12 Ksz 4/2023 - 58
R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., zástupce předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a přísedících JUDr. Marka Bodláka, JUDr. Michala Basíka, JUDr. Jiřího Machourka a prof. JUDr. PhDr. Miloše Večeři, CSc., při ústním jednání dne 20. 12. 2023 ve věci návrhu nejvyššího státního zástupce, se sídlem Jezuitská 585/4, Brno, ze dne 29. 6. 2023, čj. 7 SPR 135/2023‑16, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti Mgr. Pavla Komára, státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,
takto:
Mgr. Pavel Komár, nar. X, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,
se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
zprošťuje
kárného obvinění, které mu kladlo za vinu, že
jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci dne 9. 6. 2023 v 11:04 hodin odeslal ze své pracovní e‑mailové adresy komar@vsz.olc.justice.cz e‑mail adresovaný vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci Mgr. Radimu Daňhelovi v souvislosti s oznámením jeho vzdání se funkce vrchního státního zástupce v Olomouci a který současně v kopii odeslal na následující e‑mailové adresy VSZOLO OSTRAVA <vszostrava@vsz.olc.justice.cz>; _VSZOLO BRNO <vszbrno@vsz.olc.justice.cz>; _VSZOLO OZHFK <ozhfk@vsz.olc.justice.cz>; B. R. Mgr. <xa@vsz.olc.justice.cz>; S. R. Mgr. <xb@vsz.olc.justice.cz>; Š. P. Mgr. <xc@vsz.olc.justice.cz>; Z. L. Mgr. <xd@vsz.olc.justice.cz>, tedy dalším zaměstnancům Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, kdy obsahem tohoto e‑mailu byl následující text:
„Tak to jsi snad Radime už řekl panu ministrovi, ne – „...profesní důvody, spočívající zejména v nemožnosti efektivního řízení VSZ Olomouc při existenci poboček VSZ v Brně a v Ostravě ...“. Za mě jsi zbabělec, který po krátké době utíká z boje poté, co zjistil, že na svou funkci nestačí, a protože se to bojí ostatním navenek přiznat, schovává se za nesmyslný důvod existence poboček! Přiznáš vůbec, koho tady ten absurdní důvod vlastně napadl – nevěřím, že je to z Tvé hlavy. Navíc si podle mě musíš být moc dobře vědom toho, jak a kým to teď může být zneužité! Mimochodem, hodláš se sejít na „krátkém setkání“ i s kolegyněmi a kolegy pracujícími na pobočkách a i jim do očí říct své „důvody“? Najdeš na to odvahu?
Měl by ses stydět!!!
Pavel Komár“,
ve kterém vrchního státního zástupce v Olomouci Mgr. Radima Daňhela označil v souvislosti s jeho vzdáním se funkce vrchního státního zástupce v Olomouci za zbabělce a že by se měl stydět, a tohoto neuctivého jednání se dopustil přesto, že v té době neznal obsah přípisu ze dne 7. 6. 2023, kterým se Mgr. Radim Daňhel vzdal funkce, osobně byl o důvodech vzdání se funkce Mgr. Radimem Daňhelem informován až na jednání dne 12. 6. 2023 a tohoto neuctivého jednání se dopustil i před dalšími zaměstnanci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,
čímž měl porušit povinnost státního zástupce při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství podle § 24 odst. 2 zákona o státním zastupitelství a povinnost zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům podle§ 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství,
tedy zaviněně porušit povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním snížit vážnost a důstojnost funkce státního zástupce,
čímž měl spáchat
kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
protože
skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
[2] Tímto jednáním měl zaviněně porušit povinnost státního zástupce vystříhat se při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství podle § 24 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a povinnost zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům podle § 24 odst. 4 téhož zákona.
[3] Kárně obviněný jednal napřímo z pozice státního zástupce zařazeného u odboru trestního a přezkumného řízení VSZ, aniž by vyčkal setkání Radima Daňhela se zaměstnanci VSZ a aniž by se seznámil v celém rozsahu s obsahem a důvody vzdání se funkce. Kárně obviněný jednal jako státní zástupce, užil k tomu prostředky státního zastupitelství a věc se týkala státního zastupitelství. Jeho výroky nejsou kryty svobodou projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Obsah e‑mailu totiž nepřináší žádnou kritiku (rozhodnutí NSS ze dne 2. 11. 2016, čj. 13 Kss 5/2016‑75, Miroslav Čapek II), ale naopak v přímém přenosu dehonestuje nadřízeného vedoucího státního zástupce a přináší pochybnosti o jeho morální integritě. Kárně obviněný zároveň nevhodně rozeslal kopii e‑mailu dalším osobám.
[4] Státní zástupce je povinen zachovávat profesionalitu. To, že se kárně obviněný mohl cítit osobně či profesně dotčen stručnou informací o důvodech vzdání se funkce, ho neopravňuje k neuctivému chování k vedoucímu státnímu zástupci (rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 2 Ds 3/2006). Chtěl‑li kritizovat, měla být kritika informovaná, věcná a uměřená z hlediska formy. Uměřenost je jedním ze znaků profesionality výkonu funkce státního zástupce. Opačný postup narušuje vážnost výkonu funkce státního zástupce i vážnost státního zastupitelství. Kárně obviněný jednal v úmyslu přímém.
[5] Kárný navrhovatel navrhl uložení kárného opatření ve formě důtky.
[8] Obsah e‑mailu z 9. 6. 2023 nijak nevybočil z mezí limitujících právo na svobodu projevu. Nebyl adresován vně soustavy státního zastupitelství či do médií. Vyjádřil se v něm kriticky ke kroku Radima Daňhela, který nebyl správný a který byl nebezpečný pro řádné fungování celého úřadu. Šlo tak o kritický postoj směřující dovnitř jedné složky soustavy státního zastupitelství. Tato kritika požívá zvýšenou míru ochrany. Na tom nemění nic to, že Radim Daňhel byl jeho nadřízeným. Odkaz kárného navrhovatele na rozhodnutí sp. zn. 2 Ds 3/2006 je zavádějící. V dané věci nešlo o kritiku nadřízeného, nýbrž o vyslovení vulgární věty a silné prásknutí dveřmi kanceláře. Obsah e‑mailu však není difamační či dehonestující. Nejde ani o vědomě nepravdivé tvrzení (křivé obvinění).
[9] Kárně obviněný souhlasí s tím, že dotčený e‑mail s daným obsahem odeslal ‑ nejprve Radimu Daňhelovi, řediteli odboru a náměstkovi a následně s krátkým časovým odstupem v totožném znění dalším státním zástupcům a zaměstnancům VSZ. Věc se totiž týkala všech zaměstnanců VSZ. Reagoval jím na e‑mail Radima Daňhela z téhož dne, kterým zval zaměstnance na 12. 6. 2023, aby jim sdělil důvody, které ho vedly k vzdání se funkce. Tomu předcházelo vydání tiskové zprávy Ministerstvem spravedlnosti o tom, že vrchní státní zástupce v Olomouci podal rezignaci. V ní bylo uvedeno, že ho k rezignaci vedly osobní i profesní důvody, které spočívaly zejména v nemožnosti efektivního řízení VSZ při existenci poboček v Brně a Ostravě. Radim Daňhel se ve funkci vrchního státního zástupce v Olomouci choval neodvážně. Důvod, že nemohl efektivně řídit úřad při existenci poboček, neodpovídá skutečnosti, a byl proto jen zástupný. Musel si být vědom toho, jaké negativní dopady pro další chod VSZ můžou jím uváděné důvody rezignace přinést. Vědomě otevřel dveře možnému zrušení poboček. To by ohrozilo závažné trestní věci, které jsou na pobočkách projednávány. Jakýkoliv státní zástupce, pokud nemá dostatek odvahy a nemluví o zásadních věcech pravdu, by se měl za své jednání přinejmenším stydět. Žádné ze slov či slovních spojení použitých v e‑mailu nemá dehonestující či difamační povahu. Slovo zbabělec má neutrální charakter. Jde o pojmenování člověka, který nemá dostatek odvahy. Jde o jediné jednoslovné označení nestatečného člověka bez odvahy, které nemá negativní význam. S Radimem Daňhelem se zná více než 10 let. Po celou dobu si s ním tyká. Komunikace proto probíhá méně formálně.
[10] Radim Daňhel jako vrchní státní zástupce v Olomouci zastával nestandardní, opatrný, mnohdy až submisivní a nestatečný postoj k ministru spravedlnosti, JUDr. Pavlu Blažkovi. Ten od roku 2013 činí pravidelné mediální výpady proti VSZ, proti jeho předchozímu vedení a proti státním zástupcům odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, a to zejména vůči těm, kteří se zabývají některou z trestních věcí mediálně označovaných „kauza Nagyová“ a „brněnská bytová kauza“. Pokud útok překročil meze základní slušnosti či obsahoval zjevné nepravdy, následovala na ně alespoň stručná reakce ze strany předchozího vrchního státního zástupce v Olomouci. Vedoucí státní zástupce má odpovědnost za řádné fungování úřadu a za umožnění bezproblémového výkonu práce státních zástupců. S tím se pojí povinnost zasáhnout a zjednat nápravu, pokud dojde ke snaze tento stav narušit. Radim Daňhel této odpovědnosti nedostál. Ponechal bez reakce prakticky všechny mediální útoky Pavla Blažka na úřad a na státní zástupce. V řadě případů ho i otevřeně obhajoval. Po nástupu do funkce vrchního státního zástupce snížil státním zástupcům možnost bránit se nepravdivým nařčením (zrušení Rady státních zástupců a omezení kontaktu státních zástupců s médii pouze na hodnocení vlastních kauz). Jedině on tak byl oprávněn se vyjadřovat k věcem ohledně VSZ, což však nečinil. V mnoha případech musel na nekorektní výpady Pavla Blažka reagovat nejvyšší státní zástupce, Unie státních zástupců nebo jiné orgány.
[11] Ministr spravedlnosti před nástupem Radima Daňhela do funkce prezentoval v médiích informace o neblahém stavu na VSZ, který měl být zjištěn údajnou analýzou Ministerstva spravedlnosti. Informace o závažných nedostatcích odmítl veřejně nejvyšší státní zástupce a následně byly vyvráceny Zprávou o činnosti státního zastupitelství za rok 2022 a výsledkem speciálně nařízené kontroly Ministerstva spravedlnosti. Přes všechna tato zjištění Radim Daňhel během svého působení jako vrchní státní zástupce v Olomouci nikdy nepravdivá nařčení ministra spravedlnosti neodmítl a ani je neuvedl na pravou míru. Poté, co Nejvyšší státní zastupitelství zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání dvou obviněných v trestní věci „brněnská bytová kauza“, ministr spravedlnosti na to reagoval sérií tweetů, v nichž expresivně hovořil o „nespravedlivém zadržení a veřejném lynči“, o „orgánech odpovědných za nezákonnost a zjevně jimi řízenou protiprávní veřejnost případu“ a o „systémovém selhání represivních orgánů státu“, které „je a bude řešeno vrcholnými orgány veřejné moci“. Na tato nekorektní vyjádření a prakticky i výhružky vůči státním zástupcům VSZ Radim Daňhel nereagoval, přestože k tomu byl vyzýván. Nakonec reagovala až Unie státních zástupců, která konstatovala nevhodnost těchto příspěvků a vysvětlila principy stížnostního řízení. Stejně se k věci postavil nejvyšší státní zástupce, který tento procesní krok odůvodnil jako běžné fungování systému. Ve stejné trestní věci využil ministr spravedlnosti ve zcela nestandardním rozsahu (co do četnosti i obsahového zaměření otázek) svého oprávnění podle § 13 odst. 1 zákona o státním zastupitelství a žádal VSZ a Nejvyšší státní zastupitelství o informace o stavu řízení. Nad četností žádostí ve věci (nejméně devět žádostí), která je s ministrem spravedlnosti médii řadu let spojována, se pozastavil nejvyšší státní zástupce i Unie státních zástupců. Proti jeho aktivitě se veřejně ohradily i Transparency International a Rekonstrukce státu a reagovala na ni jedna z koaličních politických stran. Jediná kompetentní osoba, která se proti tomu nevymezila, byl Radim Daňhel. Nestatečně nereagoval, přestože o to byl Petrou Lastoveckou, která v této věci vykonávala dozorová oprávnění, opakovaně žádán. To vše za situace, kdy ministr spravedlnosti nejprve zcela nepřijatelně žádal o poskytnutí osobních údajů o dozorové státní zástupkyni a posléze v odpovědi na poslaneckou interpelaci použil hrubě nepravdivou informaci o jejím životě. Největším selháním a projevem nestatečnosti Radima Daňhela pak bylo to, že nijak nezabránil nátlaku na dozorovou státní zástupkyni, aby sdělila informace o tom, zda bude v této kauze stíhat Mgr. Petra Hladíka. Dalším příkladem, kterým Radim Daňhel neosvědčil dostatek odvahy, je situace, kdy nereagoval na mediální útok ministra spravedlnosti z 10. 6. 2023. Protože kárně obviněný a Mgr. Petr Šereda nemohli na tento útok s ohledem na opatření vrchního státního zástupce o poskytování informací veřejným sdělovacím prostředkům poskytnout vyjádření, očekávali, že tak učiní vrchní státní zástupce v Olomouci. Reakce však přišla až od nejvyššího státního zástupce a Unie státních zástupců.
[12] Stejně nestatečně se zachoval i při své rezignaci. Ta byla vyvrcholením jeho postoje k politické reprezentaci a zejména k Pavlu Blažkovi. Uváděný důvod rezignace, že nemůže efektivně řídit VSZ při existenci poboček, neodpovídá skutečnosti. Po celou dobu ve funkci nikdy nevyjádřil svou nespokojenost s fungováním poboček VSZ nebo že v jejich existenci vidí problém. Na pobočkách v Brně a Ostravě působí výhradně státní zástupci přidělení k odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. S nikým z nich neřešil systémový problém, který by nasvědčoval nemožnosti řízení odboru. Zveřejnění důvodů jeho rezignace proto bylo překvapivé a jen stěží uvěřitelné nejen pro kárně obviněného, ale i pro kolegy z tohoto odboru. O tom svědčí i e‑maily vedoucích poboček JUDr. Michala Galáta a Mgr. Rostislava Bajgera z 9. 6. 2023. Z nich je zřejmé, že jim nikdy nezmínil těžkosti při řízení poboček. Naopak vždy oceňoval způsob, jakým fungují. Mgr. Radim Daňhel až do okamžiku, kdy oznámil ministru spravedlnosti svůj záměr rezignovat, nedal nikdy a nikomu najevo, že by byl nespokojen s činností poboček nebo že by měl z nějakého důvodu za to, že při jejich existenci nelze úřad účinně řídit. Pokud by s jejich vedením byl jakýkoliv problém, navštěvoval by je častěji. Důvod rezignace byl proto nepravdivý a zástupný. Skutečné důvody rezignace lze dovodit z rozhovoru, který poskytl deníku Právo. Zjevně šlo o důvody převážně osobní a částečně i profesní (výhrady Nejvyššího státního zastupitelství ve věci, za kterou nesl odpovědnost). Radim Daňhel řídil úřad neefektivně a nedostatečně. Vyhradil si udělování předchozího souhlasu k nadstandardně velkému množství úkonů. Na vědomí mu muselo být předkládáno prakticky vše. Jeho kontrolní činnost se tak omezovala jen na formální stránku věci. Nikdy se nestalo, aby vedoucí státní zástupce svou rezignaci s ministrem spravedlnosti vysvětloval vládě nebo podvýboru pro justici Poslanecké sněmovny. Rovněž je nestandardní, že Radim Daňhel neoznámil rezignaci služebně nadřízenému nejvyššímu státnímu zástupci, nýbrž ji oznámil ministru spravedlnosti, a že se po rezignaci vrátil na svou původní pozici vedoucího Okresního státního zastupitelství v Kroměříži, která byla po dobu jeho působení na VSZ neobsazena.
