10 Azs 284/2023 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: J. U. O., zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem, Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2023, čj. MV‑108675‑6/OAM‑2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2023, čj. 22 A 22/2023‑24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2023 Policie ČR uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu jednoho roku, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 7. 2023 zamítl a potvrdil tak rozhodnutí o správním vyhoštění. Krajský soud zamítl následně podanou žalobu.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Namítá, že správní orgány ani městský soud nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nešetřily oprávněné zájmy stěžovatele a nezohlednily specifické okolnosti případu. Napadená rozhodnutí a rozsudek jsou nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stěžovatel přicestoval do ČR z Ukrajiny, kde studoval, protože se bál o svůj život (z důvodu napadení Ukrajiny Ruskem). V rámci přiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění mělo být zohledněno, že stěžovatel je de facto válečný uprchlík, byť má jiné občanství než ukrajinské. Rusové stěžovatele vyhnali z jeho druhého domova a nyní je nucen opustit další zemi, nadto mu je zakázán pobyt ve všech členských státech EU na velmi dlouhou dobu. Správní orgány měly být tolerantnější a nevyčítat stěžovateli, proč a jak se ocitl na území ČR. Vyjma důvodu správního vyhoštění se stěžovatel nedopustil žádného společensky závadného jednání, a proto je rozhodnutí o správním vyhoštění nepřiměřené. Podle stěžovatele není přiměřená ani doba, po kterou nesmí vstoupit na území členských států EU. Případy, s nimiž krajský soud srovnával nyní projednávanou věc, jsou nepřiléhavé. Krajský soud pouze odkázal na zákonné rozpětí doby správního vyhoštění, aniž zkoumal přiměřenost konkrétně uložené doby v této věci. Napadený rozsudek je v tomto ohledu nedostatečný, resp. věcně nesprávný. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil napadený rozsudek, věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení.
[3] Žalovaný se plně ztotožnil s posouzením krajského soudu a odkázal na správní spis (zejména na napadené rozhodnutí). Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, jaké důvody by měly svědčit pro její přijatelnost. Neoznačuje právní otázku, kterou se NSS dosud nezabýval, kterou NSS či krajské soudy řeší rozdílně nebo v níž je třeba změnit dosavadní judikaturu. Stěžovatel ani netvrdí, že se krajský soud bezdůvodně odchýlil od ustálené judikatury nebo že hrubě pochybil při výkladu práva. Nic takového nezjistil ani NSS.
[7] Krajský soud velmi podrobně vypořádal všechny žalobní body, které se obsahově do značné míry shodují s kasačními námitkami. Krajský soud své závěry zdůvodnil, srozumitelně vysvětlil a opřel je o skutková zjištění ze správního spisu. Odkázal rovněž na přiléhavou judikaturu (např. rozsudky NSS ze dne 19. 4. 2018, čj. 3 Azs 234/2017‑30, ze dne 14. 3. 2019, čj. 1 Azs 36/2019‑31, ze dne 4. 4. 2019, čj. 1 Azs 45/2019‑28). Ostatně sám stěžovatel s názory krajského soudu v kasační stížnosti polemizuje a namítá jejich věcnou nesprávnost. Rozsudek krajského soudu tedy není ani nepřezkoumatelný.
[8] NSS neshledal přijatelnými ani další kasační námitky stěžovatele. Správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav, šetřily zájmy stěžovatele a zohlednily veškeré relevantní okolnosti. Rovněž krajský soud se případem stěžovatele důkladně zabýval. NSS v podrobnostech odkazuje na napadená rozhodnutí správních orgánů a krajského soudu. Níže již pouze shrnuje nejpodstatnější skutečnosti a právní závěry.
[9] Námitkami, jež se týkají důvodu opuštění Ukrajiny stěžovatelem, se krajský soud zabýval zejm. v bodech 17 a 19 napadeného rozsudku. Lze shrnout, že stěžovatel mohl z Ukrajiny vycestovat do svého domovského státu. Skutečnost, že Ukrajina čelí ruské agresi, sama o sobě stěžovatele neopravňuje vstoupit a pobývat na území ČR bez pobytového oprávnění. Stěžovatele nelze srovnávat s ukrajinskými uprchlíky, jejichž domovský stát byl napaden agresorem, a proto jsou nuceni opustit své domovy. Správní orgány prokázaly, že vycestování stěžovatele zpět do Nigérie je možné (viz body 18, 20 a 21 napadeného rozsudku). Stěžovatel na Ukrajině (od roku 2021) pouze studoval, v Nigérii má rodinné zázemí a v řízení nevyplynuly žádné relevantní skutečnosti, proč by se tam nemohl vrátit.
[10] Námitky ohledně nepřiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění krajský soud vypořádal zejm. v bodech 14 až 19 napadeného rozsudku. NSS s tímto odůvodněním souhlasí a konstatuje, že má oporu ve správním spise. Správní vyhoštění není nepřiměřeným zásahem do stěžovatelova soukromého a rodinného života. Stěžovatel výslovně uvedl, že žádné rodinné či společenské vazby na území ČR nemá. Nemá zde ani ekonomické či kulturní vazby. Jeho rodiče i sourozenci žijí v Nigérii, kam se může vrátit. Vycestování stěžovatele do země původu nebrání ani jeho věk, zdravotní stav či schopnost postarat se o sebe.
[11] Ve správním řízení bylo dále prokázáno, že stěžovatel od 6. 1. 2023 pobývá na území ČR bez platného pobytového oprávnění. Tím byla naplněna skutková podstata § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Skutečnost, že stěžovatel po svém příjezdu požádal o mezinárodní ochranu, sama o sobě neznemožňuje uložení správního vyhoštění. Tím méně lze k takovému závěru dospět, jestliže byla tato žádost stěžovatele zamítnuta (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 3. 10. 2023, čj. 5 Azs 50/2021‑33). Rozhodnutí o správním vyhoštění podle citovaného ustanovení nebrání ani skutečnost, že stěžovatel v ČR nenarušoval veřejný pořádek ani neporušoval jiné předpisy. Ani v tomto ohledu tedy rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele není nepřiměřené.
[12] Námitkou nepřiměřenosti doby, po kterou nelze stěžovateli umožnit vstup na území členských států EU, se krajský soud zabýval v bodech 22 až 24 napadeného rozsudku. Také s tímto posouzením se NSS ztotožňuje a shrnuje, že správní orgány stanovenou dobu zdůvodnily, zvolily její délku na spodní hranici (jeden rok z možných pěti) a nijak nevybočily z mezí správního uvážení. Krajský soud nad rámec nezbytného posouzení odkázal na skutkově podobné případy, které soudy dříve řešily a v nichž byla doba jednoho roku (popř. delší) shledána přiměřenou třeba i za pouhý několikahodinový neoprávněný pobyt na území ČR. Naopak stěžovatel neuvedl žádný konkrétní případ, v němž by za okolností obdobných nyní projednávané věci správní orgány rozhodly o kratší době.
[13] NSS uzavírá, že správní orgány a krajský soud se případem stěžovatele podrobně zabývaly. Jejich závěry jsou logické, přesvědčivé a mají oporu ve správním spise i právních předpisech. NSS neshledal žádné pochybení, které by v této věci založilo přijatelnost kasační stížnosti, a proto ji odmítl (§ 104a s. ř. s.).
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. února 2024
Ondřej Mrákota
předseda senátu