrobek si budou spojovat s mlékem, příslušným mléčným výrobkem nebo majonézou. Také tuto námitku považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou. Z argumentace krajského soudu, v níž poukázal na přípustné použití výrazu mléko a shledal závěry správních orgánů příliš zjednodušující a nesprávné, je totiž zřejmé, že neshledal obcházení právní úpravy předmětných nařízení ze strany žalobkyně, byť tento závěr výslovně neformuloval. Rovněž Nejvyšší správní soud má s ohledem na výše již zmíněný závěr, že předmětná označení jsou dostatečně jednoznačná a nejsou zavádějící za to, že se ze strany žalobkyně nejednalo o obcházení předmětných nařízení. Je totiž třeba vzít v úvahu to, že průměrnému spotřebiteli je v současné době nepochybně znám rozdíl mezi mléčnými výrobky (popř. jinými výrobky živočišného původu) a jejich alternativami rostlinného původu. Tyto alternativy jsou vyhledávány specifickým okruhem zákazníků (zejména vegany či lidmi s potravinovými intolerancemi) a nelze je považovat za zaměnitelné či stojící na trhu ve vzájemné konkurenci s výrobky živočišného původu. Použití slov označujících původně potraviny živočišného původu v souvislosti s těmito výrobky zpravidla orientuje zákazníka ohledně způsobu jejich konzumace, a nemá tedy za cíl zmást zákazníky preferující původní živočišné produkty, aby omylem zakoupili rostlinné alternativní produkty. Tato úvaha nic nemění na již shora vysloveném závěru o nutnosti trvat na tom, aby potraviny byly označeny jasně tak, aby nemohly spotřebitele uvést v omyl ohledně vlastností daného výrobku. Tento požadavek však posuzovaná označení naplňují, jak bylo shora vysvětleno.
[66] Z kasační stížností napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud si byl vědom odlišnosti označení posuzovaného v této věci a označení, jímž se zabýval Vrchní zemský soud v Celle, jehož rozsudek krajský soud označil za inspirativní v jiném svém rozsudku, v němž se rovněž zabýval označením potravin vyráběných žalobkyní a na který poukázal taktéž v posuzované věci. Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud své závěry ohledně přípustnosti předmětných označení řádně zdůvodnil. Za této situace nebylo nutné či jakkoli potřebné, aby krajský soud hodnotil rozdíly mezi označeními v této věci a označením, jímž se zabýval Vrchní zemský soud v Celle.
[67] Nejvyšší správní soud uzavírá, že závěry krajského soudu nejsou v rozporu s rozhodnutím SDEU ve věci TofuTown. Lze nicméně dodat, že rozsudek krajského soudu by vyzněl přesvědčivěji, pokud by se k tomuto rozsudku SDEU výslovně vyjádřil.
[68] Závěrem Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že při rozhodování této věci nebylo nutné přeložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU ohledně výkladu shora uvedených ustanovení unijního práva, neboť má za to, že přijatý výklad je zcela jasný (acte clair). K této výjimce z povinnosti položit předběžnou otázku dle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie vysvětlil Soudní dvůr, že „pouhá možnost vyložit určité ustanovení unijního práva jiným způsobem nebo několika dalšími způsoby – jestliže se žádný z těchto jiných výkladů nejeví dotyčnému vnitrostátnímu soudu jako dostatečně hodnověrný, zejména s ohledem na kontext a účel uvedeného ustanovení a rovněž s ohledem na normativní systém, jehož je součástí – sama o sobě nedovoluje se domnívat, že o správném výkladu tohoto ustanovení panuje rozumná pochybnost “, která by soud nutila podat předběžnou otázku (rozsudek velkého senátu ze dne 6. 10. 2021 ve věci C‑561/19, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi, bod 48). K uvedenému závěru zdejší soud vede též to, že Soudní dvůr se výkladem těchto ustanovení již zabýval ve shora citovaných rozhodnutích, přičemž jeho vývody jsou jednotným způsobem aplikovány soudy v různých členských státech EU, jak vyplývá ze shora předestřené rekapitulace cizozemské judikatury (srov. rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 1982, CILFIT proti Ministero della Sanità, C‑283/81, bod 16).
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[69] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelkou uplatněné námitky, kasační stížnost je proto nedůvodná. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[70] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Úspěšná žalobkyně byla v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem. Její důvodně vynaložené náklady, na jejichž náhradu má právo, sestávají z odměny za zastupování a z hotových výdajů zástupce žalobkyně.
[71] V řízení o kasační stížnosti byly učiněny dva úkony právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 11. 4. 2023 a jeho doplnění ze dne 28. 6. 2023). Výše odměny za jeden úkon právní služby učiněný zástupcem žalobkyně činí 3.100 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Soud žalobkyni přiznal za dva úkony částku celkem 6.200 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a k nim připočetl paušální náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobkyně již v řízení před krajským soudem doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se do nákladů právního zastoupení započítává částka 1.428 Kč, která odpovídá příslušné sazbě daně. Žalobkyně tak má proti stěžovatelce právo na náhradu nákladů právního zastoupení v částce 8.228 Kč. Soud proto stěžovatelce uložil, aby tuto částku žalobkyni uhradila k rukám jejího zástupce ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. března 2024
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu