[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Kratochvíla a Martina Bobáka ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2023, č. j. MV-212640-7/SO-2022,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah správního spisu

1. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny. Na území Česka pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s platností od 26. 2. 2020 do 25. 2. 2022. Žalobce požádal o prodloužení povolení k pobytu.
2. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, žádost žalobce zamítlo. Žalobce nedoložil platební výměr na daň z příjmů fyzických osob. Nemohlo tedy posoudit, zda žalobce splňuje podmínku dostatečných příjmů.
3. Žalobce podal odvolání, ve kterém namítal nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života, neboť na Ukrajině probíhá ozbrojený konflikt. Zároveň doložil požadovaný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob.
4. Žalovaná odvolání žalobce zamítla. Uvedla, že s ohledem na zásadu koncentrace řízení v § 82 odst. 4 správního řádu nemohla již přihlédnout k doplněnému platebnímu výměru.
5. Žalovaná se s ministerstvem ztotožnila v tom, že dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce nebudou nepřiměřené. V Česku nepobývají žádní rodinní příslušníci žalobce. Žalobce tu nemá žádné významné majetkové vztahy. Netvrdil žádné skutečnosti týkající se jeho zdravotního stavu či bližší okolnosti týkající se soukromého života. Poukazoval pouze na existenci ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Žalobce má však možnost požádat o udělení víza za účelem strpění pobytu.

II.

Argumentace účastníků

6. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí má nepřiměřené dopady do jeho soukromého a rodinného života. V Česku žije podstatnou část života a provozuje úspěšnou podnikatelskou činnost. Za těchto okolností měla být prolomena zásada koncentrace řízení.
7. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu zamítnout. Přitom odkázala na závěry napadeného rozhodnutí, na kterých trvá. 

III.

Posouzení žaloby

8. Městský soud rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního).
9. V daném případě byla žádost žalobce zamítnuta podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a), § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. V tomto případě zákon výslovně posouzení dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince nevyžaduje.
10. Nicméně podle judikatury správních soudů absence v cizineckém zákoně výslovného požadavku posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí v některých případech znamená pouze tolik, že zákonodárce typově vyhodnotil dopady takových rozhodnutí do soukromého a rodinného života jako nízké, až zanedbatelné. Nelze je však vyloučit. Na takové posouzení nelze bez dalšího rezignovat s ohledem na mezinárodní závazky České republiky, pokud zde existují takové okolnosti, ve kterých by tuto nepřiměřenost bylo možné spatřovat (viz např. rozsudek Nejvyššího právního soudu ze dne 19. 12. 2019, č. j. 10 Azs 263/2019-30, bod 12; či 10 Azs 127/2018-30; či rozsudek ze dne 14. 3. 2018, čj. 6 Azs 422/2017-29, bod 12, a mnoho dalších).
11. Rozdíl oproti případům, kdy zákon o pobytu cizinců výslovně vyžaduje posouzení přiměřenosti rozhodnutí, spočívá v míře vlastní aktivity správních orgánů. Pokud zákon vyžaduje posouzení přiměřenosti, jsou správní orgány povinny posoudit dopady svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince z vlastní iniciativy. Oproti tomu v případech, kdy povinnost posoudit přiměřenost vyplývá přímo z Úmluvy, musí cizinec sám vznášet námitky a argumenty v tomto směru, s kterými se správní orgán musí řádně vypořádat.
12. V nyní posuzovaném případě soud konstatuje, že žalobce ve správním řízení, konkrétně v doplnění odvolání poukazoval pouze na probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině. 
13. Za této situace městský soud považuje vypořádání přiměřenosti dopadů rozhodnutí provedené žalovanou za dostatečné. Žalovaná uvedla, že konflikt na Ukrajině není sám o sobě důvodem pro shledání nepřiměřenosti dopadů. S tím se městský soud ztotožňuje. Nakonec existence konfliktu na Ukrajině nemá vztah k soukromému a rodinnému životu žalobce v Česku. Tato skutečnost může zakládat jiné důvody pro setrvání žalobce v Česku, které však mohou být řešeny v rámci případných řízení o jiných pobytových titulech.
14. Nad rámec argumentace žalobce se žalovaná zabývala i dalšími možnými dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Považovala za důležité, s čímž soud souhlasí, že v Česku nepobývají žádní rodinní příslušníci žalobce. Žalovaná také poznamenala, že žalobce tu nemá žádné významné majetkové vztahy a netvrdil žádné skutečnosti týkající se jeho zdravotního stavu.
15. Městský soud dále poznamenává, že žalobce tuto svou námitku nijak nerozvedl ani v žalobě. I zde pouze odkazuje na probíhající konflikt na Ukrajině. Spíše mimochodem sděluje, že v Česku žije podstatnou část svého života.
16. Podle údajů ve správním spise žalobce v Česku pobývá již od roku 2005. Nicméně ani to samo o sobě bez dalších podrobností nemůže zakládat nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho soukromého života. Je na žalobci, aby tíhu dopadů do svého soukromého života konkretizoval. To měl především učinit již v rámci správního řízení. Cizinec obecně musí uvést, jaké soukromé vazby má zde na území a případně jaké, tedy spíše absenci jich má ve své zemi původu. V tomto ohledu měl žalobce minimálně reagovat na sdělení v rozhodnutí ministerstva, že v Česku nemá žádnou rodinu. Naopak jeho dcera a sestra žijí na Ukrajině.
17. Ani tedy na základě argumentace v žalobě soud nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí mělo nepřiměřený dopad do soukromého a rodinného života žalobce. Lze také poznamenat, jak žalovaná správně uvedla, že pro občany Ukrajiny se v současné době nabízí řada možností, jak na území České republiky pobývat.
18. K samotné koncentraci řízení městský soud dodává, že napadené rozhodnutí není formalistické jen kvůli tomu, že v důsledku koncentrace řízení využívá při zjišťování skutkového stavu princip formální pravdy. Správní orgán je dle § 2 odst. 1 správního řádu povinen postupovat v mezích zákona, což mj. znamená povinnost ctít koncentraci řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu.
19. Řízení zahájené na žádost podléhá koncentraci dle § 82 odst. 4 správního řádu. Institut koncentrace znamená, že skutkový stav zjišťuje prvostupňový správní orgán, zatímco odvolací správní orgán vykonává zásadně přezkum. K novotám se přihlédne jedině tehdy, nemohl-li je účastník řízení uplatnit dříve. Koncentrace řízení nastává okamžikem vydání prvostupňového rozhodnutí.
20. Žalobce byl opakovaně v řízení před správním orgánem prvního stupně vyzván, aby předložil platební výměr na daň z příjmů fyzických osob. Žalobce tak neučinil a platební výměr doložil až po vydání prvostupňového rozhodnutí. Pokud žalovaná k tomuto dokumentu v odvolacím řízení nepřihlédla, učinila tak v souladu se zákonem.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

21. Městský soud z výše uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl.
22. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované žádné účelně vynaložené náklady nad rámec její běžné činnosti nevznikly. Soud tedy ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 soudního řádu správního rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Praha 5. února 2024

JUDr. PhDr. Štěpán Výborný, Ph.D., v. r.

předseda senátu