[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci

žalobce:  V. B.

státní příslušnost Moldavská republika

toho času Pobytové středisko Havířov

sídlem Na Kopci 269, 735 64 Havířov – Dolní Suchá

   zastoupeného advokátkou Mgr. Hanou Bočkovou

   sídlem Nádražní 308/3, 702 00  Ostrava

proti

žalovanému:   Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023, č. j. OAM-384/LE-BA02-K01-2022, ve věci mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

                                                               Vymezení věci

1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 6. 3. 2023 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.
2. Podle žalobce byla v řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácena jeho práva, žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, nezjistil přesně a úplně skutkový stav a neprovedl řádně všechna potřebná šetření.
3. Žalobce připomněl, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu byly obavy z hrozby pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, neboť se účastnil několika demonstrací v tzv. Podněstří, kde byl při jedné z nich zadržen a bylo mu sděleno, že proti němu bude vedeno trestní řízení pro negativní vztah k ruským mírovým silám.
4. Žalobce má za to, že ze strany žalovaného došlo k nesprávnému vyhodnocení žalobcem uváděných důvodů. Je přesvědčen, že byť je Moldavsko začleněno do skupiny bezpečných zemí, nezbavuje to žalovaného posuzovat, zda žalobci nehrozí vážná újma v případě jeho návratu do vlasti. Žalobce má za to, že Moldavsko má zásadní nedostatky v oblasti soudnictví, porušování lidských práv, četného diskriminačního trestního stíhání a v individuálních případech dochází k pronásledování, mučení a jinému nelidskému zacházení a trestání. Bezpečnostní poměry v Moldavsku se mění k horšímu.
5. Žalobce dále poukázal na předběžnou otázku položenou k SDEU ve vztahu k právní úpravě ČR týkající se označení pouze části země za bezpečnou.
6. Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na rozpory v tvrzeních žalobce, způsoboval tyto rozpory sám žalovaný nevhodně volenými dotazy, které žalobce pochopil rozdílně a odpověď žalovaný vyložil nesprávně. Žalobce také obecně zpochybnil informace o trestním stíhání z Podněstří.
7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že žalobcova tvrzení o tom, že by se v Podněstří účastnil demonstrací, z tohoto důvodu tam byl trestně stíhán a po jeho návratu do Kišiněva ho tam měli v té souvislosti hledat jak podněsterští, tak moldavští policisté, považuje za nevěrohodná, přičemž žalobce neuvedl žádná relevantní tvrzení, na základě, kterých by bylo možné konstatovat, že byl žalobce v Moldavsku pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod. Výpověď žalobce je rozporná nejen při porovnání s informacemi o Moldavsku, ale byly zjištěny také závažné vnitřní rozpory. Žalovaný v té souvislosti odkázal na dle jeho názoru zcela dostačující zdůvodnění v napadeném rozhodnutí.

                                                    Zjištění z obsahu správních spisů

8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 10. 12. 2022 požádal o udělení mezinárodní ochrany, a to poté, co byl dne 3. 12. 2022 zajištěn za účelem správního vyhoštění, neboť byl dne 2. 12. 2022 kontrolován PČR, neměl u sebe cestovní doklad ani žádné oprávnění k pobytu v ČR, když nadto bylo zjištěno, že mu bylo rozhodnutím Policie ČR ze dne 20. 8. 2022 uděleno správní vyhoštění se zákazem vstupu na území členských států EU po dobu jednoho roku.
9. Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedl, že je rozvedený. O mezinárodní ochranu žádá, protože je pronásledován vládními orgány v Podněstří. Chtěl zůstat v Moldavsku, ale moldavské orgány je vydávají do Podněstří, kde mu hrozí soud. Nemůže ve vlasti v klidu žít a pracovat. Pracoval jako zlatník, měl svou dílnu, ale musel vše opustit.
10. Při pohovoru ke své žádosti o mezinárodní ochranu dále doplnil, že o mezinárodní ochranu žádá, protože byl zajištěn a zjistil, že taková možnost existuje. Moldavsko opustil, neboť byl stíhán na území Podněsterské republiky. Účastnil se protestních akcí proti vládě v Podněstří, to bylo v letech 2016-2017 a v roce 2020. Byl obviněn podle § 278 odst. 3 tamějšího trestního zákoníku, měl to být negativní vztah proti ruským mírovým silám. V letech 2020-2022 pracoval v Kišiněvě, tam žádné problémy neměl. Na státní orgány se neobrátil, měl strach, že by byl vydán do Podněstří.
11. V doplňujícím pohovoru se dále žalobce vyjádřil k místům svého pobytu v Moldavsku a dále ke svému zaměstnání, kdy uvedl, že v letech 2014-2019, kdy žil v Banderách, byl zaměstnaný ve zlatnické dílně, nebyla to jeho dílna. Na území pod kontrolou Moldavské vlády neměl žádné problémy, trestně stíhaný také nebyl. Nehledala jej moldavská policie, ale měl problémy v Podněstří. Pokud byl na demonstracích, je tam strana Zrození, která je protiruská. V roce 2019 Podněstří opustil, protože tam měl problémy, ale v roce 2020 se tam vrátil, měl tam u kamaráda zlatnické nástroje. Když se vracel v roce 2019 z Podněstří do Moldavska, ukázal pas a bez problémů přešel.
12. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, a to mj.:

-          Informace MZV ČR ze dne 8. 2. 2023: Moldavsko – Aktuální dopady konfliktu na Ukrajině, protivládní protesty a přístup státních úřadů k protestům, přístup k základní péči

-          Informace MZV ČR ze dne 2. 9. 2022: Situace v Podněstří – základní vojenský služba, bezpečnostní situace, možnost přesídlení do Moldavska a přístup ke službám, spolupráce v trestně právní oblasti

-          Informace OAMP ze dne 15. 2. 2023: Moldavsko – aktuální otázky, vztahy s Podněstřím, opozice v Podněstří, strana Šór v Moldavsku

-          Informace OAMP ze dne 12. 7. 2022: Moldavsko – bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv

-          Informace OAMP ze dne 22. 12. 2021: Moldavsko – Shromáždění ve městě Dubossary v samozvané Podněsterské moldavské republice 2. a 9. 9. 2021, extradiční řízení mezi Moldavskem a samozvanou Podněsterskou republikou

-          Informace MV ČR ze dne 1. 7. 2022: Moldavsko – Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu

13. Následně dne 21. 2. 2023 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce je trestní stíhání v Podněstří kvůli účastem žalobce na tamějších demonstracích a obava z vydání do Podněstří moldavskými orgány.
14. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě, kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu.
15. Velmi podrobně se přitom zabýval jednotlivými skutečnostmi tvrzenými žalobcem v průběhu celého správního řízení a dospěl k tomu, že tvrzení žalobce jsou nevěrohodná. K tvrzením žalobce o jeho účasti na protestech v Podněstří v Tiraspolu v letech 2016-2018 a posledního pak v roce 2018-2019-2020 (v závislosti na variantách tvrzení žalobce) provedl žalovaný podrobné srovnání se skutečnostmi zjištěnými z podkladů rozhodnutí. Zjistil, že dne 11. 11. 2017 proběhlo relativně velké shromáždění místní komunistické strany, která stojí v opozici vůči vládě, kdy nedošlo k žádnému incidentu. Dále po nepovoleném shromáždění dne 2. 6. 2018 byl zadržen předseda strany O. Ch., který byl následně odsouzen ke 4,5 letům vězení. Přitom moldavská lidskoprávní organizace Promo-Lex, která situaci v Podněstří monitoruje, nezmiňovala v letech 2016-2017 žádný další protest. Z podkladů dále vyplynulo, že dne 2. 7. 2020 proběhl tzv. tichý protest proti omezení svobody pohybu ve městě Rybnica, během kterého byl zadržen aktivista G. Č. a následně proběhl protest právníka S. P. dne 7. 8. 2020, kterým tento vyjadřoval solidaritu se zadrženým Č.; tento aktivista byl krátce zadržen a následně propuštěn. Z podkladů dále vyplynulo, že místní úřady v Podněstří svobodu shromažďování značně omezují, nedochází k žádným masivním protestům. V roce 2020 nadto limitovala svobodu shromažďování i pandemická opatření. Protesty jsou úřady monitorovány, dochází k nim naprosto ojediněle a zadržovány jsou osoby, jejichž jména jsou známa. Již při porovnání takto zjištěných skutečností označil žalovaný žalobcova tvrzení za jednoznačně nevěrohodná. Totéž platí o tvrzeném stíhání žalobce podle § 278 odst. 3 tamějšího trestního zákoníku. K tomu žalovaný zjistil, že z těchto trestných činů lze dohledat obvinění pouze dvou osob, které však za tento čin nebyly ani odsouzeny.
16. Jako rozporná žalovaný označil také tvrzení žalobce týkající se jeho tvrzení o protestních akcích strany „Obnova Podněstří“, která je vládní stranou Podněstří, kontrolující parlament, nejedná se tedy o opoziční stranu. Svá tvrzení žalobce změnil až v průběhu řízení, kdy tvrdil, že se protesty týkaly strany „Zrození“.
17. Žalovaný dále upozornil na rozpory v samotných výpovědích žalobce, kdy v pohovoru provedeném dne 16. 1. 2023 tvrdil, že se účastnil protestů v Tiraspolu v letech 2016-2017 a také v roce 2020, kdy problémy měl mít až po svém návratu z ČR v roce 2020, kdy proti němu mělo být zahájeno trestní stíhání. Avšak v pohovoru dne 14. 2. 2023 již žalobce tvrdil, že demonstrace, kterých se účastnil, byly koncem roku 2016, v roce 2017 a poslední v roce 2018, přičemž měl být žalobce dvakrát zadržen přímo na demonstraci, kdy mu mělo být sděleno, že nesmí vyjíždět z Moldavska a že bude souzen podle § 278 trestního zákoníku. Popřel tak výslovně, že problémy měl mít až po svém návratu v roce 2020.
18. Za nepravdivá a vnitřně nekonsistentní tvrzení považoval žalovaný také sdělení žalobce a operacích podněsterské policie na území Moldavska a o spolupráci těchto složek s moldavskou policií, která by ho bez jakýchkoli okolků předala do Podněstří. Z podkladů rozhodnutí totiž vyplynulo, že podněsterská policie je považována za nelegální orgán, mezi Moldavskem a Podněstřím neexistuje ani extradiční dohoda, ani jiné dohody o mezinárodní policejní spolupráci. Připomněl přitom případ žádosti Podněstří o vydání bývalého prezidenta Jevgenije Ševčuka v roce 2017, kdy tento nebyl Moldavskem vydán.
19. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce ani jedno z rozporovaných tvrzení neuvedl při svých výsleších na Policii ČR, kdy byl zadržen v důsledku svého nelegálního pobytu.
20. Žalovaný se dále zabýval naplněním podmínek pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu či doplňkové ochrany podle § 12 písm. b), § 13, § 14, § 14a zákona o azylu, přičemž neshledal ani důvod k udělení doplňkové ochrany, ani pro udělení azylu z humanitárních či jiných důvodů.

