8 As 30/2024-42
USNESENÍ
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice z 3. 5. 2022, čj. SU/2088/2021-11 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla s odkazem na § 93 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen stavební zákon) o 2 roky prodloužena platnost územního rozhodnutí z 5. 3. 2019, sp. zn. SU/6510/2018 Sk, jímž byla umístěna stavba – „Přeložka silnice II/155 a III/15522 Komařice“ (dále jen „stavba přeložky silnice“) na pozemky st. p. 51/1, 202/1, 202/2, 211/1, parc. č. XA, 9/1, 9/2, XB, XC, 10/9, XD, 131, 138/1, 138/9, 462/6, 462/14, 462/15, 462/18, 462/22, 467/2, 467/6, 2206/3, 2206/4, 2207/3, 2228/1 (všechny se nacházejí v k. ú. Komařice – pozn. NSS).
[2] Žalobkyně je vlastnicí pozemků p. č. 131, 138/1, 462/14, 462/18, 2206/3 (na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn) a pozemků p. č. 23/2, 122/3, 132, 133 a 137 (sousedící pozemky), přičemž s prodloužením platnosti územního rozhodnutí nesouhlasila. Řízení inicioval Jihočeský kraj (stavebník), který je vlastníkem vyřazovaného úseku silnice II/155, ten však řízení před krajským soudem neúčastnil.
[3] Krajský soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro prodloužení platnosti územního rozhodnutí, kterým byla umístěna stavba přeložky silnice, proto žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[5] Stěžovatelka v návrhu uvádí, že odkladný účinek byl již přiznán její správní žalobě krajským soudem a všechny tam předestřené skutečnosti stále trvají. Zrekapitulovala, že nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti může vést až k tomu, že dojde k vydání stavebního povolení pro stavbu přeložky silnice a následné zrušení územního rozhodnutí soudem bude již víceméně akademickým rozhodnutím bez faktického dopadu do právního i skutkového stavu věci. Dle stěžovatelky je proto nepochybné, že jí jako vlastnici přímo dotčených sousedících pozemků a pozemků přímo dotčených stavebním záměrem hrozí nenahraditelná újma, způsobena zahájením stavebního řízení o vydání stavebního povolení, ve kterém by měla pouze teoretickou možnost hájit svá práva. Stěžovatelka upozornila, že přiznáním odkladného účinku nedojde k celkovému zastavení prací na přípravě stavby, ale stane se pouze překážkou zahájení stavebního řízení a následného vydání stavebního povolení. Vyhovění jejímu návrhu není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť stávající pozemní komunikace jsou v provozu bez omezení. Stěžovatelka dodala, že jí hrozící újma způsobuje zásadní potíže a významně zasahuje do výkonu jejích vlastnických práv, podnikání a obecného fungování v rámci využívání nemovitostí, které vlastní.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny nejsou, stěžovatelce totiž žádná relevantní újma vzniknout nemůže. Veřejné subjektivní právo provést stavbu přeložky silnice vzniká až pravomocným stavebním povolením, až to by jí eventuálně mohlo způsobit újmu. Přiznání odkladného účinku by naopak bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým je reakce na nevyhovující stav péče o všestranný rozvoj území kraje a v rámci péče o potřeby občanů kraje.
[7] Osoba zúčastněná na řízení I) se k návrhu nevyjádřila.
[8] Vyjádřila se osoba zúčastněná na řízení II), která uvedla, že v nynějším řízení nedochází k zásahu do veřejných subjektivních práv účastníků řízení, neboť je stav v území potvrzován a prodlužován, nikoli měněn. Stěžovatelka ani neuvedla, v čem spočívá újma, která by jí nepřiznáním odkladného účinku mohla hrozit.
[9] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, čímž prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem případně zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro případy specifikované v § 73 odst. 2 s. ř. s. (ve spojení s § 107 s. ř. s.). Podle tohoto ustanovení soud přizná žalobě (kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže (i) by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže (ii) to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
[10] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti soud nepřezkoumává v mezích kasačních námitek kasační stížností napadené výroky rozhodnutí (§ 109 odst. 3 s. ř. s.), ale zjišťuje jen existenci uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je podle své povahy dočasným rozhodnutím, neboť platí do doby pravomocného skončení řízení ve věci samé.
[11] Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a osvědčen, protože je to stěžovatelka která je povinna tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro ni znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20). Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného usnesení či jiným právním následkem plynoucím z usnesení, popř. z žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu. Stěžovatelka dovozovala nutnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z ohrožení smyslu a účelu soudního řízení a z hrozící újmy spočívající v zásahu do výkonu jejích vlastnických práv a podnikání. Jak již bylo uvedeno, je to stěžovatelka, kdo musí dostatečně konkrétně a individualizovaně tvrdit a osvědčit skutečnosti svědčící pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] To se stěžovatelce nepodařilo. Stěžovatelka pouze velice obecně a bez patřičného vztažení na projednávanou věc poukazuje na případné zmaření efektivní soudní ochrany a zásah do jejího vlastnického práva. Soud souhlasí se stěžovatelkou, že nelze připustit, aby se soudní přezkum územního rozhodnutí stal akademickým a bezpředmětným. To však neznamená, že je třeba přiznávat odkladný účinek všem žalobám proti územním rozhodnutím a navazujícím kasačním stížnostem, ale je třeba vždy zvažovat individuální okolnosti konkrétní věci (usnesení NSS z 7. 3. 2019, čj. 10 As 3/2019-40, bod 8). Současně je třeba zohlednit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 22. 10. 2019, čj. 6 As 211/2017-88, č. 3948/2019 Sb. NSS, „v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí správního orgánu soud zohlední k žalobní námitce zrušení nebo změnu podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu, přestože ke zrušení nebo změně došlo po vydání napadeného (podmíněného) rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.)“. Z tohoto usnesení tak plyne, že i v případě, že nebude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, ale výsledkem soudního přezkumu napadeného rozhodnutí bude jeho zrušení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí o stavebním povolení musí k námitce přihlédnout ke zrušení územního rozhodnutí.
[13] Institut odkladného účinku kasační stížnosti je institutem výjimečným, kterým se prolamuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu a případně také pravomocné správní rozhodnutí. Pouze obecné tvrzení o zmaření efektivní soudní ochrany není patřičně konkrétní ani dostatečné k naplnění podmínek pro přiznání tohoto výjimečného institutu. Ve věci stěžovatelky není pravdou, že by soudní přezkum rozhodnutí o prodloužení platnosti územního rozhodnutí byl čistě akademický, pokud dojde k vydání stavebního povolení. Stěžovatelka by totiž mohla v případě, že by bylo nyní podané kasační stížnosti vyhověno a rozhodnutí o prodloužení platnosti územního rozhodnutí zrušeno, uplatnit námitku jeho nezákonnosti v rámci své případné žaloby proti stavebnímu povolení, bude-li v posuzované věci mezitím vydáno. Tímto způsobem je zaručena účinná soudní ochrana i pro případ, že bude stavební povolení vydáno dříve, než bude ukončen soudní přezkum podmiňujícího rozhodnutí (usnesení NSS z 17.3.2021, čj. 1 As 32/2021-53, usnesení NSS z 31.10.2019, čj. 6 As 175/2018-29, usnesení NSS z 4.8.2021, čj. 8 As 198/2021-108). Argumentace stěžovatelky, že se nebude moci bránit realizaci záměru, tak je zcela lichá. Navíc v této věci je spíše málo pravděpodobné, že bude nyní vydáno stavební povolení, neboť je nejprve předpokládáno řízení o změně územního rozhodnutí, a až poté zahájení řízení o stavebním povolení (jak uváděla sama stěžovatelka v kasační stížnosti).
[14] Nejvyšší správní soud ani neshledal, že by stěžovatelce nyní hrozila konkrétní bezprostřední a intenzivní újma ve vztahu k výkonu vlastnického práva a k podnikání. Ve vztahu k realizaci záměru, lze konstatovat, že poukaz na obecné a navazující důsledky napadeného rozhodnutí, k nimž může dojít někdy v budoucnu (přistoupí-li k němu ještě další okolnosti), zpravidla nesvědčí o hrozící újmě v bezprostřední budoucnosti (rozsudek NSS z 24. 9. 2020, čj. 1 As 171/2019-68). Stěžovatelka však především ani nic konkrétního ve vztahu k bezprostředně hrozící újmě netvrdila, neunesla tak břemeno tvrzení, které ji tížilo a Nejvyšší správní soud proto jejímu návrhu nemohl vyhovět. Nejvyšší správní soud ani z obsahu celé kasační stížnosti neseznal, jakou konkrétní hrozící újmu ve vztahu k výkonu vlastnického práva a k podnikání, má stěžovatelka na mysli. Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti uváděla znemožnění oprav a rekonstrukčních prací na objektu zámku Komařice a znemožnění péče a využívání ostatních pozemků, tak tato argumentace směřovala k posléze vypracované projektové dokumentaci (nově navrhovaná podoba stavebního záměru), která má být teprve podkladem pro změnu územního rozhodnutí, tedy se netýkala rozhodnutí o prodloužení platnosti územního rozhodnutí. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak nebyl dostatečně individualizován, neboť stěžovatelka neuvedla, co konkrétně jí hrozí ve vztahu k prodloužení platnosti územního rozhodnutí.
[15] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto nelze pomocí odkladného účinku zajistit odstranění právní nejistoty stěžovatelky ve vztahu k rozvoji území.
[16] Podle Nejvyššího správního soudu tak stěžovatelka v nyní projednávané věci nesplnila svoji povinnost tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Je proto bez významu, že krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal (usnesení NSS z 19.7.2023, čj. 8 Afs 167/2023-34).
[17] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím však zdejší soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS z 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Usnesení o odkladném účinku žaloby s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s.).
[18] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovatelce uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu z 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Dle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[19] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080403024. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. února 2024
Milan Podhrázký
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