č. j. 3A 66/2023 - 41

 

 

[OBRÁZEK]

 

 

 

 

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci

žalobce:  V. J., nar. X

bytem X

proti

žalovanému:  Ministerstvo spravedlnosti

sídlem Vyšehradská 16, Praha 2

 

v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne ze dne 4. 4. 2023, č. j. MSP-21/2023-ODKA-ROZ/5,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

I.  Předmět přezkumu

  1. Žalobce se domáhá u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) svou žalobou zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“ či „prvostupňový orgán“) ze dne 25. 10. 2022. č. j. MSP-6232/2021-OINS-SZN/7 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
  2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o jmenování znalcem v oboru kultura, odvětví tisk a v oboru služby, odvětví informační a komunikační služby, specializace reklamní činnost a marketingové komunikace, odvětví ostatní služby, specializace administrativa.

 

II.  Žalobní body

  1. V prvním žalobním bodu žalobce nesouhlasí s žalovaným, že nesplnil podmínky pro znaleckou činnost.
  2. Upozorňuje, že v zákoně č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „znalecký zákon“) se nachází nejen požadavek na vysokoškolské vzdělání, ale i na nejvyšší dosažitelné vzdělání, včetně odbornosti, což podle názoru žalobce pro jím požadované obory odpovídá střednímu stupni vzdělání. K tomu žalobce dodává, že první oficiální žádost o jmenování soudním znalcem podal již v roce 2003 Krajskému
    soudu v Ostravě, avšak žádosti nebylo vyhověno.
  3. Žalobce dále namítá, že mu nebyla uznána odborná praxe. Žalovaný nepřihlédl k oborům-odvětvím-specializacím žalobce, pro něž není potřeba právě vysokoškolské či nižší vzdělání dle nejvyššího zákonného požadavku. V této souvislosti žalobce poukázal jednak na skutečnosti uvedené v rozkladu ze dne 1. 11. 2022 a v listině ze dne l0. března 2023, neboť mu není známo, zda se s nimi správní orgán seznámil a vzal je na vědomí před vydáním konečného rozhodnutí ze dne 4. dubna 2023.
  4. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvádí, zda v případě zamítnutí jeho žádosti může jako podnikající fyzická osoba vykonávat a dát si třeba do inzerce a reklamy statut Odborného konzultanta pro znalce. Nadto v rozhodnutí není zakomponován jeho nárok na finanční kompenzaci, náhradu za nemožnost být jakožto znalec zapsán a provádět tuto ekonomickou činnost. Postup žalovaného je podle žalobce diskriminační a stát odpovídá žalobci za újmu jemu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též „zákon č. 82/1998 Sb.“), resp. odpovídá jeho organizační složka.

 

III.  Vyjádření žalovaného

  1. V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na právních názorech uvedených v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí, a v plném rozsahu na ně odkázal.
  2. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že znalecký zákon jednoznačně stanoví podmínku vzdělání vysokoškolského, na což byl žalobce opakovaně upozorněn ještě před vydáním prvoinstančního i napadeného rozhodnutí. V prvoinstančním i napadeném rozhodnutí pak žalovaný opakovaně citoval příslušná ustanovení znaleckého zákona a popsal, z jakého důvodu je třeba pro žalobcem vybrané obory, odvětví a specializace znalecké činnosti vysokoškolské vzdělání doložit. Žalovaný dále uvedl, že řízení o žádosti žalobce z roku 2003 u Krajského soudu v Ostravě, na které žalobce v žalobě odkazuje, je samostatné správní řízení, které s žádostí, jež s předmětem dotčeného správního řízení, nijak nesouvisí.
  3. Pokud jde o posouzení dosažení aktivní odborné praxe žalobcem a jím dodané dokumentace ve vztahu k možnosti prominutí podmínky dosažení vysokoškolského vzdělání žalovaný odkázal na bod 35 a 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nad rámec napadeného rozhodnutí uvedl, že znalecká činnost je činnost vysoce odborná, svěřená úzkému okruhu lidí, tudíž je třeba plně respektovat požadavek znaleckého zákona na doložení požadovaného vzdělání a odborné praxe pro zápis do seznamu znalců. Ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce podmínky pro výkon znalecké činnost stanovené znaleckým zákonem nesplnil.
  4. Ke druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že předmětem správního řízení o žádosti žalobce o zápis do seznamu znalců není případná další činnost žalobce. Povinností žalovaného není instruovat v rámci vedeného správního řízení žalobce o dalších možnostech jeho činnosti. Ve vztahu k tvrzené diskriminaci žalovaný odkázal na bod 39 napadeného rozhodnutí, kde se s namítanou diskriminací žalobce vypořádal. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce pouze poukazuje na domnělou nesprávnost, resp. nezákonnost prvoinstančního a napadeného rozhodnutí, přitom však tuto domnělou nesprávnost nijak nedoložil, svou případnou škodu nevyčíslil, ani neuplatnil nárok na náhradu škody u žalovaného ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

 

IV.  Rozhodné skutečnosti vyplývající ze správního spisu

  1. Ze správního spisu vyplývá, že dne 14. 10. 2021 byla Ministerstvu spravedlnosti ČR doručena žádost žalobce o zápis do seznamu znalců v oboru kultura, odvětví tisk a v oboru služby, odvětví informační a komunikační služby, specializace reklamní činnost a marketingové komunikace, odvětví ostatní služby, specializace administrativa.
  2. Z žalobcem předložených podkladů bylo zjištěno, že žalobce v roce 1995 absolvoval Střední odborné učiliště obchodní ve Vsetíně (doloženo výučním listem). Dále v letech 2007 a 2017 získal 2 osvědčení o rekvalifikaci v programu obsluha osobního počítače vydané Počítačovou službou s.r.o., a Agenturou účtocentrum Ostrava a v roce 2000 získal osvědčení o absolvování kurzu obchodního zástupce vydané Tempest Group Consulting s.r.o. K žádosti předložil žalobce rovněž rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o udělení profesní kvalifikace – pracovník monitoringu médií vydané v roce 2020.
  3. Po provedeném dokazování bylo prvostupňovým orgánem vydáno rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce zamítnuta. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce řádně a včas rozklad. Dne 4. 4. 2023 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým rozklad zamítl.

 

V.  Soudní přezkum

  1. Městský soud vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění:
  2. Podle ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“) znalcem může být fyzická osoba, která je odborně způsobilá k výkonu znalecké činnosti v daném oboru a odvětví a případně specializaci, pro které má být zapsána.
  3. Podle § 8 odst. 1 zákona o znalcích za odborně způsobilou podle § 5 odst. 1 písm. a) se považuje osoba, která

a) získala vysokoškolské vzdělání odpovídajícího směru zaměřené na daný obor a dané odvětví nejméně v magisterském studijním programu, pokud je lze získat, jinak nejvyšší možné dosažitelné vzdělání zaměřené na daný obor a dané odvětví,

b) získala 5 let aktivní odborné praxe zaměřené na daný obor a dané odvětví,

c) získala jiné osvědčení o odborné způsobilosti zaměřené na daný obor a dané odvětví, nebo absolvovala specializační studium zaměřené na daný obor a dané odvětví, pokud je to nezbytné k výkonu znalecké činnosti s odbornou péčí,

d) získala osvědčení o odborné způsobilosti vydané příslušnou komorou zřízenou ze zákona, jde-li o znalecké odvětví v odbornostech, ve kterých o odbornost a etiku výkonu povolání dbá profesní komora zřízená zákonem, a

e) úspěšně složila vstupní zkoušku podle § 10.

  1. Podle § 8 odst. 2 zákona o znalcích aktivní odbornou praxí zaměřenou na daný obor a dané odvětví se rozumí pro účely tohoto zákona výkon odborných činností náležejících do daného oboru a daného odvětví po ukončení vysokoškolského studia, případně nejvyššího možného dosažitelného vzdělání, bezprostředně předcházející podání žádosti o zápis do seznamu znalců.
  2. Podle § 8 odst. 5 zákona o znalcích v odůvodněných případech může ministerstvo na žádost žadatele o zápis do seznamu znalců splnění některé z podmínek podle odstavce 1 prominout, pokud jsou ostatní podmínky splněny v takové míře, která dává dostatečnou záruku, že znalecká činnost bude vykonávána s odbornou péčí; zejména lze prominout nesplnění podmínky podle odstavce 1 písm. a) získáním delší aktivní odborné praxe.
  3. Podle § 11 odst. 3 zákona o znalcích ministerstvo zapíše žadatele do seznamu znalců, splnil-li žadatel podmínky pro výkon znalecké činnosti, a to do 10 pracovních dnů ode dne jejich splnění nebo ode dne složení slibu, je-li žadatelem fyzická osoba. Rozhodnutí o zápisu do seznamu znalců se písemně nevyhotovuje. Rozhodnutí nabývá právní moci zápisem znalce do seznamu znalců.
  4. Podle § 4 vyhlášky č. 503/2020 Sb. o výkonu znalecké činnosti žadatel připojí k žádosti doklady prokazující splnění podmínek pro výkon znalecké činnosti.
  5. Před vlastním posouzením věci městský soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) nemusí soudy nutně reagovat na každý dílčí argument uvedený v žalobě. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (viz rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014 č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby správní soud v odůvodnění rozhodnutí postihl všechny stěžejní námitky účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i reakce na některé dílčí a související námitky (viz rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014 č.  j. 7  Afs 85/2013-33). Městský soud rovněž může pro stručnost odkázat na část odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, s nímž se ztotožňuje. Jak uvedl Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68.; srov. též rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015 č. j. 9 As 221/2014-43 či ze dne 25. 2. 2015 č. j. 6 As 153/2014-108).
  6. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení k výzvě městského soudu nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval městský soud podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. a o podané žalobě rozhodl bez nařízení jednání.
  7. Po seznámení se se správním spisem a po zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba není důvodná.
  8. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu soud nepřisvědčil námitce žalobce spočívající v nesouhlasu s žalovaným, že nesplnil podmínky pro znaleckou činnost.
  9. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobce žádal o zápis do seznamu znalců v oboru kultura, odvětví tisk a v oboru služby, odvětví informační a komunikační služby, specializace reklamní činnost a marketingové komunikace, odvětví ostatní služby, specializace administrativa. Bylo tedy na něm, aby v zahájeném řízení prokázal získání předepsaného vzdělání zaměřeného na daný obor i délku praxe. Obecně lze konstatovat, že v nynějším třístupňovém vysokoškolském systému (bakalářský, magisterský a doktorský studijní program) je pro splnění podmínky zákonné odborné způsobilosti zapotřebí získat alespoň prostřední stupeň (magisterský) (srov. ŠEVČÍK, P., MALAST, J., POLÁČEK, B. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023, § 8). Pro žalobcem vybrané obory, odvětví a specializace znalecké činnosti existuje možnost získání vysokoškolského vzdělání v oblasti mediálních studií či marketingu, proto v případě žalobce nelze akceptovat středoškolské vzdělání a podmínku dosažení vysokoškolského vzdělání nelze prominout.
  10. Absolvování vysokoškolského vzdělání v daném oboru je současně podmínkou pro získání odpovídající aktivní pětileté odborné praxe podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o znalcích. Tuto praxi totiž může žadatel začít vykonávat až po ukončení tohoto vzdělání (§ 8 odst. 2 zákona o znalcích). Z uvedeného důvodu žalobce nemohl tedy doložit ani dosažení aktivní odborné praxe zaměřené na daný obor a dané odvětví.
  11. Podle § 8 odst. 5 zákona o znalcích ministerstvo může prominout splnění některé z podmínek pro zápis do seznamu znalců. Z dikce zákona však vyplývá, že se může jednat o prominutí pouze jedné z podmínek (především délky praxe) při současné záruce výkonu činnosti s odbornou péčí (srov. ŠEVČÍK, P., MALAST, J., POLÁČEK, B. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2023, § 8). V daném případě je vysokoškolské vzdělání nutnou podmínkou pro navazující aktivní odbornou praxi. Tím pádem žalobce nesplňuje hned dvě podmínky, které jsou stanoveny současně a zároveň nedošlo ani ke splnění jiné podmínky odborné způsobilosti podle § 8 odst. 1 zákona o znalcích. Ustanovení o prominutí podmínek pro zápis do seznamu znalců proto nelze aplikovat. Tento závěr nemůže změnit ani poukaz žalobce na rozklad žalobce ze dne 1. 11. 2022 a listinu ze dne 10. 3. 2023 označenou „Sdělení účastníka řízení ve věci žádosti“. Námitkami žalobce v podaném rozkladu se ministr zabýval adekvátně na str. 3 až 7 rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k námitce způsobu prokazování praxe i k námitce nahrazení vysokoškolského vzdělání zkušenostmi a získanými vědomostmi, na něž soud pro stručnost odkazuje. K listině ze dne 10. 3. 2023 označené „Sdělení účastníka řízení ve věci žádosti“ soud uvádí, že v této listině žalobce uvádí, že se rozhodl pro redukci oborů, odvětví a specializací, nijak však nedokládá prokázání podmínek pro zápis do seznamu znalců. 
  12. Poukazuje-li žalobce na zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, který byl účinný do 31. 12. 2020, pak soud uvádí, že předmětná žádost o zápis do seznamu znalců byla žalobcem podána dne 14. 10. 2021, kdy už byl účinný nový znalecký zákon. Žalovaný nemohl aplikovat již neúčinnou právní úpravu. Skutečnost, že podle původní právní úpravy by bylo možné žádost žalobce posuzovat jiným způsobem, není významná, jinými slovy je irelevantní. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že řízení o žádosti žalobce z roku 2003 u Krajského soudu v Ostravě je samostatné správní řízení, které není předmětem přezkumu v projednávané věci.
  13. Soud nepřisvědčil ani námitce obsažené ve druhém žalobním bodu, že žalovaný neuvedl, zda v případě zamítnutí žádosti může vykonávat odborného konzultanta pro znalce. Předmětem správního řízení bylo posouzení žádosti žalobce o zápis do seznamu znalců v oboru, který uvedl. Povinností žalovaného v rámci vedeného správního řízení však není poučovat jej o dalších možnostech jeho činnosti. Nedůvodnou shledal soud také námitku žalobce, že v jeho nároku není zakomponována žádná finanční kompenzace za nemožnost být jakožto znalec zapsán a provádět tuto ekonomickou činnost. Zákon o znalcích neupravuje nárok na finanční kompenzaci žadatele, který nesplnil zákonné podmínky pro zápis do seznamu znalců. Nebylo ani na místě v rámci předmětného řízení posuzovat nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., který žalobce u žalovaného neuplatnil.
  14. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce, že postup žalovaného je diskriminační. Jestliže žádosti žalobce o zápis do seznamu znalců nebylo vyhověno z důvodu, že nesplnil zákonné podmínky pro výkon znalecké činnosti, potom postup žalovaného není diskriminační a je v souladu se zásadou rovnosti a nestrannosti.
  15. Vzhledem k výše uvedeným důvodům městský soud žalobu zamítl podle ust. § 87 odst. 3 s. ř. s. v celém rozsahu jako nedůvodnou.

 

VI.  Posouzení nákladů řízení

  1. O náhradě nákladů soudního řízení městský soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly. Městský soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

Praha 25. ledna 2024

 

 

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje V. B.