                                                    Posouzení věci krajským soudem

21. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s.
22. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavsku soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný si také obstaral množství podkladů k ověření tvrzení žalobce o jeho účasti na demonstracích v Podněstří, tvrzeném trestním stíhání atd., přičemž i tyto podklady soud považuje za více než dostatečné. Ostatně, žalobce v průběhu řízení proti podkladům a jejich obsahu ničeho nenamítal a nepožadoval jejich doplnění a ke svým tvrzením ničeho více k jejich podpoře nedoplnil.
23. Krajský soud má za to, že žalovaný se zcela správně a podrobně vypořádal se situací v zemi původu žalobce při zohlednění žalobcem v průběhu řízení uvedených skutečností.
24. K jednotlivým žalobním bodům krajský soud zdůrazňuje závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyjádření v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, podle kterých „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“. Krajský soud tedy posuzoval žalobní body optikou míry jejich obecnosti.
25. Na prvním místě lze bezpochyby odmítnout žalobní námitku, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav. Z obsahu spisu, jakož i napadeného rozhodnutí, je zřejmé, že žalovaný naopak shromáždil dostatečné podklady a z nich vyvodil při aplikaci na žalobcova správné závěry. Žalovaný se podrobně zabýval politickou a bezpečnostní situací v Moldavsku i tzv. Podněstří.
26. Stěžejní pro posouzení věci je otázky posouzení věrohodnosti žalobcových tvrzení v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany. K tomuto posouzení však ze strany žalobce směřuje pouze velmi obecný žalobní bod, podle kterého rozpory v tvrzeních žalobce způsobil sám žalovaný. Žalobce tak nikterak nereagoval na konkrétní závěry o rozporech konkrétních tvrzení žalobce s konkrétními skutečnostmi zjištěnými z podkladů rozhodnutí. Lze tak konstatovat, že z obsahu spisu, z obsahu pohovorů provedených žalobcem nelze dohledat jakoukoli skutečnost, svědčící o tom, že by žalovaný jakkoli způsoboval rozpor v tvrzení žalobce či že by odpovědi žalobce nesprávně vyložil. Naopak, žalovaný podrobně analyzoval jednotlivá tvrzení žalobce a vyhodnotil zcela správně jak vnitřní rozpory v tvrzení žalobce v průběhu řízení (a to i např. v pohovorech provedených s žalobcem v průběhu jednoho měsíce), tak rozpory v tvrzeních žalobce při porovnání s podklady rozhodnutí. V tomto ohledu lze tedy zcela odkázat na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak jak bylo shrnuto krajským soudem výše. 
27. Jestliže žalobce v žalobě zmínil, že SDEU byla předložena předběžná otázka ve vztahu k právní úpravě ČR týkající se označení pouze části země za bezpečnou, lze uzavřít pouze tolik, že ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí nemá položení této otázky jakýkoli vliv.
28. Optikou shora uvedeného lze souhlasit s právním posouzením žádosti žalobce, tedy, že žalobcem uváděné skutečnosti nelze podřadit pod žádný z důvodů poskytnutí mezinárodní ochrany a s ohledem na zjištěný skutkový stav ani pro udělení mezinárodní ochrany formou doplňkové ochrany. V neprospěch žalobce lze přitom vyhodnotit okolnost, že o mezinárodní ochranu požádal až v návaznosti na uložení správního vyhoštění žalobci poté, co bylo zjištěno, že je v ČR již nelegálně. Za situace, kdy žalobce ani v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ani v řízení soudním netvrdí žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o naplnění podmínek pro poskytnutí jedné z forem mezinárodní ochrany, přičemž v průběhu správního řízení ani nenamítal nic proti podkladům rozhodnutí, nutno dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné. Podle krajského soudu se žalovaný v dostatečné míře zabýval také podmínkami pro udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany, přičemž správně uzavřel, že pro udělení těchto druhů ochrany podmínky u žalobce splněny nejsou.

                                                             Závěr a náklady řízení   

29. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 31. ledna 2024

JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.

samosoudce