USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: nezl. M. N., zast. opatrovnicí Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost ze dne 29. 9. 2023, č. j. OAM-37359/DO-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2023, č. j. 63 A 38/2023-49,

takto:

I. Žalovanému a Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se ukládá strpět pobyt žalobce na území České republiky po dobu řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu.

II. Řízení se přerušuje.

Odůvodnění:

[1]                Žalobce (dále též „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který žalobce spatřuje ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu ze dne 20. 9. 2023 jako nepřijatelné.

[2]                Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o vydání předběžného opatření. Mimo jiné uvedl, že již uplynula doba 90 dnů, po kterou mohl legálně pobývat na území ČR v rámci bezvízového styku, a proto nyní pobývá na území České republiky bez platného pobytového oprávnění. Zároveň nemá jinou možnost, jak upravit svůj pobyt do doby, než soud rozhodne o kasační stížnosti. S ohledem na aktuálně probíhající konflikt, zranitelnost stěžovatele a jeho nezletilost není zároveň po stěžovateli možné požadovat, aby se do země původu vrátil. Na Ukrajině žalobce nemá možnost pokračovat ve studiu, není jisté, jak dlouho bude konflikt trvat a jaký bude jeho výsledek. Stěžovatel pochází z Oděsy, tedy z oblasti, která je aktuálními boji přímo zasažena.

[3]                Stěžovateli tak hrozí zahájení řízení o správním vyhoštění a následné uložení správního vyhoštění a zákaz vstupu. Není zájmem stěžovatele pobývat na území České republiky nelegálně. Stěžovatel svou pobytovou situaci nemůže řešit jiným způsobem než prostřednictvím návrhu na vydání předběžného opatření. Vážnou újmu přitom lze spatřovat v bezprostředně hrozícím uložení správního vyhoštění, jakož i zařazení do Schengenského informačního systému a do evidence nežádoucích osob. Navíc by musel uhradit pokutu za svůj nelegální pobyt a náklady správního řízení, které ovšem vznikly nesprávným postupem žalovaného. Je proto namístě zatímně upravit poměry účastníků, a to prostřednictvím uložení povinnost strpět pobyt stěžovatele na území České republiky po dobu řízení před Nejvyšším správním soudem a v případě vrácení věci krajskému soudu i po dobu řízení před tímto soudem. Současně je nutno uložit tutéž povinnost i cizinecké policii, jelikož s ohledem na absenci jakéhokoli formálního osvědčení o oprávnění stěžovatele pobývat na území České republiky by cizinecká policie mohla vůči stěžovateli uplatňovat sankce za nelegální pobyt.  

[4]                Žalovaný ve vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, že stěžovatel společně se svojí matkou vycestoval do Itálie, kde mu byla dne 6. 3. 2022 udělena dočasná ochrana s platností do 4. 3. 2023. Na území Itálie byl stěžovatel s matkou do srpna 2022 a poté odjeli zpátky na Ukrajinu. Až dne 15. 9. 2023 přicestoval do České republiky za účelem studia.

[5]                V případě nevydání navrhovaného předběžného opatření stěžovateli nehrozí újma. Nemusí se totiž vracet na Ukrajinu, ale může pobývat v Itálii, kde je stále držitelem dočasné ochrany, což žalovaný ověřil v platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy. Stěžovatelovým cílem zjevně není získání dočasné ochrany v České republice z důvodu ohrožení bezpečnostní situací na Ukrajině, ale studium v České republice. Následkem vyhodnocení žádosti jako nepřijatelné není povinnost cizince vycestovat z území České republiky, natož pak do země původu, zvláště pak pokud je držitelem dočasné ochrany v Itálii. Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhl zamítnutí návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření.

[6]                Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie se k návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření nevyjádřila.

[7]                Podle § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.

[8]                Předběžné opatření je výjimečným institutem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů účastníků soudního řízení, hrozí-li pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich změnou vážná újma. K tomu, aby bylo možno návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět, je především třeba v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu trvat na tom, že povinností účastníka navrhujícího předběžné opatření je dostatečně konkrétně tvrdit hrozící vážnou újmu, resp. takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit. K definici vážné újmy se Nejvyšší správní soud vyjádřil například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006‑37, v němž uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka, (…) který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených“.

[9]                Smyslem institutu předběžného opatření není předběžné posouzení důvodnosti podaného návrhu ve věci samé. Předběžné opatření je vydáváno v zásadě bez ohledu na důvodnost návrhu ve věci samé, podmínkou pro jeho vydání je existence bezprostředně hrozící vážné újmy (viz usnesení NSS ze dne 30. 3. 2021, čj. 6 Ao 2/2021‑98, odst. 19). Předběžným opatřením zpravidla ani nelze dosáhnout stejného výsledku, jakého se účastník domáhá ve věci samé. Tím by totiž byla popřena zmíněná povaha tohoto institutu jako dočasného, prozatímního a naopak rozhodování o věci samé by bylo takovým předběžným opatřením předurčeno, ze své podstaty by ztratilo smysl a bylo by pouze formálním rozhodováním (viz usnesení NSS ze dne 22. 4. 2021, čj. 4 Ao 1/2021‑56, a ze dne 19. 5. 2021, čj. 7 Ao 13/2021‑72).

[10]            Z výše uvedených tvrzení stěžovatele soud dovodil, že újma hrozící stěžovateli je skutečná, vážná a intenzívní, neboť jestliže pobývá na území České republiky bez platného pobytového oprávnění, skutečně mu může hrozit správního vyhoštění, které velmi silně zasahuje do soukromé a eventuálně i rodinné sféry cizince. Nucené vycestování mimo území České republiky by navíc mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele uplatnit svá práva v řízení u soudu, přestože je nyní zastoupen opatrovnicí. Mimoto by v takovém případě stěžovatel nemohl pokračovat ve studiu na střední škole. Zásahem do práv stěžovatele by mohlo být i rozhodnutí o správním vyhoštění spojené se zákazem vstupu na území EU a zařazením do evidence nežádoucích osob, které by jinak stěžovateli hrozilo. Nelze zapomínat, že stěžovatel je nezletilou osobou bez doprovodu, proto jsou státní orgány České republiky povinny zvláště dbát na ochranu jeho práv. Lze proto konstatovat splnění podmínek pro zatímní úpravu poměrů účastníků řízení předběžným opatřením podle § 38 odst. 1 s. ř. s. Konstatování žalovaného, že následkem vyhodnocení žádosti jako nepřijatelné není povinnost cizince vycestovat z území České republiky, je na místě v obecnosti přisvědčit, to však nic nemění na tom, že stěžovateli po uplynutí doby oprávněného pobytu na základě bezvízového styku může hrozit správní vyhoštění či jiná represivní opatření ze strany žalovaného či Policie České republiky.

[11]            Protože podmínky pro vydání předběžného opatření byly splněny, vyhověl Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud v souladu s § 38 odst. 1 s. ř. s. uložil stejnou povinnost jako žalovanému rovněž Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie. Rozhodnutí o předběžném opatření zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.

[12]            Nejvyšší správní soud nevyhověl návrhu stěžovatele na úpravu poměrů předběžným opatřením v té části, v níž se domáhal úpravy poměrů také pro navazující řízení před krajským soudem, neboť podle § 38 odst. 4 s. ř. s. předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. Předběžné opatření nařízené Nejvyšším správním soudem tudíž zaniká vykonatelností rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti a případné další soudní řízení před krajským soudem na tom nic nemění. Pokud tedy bude stěžovatel mít za to, že je dána potřeba upravit poměry předběžným opatřením i v případném navazujícím řízení před krajským soudem, bude na něm, aby podal návrh na nařízení předběžného opatření u krajského soudu.

[13]                Dojde-li v průběhu řízení ke změně poměrů, může Nejvyšší správní soud rozhodnutí o předběžném opatření zrušit nebo změnit, a to i bez návrhu (§ 38 odst. 4 ve spojení s § 107 s. ř. s.).

[14]                Podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. [p]ředseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá.

[15]                V posuzované věci se meritorně jedná především o posouzení, zda žalovaný postupoval správně a v souladu s relevantní právní úpravou, když žádost stěžovatele o udělení dočasné ochrany vyhodnotil jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny, vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 65/2022 Sb.“), z důvodu, že stěžovatel je držitelem dočasné ochrany v Itálii.

[16]                Ve věci sp. zn. 8 Azs 93/2023 se Nejvyšší správní soud zabývá obdobnou věcí, v níž žalobkyně je státní příslušnice Ukrajiny, dne 19. 7. 2022 požádala o udělení dočasné ochrany v Německu a dne 20. 9. 2022 požádala o udělení dočasné ochrany v České republice. Žalovaný vrátil žádost žalobkyni jako nepřijatelnou mj. z důvodu, že jí byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb. Usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 Azs 93/2023-37, zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie předložil tyto předběžné otázky: 1) Brání čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES, a to i s ohledem na dohodu členských států, že nebudou uplatňovat čl. 11 této směrnice, takové vnitrostátní právní úpravě, podle které je nepřijatelná žádost o povolení k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany, jestliže cizinec požádal o povolení k pobytu v jiném členském státě nebo jestliže mu bylo povolení v jiném členském státě již uděleno? 2) Má osoba požívající dočasné ochrany podle směrnice Rady 2001/55/ES právo na účinný prostředek nápravy před soudem podle čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie proti neudělení povolení k pobytu členským státem ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES?  O této předběžné otázce je před Soudním dvorem EU vedeno řízení pod sp. zn. C-753/23.

[17]                Z výše uvedeného tak vyplývá, že Soudní dvůr EU v řízení pod sp. zn. C-753/23 v návaznosti na předběžnou otázku předloženou Nejvyšším správním soudem ve věci sp. zn. 8 Azs 93/2023 se bude zabývat otázkami relevantními pro posouzení nyní projednávané věci. Rozhodnutí Soudního dvora EU a následně rozhodnutí NSS v uvedené věci proto má význam pro posouzení tohoto případu.

[18]                Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že v tomto řízení je potřeba vyčkat rozhodnutí Soudního dvora EU v řízení pod sp. zn. C-753/23, resp. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 Azs 93/2023.  

[19]                Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti v této věci podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušil. Po dobu přerušení řízení se v souladu s § 48 odst. 5 s. ř. s. nekonají jednání a neběží lhůty podle tohoto zákona. Po odpadnutí překážky, tedy poté, co bude vydáno rozhodnutí Soudního dvora EU v řízení pod sp. zn. C-753/23, resp. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 Azs 93/2023, předseda senátu podle § 48 odst. 6 s. ř. s. i bez návrhu usnesením vysloví, že se v řízení pokračuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. února 2024

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu