č. j. 48 A 8/2023- 51

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci

žalobkyně: N. B., narozena X

 státní příslušnice Mongolska

 bytem X

 zastoupena advokátem Mgr. Petrem Václavkem

 sídlem Opletalova 1417/25, Nové Město, Praha 1

proti 

žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie

sídlem Olšanská 2176/2, Žižkov, Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2023, č. j. CPR-30486-3/ČJ-2023-930310-V248,

takto:

  1. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 9. 2023, č. j. CPR-30486-3/ČJ-2023-930310-V248, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 342 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Petra Václavka.

Odůvodnění:

Vymezení věci

  1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 12. 7. 2023, č. j. KRPA-237794-7/ČJ-2023-000022-50 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyni uložena povinnost opustit území členských států EU podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 173/2023 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

Žaloba

  1. Žalobkyně uvedla, že splnila veškeré podmínky pro získání povolení k dlouhodobému pobytu, ale nezískala jej v důsledku postupu svého zaměstnavatele a mezery v právní úpravě. Žalobkyně dne 4. 8. 2022 v zemi původu požádala o vydání zaměstnanecké karty, které bylo vyhověno, a bylo jí vydáno dlouhodobé vízum, na základě kterého dne 8. 12. 2022 přicestovala do ČR. Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) jí vydalo potvrzení o splnění podmínek získání zaměstnanecké karty, s nímž nastoupila do zaměstnání. Zaměstnavatel však dne 22. 12. 2022 pracovní poměr ve zkušební době bez udání důvodu ukončil. Žalobkyně si poté našla nového zaměstnavatele a v lednu 2023 požádala o změnu zaměstnavatele. Jelikož jí před ukončením pracovního poměru nebyla vydána zaměstnanecká karta, nemohla postupovat podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, a proto požádala o změnu podání podle § 41 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. K této žádosti doložila náklady ve výši 85 000 Kč, které vynaložila na získání pobytového oprávnění a cestu do ČR. Ministerstvo žádost zamítlo. Kvůli mezeře v právní úpravě nemohla žalobkyně ani převzít zaměstnaneckou kartu ani požádat o změnu zaměstnavatele. S ohledem na § 30 odst. 4 zákona o pobytu cizinců má však žalobkyně za to, že na území ČR pobývá (nebo aspoň v době vydání prvostupňového rozhodnutí pobývala) legálně. Ministerstvo považovalo náklady ve výši 85 000 Kč za prokázané. Tato částka je přitom dvakrát vyšší než průměrná (hrubá) mzda v ČR; průměrná mzda v žalobkynině zemi původu pak v přepočtu činí 8 000 Kč. O tuto částku přitom žalobkyně v případě výkonu napadeného rozhodnutí přijde. Žalobkyně k žalobě přiložila další rozhodnutí správních orgánů ohledně jejího pobytu. Usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. OAM-71735-39/ZM-2022, ministerstvo nepovolilo změnu obsahu její žádosti o vydání zaměstnanecké karty, neboť pro to nebyly splněny podmínky. Odvolání proti tomuto usnesení zamítla Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) rozhodnutím ze dne 28. 6. 2023, č. j. MV-84575-6/SO-2023. Následně ministerstvo rozhodnutím ze dne 10. 8. 2023, č. j. OAM-71735-51/ZM-2022, žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty zamítlo a zaměstnaneckou kartu nevydalo.
  2. Dle žalované uplynula doba, která jí byla dána k pobytu na území na základě vstupního víza dne 6. 2. 2023. Toto vízum bylo platné do 13. 5. 2023 a opravňovalo k pobytu na dobu 60 dnů. Dne 5. 6. 2023 se žalobkyně dostavila na pracoviště ministerstva, kde jí bylo sděleno, že po dobu řízení je její pobyt považován za oprávněný a byl jí vydán výjezdní příkaz s platností do 11. 7. 2023. Sama žalovaná uvádí, že nelegální pobyt žalobkyně trval pouze několik hodin.
  3. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nedostatečně zjištěný skutkový stav a nedostatečné posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí není jasné, jak žalovaná posoudila otázku oprávněnosti pobytu žalobkyně. Podle žalobkyně se žalovaná nevyjádřila k námitce, že žalobkyně pobývá na území v souladu se zákonem na základě § 30 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Ačkoliv se jednalo o podstatnou část argumentace žalobkyně v odvolacím řízení, žalovaná se otázkou oprávněnosti jejího pobytu nezabývala. Její případ je specifickým důsledkem mezery v právní úpravě (§ 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců), v jejímž důsledku jsou cizinci v nepředstavitelně zranitelné pozici vůči zaměstnavateli. Zákon o pobytu cizinců nepočítá u zaměstnaneckých karet s možností ukončení pracovního poměru ve zkušební době mezi vstupem na území a nástupem do zaměstnání a vydáním zaměstnanecké karty. Je to přitom běžnou součástí pracovněprávních vztahů. Řešení však nabízí § 30 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, dle něhož brání-li cizinci v převzetí pobytového oprávnění překážka na jeho vůli nezávislá, může pobývat na základě vstupního víza na území ČR pobývat až do okamžiku, kdy překážka odpadne. Žalobkyně nemohla převzít oprávnění k pobytu z důvodu ukončení zaměstnání ze strany zaměstnavatele, přičemž tato překážka vznikla nezávisle na její vůli. Správní orgány mají povinnost šetřit práva osob nabytá v dobré víře. Žalovaná nemůže odmítat se touto otázkou zabývat jen proto, že Komise dospěla k určitému závěru (rozhodnutí Komise se přitom k oprávněnosti jejího pobytu nevyjadřuje). Závěry ohledně oprávněnosti pobytu by měly být řádně odůvodněny a měly by být jednotné v rozhodnutích všech příslušných správních orgánů, které nedostatečně spolupracují.
  4. Žalobkyně rovněž namítá nedostatečnost posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí s ohledem na specifické skutkové okolnosti a vznik finanční újmy.

Vyjádření žalované

  1. Žalovaná ve vyjádření k žalobě stručně uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Jednání

  1. Při jednání dne 20. 12. 2023 zástupce žalobkyně odkázal na obsah žaloby a rozvedl v ní obsaženou argumentaci. Žalovaná se z jednání omluvila. Při jednání soud shrnul podstatné skutečnosti vyplývající z obsahu správního spisu.

Splnění procesních předpokladů

  1. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

Posouzení žaloby

  1. Žaloba je důvodná.
  2. Podle § 30 odst. 4 zákona o pobytu cizinců vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí příslušného oprávnění k pobytu na území opravňuje cizince k pobytu na území po dobu 60 dnů. Vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí opravňuje k pobytu po dobu 30 pracovních dnů. V případě, že převzetí oprávnění k pobytu podle věty první nebo podání žádosti podle věty druhé brání důvody na vůli cizince nezávislé, považuje se doba pobytu po vstupu cizince na území za prodlouženou až do doby, než tyto důvody pominou. Cizinec je povinen po zániku důvodů podle věty třetí tyto důvody neprodleně oznámit ministerstvu, jde-li o vízum udělené za účelem převzetí příslušného oprávnění k pobytu na území, nebo Ministerstvu zahraničních věcí, jde-li o vízum udělené za účelem podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného tímto ministerstvem.
  3. Podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 30. 6. 2023 je změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. Změnit zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty oprávněn nejdříve 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty; to neplatí v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce nebo zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době a pokud cizinec tyto důvody současně s oznámením prokáže. Držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 dále není oprávněn změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozici, bude-li budoucím zaměstnavatelem agentura práce. Držitel zaměstnanecké karty, který na území přicestoval na základě vládou schváleného programu, je oprávněn změnit zaměstnavatele nejdříve po uplynutí doby, na kterou byla tato zaměstnanecká karta vydána; to neplatí, pokud dřívější změnu zaměstnavatele umožňují podmínky vládou schváleného programu, na jehož základě držitel zaměstnanecké karty na území přicestoval. Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1.
  4. Podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace policie vydá cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro zahájení řízení o správním vyhoštění.
  5. Požadavek, aby se správní orgán v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, návrhy a vyjádřeními účastníka řízení, plyne z § 68 odst. 3 správního řádu. Pokud se správní orgán v rozhodnutí o odvolání nevypořádá s uplatněnými námitkami, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71, nebo ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45].
  6. Povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit však nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08: „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. také rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43). Lze navíc dodat, že o nepřezkoumatelnost nejde ani tehdy, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020-31).
  7. Konečně je třeba také uvést, že řízení, z něhož prvostupňové i napadené rozhodnutí vzešla, je ovládáno zásadou jednotnosti. To znamená, že řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího orgánu představuje jeden celek. Je proto přípustné, aby odvolací orgán doplnil závěry rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, pokud dospěje k závěru, že se nevypořádal se všemi námitkami či vyjádřeními účastníků, ač tak měl učinit. Tento názor má oporu v judikatuře NSS, podle níž může odvolací správní orgán nahradit část odůvodnění správního orgánu prvního stupně vlastní úvahou a korigovat dílčí argumentační nepřesnost v případě, kdy rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrzuje (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 Azs 151/2015-35, nebo rozsudek NSS ze dne 7. 9. 2016, č. j. 2 Afs 143/2016-29). Se zřetelem k téže zásadě je také přípustné, aby odvolací orgán pouze převzal závěry vyslovené již správním orgánem prvního stupně, aniž by se sám výslovně v odůvodnění rozhodnutí o řádném opravném prostředku těmito námitkami detailně zabýval. Pokud je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že se odvolací orgán otázkou (alespoň implicitně) zabýval a ztotožnil se s názorem vysloveným v prvostupňovém rozhodnutí, jímž byla námitka účastníka vypořádána, a sám si tak odůvodnění obsažené v prvostupňovém rozhodnutí osvojil (aproboval je), pak rovněž nejde o nepřezkoumatelnost.
  8. Žalobkyně namítá, že žalovaná nereagovala na její odvolací námitku, podle níž není možné její pobyt s ohledem na § 30 odst. 4 zákona o pobytu cizinců považovat za neoprávněný.