[13] Kárně obviněný, který má patnáctileté zkušenosti s pobočkami, se tak poté, co se z tiskové zprávy dozvěděl o rezignaci a jejích důvodech, a poté, co si přečetl e‑maily vedoucích poboček, které ho utvrdily v tom, že důvod rezignace je nepravdivý a zástupný, rozhodl na sdělení Radima Daňhela písemně reagovat. Byl přesvědčen, že jak se Radim Daňhel choval nestatečně v předchozím období, tak i v tento okamžik odmítl nestatečně přiznat skutečné důvody své rezignace. Důvody rezignace byly jednoznačně uvedeny v tiskové zprávě Ministerstva spravedlnosti, která vycházela z rezignačního dopisu. Nebyl proto dán důvod vyčkávat na seznámení s jeho textem. Nadto nebylo jisté, zda bude někdy zveřejněn. Cítil povinnost se vůči postupu Radima Daňhela vymezit a vyvolat diskuzi, která by na otázku poboček upozornila. I kdyby počkal na setkání Radima Daňhela se zaměstnanci VSZ dne 12. 6. 2023, nemohl by nic změnit na obsahu e‑mailu. Mohl by do něj pouze doplnit, že vrchní státní zástupce krom nedostatku odvahy i opakovaně nemluví pravdu. Sám na setkání uvedl, že jeho rezignace není o pobočkách a že by byl nerad, aby byla rezignace spojována se slovem pobočky. Z následně zveřejněného rezignačního dopisu je však zřejmé, že se rezignace týkala zejména poboček a jejich fungování. Prohlášení Radima Daňhela pronesená před celým úřadem proto nebyla pravdivá. Proto kárně obviněný 12. 6. 2023 zaslal další e‑mail, v němž uvedl, že Radim Daňhel opakovaně lhal.
[14] Závěrem uvedl, že oprávněná kritika postupu Radima Daňhela nepředstavuje kárné provinění. Svým jednáním neohrozil vážnost funkce státního zástupce či vážnost státního zastupitelství. Tu naopak poškodil Radim Daňhel nepravdivými důvody své rezignace a následnými rozhovory v médiích. Necítí se proto být vinen spácháním kárného provinění.
[15] Kárně obviněný v závěrečné řeči spojené s posledním slovem uvedl, že kárný návrh je zaměřen proti svobodě projevu a právu na kritiku. Jde o to, zda má státní zástupce právo kritizovat své nadřízené vedoucí státní zástupce v situaci, kdy si kritiku zaslouží. Projev mohl formulovat jinak či méně kriticky. Nevybočil však z judikaturně stanovených mezí. Svoboda projevu se vztahuje i na nepříjemné, šokující či znepokojující informace. Pokud se vedoucí státní zástupce nepostaví za své podřízené v situaci, kdy je útočeno na úřad, a nijak nereaguje, tak se chová zbaběle a měl by se za to stydět. Bylo namístě mu to sdělit v okamžiku, kdy otevřel dveře rušení poboček. Pokud vedoucí státní zástupce nebrání úřad před útoky, může i řadový státní zástupce reagovat kriticky. Použitá slovní spojení nejsou difamující. Kritika byla oprávněná, opodstatněná a konstruktivní. Nezamýšlel, aby se jeho projev dostal mimo okruh zaměstnanců VSZ, a nebyl s tím ani srozuměn. Kritiku mohl adresovat přímo vrchnímu státnímu zástupci. To by však nezabránilo možnému zrušení poboček. Adresování projevu všem zaměstnancům VSZ naopak vedlo k debatě uvnitř resortu. Kritické vyjádření neohrozilo vážnost státního zastupitelství ani vážnost postavení vrchního státního zástupce. Neohrozila ji ani následná mediální reakce. Je přiměřené, aby se posléze o kritickém projevu informovala veřejnost. Kárného provinění se tak nedopustil.
[16] Dokazováním provedeným při ústním jednání kárný senát zjistil následující skutečnosti.
III.1 Výpovědi při ústním jednání
[18] Radim Daňhel před kárným soudem jako svědek vypověděl, že si nevzpomíná, kdy se s obsahem dotčeného e‑mailu seznámil a jak. Rezignaci podal 8. 6. 2023 (čtvrtek) k rukám ministra spravedlnosti. V té době neměl v plánu její medializaci. Nedlouho předtím rezignoval krajský státní zástupce v Ústí nad Labem. O jeho rezignaci se veřejnost dozvěděla až poté, co jeho funkce zanikla. Ani funkcionáři státního zastupitelství o rezignaci nevěděli. Nevěděl proto, jestli bude nějaká mediální odezva ohledně jeho rezignace. Je mediálně zdrženlivější. Doufal, že se rezignace obejde bez medializace, tedy že podá rezignaci k rukám ministra spravedlnosti a ta se zveřejní až poté. Při jejím podání kolem páté či šesté hodiny večerní za přítomnosti náměstků ministra spravedlnosti však padlo, že se věc nemůže utajit, neboť by to ministerstvo neodůvodnilo. Dostavil se proto tiskový mluvčí ministra spravedlnosti a zformulovala se tisková zpráva, která měla vyjít druhý den ráno. Večer o rezignaci informoval pouze oba krajské státní zástupce a Mgr. Foldynu. V pátek 9. 6. 2023 byl na školení v Kroměříži. Telefonicky oznámil rezignaci ředitelům odborů VSZ Mgr. Smělému a Mgr. Zbožínkové. Krátce po zveřejnění rezignace zaslal zaměstnancům VSZ e‑mail, ve kterém je pozval na pondělí 12. 6. 2023 do zasedací síně k vysvětlení rezignace. Následně nepřijímal hovory a nečetl zprávy. Poté, co zaznamenal, že média citovala některé kolegy, kteří ještě neměli možnost se s důvody rezignace seznámit, se rozhodl, že se mediálně vyjádří.
[20] Ministerstvo spravedlnosti informovalo o rezignaci Radima Daňhela tiskovou zprávou 9. 6. 2023 krátce po deváté hodině dopoledne. V ní bylo uvedeno, že ho k rezignaci vedly osobní i profesní důvody, které spočívaly zejména v nemožnosti efektivního řízení VSZ při existenci poboček v Brně a Ostravě, a to přesto, že byl v době svého jmenování výrazným zastáncem jejich existence. Měl proto za to, že v této situaci nelze unést takovou odpovědnost, jaká se od této funkce očekává. Radim Daňhel e‑mailem zaslaným 9. 6. 2023 v 9:47 hod. pozval kolegy z VSZ na setkání 12. 6. 2023, na kterém chtěl sdělit důvody vzdání se funkce.
[24] Radim Daňhel 12. 6. 2023 v 11:57 zaslal státním zástupcům a zaměstnancům VSZ e‑mail, ve kterém je informoval o tom, že poskytl ministru spravedlnosti souhlas se zveřejněním oznámení o vzdání se funkce. Na něj reagoval kárně obviněný e‑mailem z téhož dne v 14:06 adresovaným Radimu Daňhelovi a „_VSZOLO“, ve kterém uvedl, že se Radim Daňhel na setkání od tiskové zprávy distancoval. To však nesedí s aktuální zprávou Ministerstva spravedlnosti, podle které formulace obsažená v tiskové zprávě ze dne 9. 6. 2023 byla společně dohodnuta Ministerstvem spravedlnosti a Radimem Daňhelem. Kárně obviněný dále uvedl, že jim Radim Daňhel na setkání sdělil, že jeho rezignace není o pobočkách a že by byl velmi nerad, aby byla rezignace se slovem pobočky spojována. Text rezignace je však téměř výhradně o pobočkách. Buď tedy kárně obviněný nerozumí psanému textu, nebo Radim Daňhel opakovaně lhal.
[25] Radim Daňhel ve sdělení ze dne 21. 6. 2023 k žádosti Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 16. 6. 2023, čj. 7 SPR 135/2023‑5, uvedl, že s kárně obviněným mimo setkání dne 12. 6. 2023 komunikoval pouze e‑mailem. Konfrontační obsah e‑mailů a některé zvolené výrazové prostředky ho překvapily. Zhodnotil to však tak, že obsah jakékoliv zprávy vypovídá zejména o autorovi, nikoliv o tom, koho taková zpráva popisuje. Možností kárného postihu za obsah těchto e‑mailů se nezabýval s přihlédnutím na své postavení jako poškozeného. Na setkání 12. 6. 2023 byl kárně obviněným vyzván, aby všem předložil oznámení o vzdání se funkce s tím, že on jeho vysvětlení o důvodech rezignace nevěří, a aby veřejně vyvrátil tiskovou zprávu Ministerstva spravedlnosti. Rovněž mu vytkl, že od pátku o důvodech rezignace nehovořil se sdělovacími prostředky. Překvapil ho nekompromisní způsob, kterým kárně obviněný tyto požadavky přednesl, tak i to, že tak učinil jako řadový státní zástupce odboru trestního a přezkumného řízení. Rezignace se ho tak nijak netýkala. Dotázal se přítomných, kdo další chce písemnou rezignaci vidět. Zvednutím ruky reagovalo několik státních zástupců, zejména z odboru hospodářské a finanční kriminality.
III.2.B Předcházející kritika VSZ ministrem spravedlnosti
[28] Dále předložil článek Vrchní státní zastupitelství v Olomouci má problémy, řekl Blažek. Daňhel má najít řešení ze dne 8. 7. 2022 (ct24.ceskatelevize.cz), který shrnuje zmíněnou tiskovou zprávu a schůzku ministra spravedlnosti s Radimem Daňhelem. V článku je uvedeno, že podle názoru bývalého vrchního státního zástupce v Olomouci Ivo Ištvana se postoj Pavla Blažka k VSZ změnil od roku 2013 po policejním zásahu na Úřadu vlády. Předtím neměl jako ministr spravedlnosti k činnosti VSZ připomínky. S hodnocením VSZ se neztotožňuje ani nejvyšší státní zástupce, podle kterého je příliš příkré a analýza nepříliš hluboká.
III.2.C Osobní spis a hodnocení kárně obviněného
[32] Pokud jde o osobu kárně obviněného, z jeho osobního spisu vyplývá, že v roce 1995 dokončil vysokoškolské právnické vzdělání. Od roku 1996 začal působit jako právní čekatel na Okresním státním zastupitelství v Olomouci. V roce 1998 vykonal závěrečnou zkoušku justičního čekatele s hodnocením výtečně způsobilý. Ve stejném roce byl jmenován státním zástupcem s přidělením k výkonu funkce k Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Následně byl od začátku roku 2002 přeložen k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, a to k odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. Poté byl od února roku 2005 přeložen k VSZ. V květnu 2007 byl jmenován ředitelem odboru závažné hospodářské a finanční kriminality VSZ. Na tuto funkci rezignoval v dubnu 2008. V květnu 2011 byl jmenován náměstkem vrchního státního zástupce v Olomouci. Dle osobního hodnocení z roku 2016 byl hodnocen velmi kladně celkovou známkou 6 (vynikající). V červenci roku 2022 se vzdal funkce náměstka vrchního státního zástupce v Olomouci.
[34] Kárně obviněný nebyl dosud kárně postižen. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2017, čj. 12 Ksz 5/2016‑128, Pavel Komár I, byl zproštěn kárného obvinění z důvodu, že skutek nebyl kárným proviněním.
III.2.D Listiny neprovedené k důkazu
[35] Kárný navrhovatel při ústním jednání vysvětlil, že záznam o podaném vysvětlení kárně obviněným ze dne 28. 6. 2023 a sérii novinových článků, které se týkají rezignace Radima Daňhela a kárného návrhu na kárně obviněného, přiložil ke kárnému návrhu pouze informativně a že se nejedná o důkazní návrhy. Ani kárný soud neshledal potřebu tyto listiny k důkazu provádět.
[36] Kárně obviněný předložil výňatek ze Zprávy o činnosti státního zastupitelství za rok 2022, kterým chtěl prokázat, že oproti hodnocení ministra spravedlnosti je činnost VSZ s ohledem na statistické údaje na dobré úrovni. Kárný soud jej neprovedl k důkazu pro nadbytečnost. Předmětem řízení totiž není zjišťování, zda kritika VSZ ze strany ministra spravedlnosti byla oprávněná či nikoliv. Podstatné je s ohledem na obsah dotčeného e‑mailu naopak to, zda činnost ministra spravedlnosti mohla být vnímána i jako tlak na VSZ a jeho státní zástupce, na který Radim Daňhel mohl případně reagovat, a pokud nezareagoval, zda se zachoval nestatečně (bod [52] a násl. níže).
[37] Kárný soud neprovedl k důkazu pro nadbytečnost rovněž tweet Pavla Blažka a reakci Unie státních zástupců z 10. 6. 2023, neboť k nim došlo až po odeslání dotčeného e‑mailu 9. 6. 2023. To platí i pro článek Stříž: Žádný ze soudů nekonstatoval, že by byla trestní řízení v kauzách na Úřadě vlády nezákonná ze dne 10. 7. 2023 (irozhlas.cz).
IV. Právní a skutkové závěry soudu
[38] Mezi účastníky je nesporné, že dotčený e‑mail s daným obsahem dne 9. 6. 2023 kárně obviněný odeslal na e‑mailové adresy uvedené v bodě [22] výše v reakci na rezignaci Radima Daňhela na funkci vrchního státního zástupce v Olomouci. Podle kárně obviněného je však jeho projev kryt právem na svobodu projevu podle čl. 17 Listiny. Oprávněná kritika podle kárně obviněného nepředstavuje kárně provinění. Kárný navrhovatel naopak tvrdí, že obsah e‑mailu nepřináší žádnou kritiku, ale jde o dehonestaci nadřízeného vedoucího státního zástupce, která naplňuje znaky kárného provinění. Kárný soud se proto zabýval tím, zda sepsání tohoto e‑mailu a jeho následné zaslání představuje výkon ústavně zaručeného práva kárně obviněného na svobodu projevu a zda takové jednání je kárným proviněním podle § 28 zákona o státním zastupitelství.
IV.1 Obecná východiska
[39] Svoboda projevu, která je jedním ze základních politických práv, je zakotvena v čl. 17 Listiny. Ten stanovuje, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, přičemž každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Obdobně je svoboda projevu zakotvena v čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“).
[42] Z výše citovaného § 24 zákona o státním zastupitelství vyplývá, že svoboda projevu státních zástupců je omezena zákonem o státním zastupitelství. Zachovávat vážnost funkce státního zástupce a státního zastupitelství, jakož i důvěru v nestranný a odborný výkon jejich působnosti, nepochybně představuje limit pro výkon svobody projevu. To platí i pro povinnost zachovávat náležitou úctu vůči dalším osobám a zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky. Zákon o státním zastupitelství tedy předpokládá určitou zdrženlivost v projevech státního zástupce (bod [40] výše). Tato omezení odpovídají požadavkům čl. 10 odst. 2 Úmluvy tak, jak je vymezil Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 26. 4. 1979 ve věci č. 6538/74, Sunday Times proti Spojenému království (č. 1), § 45, a omezením podle čl. 17 odst. 4 Listiny. Omezení je stanoveno zákonem. Zároveň sleduje legitimní cíl, kterým je zájem na ochraně pověsti nebo práv jiných a na zachování autority a nestrannosti soudní moci. Státní zastupitelství je v tomto ohledu třeba považovat za součást justice v širším slova smyslu (bod [40] výše a rozhodnutí Elena Votavová). Kárný soud v této souvislosti již v rozhodnutí Miloš Zbránek dospěl k závěru, že zájem na zachování nestrannosti soudní moci podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy je důvodem pro omezení práva na svobodu projevu rovněž podle čl. 17 odst. 4 Listiny. To platí i v případě zájmu na zachování nestrannosti státního zastupitelství. Tato omezení jsou zároveň pro dosažení těchto cílů nezbytná. Vhodně slouží k ochraně výše uvedených zájmů, neboť autoritativně regulují jednání státních zástupců, jak při výkonu funkce státního zástupce, tak i v osobním životě. Požadovaného cíle zároveň nelze dosáhnout jiným způsobem (například prostředky práva soukromého). Státní zástupce totiž zejména zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení před soudem a dohlíží na zákonnost přípravného řízení. Svou funkci musí vykonávat nestranně a odborně. Nedůvěra ve státní zástupce je schopna ovlivnit důvěru občanů v právní stát jako takový. Státní zástupce tak zastává klíčovou roli v trestním řízení, jejíž výkon musí podléhat veřejnoprávní regulaci, a to i z hlediska limitů svobody projevu. Zájem na ochraně pověsti nebo práv jiných a na zachování autority a nestrannosti státního zastupitelství proto je s ohledem na specifické postavení a roli státního zástupce v trestním řízení závažnější, než dílčí omezení státního zástupce v právu na svobodu projevu. Výše uvedená omezení tak jsou rovněž přiměřená.
[43] Komentářová literatura k tomu shodně uvádí, že „státní zástupce má právo vyjadřovat a šířit, i veřejně, své občanské a politické postoje, včetně názorů otevřeně kritických, avšak toto právo na svobodu projevu, jak je vymezeno zejména v čl. 10 EÚLP a čl. 17 LPS, je státní zástupce povinen vykonávat s jistou zdrženlivostí, tedy tak, aby neohrozil důvěru v nezávislý, nestranný, spravedlivý výkon činnosti státního zastupitelství, resp. aby nezavdal příčinu k ohrožení důvěry v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu. Z uvedeného vyplývá, že nepřiměřenou veřejnou kritikou bude např. veřejný projev lživý, vytržený z kontextu, zkreslující, nekorektní, urážlivý. Takový projev je způsobilý poškodit důvěru veřejnosti v postupy státního zastupitelství či jiných právnických profesí a značně snížit důvěru ve fungování právního státu. “ (BRADÁČOVÁ, L. § 24 [Povinnosti státního zástupce]. In: BRADÁČOVÁ, L. a kol. Zákon o státním zastupitelství. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 460.).
[45] Kritiku lze obecně považovat za přípustný výkon svobody projevu státním zástupcem (bod [40] výše). Podle Evropského soudu pro lidská práva (například rozsudek ESLP ze dne 13. 6. 2016, ve věci č. 20261/12, Baka proti Maďarsku, § 165 až § 167) kritika vnitřních poměrů v justici a jejího fungování včetně kritiky vedení či kolegy požívá zvýšené ochrany. S ohledem na význam dělby moci a potřebu zajistit nezávislost soudnictví je nezbytné podrobit jakýkoli zásah do svobody projevu soudce důkladnému přezkumu. Každý případ je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem a ke kontextu, ve kterém byly dané výroky učiněny. Je nutné vzít v potaz zejména postavení soudce, který projev pronesl, místo a způsob projevu, obsah jeho výroků a celkový kontext, ve kterém tyto výroky byly učiněny. Případná sankce postihující takovéto projevy však nesmí mít odrazující účinek (chilling effect) na uplatňování svobody projevu ze strany ostatních soudců (body 79 a 88 nálezu sp. zn. I. ÚS 2617/15, rozhodnutí Miroslav Čapek II, nebo bod 282 rozhodnutí Kamil Kydalka II). Tato východiska jsou přenositelná i na výkon svobody projevu státními zástupci. Státní zastupitelství je nedílnou součástí státních orgánů nezbytných pro fungování demokratického právního státu. Přestože se nejedná o orgán soudní moci jako takový (nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2011, Pl. ÚS 17/10, bod 31), je součástí justice v širším slova smyslu (bod [40]). Pro řádné zastupování veřejné žaloby v trestním řízení podle čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky je proto rovněž nezbytné podrobit jakýkoliv zásah do svobody projevu státního zástupce důkladnému přezkumu tak, aby případný postih neměl odrazující účinek na oprávněnou kritiku. V opačném případě by hrozilo, že by se ve státním zastupitelství omezovala možnost vnitřní diskuse, která nepochybně přispívá ke tříbení názorů, pomáhá v odstraňování případných pochybení a vede ke zdravému vývoji soustavy jako celku.
[46] Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 6. 2012, čj. 1 As 51/2012‑242, č. 2703/2012 Sb. NSS, Vlastimil Rampula, bod 130, „státní zástupci sice nepochybně nemají tak silné záruky nezávislosti jako soudci a princip nezávislosti se v rámci jejich činnosti často a nelehce střetává s principem subordinace, je však třeba mít na paměti, že to nemají a nemohou být bezvládné neodpovědné loutky v rukou svých nadřízených, ale nebojácní profesionálové reprezentující veřejný zájem, kteří se v případě pochybností o zákonnosti či správnosti konání svého nadřízeného mohou (a mají) takovému pokynu shora vzepřít.“ Přestože se tyto závěry týkají respektování pokynů uložených nadřízeným státním zástupcem, jsou přenositelné i na kritické projevy státního zástupce vůči svému nadřízenému. Podle § 24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství je státní zástupce mj. povinen při výkonu své funkce postupovat nestranně, přičemž musí odmítnout jakýkoliv vnější zásah nebo jiný vliv. Subjektivní nezávislost státního zástupce tak představuje důležitý aspekt jeho činnosti jako veřejného žalobce (bod 34 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/10). Státními zástupci by proto měli být lidé stateční, kteří se nebojí říct svůj názor a stát si za ním, a to včetně názorů otevřeně kritických vůči svým nadřízeným, byť má jít o kritiku věcnou a slušnou. Kárný soud v této souvislosti nesouhlasí s kárným navrhovatelem, že by vedoucí státní zástupci měli požívat vyšší ochrany před kritikou ze strany svých podřízených. Takový limit svobody projevu ze zákona o státním zastupitelství nevyplývá. Podle § 24 odst. 4 tohoto zákona (bod [41] výše) jsou státní zástupci povinni zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům a zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky jiných státních zástupců. Jsou tak povinni chovat se slušně a korektně vůči všem státním zástupcům bez ohledu na to, zda jde o nadřízeného či podřízeného státního zástupce. Naopak to, že vedoucí státní zástupci mají významná řídící oprávnění vůči podřízeným státním zástupcům, sebou nese povinnost strpět vyšší míru kritiky na svou osobu. Ta však musí být přiměřená a pronesená v mezích kolegiální slušnosti.
[49] Kárný soud se tak s ohledem na výše uvedená obecná východiska zabýval dále tím, zda kárně obviněný zasláním dotčeného e‑mailu překročil omezení svobody projevu vyplývající pro něj z § 24 odst. 2 a 4 zákona o státním zastupitelství, a pokud ano, zda toto porušení bylo takové intenzity, aby představovalo kárné provinění podle § 28 tohoto zákona.
IV.2 Kritika vrchního státního zástupce v Olomouci
[50] Kárně obviněný zakládá svou obhajobu na tom, že kritika Radima Daňhela byla oprávněná s ohledem na jeho činnost, respektive nečinnost ve funkci vrchního státního zástupce v Olomouci, přičemž způsob jeho rezignace byl jen završením jeho předchozího působení ve funkci. Hodnocení Radima Daňhela jako zbabělce a tvrzení, že by se měl stydět, tak má podle kárně obviněného skutkový základ. Jde proto o hybridní výrok (bod [47] výše). Chování Radima Daňhela představuje skutkový základ a tvrzení kárně obviněného hodnotový soud. Kárný soud se proto dále zabýval tím, do jaké míry je skutkový základ pravdivý a zda výroky obsažené v dotčeném e‑mailu nejsou přehnané či nepřiměřené.
IV.2.A Veřejnost kritiky
[51] Kárný soud předně uvádí, že kárně obviněný se dopustil svého jednání veřejně. E‑mail zaslal Radimu Daňhelovi a v kopii na adresu „_VSZOLO OSTRAVA; _VSZOLO BRNO; _VSZOLO OZHFK; Bartoš Radek Mgr.; Smělý Roman Mgr.; Šereda Petr Mgr.; Zbožínková Lenka Mgr.“ S obsahem e‑mailu se tak mohl seznámit nejen Radim Daňhel, jako přímý adresát, nýbrž i další státní zástupci a pracovníci VSZ (bod [22] výše). Přestože e‑mail má povahu interní zprávy, která nebyla určena pro veřejnost mimo VSZ, jak tvrdí kárně obviněný, je pro účely § 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství klíčové, že kárně obviněný kritiku nesdělil Radimu Daňhelovi mezi čtyřma očima, nýbrž ji úmyslně rozeslal dalším pracovníkům VSZ tak, aby se s ní seznámil široký okruh osob. Kritika proto mohla snížit Radima Daňhela v očích nejen státních zástupců působících na VSZ, ale i v očích administrativního a pomocného personálu VSZ. Nešlo proto o rozeslání kritiky pouze omezenému okruhu kolegů (rozhodnutí Peter Pješčak). V této situaci nešlo rozhodně vyloučit, že se obsah tohoto e‑mailu dostane i širší veřejnosti, což se ostatně vzápětí stalo. Tvrzení kárně obviněného, že nezamýšlel, aby se obsah e‑mailu dostal mimo VSZ, není věrohodné. Přestože se podle něj mělo jednat o interní kritiku, zároveň vypověděl, že jejím účelem bylo vyvolat diskuzi, která by upozornila na otázku poboček. Nedává smysl, aby zamýšlel vyvolat debatu pouze na VSZ, jestliže otázka existence poboček je na VSZ již po řadu let velmi citlivým tématem (bod [58] níže). To svědčí o tom, že byl přinejmenším srozuměn s tím, že se kritika dostane mimo VSZ.
IV.2.B Skutkový základ projevu kárně obviněného
[52] Z obsahu e‑mailu kárně obviněného ze dne 9. 6. 2023 vyplývá, že kárně obviněný kritizoval nadřízeného vrchního státního zástupce v Olomouci za rezignaci na výkon této funkce a za důvody rezignace. V této souvislosti uvedl, že Radim Daňhel je zbabělec a že by se měl stydět. Tento výrok tedy uvedl primárně v souvislosti s rezignací Radima Daňhela. Z e‑mailu nicméně vyplývá, že tvrzenou nestatečnost vztahoval částečně i k činnosti Radima Daňhela při výkonu funkce vrchního státního zástupce před rezignací. Uvedl totiž mj. jiné, že „po krátké době utíká z boje poté, co zjistil, že na svou funkci nestačí“. Z výslechu kárně obviněného také vyplývá, že obsah dotčeného e‑mailu měl být reakcí rovněž na předchozí nestatečné chování Radima Daňhela ve funkci vrchního státního zástupce v Olomouci a jeho submisivní postoj k ministru spravedlnosti. Pokud by tyto skutečnosti nepředcházely jeho rezignaci, tak by na ni takto kriticky nereagoval (bod [17] tohoto rozhodnutí). Šlo proto zjevně o vyvrcholení dlouhodobější situace. Soud nemá důvod nevěřit tomuto vysvětlení kárně obviněného. Je nepochybné, že pokud je někdo dlouhodobě nespokojen s chováním někoho jiného, pak reakci může spustit i jeden konkrétní čin. Reakce pak v sobě přirozeně zahrne i dříve nahromaděnou frustraci, i kdyby to nebylo vyjádřeno výslovně. Proto je i chování Radima Daňhela ve funkci vrchního státního zástupce v Olomouci před rezignací důležité pro posouzení pravdivosti skutkového základu výroku kárně obviněného.
[53] Kárný soud má s ohledem na kárně obviněným předložené listinné důkazy, a to tiskovou zprávu Ministerstva spravedlnosti Stav VSZ v Olomouci není dobrý. Nového vrchního státního zástupce čeká spousta práce ze dne 8. 7. 2022 (bod [27] výše), tweety Pavla Blažka ze dne 8. 2. 2023 a 11. 2. 2023 (bod [29] výše) a novinové články uvedené v bodě [30] tohoto rozhodnutí, za prokázané, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek se těsně před začátkem funkčního období Radima Daňhela a v jeho průběhu opakovaně zajímal o VSZ a kritizoval poměry na VSZ a činnost jeho státních zástupců. Kárný soud podotýká, že jeho úkolem není hodnotit formu kritiky a oprávněnost zájmu Pavla Blažka o VSZ a posuzovat, nakolik byla tato kritika důvodná či nikoliv. Podstatné však je, že postup Pavla Blažka vůči VSZ a jeho kritika mohly být vnímány jako forma (byť nepřímého) nátlaku na VSZ a že státní zástupci VSZ mohli tuto kritiku vnímat úkorně. Jedná se zejména o tzv. brněnskou bytovou kauzu a dozorující státní zástupkyni Petru Lastoveckou. Kárný navrhovatel a Unie státních zástupců v této souvislosti uvedli, že žádosti ministra spravedlnosti podle § 13 zákona o státním zastupitelství mohly být dozorovou státní zástupkyní vnímány jako nátlak (bod [31] výše). Kárně obviněný a Radim Daňhel zároveň shodně vypověděli, že se Petra Lastovecká obrátila na Radima Daňhela s žádostí, aby se jí mediálně zastal (body [17] a [19] výše). Kárný navrhovatel v závěrečné řeči rovněž uvedl, že útoky na její osobu přesáhly míru slušnosti normálnosti a práva (bod [6] výše). Činnost Pavla Blažka tak zjevně byla vnímána jako jistá forma nátlaku na dozorovou státní zástupkyni.
[54] Kárný soud má zároveň za prokázané, že Radim Daňhel na kritiku ministra spravedlnosti v zásadě nereagoval. Proti kritice se nijak nevymezil a nezastal se VSZ a jeho státních zástupců. Zároveň nedal ministru spravedlnosti ani za pravdu a neuznal, že by k nějakým pochybením v činnosti VSZ docházelo. Jak totiž vyplývá z jeho výpovědi, případnou reakcí na kritiku nechtěl vířit emoce. Je toho názoru, že pokud se na věc nereaguje, tak tím spíše zapadne a nepřetřásá se navenek. VSZ nemá podle něj komentovat mediální výroky představitelů výkonné moci. Na žádost Petry Lastovecké, aby se jí mediálně zastal, také nereagoval (bod [19] tohoto rozhodnutí). Při výslechu sice uvedl, že poskytl řadu rozhovorů do médií, avšak k dotazu předsedy senátu nebyl schopen konkrétně uvést, jakým způsobem na kritiku reagoval. Naopak z jeho výpovědi je zřejmé, že se snažil být po celou dobu působení ve funkci vrchního státního zástupce v Olomouci mediálně zdrženlivý, pasivní a na kritiku adresovanou na VSZ nereagovat.
