USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka, soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: Strojírny – RINOH, s. r. o., se sídlem Luční 67/12, Plzeň, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2023, č. j. 23624/23/7600‑50470‑010198, ve věci žaloby vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 Af 1/2024, o nesouhlasu Krajského soudu v Plzni s postoupením věci,

takto:

K projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Městský soud v Praze.

Odůvodnění:

[1]               Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl dle § 259 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a § 44a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), žádost žalobkyně o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a příslušných penále vyměřených platebními výměry Finančního úřadu pro Plzeňský kraj.

[2]               Městský soud v Praze věc podle § 7 odst. 6 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), postoupil usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. 8 Af 19/2023‑28, jako místně příslušnému Krajskému soudu v Plzni, jelikož v obvodu tohoto soudu je sídlo Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, tedy správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni.

[3]               Krajský soud v Plzni vyjádřil s postoupením věci nesouhlas a podle § 7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. předložil Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“) spis k rozhodnutí o příslušnosti. Navrhl, aby NSS rozhodl tak, že k řízení o žalobě je místně příslušný Městský soud v Praze. Krajský soud v Plzni svůj nesouhlas odůvodnil tím, že řízení vedené žalovaným o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále je řízení samostatné, v němž se posuzují procesní podmínky podání žádosti a její důvodnost ve smyslu § 44a odst. 12 zákona o rozpočtových pravidlech. Toto řízení má tedy jiný předmět než předcházející řízení o porušení rozpočtové kázně, a proto žádost o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále není opravným prostředkem, jenž by měl napravit rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj. O věci má proto rozhodovat Městský soud v Praze jako soud, v jehož obvodě má sídlo žalovaný.

[4]               Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze.

[5]               Dle § 44a odst. 12 zákona o rozpočtových pravidlech platí, že žalovaný může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním, s výjimkou odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. a) a b) nebo odvodu peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. i).

[6]               Dle § 259 odst. 1 daňového řádu platí, že pokud zákon stanoví orgánu veřejné moci pravomoc zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně, lze tak učinit na základě žádosti daňového subjektu nebo z moci úřední.

[7]               Dle § 259 odst. 4 daňového řádu platí, že proti rozhodnutí ve věci prominutí daně nebo příslušenství daně nelze uplatnit opravné prostředky.

[8]               Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví‑li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má‑li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že s. ř. s. ani zvláštní zákon ve vztahu k nyní posuzovanému druhu řízení jinak nestanoví.

[9]               V projednávané věci je třeba vyřešit otázku, který soud je místně příslušný k projednání žaloby proti rozhodnutí žalovaného o žádosti o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále. Povahou institutu prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále se již zabývala judikatura NSS. Dle rozsudku ze dne 7. 3. 2019, č. j. 10 Afs 65/2018‑42, nelze prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vnímat jako opravný prostředek proti vyměřenému penále. Jedná se totiž o rozhodnutí mimořádné povahy vydávané ve sféře volného uvážení.

[10]            Povahou rozhodnutí o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále se NSS zabýval i v rozsudku ze dne 28. 8. 2020, č. j. 4 Afs 110/2020‑51, ve kterém uvedl, že penále za porušení rozpočtové kázně je ukládáno samostatným rozhodnutím správního orgánu, proti němuž se lze bránit žalobou ve správním soudnictví. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci prominutí daně (penále) dle § 259 daňového řádu proto podle tohoto rozsudku soudy nemohou přezkoumávat zákonnost samotného uložení penále (či odvodu pro porušení rozpočtové kázně).

[11]            Tato judikatura vycházela z judikatury k institutu prominutí daně podle dřívějšího zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Již v rozsudku ze dne 17. 1. 2017, č. j. 5 Afs 99/2016‑28, č. 3531/2017 Sb. NSS, NSS uvedl, že „smyslem a účelem zavedení institutu prominutí daně není náprava nezákonného rozhodnutí správce daně o stanovení daňové povinnosti, nýbrž snaha pružně reagovat na nesoulad v daňových zákonech, tedy nedopustit, aby byl v důsledku aplikace protichůdných daňových norem daňový subjekt nepřiměřeně zatížen povinnostmi.“ Na institut prominutí daně takto nahlíží též komentářová literatura, dle které se jedná „o speciální vrchnostenský prostředek, který není ani řádným, ani mimořádným opravným prostředkem, a na jehož uplatnění není právní nárok“ (viz Lichnovský, O., Ondrýsek, R. a kolektiv. Daňový řád. Komentář. C. H. Beck, Praha, 2016, komentář k § 259, dostupné v informačním systému beck‑online).

[12]            Z výše uvedené judikatury a komentářové literatury vyplývá, že řízení o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále není řízením o řádném či mimořádném opravném prostředku proti platebním výměrům vydaným finančním úřadem. Z toho důvodu nelze v projednávané věci vyložit pravidlo uvedené v § 7 odst. 2 s. ř. s. tím způsobem, že by Finanční úřad pro Plzeňský kraj byl správním orgánem, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. NSS připomíná, že opravným prostředkem proti platebním výměrům je odvolání, které žalobkyně podle vlastních tvrzení již podala a Odvolací finanční ředitelství je zamítlo, přičemž následnou žalobu projednával Krajský soud v Plzni. Naopak v otázce místní příslušnosti pro posouzení nyní projednávané žaloby je třeba přisvědčit Krajskému soudu v Plzni, že v projednávané věci rozhodnutí v prvním a zároveň posledním stupni vydal žalovaný, čemuž nasvědčuje i § 259 odst. 4 daňového řádu, dle kterého proti rozhodnutí žalovaného nelze uplatnit opravné prostředky.

[13]            O dané věci proto má dle § 7 odst. 2 s. ř. s. rozhodovat soud, v jehož obvodu je sídlo žalovaného. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je sídlem žalovaného hlavní město Praha.

[14]            Dle § 9 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze.

[15]            Vzhledem k výše uvedenému NSS shledal důvodným nesouhlas Krajského soudu v Plzni s postoupením věci, a proto podle § 7 odst. 6 s. ř. s. rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného je místně příslušný Městský soud v Praze. Rozhodnutím NSS o této otázce jsou soudy vázány.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. února 2024

JUDr. Pavel Molek

  předseda senátu