  9. K tomu soud uvádí, že ze správního spisu skutečně vyplývá, že žalobkyně v rámci odvolacího řízení uplatnila odvolací důvod obsahující argumentaci ohledně § 30 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. V doplnění odvolání datovaném 16. 8. 2023 žalobkyně namítla, že skončení pracovního poměru ve zkušební době považuje za skutečnost nezávislou na její vůli, a proto byla podle § 30 odst. 4 zákona o pobytu cizinců na území oprávněna pobývat. Žalovaná se však podstatě této odvolací námitky v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevěnovala. Pouze stručně odkázala na usnesení ministerstva ze dne 30. 3. 2023 a rozhodnutí Komise dne 28. 6. 2023 s tím, že pobyt žalobkyně nebyl oprávněný.
  10. Za této situace má soud za to, že žalovaná skutečně nevyhověla výše shrnutým zákonným a judikatorním požadavkům na odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Zároveň soud nemůže říci, že uvedená odvolací námitka je pro posouzení věci zjevně irelevantní. Naopak se soudu jeví jako připustitelná, tj. hájitelná (což však na druhou stranu nemusí znamenat, že musí být nutně důvodná), a žalovaná měla povinnost se jí zabývat a řádně ji vypořádat. V projednávané věci je úkolem žalované jako odvolacího správního orgánu, aby důvodnost takové námitky posoudila primárně ona. Není úkolem soudu, aby se její opodstatněností zabýval jako první, neboť by tím neodůvodněně nahrazoval činnost správních orgánů, což překračuje přezkumnou povahu jeho rozhodování v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Proto soud považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
  11. Rovněž pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí věnující se přiměřenosti uložení povinnosti opustit území nelze pokládat za dostačující. Je pravdou, že této otázce věnovaly správní orgány podstatně větší prostor v rámci odůvodnění svých rozhodnutí. Není přitom nutné zabývat se všemi kritérii vyjmenovanými v § 174a zákona o pobytu cizinců. Pokud některá kritéria relevantní nejsou, není třeba se jim zvláště věnovat (srov. např. rozsudek NSS ze dne 8. 6. 2017, č. j. 9 Azs 60/2017-37). Správní orgány však své úvahy spojovaly výhradně se soukromým a rodinným životem žalobkyně. Své úvahy žalovaná postavila mimo jiné na závěru, že žalobkyně na území ČR nemá žádné významné vazby. Námitku nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí však žalobkyně s takovými důvody nespojovala. V doplnění odvolání datovaném 7. 8. 2023 poukázala na nezbytnost posoudit závažnost a druh protiprávního jednání a své ekonomické poměry. Ve druhém doplnění odvolání datovaném 16. 8. 2023 pak poukázala na to, že nemohla svou situaci řešit podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, neboť zaměstnanecká karta jí ještě nebyla vydána, a dostala se tak nezávisle na své vůli do „pasti“ právní úpravy, v důsledku čehož jí hrozí povinnost vycestovat spojená s dalšími náklady.
  12. Z usnesení ministerstva ze dne 30. 3. 2023 a rozhodnutí Komise ze dne 28. 6. 2023 zároveň vyplývá, že žalobkyně doložila náklady spojené se získáním pobytového oprávnění a cestou do ČR ve výši 56 400 Kč (letenky, zdravotní pojištění, poplatky agentuře za zprostředkování zaměstnání a kurz českého jazyka) a uvedla, že náklady na ubytování v ČR činily 4 960 Kč měsíčně. Celkové náklady vyčíslila na 85 000 Kč. Její výdělek v zemi původu měl činit v přepočtu 3 800 Kč měsíčně.
  13. Konkrétní okolnosti případu žalobkyně však žalovaná při posouzení přiměřenosti svého rozhodnutí nevzala dostatečně v potaz, ačkoliv na ně žalobkyně v průběhu předcházejícího řízení poukazovala. Aniž by soud předjímal konečné stanovisko ohledně přiměřenosti uložení povinnosti vycestovat, je zřejmé, že stávající odůvodnění napadeného rozhodnutí neobstojí, jelikož závěr, že dopad rozhodnutí není nepřiměřený, žalovaná nepodložila dostatečnými důvody, kterými by řádně reagovala na odvolací námitky žalobkyně.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

  1. Ze shora uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zároveň věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalované k dalšímu řízení. Právním názorem soudu je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
  2. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16 342 Kč. Tato částka se skládá ze zaplacených soudních poplatků ve výši 4 000 Kč a nákladů zastoupení ve výši 12 342 Kč. Ty tvoří odměna za tři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a dále náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Společnost AK Čechovský & Václavek, s.r.o., IČO: 24237639, jejímž prostřednictvím zástupce žalobkyně vykonává advokacii, je plátkyní DPH. Žalobkyni proto náleží rovněž náhrada za tuto daň ve výši 2 142 Kč (21 % z částky 10 200 Kč). Náhradu nákladů řízení soud uložil žalované zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 20. prosince 2023

 

JUDr. David Kryska, v. r.

samosoudce

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.