[55] Kárný soud má proto za prokázané, že se Radim Daňhel ve vztahu ke kritice ministra spravedlnosti choval tak, že neučinil nic. Takové chování vedoucího státního zástupce však může být důvodně ze strany podřízených státních zástupců vnímáno jako nestatečné, pokud se vedoucí státní zástupce snaží problémy neřešit, zavírat před nimi oči a nechat je vyšumět do ztracena. Vedoucí státní zástupce totiž nad rámec výkonu funkce řadového státního zástupce stojí v čele daného státního zastupitelství a zabezpečuje jeho chod (rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2009, čj. 1 As 9/2009‑86, Ivo Ištván). Součástí řídící funkce tak je nutně i vystupování za státní zastupitelství navenek, a to zejména za situace, kdy dané státní zastupitelství nemá vlastního tiskového mluvčí, a kdy si tuto činnost vedoucí státní zástupce interním opatřením vyhradí (body [17] a [19] výše). V takovém případě mohou státní zástupci a jiní zaměstnanci státního zastupitelství důvodně předpokládat, že se vedoucí státní zástupce veřejně vymezí vůči kritice adresované vůči činnosti daného státního zastupitelství nebo konkrétního státního zástupce, nebo pokud zjistí, že vytýkaná pochybení jsou důvodná, tak učiní opatření, aby byla pochybení odstraněna. Pokud však neučiní ani jedno ani druhé jen z toho důvodu, že by se o věci následně veřejně debatovalo, lze jistě takové chování hodnotit i jako nestatečné. Vedoucí státní zástupce by totiž měl být schopen veřejně obhájit činnost státního zastupitelství nebo naopak přijmout konstruktivní kritiku a vyvodit z ní odpovídající důsledky.
[56] Kárný soud má rovněž za prokázané, že uváděným stěžejním důvodem rezignace Radima Daňhela na funkci vrchního státního zástupce v Olomouci byla existence poboček VSZ a neschopnost jejich efektivního řízení. To vyplývá z rezignačního dopisu ze dne 7. 6. 2023 (bod [23] výše), z tiskové zprávy ze dne 9. 6. 2023 (bod [20] výše), z článku Odcházející Radim Daňhel: V Olomouci nebyli zvyklí, že je řídí vrchní státní zástupce ze dne 26. 6. 2023 (bod [26] výše) a rovněž z výslechu Radima Daňhela (bod [19] výše). Ačkoliv byly uvedeny i rodinné důvody pro rezignaci, navenek vynikl důvod týkající se poboček již s ohledem na to, že se mu sám Radim Daňhel ve svém rezignačním dopise věnoval velmi obšírně a podrobně.
[57] Z výslechu Radima Daňhela dále vyplývá, že problémy s fungováním a řízením poboček řešil pouze se svým náměstkem Radkem Bartošem a s kárným navrhovatelem. Problémy neprobíral s vedoucími poboček VSZ ani s ředitelem odboru závažné hospodářské a finanční kriminality (bod [19] výše). Státní zástupci a další zaměstnanci VSZ tak do rezignace Radima Daňhela nikdy neslyšeli o tom, že by měl problémy s tím, jak pobočky fungují. Jím tvrzené problémy s pobočkami se ani nepokusil řešit například nastavením jiného způsobu vzájemné komunikace nebo jiným organizačním opatřením. Toliko s kárným navrhovatelem probíral jejich existenci. Z ničeho však nevyplývá, že by vedoucím poboček vytýkal nedostatečnou organizaci činnosti poboček nebo špatnou komunikaci. To potvrzují e‑maily vedoucích poboček Michala Galáta a Rostislava Bajgera z 9. 6. 2023, ze kterých vyplývá, že jim Radim Daňhel nikdy nevytýkal, jak pobočky VSZ fungují (bod [21] výše). Nikdo z VSZ (vyjma Radka Bartoše), tedy ani kárně obviněný, tak nemohl předpokládat, že vrchní státní zástupce má problém s řízením poboček a že by tento problém mohl být důvodem pro jeho rezignaci.
[58] Kárný soud má v této souvislosti zároveň za prokázané, že pobočky VSZ v Brně a Ostravě a jejich existence jsou uvnitř VSZ vnímány státními zástupci a ostatními zaměstnanci velmi citlivě. Ti mají obavu, že by zrušením poboček mohlo dojít k narušení trestního řízení a vyšetřování závažných trestných činů odborem závažné hospodářské a finanční kriminality. To vyplývá jak z výpovědi kárně obviněného, který svou bezprostřední e‑mailovou reakci ze dne 9. 6. 2023 na rezignaci Radima Daňhela odůvodnil právě obavou z toho, že by mohlo dojít ke zrušení poboček v řádu dnů (bod [17] výše), tak z e‑mailů Michala Galáta a Rostislava Bajgera z téhož dne, kteří se ohradili proti tomu, že by důvodem rezignace měly být těžkosti při řízení poboček, přičemž vyjádřili i určité spekulace ohledně důvodů rezignace a existence poboček (bod [21] výše). Citlivost otázky existence poboček VSZ rovněž potvrdil z vlastní zkušenosti kárný navrhovatel. Podle něj všichni zaměstnanci VSZ intenzivně vnímají debatu o změně organizační struktury. Radima Daňhela dokonce při uvádění do funkce upozornil na to, jak citlivá je otázka existence poboček, a požádal ho, aby tuto skutečnost vzal na vědomí (bod [6] výše). Zachování poboček tak je pro státní zástupce a zaměstnance VSZ významné téma.
[59] Kárný soud proto dospěl k následujícímu dílčímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že Radim Daňhel ve funkci vrchního státního zástupce v Olomouci nereagoval žádným způsobem na kritiku činnosti VSZ a jeho státních zástupců ze strany ministra spravedlnosti, a to ani tehdy, kdy o to byl výslovně požádán. Jeho chování tak mohlo být důvodně vnímáno jako nestatečné. Dále bylo prokázáno, že tvrzeným důvodem rezignace byla zejména existence poboček VSZ a neschopnost jejich efektivního řízení. Zároveň však bylo prokázáno, že problémy s řízením poboček Radim Daňhel s vedoucími poboček ani s ředitelem odboru závažné hospodářské a finanční kriminality neprobíral. Státní zástupci a zaměstnanci VSZ tak nemohli předpokládat, že vrchní státní zástupce má problém s řízením poboček a že by tento problém mohl být důvodem pro jeho rezignaci. Existence poboček je současně vysoce citlivým tématem na VSZ. Pokud kárně obviněný za této situace v dotčeném e‑mailu reagoval kriticky na postup Radima Daňhela a na to, že tvrzený důvod rezignace (nemožnost efektivního řízení VSZ při existenci poboček VSZ) může ohrozit existenci poboček a činnost VSZ a že se nejedná o skutečný důvod rezignace, tak pro svůj projev měl skutkový základ, který byl v kárném řízení prokázán. To ostatně nesporuje ani kárný navrhovatel.
IV.2.C Hodnotový soud
[60] Předmětem sporu je to, zda tvrzení kárně obviněného, že Radim Daňhel je zbabělec a že by se měl stydět, bylo přiměřené cílům kritiky, tedy zda nebylo vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, nebo zda šlo o projev urážlivý (body [47] a [48] výše).
[61] Kárný soud nesouhlasí s kárně obviněným, že tato označení mají neutrální charakter a že v sobě neobsahují negativní konotace. Slovní spojení měl by ses stydět ze své povahy obsahuje určitý odsudek vůči adresátovi sdělení, který je obecně vnímán negativně. Toto slovní spojení se totiž nepoužívá k pochvale. Naopak se používá v reakci na nemorální či nesprávné jednání člověka za situace, kdy původce sdělení chce toto negativní jednání adresátovi vytknout. Obsahuje proto negativní a emočně zabarvené sdělení, které se může dotknout adresáta. Má proto jistý difamační charakter. To platí i pro slovo zbabělec. Tímto slovem se běžně v negativním významu označují lidé, kteří se zachovají v určité situaci nestatečně či bázlivě. Pokud by jím rodič označil své dítě, které se v noci bojí jít do lesa, tak by dítě toto označení jistě vnímalo negativně, urážlivě a mohlo by se jej dotknout. To samé sdělení lze jistě učinit použitím jiných výrazů, byť ne nutně jednoslovných. K použití jednoslovných výrazů zpravidla ani není důvod. Obdobně urážlivé mohlo být označení zbabělec i pro Radima Daňhela. Jde proto o výrazy, které nesou negativní poselství, které může být úkorně vnímáno tím, proti komu směřuje.
[63] Pro posouzení povahy výroku kárně obviněného je také podstatná forma sdělení. Je totiž třeba rozlišovat, zda byl výrok pronesen ústně při osobním rozhovoru, nebo zda byl pronesen písemně skrze e‑mailovou zprávu. Při osobním rozhovoru mohou být často s ohledem na přítomné emoce vyřčena i slova, která jsou ostřejší. To platí tím spíše, pokud se účastníci rozhovoru znají a pokud má rozhovor méně formální atmosféru. Zraňující slova však působí zejména v okamžik jejich vyřčení a zpravidla rychle odezní. Navíc se s nimi bezprostředně můžou seznámit jen osoby, které byly rozhovoru přítomny. Naopak při psaní e‑mailu má pisatel možnost zamyslet se nad obsahem sdělení a nad volbou slov. Zraňující slova obsažená v e‑mailu tak působí intenzivněji, než pokud jsou pouze vyřčena. Jednak jim předchází určité uvážení pisatele, jednak jsou trvale zaznamenána a adresát se k nim může vracet. Mohou proto opakovaně zraňovat. Navíc psaný text je neosobní a slova mohou vyznít bez kontextu věci jinak, než pisatel zamýšlel. Zároveň v případě e‑mailu existuje riziko, že se s ním seznámí i jiné osoby než pouze adresát sdělení. Lze jej totiž jednoduše poslat velkému množství osob, přeposlat dál či jinak zveřejnit. Sdělení zraňujících slov formou e‑mailu tak je závažnější, než pokud by stejná slova byla pronesena ústně.
[64] Kárný soud proto i s ohledem na skutečnost, že kárně obviněný k vyjádření své expresivní kritiky použil formu e‑mailu, má za to, že použití slov měl by ses stydět a zbabělec nebylo v dané situaci vhodné, a tedy ani přiměřené kritizovaným skutečnostem. Pokud kárně obviněný chtěl Radima Daňhela kritizovat, měl zvážit, komu a jakou formou kritiku sdělí. Jak důvodně podotkl kárný navrhovatel, při osobním rozhovoru by volba těchto slov byla ještě pochopitelná. Pokud však kárně obviněný zvolil formu e‑mailu, který navíc zaslal nejen státním zástupcům, ale i administrativním pracovníkům VSZ, a tedy učinil kritiku Radima Daňhela úmyslně veřejnou (bod [51] výše), pak tato slova mohla mít nejen dehonestační, nýbrž i difamační účinek. Kárně obviněný měl jako zkušený státní zástupce svá slova důkladně vážit. To se však zjevně nestalo. Tomu odpovídá i hodnocení kárně obviněného, ve kterém mu je kladeno k tíži jeho občasné impulzivní chování (bod [33] tohoto rozhodnutí).
[65] Hodnotový soud kárně obviněného tak nebyl ve vztahu ke skutkovému základu zcela přiměřený (bod [47] výše). Kárně obviněný tak porušil § 24 odst. 2 a 4 zákona o státním zastupitelství (bod [42] tohoto rozhodnutí). Urážlivými výrazy měl by ses stydět a zbabělec adresovanými Radimu Daňhelovi nezachoval náležitou úctu k vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci a tato veřejná kritika nebyla zcela přiměřená. Zároveň urážlivé chování může zavdat u veřejnosti pochyby o obrazu a integritě VSZ a profese jako takové. Pouze slušně se chovající a vystupující státní zástupci mohou mít důvěru veřejnosti a její náležitý respekt.
IV.3 Jednání kárně obviněného není kárným proviněním
[66] Porušení uvedených povinností státního zástupce však v nyní projednávané věci nepředstavuje kárné provinění, neboť při zohlednění všech shora zmiňovaných okolností, za kterých k němu došlo, se jednalo o porušení nízké intenzity.
[67] Jak již kárný soud uvedl v bodě [44] tohoto rozhodnutí, ne každé porušení povinnosti státního zástupce představuje kárné provinění. Aby se o kárné provinění jednalo, musí porušení povinnosti dosáhnout určité intenzity. Intenzity kárného provinění by dosáhl teprve takový projev státního zástupce v rozporu s § 24 odst. 2 a 4 zákona o státním zastupitelství, který by znatelně ohrozil vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství, který by zasahoval do práv jiného tím, že by byl hrubě neuctivý, nebo pokud by veřejná kritika byla zjevně nepřiměřená okolnostem věci. Při posouzení, zda již tato intenzita byla naplněna, je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem věci a ke kontextu, ve kterém byl projev učiněn (body [45] a [46] výše). Této intenzity projev kárně obviněného nedosáhl.
[68] Existence poboček VSZ představuje pro zaměstnance VSZ palčivou otázku, která je kárně obviněným vnímána velmi citlivě. To ostatně potvrdil sám kárný navrhovatel. Radim Daňhel dopředu státní zástupce a zaměstnance VSZ o rezignaci a jejích důvodech neinformoval. Zároveň nikdy nekritizoval činnost poboček VSZ a nesnažil se ji změnit. V průběhu funkčního období bylo VSZ současně terčem kritiky ze strany ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Dozvěděl‑li se kárně obviněný za této situace z tiskové zprávy ze dne 9. 6. 2023, že důvodem rezignace byly mj. profesní důvody, které měly spočívat v nemožnosti efektivního řízení VSZ při existenci poboček v Brně a Ostravě, pak se mohl domnívat, že rezignace Radima Daňhela je předzvěstí zrušení poboček VSZ. Mohl proto považovat za nezbytné reagovat rychle a razantně tak, aby předešel jejich zrušení a aby nebylo ohroženo vyšetřování závažných trestných činů (byť kárný soud má pochybnosti o záměru kárně obviněného učinit tak pouze interně v rámci VSZ).
[69] Zároveň šlo o vyvrcholení dlouhodobějšího chování Radima Daňhela. Ten ve funkci vrchního státního zástupce nijak nereagoval na kritiku ministra spravedlnosti, a to ani za situace, kdy o to byl dozorovou státní zástupkyní Petrou Lastoveckou výslovně žádán. To, že Radim Daňhel nijak na kritiku nereagoval a byl zcela pasivní, proto kárně obviněný mohl vnímat jako nestatečné chování, které nepřísluší vedoucímu státnímu zástupci, jenž je za chod úřadu zodpovědný. Použité výrazy v dotčeném e‑mailu současně nepředstavují čistou vulgaritu. Z ničeho ani nevyplývá, že by kárně obviněný zamýšlel Radima Daňhela jakkoliv poškodit (například v dalším kariérním směřování v rámci soustavy státního zastupitelství).
[70] Kárně obviněný tak nebyl vůči Radimu Daňhelovi hrubě neuctivý a jeho veřejná kritika zároveň nebyla zjevně nepřiměřená okolnostem věci. Použité výrazy zároveň nejsou způsobilé v očích veřejnosti znatelně ohrozit vážnost funkce státního zástupce a vážnost státního zastupitelství. Přestože tak svým projevem porušil povinnosti státního zástupce podle § 24 odst. 2 a 4 zákona o státním zastupitelství, porušil je s ohledem na konkrétní okolnosti v nízké intenzitě. Toto pochybení proto nedosahuje intenzity kárného provinění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2023
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců