č. j. 14 A 166/2023‑ 84
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci
žalobce: F. O.
bytem X
zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Čižinským
sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy
sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2023, č. j. MHMP 2503664/2023,
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, žaloba a vyjádření
1. Jádrem tohoto sporu je posouzení zákonnosti zákazu shromáždění za účelem podpory hesla „From the River to the Sea, Palestine will be free“ (heslo).
2. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí (napadené rozhodnutí), kterým žalovaný zakázal jím svolané shromáždění oznámené žalobcem, jež se mělo konat dne 5. 12. 2023 od 13:00 do 15:00 hod. před budovou Ministerstva vnitra s předpokládaným počtem účastníků 100, a to za následujícím účelem:
Demonstrace na podporu hesla ‚From the River to the Sea, Palestine will be free‘ – ‚Od řeky k moři bude Palestina svobodná‘ v jeho nenásilné původní podobě za rovnost, svobodu a spravedlnost pro všechny lidi žijící od řeky Jordán ke Středozemnímu moři.
3. Žalovaný dle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (zákon č. 84/1990 Sb.), zakázal shromáždění, neboť účel shromáždění směřoval k výzvě popírat a omezovat osobní a politická práva osob pro jejich národnost, původ, politické smýšlení a náboženské vyznání. Poukázal na závěry stanoviska Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky k problematice protiizraelských akcí ze dne 15. 11. 2023, č. j. MV-199872-1/OBP-2023 (stanovisko). Žalovaný i s ohledem na obsah stanoviska uvedl, že podstatou hesla je otázka územní a personální suverenity nad prostorem mezi řekou Jordán, na straně jedné, a na straně druhé, Středozemním morem. V dlouhodobém měřítku se toto heslo objevuje zejména u organizací a hnutí, které volaly či stále volají po úplném zničení státu Izrael. Jde o požadavek na ukončení nejen židovské suverenity, ale také židovské etnicity v regionu, a to za jakoukoli cenu, násilí nevyjímaje, což ukazují teroristické útoky hnutí Hamás (Hamás) ze dne 7. 10. 2023. Toto žalovaný považuje za převažující význam hesla. S jinými výklady tohoto hesla, které předestřel žalobce, nesouhlasil. Poukazoval na to, že Hamás deklaroval osvobození od řeky po moře jako cíl i ve své revidované chartě z roku 2017. Heslo používá i Islámský džihád či íránský prezident. S tímto heslem v českém prostředí nesouhlasí Federace židovských obcí v ČR, Učená společnost, prof. Novotný a Mgr. Tydlitátová či bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. Proti antisemitismu se obecně vyjádřil i prezident Petr Pavel. Žalovaný také odkázal na to, že v Bavorsku je toto heslo trestně stíhatelné jako teroristický symbol. Heslo je třeba hodnotit v kontextu teroristického útoku ze dne 7. 10. 2023.
5. Žalobce uvedl, že se zajímá o veřejné dění vč. konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Spolupřekládal také knihu izraelského historika Ilana Pappé s titulem Deset mýtů o Izraeli, která v ČR vyšla v roce 2022. K této problematice také publikuje v Deníku Referendum. V posledních týdnech se několikrát zúčastnil shromáždění za spravedlivý mír mezi Izraelem a Palestinci, které pořádala inciativa Ne našim jménem. Na těchto demonstracích byly odsouzeny jak útoky Hamásu, tak izraelská odveta. Kritizována byla jak politika Izraele, tak politika dalších státu vč. ČR vůči Palestincům, a to obdobným způsobem, jak je kritizuje OSN či řada dalších států. Policie na těchto shromážděních nezasahovala, a to navzdory tomu, že na nich bylo heslo v jeho anglické podobě skandováno. V tom žalobce spatřuje dosavadní bezproblémové používání hesla. Změna v přístupu správních orgánů přišla v listopadu. Na to reagovali organizátoři shromáždění prohlášením ze dne 6. 11. 2023, v němž vysvětlili mírový a inkluzivní způsob použití hesla, i to, že heslo na jejich shromážděním nenabádá k nenávisti vůči Izraelcům či Židům.
7. Žalovaný však žalobci podsouvá jiný, a to násilný, nenávistný či genocidní úmysl, což je absurdní vzhledem nejen k veřejnému působení žalobce, ale také k průběhu dosavadních shromáždění v ČR. Napadené rozhodnutí nezohledňuje ani osobu žalobce, ani pokojný a bezproblémový
průběh dosavadních pražských shromáždění za spravedlivý mír v Palestině. Poukazuje na to, že část organizátorů demonstrací za spravedlivý mír je židovského vyznání. K tomu žalobce namítá, že na základě dosavadních shromáždění nemohl žalovaný předvídat, že u sporného shromáždění dojde k porušování práv. Shromáždění na podporu hesla v pojetí žalobce neneslo skrytý účel. Žalobce nikoho nevyzýval k ukončení přítomnosti Židů v Palestině.
8. Dále žalovaný nepřípustně absolutizoval subjektivní vnímání některých zastánců Izraele, namísto toho aby zkoumal pohnutky demonstrujících. Dle žalobce je ovšem rozhodné zjistit také pohnutku, s níž shromáždění svolal, resp. v jakém významu zamýšlí heslo použít. Samotná skutečnost, že někdo je určitým, třeba i šokujícím výrokem znepokojen, není důvodem pro zákaz či kriminalizaci výroku. Svoboda projevu má sloužit celospolečenské diskusi, ve které je třeba slyšet i to, s čím někteří nesouhlasí. Dle žalobce nelze připustit, aby demokratický právní stát bral v potaz obavy jedné strany izraelsko-palestinského konfliktu (Izraelců) a omezil svobodu projevu druhé ze stran (Palestinců), jejíž oběti jsou z početního hlediska mnohem vyšší než oběti na izraelské straně.
9. Žalovaný selektivně pracoval s podklady a dle žalobce použil nepravdivou historickou argumentaci. Žalobce přiblížil historii i vývoj hesla. Arabština celé heslo, jak se používá v anglické „rýmovačce“, nezná. V arabštině ho nepoužívá ani Hamás. V anglicky mluvícím prostředí je celé heslo, tedy včetně dovětku „Palestina bude svobodná“ udomácněno, a to mezi lidmi, kteří usilují o spravedlivý mír mezi Izraelem a Palestinou. První část hesla „od řeky k moři“ použila i izraelská politická strana Likud v Chartě z roku 1977. V doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2023 žalobce doložil další variace hesla, které používají také Izraelci. V tomto podání zpochybnil i nepřípustnost druhé části hesla. Napadené rozhodnutí navíc dle žalobce obsahuje odkazy na cizojazyčné texty (například článek v arabštině), které žalovaný nepřeložil.
10. Žalovaný nepřijatelně ztotožnil všechny Palestince s Hamásem a obdobnými organizacemi. Argumentuje kontextem útoku z 7. 10. 2023, ačkoli kontext je přesně opačný, a to odvetná akce Izraele, v jejíž důsledku hrozí vážné nebezpečí především Palestincům. Tím žalovaný umlčuje kritiku postupu Izraele vůči Palestincům, a to ve chvíli, kdy je to nejvíc potřeba. Dle žalobce nelze připustit, aby teroristé tím, jaká hesla používají, definovali, co se smí a nesmí říkat, a to nezávisle na historii symbolu. Hamás by neměl uzurpovat toto heslo. Žalobce tvrdí, že o heslo je třeba s Hamásem „bojovat“. Heslo v této jeho ucelené podobě považuje za potřebné používat, jelikož je etablované, v angličtině se rýmuje a ulehčuje to společné skandování. Dále také vidí v hesle v jeho nenásilné podobě jednotící prvek, který může pomoct sjednotit Palestince, na straně jedné, a na straně druhé, oslabit Hamás, o což by měla mít zájem i ČR.
11. Dále žalobce tvrdí, že jediným relevantním kontextem použití hesla nejsou teroristické útoky z 7. 10. 2023. Pro zjištění kontextu hesla je třeba zohlednit také rozsah a povahu bezprecedentní izraelské vojenské reakce. Izrael také odpojil Pásmo Gazy od přísunu vody, elektrické energie či pohonných hmot. Tato skutečnost se pak vůbec neodráží v reakcích ČR, která odvetnou akci Izraele podporuje, a to navzdory kritice OSN. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že by provolávaní hesla v jeho neradikálním významu mělo být v ČR kriminalizováno. Heslem se žalobce brání proti zjevnému bezpráví obyvatel Pásma Gazy či Západního břehu Jordánu. Zákaz hesla přišel po mnoha letech jeho bezproblémového používání v momentě, kdy je protestů proti politice Izraele nejvíc potřeba. Zásahy do shromažďovacího práva by v této chvíli měly být zdrženlivé.
12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména upozornil, že heslo je nutné vnímat v kontextu teroristického útoku Hamásu ze dne 7. 10. 2023.
II. Jednání
13. Soud u jednání dne 18. 12. 2023 informoval strany sporu o zvláštní povaze věci, v níž musel rozhodovat v krátké lhůtě. Vysvětlil, že s účastníky, se správními orgány, případně s odbornými osobami komunikoval nejen za pomoci datové schránky, ale i e-mailem či telefonicky, a to pro urychlení procesní přípravy této věci. Všechny úkony soud zaznamenal formou úředních
záznamů. Ani žalobce, ani žalovaný proti tomuto ničeho nenamítli. Soud také ověřil, že pracovník žalovaného se v předstihu před jednáním seznámil s posledními podáními žalobce.
14. U jednání žalobce zdůraznil, že dlouhodobě sleduje činnost iniciativy Ne našim jménem. Podílel se na jejích aktivitách, zejména z pohledu palestinských křesťanů, s nimiž jako ekumenicky zaměřený křesťan udržoval kontakt. Dlouhodobě se zajímá o židovskou kulturu, zejména v jejím univerzálním pojetí, k němuž patří i její lidskoprávní aktivisté. O tomto publikuje. Na současných protestech a demonstracích jsou dle něj významně zastoupení také židovští účastníci, a to i v Praze. Na akcích pořádaných Ne našim jménem dosud nezaznamenal projevy antisemitismu, naopak postřehl varování před zlehčováním a vyprazdňováním skutečného významu antisemitismu. Heslo chápe jako výzvu ke svobodě, k odstranění systémové nespravedlnosti, které čelí obyvatelé palestinských území. Stejně jak neplatí rovnice, že všichni Palestinci jsou Hamás, neplatí ani to, že by všichni Izraelci či Židé podporovali okupaci Palestiny. Kontext hesla je dle něj jasný, a to zabezpečení stejné, nedílné a inkluzivní svobody pro všechny Izraelce i Palestince, svobody prosté porušování lidských práv. Odmítl přenechat heslo fanatikům na obou stranách izraelsko-palestinského konfliktu. Domníval se, že veřejnou aktivitu ve formě svobody shromažďování je třeba považovat za přínos společnosti, nikoli za něco, co je třeba omezovat.
15. Zástupce žalobce setrval na žalobě a jejím doplnění. Poukázal na to, že radikální organizace používají pouze první část hesla „od řeky k moři“ bez dodatků. Toto sousloví používá leckdo, včetně Izraelců. Ostatně i žalovaný doporučil, aby v českém prostředí bylo místo celého hesla používáno heslo ve znění „From the river to the sea, all people should be free“. Zdůraznil, že za kontext použití hesla považuje odvetnou vojenskou operaci ze strany Izraele.
16. Žalovaný u jednání navrhl, aby soud žalobu zamítl. V podrobnostech odkázal na napadené rozhodnutí. Upozornil, že žalobce se srovnává se shromážděními iniciativy Ne našim jménem. Žalobcův koncept řešení izraelsko-palestinského konfliktu (jednostátní řešení, viz bod 6 in fine) považoval za rozporný s mezinárodním právem. Žalovaný navzdory tvrzení žalobce určil jako kontext hesla útok ze dne 7. 10. 2023. K tomu prokázal jednoznačnou vazbu hesla na teroristické organizace.
17. Dále soud konstatoval obsah správního spisu.
18. Soud u jednání rovněž prováděl dokazování. Z prohlášení iniciativy Ne našim jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě ze dne 6. 11. 2023 (zveřejněno 8. 11. 2023)[1], které doložil žalobce, mj. zjistil, že tato skupina heslo nevnímá nenávistně a genocidně. V prohlášení se uvádí, že: „Heslo od řeky k moři nevzniklo s myšlenkou na vyhánění, ale jako vyjádření touhy po svobodě, důstojnosti a rovných právech všech. Všech lidí žijících od řeky k moři, pro něž tato země je a zůstane domovem, ať jsou to Židé, Palestinci, nebo příslušníci jiných menšin. […] Odmítáme, aby si heslo ukradli ti, kteří chtějí vyhánět nebo zabíjet jedny či druhé. [...] Představa, že bezpečí Izraelců a svoboda Palestinců se navzájem vylučují, se znovu a znovu ukazuje jako naprosto mylná. Ve skutečnosti jedno podmiňuje druhé a naopak: v čím větší nesvobodě, udržované s čím dál větší brutalitou, Palestinci musejí žít, tím menší je bezpečí Izraelců. [...] Jeden stát od řeky k moři už existuje. Teď jde o to jej zrovnoprávnit a humanizovat. K této snaze Palestinců a solidarizujících lidí po celém světě se hlásíme. Lidská touha po důstojnosti, svobodě a spravedlnosti je stejná u všech lidí. A sní o ní stejně tak Palestinci jako Židé.
19. Z eseje historika prof. Robina Kelleyho[2] předložené žalobcem, zejména z jejího textu na s. 78, který žalobce komentoval, soud zjistil, že žalovaný a stejně tak Ministerstvo vnitra citovali pouze ohraničený text této eseje týkající se Charty Palestinského národního shromáždění z roku 1964, dle níž měli Židé, kteří měli palestinský původ, být považování za Palestince, pokud by žili v míru
a loajalitě k Palestině. Žalobce přitom označil další části textu na s. 78 eseje, z nichž je patrné, že heslo se začalo používat jako sionistický slogan označující tzv. Eretz Izrael. V roce 1969 v důsledku proměny palestinské politické reprezentace heslo „Free Palestine from the river to the sea“ znamenalo vládu jednoho demokratického světského státu, jehož vláda by nastoupila po etnicky-náboženské vládě státu Izrael. Ostatně i jeden z lídrů Fatahu dle eseje v roce 1969 vysvětloval, že je potřeba vyjednávat s partnery, a ne nastolit vládu arabského státu, který by vyháněl Židy.
20. Z tiskové zprávy Ministerstva vnitra z 8. 12. 2023 nazvané Použití hesla „From the River to the Sea“ může být za určitých okolností trestným činem[3] soud zjistil, že dle ministerstva „užití hesla ‚From the River to the Sea/Palestine will be free‘ je v kontextu útoku Hamásu proti Izraeli ze 7. října 2023 problematické a mohlo by naplňovat znaky trestného činu. Vazba na hnutí Hamás a další organizace volající po zničení státu Izrael je dle Ministerstva vnitra jednoznačná, heslo bylo historicky většinově využíváno ve spojení s jasně deklarovaným požadavkem na zničení existence státu Izrael a odstranění části obyvatelstva jakoukoli, i násilnou formou“.
21. Dále soud nechal přednést Mgr. Luboše Janků z Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky obsah stanoviska ministerstva ze dne 15. 11. 2023 ohledně protiizraelských akcí. Toto stanovisko sloužilo žalovanému jako podklad napadeného rozhodnutí (viz bod 4 shora). Dle Mgr. Janků ministerstvo vnímalo kontext hesla jako rozporuplný. Proto metodicky usměrnilo orgány veřejné správy, které se musejí zabývat nejen tímto heslem (symbolem) ve veřejném prostoru, ale veškerými událostmi, které se vážou k teroristickému útoku ze dne 7. 10. 2023 a k následné reakci Izraele. Sdělil, že heslo bylo používáno na různých shromážděních již v minulosti, avšak dle ministerstva říjnový útok proměnil povahu a kontext tohoto hesla. Využití hesla teroristickými organizacemi, které bojují nejen s Izraelem, ale i proti civilistům, navíc za účelem, který je neslučitelným s další existencí státu Izrael, způsobuje, že používání tohoto hesla je voláním po potlačování práv a svobod a po genocidě obyvatel státu Izrael. Heslo je natolik symbolické, že nemůže obstát samo o sobě. Dále uvedl, že i dle stanoviska má heslo více významů, používá se i v jiných kontextech, avšak po 7. 10. 2023 je toto heslo voláním po konceptu násilného řešení sporů mezi Izraelem a Palestinci, tak jak ho používají představitelé Hamásu a Islámského džihádu. V kontextu říjnových útoků heslo vnímá spíše jako symbol odporu proti obyvatelům státu Izrael, nikoli jako antisemitský symbol. Ministerstvo ve veřejném prostoru zaznamenalo obavy židovských organizací z antisemitských útoků. Předcházející propalestinská shromáždění probíhala pokojně, nedocházelo k verbálním ani fyzickým násilnostem, o nichž by mělo ministerstvo informace. Hlásání hesla, které je výzvou k upření práv a svobod jiných, ministerstvo posléze začalo považovat za důležitý aspekt metodického dokumentu. Mgr. Janků si není vědom toho, že by ministerstvo považovalo iniciativu Ne naším jménem, která svolávala většinu dosavadních propalestinských shromáždění v Praze, za bezpečnostně rizikovou. Neměl ani informace o tom, že by žalobce měl kontakty na rizikové prostředí. Dále dodal, že heslo právě v této podobě (jako celek) považuje za podporu radikálních uskupení, avšak jeho modifikované verze nejsou apriori nepřípustné. Mgr. Janků mj. sdělil, že přestože Hamás heslo v jeho ucelené podobě nepoužil v jeho Chartě, odkázal na něj v následných vyjádřeních po říjnových útocích. To samé platí i pro použití organizací Islámský džihád.
22. Soud za účelem zjištění povahy a způsobů použití hesla ustanovil znalce ad hoc prof. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D., který u soudu podal ústní znalecký posudek. V něm odpověděl na soudem položené znalecké otázky. Z posudku zejména vyplynulo, že první část hesla má své kořeny v šedesátých letech minulého století, kdy některé palestinské uskupení začaly usilovat o vytvoření samostatného palestinského státu. Heslo v této omezené podobě užívala Organizace pro osvobození Palestiny. Tuto první část používaly také izraelské organizace. Heslo označovalo geografický vymezený prostor mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Druhá část hesla „Palestina bude svobodná“ byla k první části přidána později, znalec nedokázal identifikovat kdy přesně. V sedmdesátých letech se heslo užívalo ve spojení se záměrem vytvořit demokratický sekulární stát, kde by mohli žít i Židé, kteří na území byli tradičně usídleni.
23. Kontext hesla se měnil. Problém vidí v hodnocení věrohodnosti prohlášení, zejména z toho pohledu, že nelze vždy jasně určit, co bylo tímto heslo míněno z pozice konkrétního mluvčího. V osmdesátých letech minulého století se začaly vytvářet palestinské islamistické organizace (nejdřív Islámský džihád v Palestině, posléze hnutí Hamás), které také začaly používat výhradně první část hesla. Letáky či transparenty na shromážděních znalec nebyl schopen propojit s konkrétní islamistickou organizací. Zaznamenal, že heslo v jeho plné podobě bylo použito i v „širším palestinském spektru“ u Lidové fronty pro osvobození Palestiny, což je sekulární organizace, kterou EU považuje za teroristickou organizaci.
24. V současnosti informační význam tohoto hesla závisí od kontextu a osobních vnitřních názorech toho, kdo heslo používá. Někdy se jím vyjadřuje touha po jednom multinárodním multináboženském, případně islámském státě v Palestině, kde by byla respektována práva ostatních. U radikálních organizací je pak otázka, zda je heslo míněno v tomto jeho významu, resp. zda je takový význam věrohodný. Důležitý je také kontext po 7. 10. 2023 a po izraelské reakci na teroristický útok. V Berlíně vypukla demonstrace oslavující útok Hamásu ještě před izraelskou odvetou. Následně se pak v Německu shromažďovali lidé provolávající heslo v jeho ucelené podobě, avšak již za účelem kritiky izraelské reakce. To v Berlíně iniciovalo debaty o adekvátnosti hesla. Jde-li o použití hesla, znalec zdůraznil, že ho používají jak pevně ukotvené propalestinské organizace, ale stejně tak si dovede představit, že ho užije i nezávislý jedinec např. v kyberprostoru. Nedá se přesně určit, kdo všechno heslo používá. Proti heslu se vyhraňuje např. Anti-Defamation League, která hájí práva Židů, a jiné židovské organizace ve světě, které v heslu vidí antisemitský prvek. Heslo se používá zejména na demonstracích v anglicky mluvícím prostředí, znalec však nedokázal určit, zda převažuje používání hesla v jeho extrémistickém či nenásilném smyslu, jelikož by k tomu bylo potřeba hlubší a časově náročnější analýzy. Z pohledu znalce se heslo nejčastěji používá na demonstracích, které kritizují oficiální politiku Izraele. Nelze vyloučit ani antisemitský kontext, i když k tomu se málokdy někdo přihlásí.
26. Požadavek na zničení Izraelského státu v minulosti vyjadřovala Lidová fronta pro osvobození Palestiny. I spekulace o vytvoření etnicky čistého území má svou relevanci, ale znalec ji nedokáže potvrdit. V současnosti jsou shromáždění na západě jinak složená. Jistě část demonstrantů neuznává státnost Izraele, ale nedá se říct, že by to byla převládající většina. Na to zatím nejsou sociologická data. Znalec poukázal na volání po symbolickém osvobození Palestiny. Nedokázal říct, zda by v novém státním útvaru Palestinci tolerovali Židy, nebo by mělo dle nich dojít k jejich vyvraždění. Na druhé straně poukázal na to, že propalestinských demonstrací se účastní i řada zástupců levicově liberálních židovských kruhů. Tito jistě nevolají po úplném zničení Izraele, nejsou to antisemité, protože by šli sami proti sobě. Kritizují izraelskou státní politiku, požadují odstoupení od tzv. apartheidní politiky. Již toto ovšem jiná část Židů vnímá jako urážlivé a zastrašující, zejména s ohledem na historickou zkušenost s holokaustem.
27. V českém prostředí je obecně nižší počet sympatizantů teroristických praktik, kteří jsou přítomni v západní Evropě. Znalec si netroufá odhadnout, zda jsou v ČR vůbec nějací sympatizanti Hamásu, resp. kolik jich je. Nejčastěji jsou propalestinská shromáždění organizována v Praze. Účastnili se jich např. členové Palestinského klubu v ČR, lidé z levicového, příp. radikálně levicového spektra, ale také členové Mezinárodního hnutí solidarity, která spadá spíše pod
anarchistické spektrum a používá jen nenásilné metody (v minulosti toto hnutí převzalo některé materiály od nyní v Německu již zakázaného Samidoun). Ze záznamů z dosavadních pražských shromáždění znalec neseznal projevy radikalismu. Znalec má zkušenost z brněnské demonstrace, kde svolavatel vyzval účastníky, aby nevyjadřovali podporu Hamásu. Scéna, která podporuje Palestinu, je v ČR strukturálně odlišná od západních scén. Proto i kontext použití hesla může být odlišný. Znalec odhaduje, že v západní Evropě jsou antisemitské projevy (i v rámci propalestinských shromáždění) častější než v ČR. Pochyboval o tom, že všichni, kdo heslo používají, jsou stoupenci Hamásu. Znalec nepovažoval samotné heslo, které v Praze již bylo skandováno, za extrémistické, jelikož pražská shromáždění nebyla radikální. Ani iniciativa Ne našim jménem, ani osoba žalobce dle znalce nevykazují znaky extrémismu.
28. K dotazu zástupce žalobce znalec sdělil, že mu není známo, že by heslo bylo zakázáno v Izraeli. Mutace první části hesla ovšem používají nejen izraelští radikálové, ale i běžní politici. Setkal se nejen s heslem „od řeky k moři“, ale také s radikální izraelskou rétorikou požadující tzv. velký Izrael „od vody k vodě“, tj. od Středozemního moře až k Perskému zálivu (zahrnující i území Jordánska). Znalec k dotazu pracovníka žalovaného potvrdil, že i v minulosti se význam některých hesel měnil. Jako příklad uvedl skautské „Na stráž“, které se stalo symbolem slovenských klerofašistů. I hákový kříž (svastika) má hlubší historii, než je jeho nejznámější použití nacistickým Německem.
29. Na závěr znalec shrnul, že heslo vzniklo v protiizraelském prostředí, avšak ne vždy mířilo proti Židům. Prošlo určitým vývojem, v posledních letech je použití hesla četnější. Společenské vnímání hesla se proměnilo. Heslo se i v současnosti používá v různých významech, může mít i genocidní význam, může však mít i umírněný význam s tím, že vždy závisí na kontextu a úmyslu osoby, která heslo používá. Tato osoba ovšem může skutečný úmysl i skrývat za jiný deklarovaný význam hesla. V českém politickém a právním prostředí převažuje mírnější charakter vnímání tohoto hesla, neboť zde chybí vyšší počty sympatizantů extrémistických uskupení, jednak sekulárních palestinských separatistických hnutí, jednak islamistických.
30. K znaleckému posudku zástupce žalobce sdělil, že prof. Mareš se vyjadřoval opatrně a někdy spekuloval. Žalobce proto navrhl doplnění dokazování znaleckými posudky Zory Hesové, M.A., Ph.D. z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Mgr. Jakuba Záhory, Ph.D. z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a sociálního antropologa Mgr. Yasara Abu Ghosha, Ph.D. z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, který měl objasnit folkloristický rozměr hesla. Dle zástupce žalobce tyto jím navržené osoby mohly poskytnout kontrolní odpovědi na otázky, na které odpovídal prof. Mareš. Žalobce trval i na provedení všech navržených důkazů, pokud by soud po výslechu znalce neměl za prokázané, že heslo žalobcem svolaného shromáždění není nenávistné.
31. Žalovaný se ke znaleckému posudku prof. Mareše nevyjádřil. Nenavrhl ani doplnění dokazování.
32. Soud zamítl další důkazní návrhy žalobce. Jak plyne z úředních záznamů založených ve spisu, soud za účelem podání znaleckého posudku oslovil více odborníků, kteří se zabývají otázkami izraelsko-palestinského konfliktu. Z oslovených osob byl jen prof. Mareš ochoten a schopen připravit podání ústního znaleckého posudku ve velmi krátké lhůtě, tzn. během jednoho víkendu. Soud tedy u jednání ozřejmil, že se mu nepovedlo přibrat dalšího znalce. Jde-li o vyjádření žalobce ze dnů 17. a 18. 2. 2023, soud uvádí, že znalce přibral, jelikož za stěžejní skutkovou otázku považoval posouzení významů a způsobů použití hesla. O této skutkové otázce neměl soud dostatek odborných poznatků. Současně soud – po vyslechnutí znaleckého posudku prof. Mareše – neshledal potřebu ustanovit další znalce, jak navrhoval žalobce. Měl za to, že pro účely rozhodnutí o žalobě získal dostatek skutkových poznatků. Prof. Mareš zodpověděl klíčové otázky, pro které ho soud ustanovil. Ze znaleckého výslechu prof. Mareše měl soud za dostatečně prokázané, že heslo není jednoznačně extrémistické, avšak může mít více významů, které lze dovodit z kontextu jeho použití. Soud neseznal, že by znalec odpověděl lživě či nepřesně. Žalobce tento stěžejní skutkový závěr znalce nezpochybnil, nezpochybnil ani pravdivost znaleckého posudku. Jen z procesní opatrnosti navrhoval, aby soud za znalce ustanovil další u jednání přítomné osoby, které se specializují na izraelsko-palestinské vztahy apod. Soud měl
za to, že další znalci nemohli proměnit rozhodná skutková zjištění. Dle soudu by byly znalecké posudky těchto osob nadbytečné. Závěry znalce prof. Mareše žalobce ani žalovaný nechtěli revidovat, a tedy soud nemohl ustanovit znalce ani k podání revizního znaleckého posudku.
33. To samé platí o mnoha (zbylých) podkladech, které v žalobě a jejím doplnění žalobce navrhoval provést jako důkazy. Tyto důkazy by pouze duplikovaly informace, které již soud získal z jiných zdrojů. Skutečnost, že heslo může mít různé významy, může být různě chápáno v různých skupinách, situacích a čase. Z větší části se tyto podklady týkaly skutkových tvrzení, které měl soud za dostatečně prokázané ze znaleckého posudku prof. Mareše, a tedy o nadbytečné návrhy (např. vyjádření k osobě žalobce, část popisu hesla z wikipedia.org, článek z portálu jewishvoiceforpeace.org a z vox.com, rozhovor s ministrem vnitra Vítem Rakušanem ze dne 1. 11. 2023, v němž volal po „jednotném výkladu“ hesla). Další skupinu podkladů soud neprováděl k důkazu, jelikož se přímo nevztahovaly k jádru věci, resp. k soudem vymezené podstatě sporu, a tedy ke kontextu, v němž žalobce svolal shromáždění za účelem hesla (např. článek Human Rights Watch týkající se detencí Palestinců, článek týkající se právních režimů na tzv. okupovaných palestinských územích, printscreen facebookové akce Václava náckům nedáme). Soud přitom neseznal potřebu dokazovat, že izraelsko-palestinské vztahy jsou napjaté, dochází k ozbrojeným střetům mezi stoupenci obou stran, i k tragickým událostem, během nichž přicházejí o život stovky či tisíce osob. Tyto skutečnosti jsou všeobecně známé. Nebylo nezbytným úkolem soudu, aby zjišťoval či hodnotil tvrzení žalobce o jednotlivých situacích, které jako poměrně nešťastné popsal žalobce v jeho podáních (např. údaje ze serveru Wikipedie ze dne 7. 12. 2023 o aktuálních počtech obětí války, článek týkající se palestinské vesnice Huwara, články k výrokům izraelského premiéra, jeho syna či ministrů financí a komunikací, článek ze serveru seznamzpravy.cz s názvem „Opice, vybombardovat, napsal starosta Novotný o Palestincích. Řeší to policie“, v němž je uvedeno, že toto prohlášení starosty Pavla Novotného „lajkovala“ ministryně obrany ČR).
34. Pracovník žalovaného k dotazu soudu sdělil, že byl přítomen předchozích propalestinských shromáždění. Žalovaný neuvažoval o rozpuštění předchozích shromáždění časově navazujících na útoky z 7. 10. 2023, na nichž (během pochodů) účastníci heslo skandovali. Tato shromáždění zpočátku nebyla ani dobře ozvučena. Nebylo rozumět jednotlivým řečníkům. Žalovaný dodal, že již uskutečněná shromáždění se neradikalizovala. Nesla se v pokojném duchu. Nebylo mu ani známo, zda v této souvislosti byla zahájena přestupková řízení. Upozornil, že vždy je třeba sledovat vývoj shromáždění i to, v jakém kontextu je heslo používáno. Organizátoři předcházejících shromáždění heslo neskandovali, shromáždění zaměřili obecně, např. za účelem projevu věcné kritiky s českou politikou ohledně izraelsko-palestinského konfliktu či vyjádření podpory obětem v Pásmu Gazy. Nevidí však důvod spojovat předcházející shromáždění se shromážděním, které svolával žalobce. Dle něj žalobce oznámil shromáždění v jiném kontextu. Žalovaný s žalobcem neměl žádnou předchozí zkušenost, jako první svolal shromáždění jen za účelem podpory hesla. Osobu svolavatele nezkoumal. Nezkoumal ani efekt místa, na které bylo shromáždění svoláno.
35. Žalovaný neuvažoval o tom, že by ohlášené shromáždění nezakázal, avšak stanovil podmínky jeho průběhu. Ohlášený účel shromáždění byl dle něj natolik jasný, že by jakákoli omezující podmínka či příkaz daný na místě nezměnily skutečnost, že žalobcova podpora hesla měla škodlivý význam. Dle něj se v hesle prolíná jednak výzva k boji proti státu Izrael, jednak výzva k vyhlazení Židů.
36. Žalobce k dotazu soudu sdělil, že i v dnešním kontextu po 7. 10. 2023 a po prvotních pietních shromážděních vnímá heslo jako požadavek na odstranění aktuální systémové nesvobody a nerovnosti mezi Izraelci a Palestinci, nikoli jako požadavek na zničení Izraele či dokonce výzvu k zabíjení Židů. Přiznává, že heslo může mít více významů, avšak on heslo nemínil škodlivým způsobem. Nemohl řešit to, jak někdo jiný v jiných podmínkách heslo použil. V českém prostředí toto heslo nenabádá ke genocidě. Jistě někteří Židé mohou vnímat heslo urážlivě či jako útočné,
ale subjektivní vnímání by nemělo být důvodem pro jeho zakázání. Žalobce se bránil ztotožnění všech Palestinců s Hamásem.
III. Posouzení žaloby
37. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
38. Žaloba je důvodná.
III.A. Obecně k omezením shromažďovacího práva
40. Výše uvedené lze vztáhnout též na záruky práva pokojně se shromažďovat, neboť toto shromažďovací právo dle čl. 19 Listiny lze chápat jako kolektivní výkon svobody projevu. Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 164/15, bod 22, vyslovil následující závěry.
Úzké sepětí obou těchto práv ostatně plyne již z ustanovení § 1 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím, jež uvádí, že výkon práva shromažďovacího slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Pokud tedy byla výše zdůrazněna nezbytnost ochrany práva svobodně vyjadřovat názory, musí být stejné garance (samozřejmě s přihlédnutím k jeho specifikům) poskytnuty též shromažďovacímu právu. Bez možnosti kolektivního výkonu svobody projevu by se totiž toto politické právo stalo chimérou a takto by se stala chimérou též demokracie samotná. Ústavní soud v této souvislosti rovněž zdůrazňuje, že právě kolektivní aspekt shromáždění může často vystupovat jako podpůrný faktor pro rozproudění veřejné diskuse a debaty nad věcmi veřejnými, poněvadž někteří občané nemají vůli (z různých důvodů) veřejně pronášet a prezentovat své názory individuálně a pokoušet se přesvědčovat ostatní o jejich správnosti. Účast na shromáždění společně s jinými jim však poskytuje možnost, jak se veřejně s určitými názory ztotožnit a vyjádřit jim tak podporu a takto využít svého práva na svobodu projevu.
41. S odkazem na právě cit. nález dlužno dodat, že moderní demokracie je vládou většiny, která nejen respektuje práva menšin (čl. 6 Ústavy), ale také musí být schopna pracovat s menšinovými názory, byť jsou pro ni nesnadné, nepříjemné či nevhodné. Jakékoliv omezení politických práv, tedy též práva shromažďovacího, je proto třeba posuzovat s krajní obezřetností. Omezení nesmí vytěsnit většině nepohodlné menšiny z veřejného diskurzu (rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2007 č. j. 8 As 51/2007-67, č. 1468/2008 Sb. NSS). Shodně k této otázce přistupuje ESLP. V rozsudku ve věci Djavit An proti Turecku ze dne 20. 2. 2003, stížnost č. 20652/92, zdůraznil, že právo
pokojně se shromažďovat v sobě nese jak závazky negativní (ve smyslu povinnosti státu zdržet se zásahů do tohoto práva), tak závazky pozitivní spočívající v zajištění ochrany efektivního výkonu tohoto práva ze strany státu pro všechny osoby. Současně uvedl, že čl. 11 Úmluvy chrání i shromáždění, jež mohou obtěžovat nebo urážet osoby nesouhlasící s hlásanými myšlenkami nebo tvrzeními (rozsudek ve věci Plattform "Ärzte für das Leben" proti Rakousku ze dne 21. 6. 1988, stížnost č. 10126/82).
42. Svoboda projevu a právo shromažďovací přesto nejsou absolutními právy. Podléhají omezením, k jejichž aplikaci je ale třeba přistupovat restriktivně. Nezbytnost každého omezení musí být přesvědčivě prokázána (čl. 10 a 11 Úmluvy či čl. 17 odst. 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny; srov. také rozsudek 8 As 51/2007). Správní orgán či soud omezující tato práva musí postavit najisto, že omezení odpovídá naléhavé společenské potřebě, je přiměřené sledovanému legitimnímu cíli a důvody, na něž se odvolaly vnitrostátní orgány pro jeho ospravedlnění, byly relevantní a dostatečné (např. rozsudky ESLP ve věci Sunday Times proti Spojenému království ze dne 26. 4. 1979, č. 6538/74, ve věci Jersild proti Dánsku ze dne 23. 9. 1994, č. 15890/89, ve věci Janowski proti Polsku ze dne 21. 1. 1999, č. 25716/94, ve věci Nilsen a Johnsen proti Norsku ze dne 25. 11. 1999, č. 23118/93, či ve věci Fuentes Bobo proti Španělsku ze dne 29. 2. 2000, č. 39293/98). Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že shromažďovací právo je omezeno také ostatními ústavně zaručenými právy a svobodami, se kterými se může dostávat do vzájemného konfliktu.
43. Právem, ba dokonce povinností demokratického státu je přiměřenými prostředky bránit sebe sama i společnost, kterou reprezentuje, proti destruktivním útokům ze strany těch hnutí a jednotlivců, kteří popírají a zpochybňují základní demokratické hodnoty (nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10, bod 26 a násl.).
Demokracie by sama sebe přivedla ke zkáze, jestliže by se názory a jednáním menšiny cítila zavázána k opatřením, jež by již odporovala její základní hodnotové orientaci. Garance základních práv jsoucích jedním z fundamentálních prvků demokratického právního státu nelze zaměňovat za slabost demokracie či její neschopnost obrany. Demokracie, která by bezvýhradně odmítla používat proti svým protivníkům státní moc, otevírala by bránu nejen anarchii, ale i totalitě. Sama by se tak zpronevěřila svým základním úkolům, k nimž v neposlední řadě patří i ochrana hodnotového řádu manifestovaného v historickém vývoji právě zabezpečováním základních lidských práv a svobod. Právo menšiny na vyjádření jejího politického postoje nesmí být zaměňováno za právo libovolnými prostředky hlásat zlo; povinnost demokratického právního státu (nesvázaného s žádnou výlučnou ideologií) uplatňovat státní moc v mezích a způsobem stanovených zákonem nelze pak zaměňovat s rezignací čelit projevům zla a nenávisti i takovými prostředky, jež se šiřitelům těchto projevů mohou jevit jako tvrdé.
44. Dle téhož nálezu nelze právo projevovat šokující či zraňující myšlenky (bod 39 shora) vztahovat na extrémní a nenávistné projevy (tzv. hate speech). Omezení projevu bude nezbytně nutné tehdy, pokud projevy (explicitně, ale i implicitně) vyzývají k násilí či k popírání, zpochybňování, schvalování nebo ospravedlňování zločinů proti lidskosti spáchaných v minulosti, jakož i k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod, a to zvláště ve vztahu k některým minoritám. V případě nenávistných projevů přitom není možné zkoumat pouze jejich prvoplánový obsah, nýbrž i jejich celkový kontext, tj. především místo, čas a způsob projevu.
45. V nynější kauze je sporné, zda žalovaný mohl zakázat žalobcem svolané shromáždění dle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., resp. zda správně zjistil, že účel shromáždění směřoval k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů.
III.B. Heslo „From the River to the Sea, Palestine will be free“
46. Soud zjišťoval povahu hesla z podkladů obsažených ve správním spisu, z provedených listinných důkazů a ze znaleckého posudku. Neopomněl přitom zohlednit ani zahraniční judikaturu.
47. Z některých podkladů založených ve správním spise plyne, že heslo, resp. jeho variace používají extrémistická uskupení či teroristická organizace Hamás (čl. 20 Charty Hamásu z května 2017, vyjádření bezpečnostního analytika Milana Mikuleckého). Dále je z nich patrno, že proti heslu se postavily desítky akademiků či učená společnost, jelikož ho považují za antisemitské. Předseda židovských obcí také vyjádřil obavu o vzrůstajícím násilí vůči Židům v ČR. Projevy hlásající toto heslo mají stíhat bavorské úřady. Z těchto a dalších obdobných zdrojů vycházelo také podkladové stanovisko Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky k problematice protiizraelských akcí.
48. Na druhou stranu nelze pominout, že žalobce v oznámení shromáždění ze dne 27. 11. 2023 uvedl, že účelem shromáždění je podpora hesla v jeho nenásilné původní podobě za rovnost, svobodu a spravedlivost pro všechny lidi žijící od řeky Jordán ke Středozemnímu moři. Tomu odpovídala i jeho žalobní argumentace.
49. Žalovaný ovšem na základě jím zajištěných podkladů bez dalšího uzavřel, že heslo dlouhodobě používají organizace, které volají po zničení státu Izrael (s. 2 napadeného rozhodnutí), a právě tento smysl hesla převažuje nad jeho jinými významy (s. 5). Tento závěr žalovaného ovšem soud považuje za nepodložený a nesprávný (viz dále). Ve správním spisu schází dostatek podkladových materiálů, z nichž by bylo možné jednoznačně dovodit převažující význam hesla. Takovým podkladem není ani obecně sepsané stanovisko Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky.
50. K žalobní námitce soud uvádí, že dle rozšířeného senátu NSS lze důkaz cizojazyční listinou provést, aniž ji správní orgán přeložil či nechal přeložit do českého jazyka, není-li o jejím obsahu v řízení sporu (usnesení ze dne 14. 4. 2015, č. j. 9 As 12/2014-60, č. 3239/2015 Sb. NSS, O2 Czech Republic). Žalobce v tomto sporu zpochybnil obsah dvou listin, z nichž žalovaný vycházel. V prvním případě žalobce tvrdil, že žalovaný, resp. před ním ještě odbor bezpečnostní politiky ve stanovisku, použili pouze omezenou část textu z eseje historika prof. Kelleyho[4]. Soud u jednání z podkladů, které dodal žalobce, zjistil, že žalovaný odkazoval na dílčí text z této eseje, kterou skutečně vytrhl z kontextu sdělení, které autor eseje adresoval jejím čtenářům. Účelem eseje jistě nebylo přisoudit heslu jednoznačný požadavek na odsun většiny židovského obyvatelstva z oblasti. Z textu eseje na s. 78 je patrné, že význam hesla se z palestinské perspektivy proměňoval. Například po šestidenní válce v roce 1967 jednak Lidová fronta pro osvobození Palestiny, jednak politická strana Fatah posunuly význam hesla z prostého vyhnání Židů na jejich zahrnutí jakožto občanů nového světského demokratického státu. Dle článku jeden z lídrů Fatah v roce 1969 vysvětlil, že nezamýšlí nahradit rasistický stát Izrael, jež vytlačuje Araby z jejich území, arabským státem, který by vyháněl Židy. Palestinské národní hnutí se identifikovalo jako součást globálního anti-imperialistického hnutí, které spolupracuje s jinými podobnými socialistickými či revolučními organizacemi. Navíc ze s. 78 eseje také plyne, že část první hesla „od řeky k moři“ použila také izraelská politická strana Likud ve své zakládající listině z roku 1977. Soud nemůže u tohoto důkazu ani opomenout, že žalovaný mu předložil podstatnou část správního spisu v digitálním .pdf souboru, do něhož ovšem nezahrnul tento článek, ale pouze výtisk jeho volně dostupného (neplaceného) abstraktu, který však sám o sobě stěžejní část textu neobsahuje. Taková práce s poklady rozhodnutí je nepřípustná, respektive soud nemohla přesvědčit o správnosti závěru o ryze nenávistném charakteru hesla.
51. Soud sdílí výtky žalobce i proti způsobu použití druhého sporného podkladu, a to článku v arabském písmu ze zpravodajského portálu Al-Jazeera[5], který žalovaný bez jakéhokoli překladu vložil jako podklad rozhodnutí do souhrnného .pdf. Přitom neměl postavené na jisto, zda žalobce jakožto svolavatel shromáždění takovému textu rozumí, a ani nedoložil, že by tomuto textu bez
dalšího rozuměli pracovníci žalovaného. Navíc žalobce zpochybňoval v žalobě dílčí skutková zjištění, která žalovaný čerpal z tohoto textu jen za pomoci volně dostupného internetového překladače. Skutečnost, že heslo měl používat i Islámský džihád není z textu, ani po jeho přeložení za pomoci překladače google.translate.com patrná. To ostatně u jednání přiznal i přítomný pracovník odboru bezpečnostní politiky, který uvedl, že při koncipování stanoviska pravděpodobně z finálního textu „vypadl“ odkaz na správný publicistický článek. Ani tento článek tedy nemohl posloužit k prokázání skutkových závěrů žalovaného o škodlivém významu hesla.
52. Posouzení významu daného hesla a jeho užití v politickém prostředí či v mezinárodním extremistickém či teroristickém hnutí přesahovaly odborné znalosti soudu. S ohledem na složitost této skutkové otázky soud vycházel i ze znaleckého posudku prof. Mareše, který dostatečně popsal genezi hesla, jeho proměny v čase a v různých kontextech. Za podstatné soud považuje, že znalec identifikoval až pět různých významů hesla, avšak jen dva z nich jsou jednoznačně spjaté s voláním po násilí či genocidě Židů (bod 25 shora). Jakkoli nelze vždy s vysokou přesností určit, s jakým záměrem řečník heslo hlásá, znalec dovodil, že v ČR převládá spíše mírnější smysl tohoto hesla. V ČR totiž nejsou vyšší počty sympatizantů teroristických praktik či extrémistických uskupení, a to ani sekulárních palestinských separatistických hnutí, ani islamistických organizací. Heslo naproti tomu používá spíše levicové či anarchistické spektrum osob. Oproti znaleckému posudku stojí jako poměrně nekonkrétní a přepjatě jednostranné stanovisko Ministerstva vnitra, které dle soudu neposkytuje jednoznačnou odpověď na stěžejní otázku, proč by heslu o mnoha významech měl být autoritativně přisouzen jediný radikální smysl. Pracovník ministerstva navíc při jednání sdělil, že v kontextu říjnových útoků heslo vnímá spíše jako symbol odporu proti obyvatelům státu Izrael, nikoli jako antisemitský symbol.
53. Při jednání během otázek pokládaných znalci pracovník žalovaného poukazoval na to, že i z původně víceznačných symbolů se posléze mohou stát symboly s jedním dominujícím významem. K tomu ovšem ani dle znalce u sporného hesla dosud nedošlo. Soud nemá důvod na základě provedeného dokazování tento závěr zpochybnit. Nadále tak převládají různé významy hesla, přičemž v českém prostředí nelze určit, že by převládal jeho nenávistný, radikální či dokonce genocidní charakter. V tomto smyslu tedy nelze heslo ztotožňovat s jinými extremistickými symboly, u kterých v současnosti již extremistický charakter jednoznačně převládá (viz za všechny symbol hákového kříže). Pro okolnosti nynější kauzy soud jako „skutkově předčasnou“ vnímá i tiskovou zprávu Ministerstva vnitra ze dne 8. 12. 2023, dle níž může být použití hesla trestným činem. Soud zdůrazňuje, že ministerstvo není orgánem činným v trestním řízení a jeho vyjádření nemůže být bráno za relevantní pro trestněprávní aspekty hlásání hesla Tím však soud nikterak nepředjímá hodnocení hesla orgány činnými v trestním řízení v konkrétním případě.
54. Nad rámec právě uvedeného soud dodává, že jednoznačně extremistický význam hesla nelze dovodit ani z komparativního přehledu aktuálních rozhodnutí v zemích, která soud v krátkém čase dohledal.
55. Ve Spolkové republice Německo tamní soudy k heslu dosud nezaujaly jednotný postoj.
56. Znalec v jeho znaleckém posudku poukázal na rozsudek VG Berlín ze dne 11. 3. 2022, sp. zn. 10 K 266/19, z něhož je patrné, že tehdejšímu žalobci (cizinci) nemohl správní orgán zakázat účast na politických shromážděních, pokud mají souvislost s Lidovou frontou pro osvobození Palestiny. Neshromáždil totiž dostatek důkazů pro pečlivé posouzení konkrétní hrozby pro veřejnou bezpečnost a pořádek, a to mj. navzdory tomu, že ve videích svých projevů vyzýval posluchače, aby se přidali pokřikem „Palestina bude svobodná – od řeky k moři“.
57. V rozsudku VG Berlín ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 24 K 7/23, který řešil mj. správní vyhoštění cizince, soud uvedl, že heslo neobsahuje výzvu k násilí a teroru, ani nepopírá právo Izraele na existenci. Heslo, které se v palestinském hnutí celosvětově používá od 60. let, se v nedávné minulosti objevilo i na shromážděních v Berlíně, na nichž zazněly kriminální a pobuřující výroky
dav demonstrantů jako „Bomb Tel Aviv“, „Smrt, smrt Izrael“ nebo „S duší a krví tě vykupujeme, Aksá“. Na rozdíl od posledně zmíněných pobuřujících a násilných prohlášení neobsahuje slogan „Od řeky k moři, Palestina bude svobodná“ výslovnou výzvu k násilným akcím proti Izraeli (bod 35 citovaného rozsudku). V bodě 36 berlínský soud doplnil, že heslo vyjadřuje touhu po svobodné Palestině od řeky (Jordán) po Středozemní moře, tedy v oblasti, kde Izrael leží v jeho současných hranicích. Slogan jako takový však nic neříká o tom, jak má být tohoto – politicky značně kontroverzního – cíle dosaženo. V zásadě jsou myslitelné různé politické prostředky a cesty k dosažení tohoto abstraktního cíle, například prostřednictvím mezinárodních smluv, dvoustátního řešení, jednotného státu s rovnými občanskými právy pro Izraelce a Palestince nebo prostřednictvím ozbrojeného boje. Zda jsou zobrazené alternativní cesty politicky realistické, je irelevantní. V každém případě slogan jako takový neobsahuje přesvědčivou výzvu k ozbrojenému boji proti Izraeli. Pokud přesvědčivé důkazy nenaznačují opak heslo je výzvou ke svobodě a rovnosti, nikoli k násilí a ničení.
58. Odvolací soud VGH Baden-Württemberg rozhodnutím z 21. 10. 2023, sp. zn. 3 S 1669/23, vyslovil, že zákaz shromažďování není opodstatněný, pokud ohrožení veřejné bezpečnosti spočívá jen v tom, že jeho účastníci mohou provolávat antisemitská hesla, která by mohla vyvolat neklidný průběh shromáždění (zde mj. „Od řeky k moři,...“, „Izraelští vrazi dětí“). Shovívavější možností by bylo vydání podmínek, které zakážou skandování a zobrazování těchto sloganů, za předpokladu, že organizátor je ochoten projevy zastavit.
59. VG Hamburk rozhodnutím ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 4 E 4653/23, nepřiznal odkladný účinek proti obecnému zákazu propalestinských shromáždění. Věc se netýká přímo hesla. Soud odkázal zejména na nepokojný, agresivní průběh předcházejících propalestinských shromáždění čítajících stovky účastníků, které v posledních dnech musela policie buďto korigovat nebo rozhánět. Tentýž soud rozhodnutím ze dne 8. 12. 2023, sp. zn. 5 E 5290/23, přiznal odkladný účinek žalobě proti prodloužení obecného zákazu shromáždění na podporu Palestiny. Soud uvedl, že nelze zakazovat i jednostranně orientované shromáždění. Dodal, že v rámci shromáždění nelze apriorně očekávat, že by hesla provolávaná v rámci tzv. propalestinských shromáždění překročila hranice trestnosti, a to i s ohledem na vysoký stupeň společenské mobilizace a emocionalizace.
60. Rozhodnutím ze dne 17. 11. 2023, sp. zn. 1 L 1011/23, VG Münster přiznal odkladný účinek proti zákazu shromáždění. Uvedl, že samotné heslo nelze trestat, protože podle zjevného chápání nezaujatého a chápajícího publika je objektivně namířeno proti státu Izrael, ne však dostatečně konkrétně proti např. židovskému obyvatelstvu v Německu. Žalovaný v napadeném německém rozhodnutí neuvedl žádné zvláštní okolnosti související s používáním sloganu během minulých setkání, které by umožňovaly tento netrestní výklad jako vzdálený. Dodal také, že z napadeného rozhodnutí nelze dovodit, že by heslo – na rozdíl od případných spontánních shromáždění ve dnech 7. a 8. 10. 2023, tedy bezprostředně po útoku Hamásu, mělo být použito způsobem, který by nutně musel být chápán jako schvalování tohoto útoku. Dle soudu nebylo nerozumné, že žalobce heslo zamýšlel bez jakékoli souvislosti s Hamásem, ale spíše v rámci jiných jeho možných interpretací.
61. Nelze nezmínit ani rozhodnutí ze dne 2. 12. 2023, sp. zn. 2 B 1715/23, jímž VGH Hessen jako odvolací soud změnil rozhodnutí VG Frankfurt ze 1. 12. 2023, sp. zn. 5 L 3868/23, které původně přiznalo odkladný účinek žalobě proti nařízení Federální ministerstva vnitra o zákazu sdružení Hamás a zákazu použití jeho symbolů včetně hesla „Od řeky k moři“. Odvolací soud uvedl, že vždy je třeba postupovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu s ohledem na schopnosti nezaujatého a průměrně srozuměného publika. V případě nejednoznačných výroků je třeba před zákazem shromáždění použít výklad, který je pro toho, kdo činí prohlášení, příznivější. Třeba vzít v úvahu doprovodné okolnosti, a to zejména, pokud jde o shrnutí problému ve formě klíčového slova, tzv. „motta“ shromáždění (bod 13). Uvedl, že ve Frankfurtu nad Mohanem soud zrušil zákaz demonstrace, u níž pak byla porušena omezení a padali tam antisemitské výroky – takové, které po celém Německu v bezprostřední minulosti narušovaly veřejnou bezpečnost (bod 16). V bodě 17 pak uvedl , že svolavatel v oznámení poukazoval
na jeho protiizraelský postoj a vysvětloval, proč považuje vojenská opatření Izraele za genocidu. Použil hesla „Stop dětské vraždě“, „Izrael vrah dětí“. Soud následně v bodě 19 jeho rozhodnutí poukázal na nejednotnost dosavadní rozhodovací praxe a také na nařízení Spolkového ministerstva vnitra a vlasti ze dne 2. 11. 2023 (BAnz AT 02, 2023 B10), jímž zakázalo spolek „Hamás“. Podle čl. 3 tohoto nařízení je „zakázáno používat symboly Hamásu veřejně, na shromážděních“. Zákaz se týkal i hesla „Od řeky k moři“. Dle soudu je vyslovení hesla jako symbolu Hamásu zakázáno, a je tedy formálním porušením veřejné bezpečnosti. Zdůraznil však, že v probíhajícím zrychleném řízení nelze pro potřebu urychleně rozhodnout s konečnou platností posoudit, zda zákaz obecný hesla obstojí i v hmotněprávním přezkumu ve smyslu čl. 5 odst. 1 základního zákona.
63. Nelze opomenout ani Nizozemsko, kde Gerechtshof Amsterdam rozhodnutím ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. K22/230121, potvrdil rozhodnutí státního zástupce o nestíhání Thomase Hoflanda, propalestinského aktivistu, který na shromáždění v roce 2021 skandoval heslo.
64. Z výše uvedeného soud dovozuje, že také judikaturní praxe evropských správních soudů heslo nehodnotí jednotně, převažuje však názor, že nemůže být vnímáno natolik negativně, aby samo o sobě odůvodnilo restriktivní zásah do svobody projevu či práva shromažďovacího. Lze říci, že toliko VG Hamburk v rozhodnutí ze dne 1. 11. 2023, VGH Hessen a francouzské soudy akceptovaly restriktivní přístup k shromážděním, na nichž může zaznít i sporné heslo. Některé německé soudy však tak učinily toliko z důvodu zkušeností s předchozími shromážděními, která se vyznačovala nenávistným či až násilným charakterem, a francouzský soud poukázal na skutečnost, že se má shromáždění uskutečnit v místě, kde žije početná židovská komunita, takže lze seznat zvýšené riziko násilí. Žádný z justičních orgánů však nekonstatoval, že samo užití hesla (či jeho podpora) může být důvodem omezení základních práv a svobod. Soud tedy na základě všech shora uvedených skutečností dochází k závěru, že heslo může být vnímáno rozličně, nelze však tvrdit, že by jej bylo možno označit pouze a jen za nenávistný či až genocidní slogan. Uvedené platí obzvláště v českém prostředí, v němž nelze zaznamenat významné projevy radikálního pro-palestinského hnutí. Uvedeným soud nevylučuje, že některé osoby mohou heslo užívat v jeho radikálním pojetí. Pro tento závěr je však nezbytné přihlédnout ke všem okolnostem, za kterých je heslo pronášeno.
III.C. Kontext použití hesla
65. Jádrem sporu je otázka, zda účel žalobcem svolaného shromáždění směřoval k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, a tedy zda jej žalovaný mohl zakázat dle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb.
66. Z výše uvedeného je patrné, že shromažďovací právo lze omezit jen výjimečně, a to např. pokud demokratický stát musí bránit sebe sama i společnost, kterou reprezentuje, proti destruktivním útokům ze strany těch hnutí a jednotlivců, kteří popírají a zpochybňují základní demokratické
hodnoty. Nelze bez dalšího omezovat shromáždění jen proto, že jejich účelem je prezentovat výroky, které šokují či pobuřují část společnosti (část III.A. shora). Potřeba zamezit takovým výrokům navíc klesá při mnohoznačnosti vzývaného symbolu či hesla. V této věci soud zjistil, že heslo „From the River to the Sea, Palestine will be free“ nemá v angličtině ani v češtině dominantní význam, který by byl spojen s nutným vymýcením Izraele a Židů, jak uváděl žalovaný v napadeném rozhodnutí. Naopak stěžejní pro význam hesla je kontext jeho použití (část III.B. shora).
67. Soud zejména nesouhlasí s žalovaným, že význam hesla je natolik explicitní, že jeho zjevným účelem bylo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., resp. že jím žalobce rozněcoval nenávist a nesnášenlivost. Nebyl-li význam hesla jednoznačný, žalovaný nemohl mechanicky zakázat shromáždění, které zamýšlelo podpořit heslo v jeho nenásilném významu – za rovnost, svobodu a spravedlnost pro všechny lidi žijící od řeky Jordán ke Středozemnímu moři. V této souvislosti pracovník žalovaného u jednání sdělil, že žalovaný vnímal žalobcem svolané shromáždění na podporu hesla jako přímou podporu ukončení existence státu Izrael a genocidy Židů. Toto jeho sdělení o obsahu hesla ovšem jasně odporuje žalobcem ohlášenému účelu shromáždění. Pokud žalovaný měl za to, že heslo je natolik jednoznačné, jak v rozhodnutí tvrdil, bylo na místě, aby rozlišil deklarovaný (nenásilný) charakter hesla, na jedné straně, a na straně druhé, zastřený, resp. skutečný význam tohoto hesla (extrémistické pojetí hesla; k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 7/2008-116, č. 1953/2009 Sb. NSS). Ani toto ovšem žalovaný neučinil. Místo toho poněkud nesrozumitelně proměnil žalobcem deklarovaný účel shromáždění, navzdory jeho výslovné formulaci v oznámení, na čirý anti-izraelský a antisemitský záměr. Tím nepřípustně žalobci vtiskl znak podpory radikálního řešení, proti němuž se žalobce staví (srov. rozsudek ESLP ve věci Vajnai proti Maďarsku ze dne 8. 7. 2008, stížnost č. 33629/06, bod 54 a násl.).
68. Žalovaný jím identifikovaným jediným a jednoznačným významem hesla po útocích Hamásu z 7. 10. 2023 odůvodnil i to, že nemusel blíže zkoumat jiné aspekty kontextu zamýšleného vyjádření hesla. Soud tento pohled na heslo nesdílí (např. nález IV. ÚS 2011/10, bod 29; viz i shora odkazovanou judikaturu zejména německých soudů). Heslo nemá natolik explicitní význam, jaký má v dnešním středoevropském kontextu např. svastika či pozdrav „Na stráž!“, což u jednání vysvětlil i znalec. K mnohosti významů pěticípé rudé hvězdy a nutnosti znát kontext projeveného symbolu dlužno odkázat na již cit. rozsudek Vajnai proti Maďarsku. Soud míní, že žalovaný pochybil, pokud se pečlivě nezabýval všemi rozhodnými okolnostmi (referenčními kritérii), které vytvářely kontext použití hesla v ČR. Skutečnost, že Hamás, který v nedávné době spáchal v Izraeli zavrženíhodný teroristický útok, používá část hesla, jistě dotváří význam a kontext hesla. Nelze ovšem uzavřít, že Hamás nadobro „unesl“ heslo, resp. že heslo již po 7. 10. 2023 nemá a nemůže mít jiný význam, než je ten, v němž ho používá Hamás, případně také Islámský džihád, a to zejména za situace, v níž znalec spekuloval, zda se v ČR vůbec nějaký příznivec Hamásu nachází, či nikoliv. V řízení bylo dle soudu prokázáno, že jakkoli Hamás heslo v určité variantě zmiňuje ve své chartě, tak zároveň se nejedná o heslo, které by bylo dominantní v jeho propagandě. Nelze tedy říct, že by heslo bylo de facto nerozlučně spjato s Hamásem či islamistickým hnutím, takže by z jeho prezentace bylo možno bez dalšího dovozovat podporu radikálnímu řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Tímto se heslo odlišuje od jiných extremistických symbolů, u nichž je v současnosti toto sepětí jednoznačné (viz za všechny symbol hákového kříže či zdvižené pravice jako neoddiskutovatelné přihlášení se k nacistickému hnutí, včetně jeho nových podob).
69. Nadto soud nepřehlédl, že žalovaný, jehož pracovníci byli přítomni u předchozích propalestinských shromáždění, jejichž deklarovaný účelem nebyla přímá podpora hesla, nezasáhli proti skandování hesla na těchto shromážděních, jakkoli se tato předchozí shromáždění uskutečnila krátce po říjnovém útoku Hamásu. Žalovaný dle zákona č. 84/1990 Sb. nestanovil ani zákaz skandování hesla jako podmínku dalších obdobných shromáždění, jakkoli mohl toto skandování s ohledem na průběh předcházejících akcí očekávat. Naproti tomu žalobce, který svolal shromáždění až po téměř dvou měsících od útoku, zdůraznil, že jím svolané shromáždění
na podporu hesla nereaguje na útok Hamásu, ale v kontextu izraelsko-palestinských vztahů poukazuje na bezprostřední vojenskou reakci ze strany Izraele. Žalovaný měl ve své praxi zohlednit také tuto prodlevu mezi útokem a svolaným shromážděním, a to zejména za situace, pokud nezabránil tomu, aby účastníci předchozích shromáždění skandovali sporné heslo, respektive dříve nepřijal mírnější omezení shromažďovacího práva, která by vedla k zamezení jeho prezentace. Soud odkazuje na výše uvedené, že zákaz shromáždění má být nejzazším zásahem do shromažďovacího práva. Žalovaný nemohl svolané shromáždění zakázat shromáždění, aniž přihlédl k podobě předchozích shromáždění a k tomu, jak na ně jako orgán veřejné správy reagoval (viz též dále).
70. Žalovaný měl v řízení také hodnotit osobu svolavatele shromáždění, tzn. nynějšího žalobce (např. rozsudek 8 As 51/2007). Tomuto aspektu svolaného shromáždění pohříchu nevěnoval žádnou pozornost. Vždy je důležité z přesvědčivých zdrojů zjistit a pečlivě odůvodnit, zda osoba svolavatele může poskytnout záruku, že účel shromáždění nebude zneužit k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv osob. Soud zjistil, že žalobce se dosud neprojevoval jako extrémista. Ani dle vyjádření zástupce Ministerstva vnitra, ani dle znalce není žalobce svázán s radikálním prostředím. Již jen proto měl žalovaný, pokud by si zjistil potřebné informace o žalobci, pochybovat o tom, zda žalobce heslo mínil právě v jeho násilné konotaci. Naproti tomu pro posouzení kontextu shromáždění není samo o sobě rozhodující hledisko osob, které může účel shromáždění urážet, šokovat či pobuřovat, to vše při zachování pluralismu, tolerance a otevřené mysli demokratické společnosti (rozsudky ESLP ve věcech Vajnai proti Maďarsku, bod 57; Gül proti Turecku ze dne 8. 6. 2010, stížnost č. 4870/02, bod 41).
71. Dále žalovaný neměl opomenout ani význam místa, na které žalobce svolal shromáždění na podporu hesla. Shromáždění se mělo konat před budovou Ministerstva vnitra v Praze - Holešovicích, tzn. před sídlem orgánu veřejné správy, který oznámil změnu v přístupu k heslu (viz tisková zpráva, bod 20 shora). Z ničeho neplyne, že by právě toto místo bylo nevhodné pro prezentaci hesla, resp. že by mohlo shromáždění v Holešovicích bezprostředně ohrozit židovskou komunitu (srov. např. francouzskou judikaturu cit. v bodě 62 shora; srov. také rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2022, č. j. 7 As 214/2022-39, bod 20, k shromáždění organizovanému na veřejném prostranství v bezprostřední blízkosti Velvyslanectví Izraele). Hrozba není dána ani samotnou povahou místa (obecně srov. rozsudek NSS ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 30/2009-70, bod 41). Dochází-li k shromážděním poblíž sídel orgánů veřejné správy, kde není obecně zakázáno konat shromáždění (např. příloha k zákonu č. 84/1990 Sb.; § 25 zákona č. 182/1993 Sb.), nelze bez dalšího předpokládat, že jde o nevhodně zvolené místo shromáždění (§ 8 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb.), respektive o místo, z něhož by bylo možno dovozovat snahu o rozdmýchávání nenávistných nálad
72. Konečně měl žalovaný zohlednit, že předchozí propalestinská shromáždění, která svolaly jiné osoby, proběhla v klidné bezproblémové atmosféře. Neradikalizovala se, jakkoli na některých z nich účastníci heslo skandovali. Nedošlo k poškození majetku, k ohrožení veřejné bezpečnosti a tato shromáždění žalovaný ani nerozpustil. To dle soudu svědčí spíše o umírněném způsobu projevu hesla. Žalovaný nesdělil, že by osoby na těchto předcházejících shromážděních nerespektovaly jeho případné pokyny sloužící k zajištění účelu shromáždění dle § 8 odst. 4 zákona č. 84/1990 Sb. Pokud by byla v nedávné době obdobná shromáždění rozpuštěna (§ 12 odst. 3 či odst. 5 téhož zákona), mohl by při dalších zvláštních pochybnostech obstát i preventivní zákaz žalobcem svolaného shromáždění. K tomu ovšem nedošlo. Stejně také soud v řízení nezjistil, že by účastníci předchozích shromáždění byli za své projevy jakkoli postiženi (v rovině trestněprávní či přestupkové). Nelze přehlížet, že i znalec u jednání sdělil, že v ČR v praxi neexistuje extrémistická scéna v takové formě a kvalitě, jako v jiných státech západní Evropy, kde na některých shromážděních mělo dojít také ke skandování hesla v jeho radikálním významu. V ČR se k podporovatelům hesla řadí i uskupení, které používají nenásilné metody řešení sporů.
73. Pokud by si žalovaný byl vědom shora uvedených východisek, na základě právě vyjmenovaných referenčních kritérií by dle soudu nemohl shledat důvod pro zákaz shromáždění. I v takové
situace by mu ovšem nic nebránilo, aby stanovil podmínky pro konání shromáždění, udělil pokyny k zajištění jeho průběhu či v případě potřeby rozpustil probíhající shromáždění, naznal-li by, že shromáždění neprobíhá v souladu s ohlášeným záměrem, tzn. že heslo není hlásáno v jeho umírněném významu, ale v radikálním kontextu, jak se k němu hlásí některé extremistické či teroristické organizace (srov. rozsudek 7 As 214/2022, bod 21).
74. Soud konečně konstatuje, že si je vědom, že demokratický stát musí být připraven hájit práva ohrožených skupin obyvatel, a že jejich ochrana je pro demokracii natolik klíčová, že jí musí ustoupit též výkon politických práv, a to jak svobody projevu, tak práva shromažďovacího. ESLP dokonce zdůrazňuje až povinnost státu zasáhnout vůči nenávistným shromážděním založeným na náboženské (rozsudek ve věci Karaahmed proti Bulharsku ze dne 24. 2. 2015, stížnost č. 30587/13,) či národnostní zášti (rozsudek ve věci Vóna proti Maďarsku ze dne 9. 7. 2013, stížnost č. 35943/10). V některých případech tak může být stěžejní charakter „ohroženého publika“. Tehdy převáží nutnost zostřené ochrany dotčené komunity, vůči které míří ohlášené shromáždění, nad výkonem práva shromažďovacího. V tomto kontextu soud nikterak nepopírá, že heslo může být negativně vnímáno židovskou komunitou, a to obzvláště v kontextu teroristické akce ze dne 7. 10. 2023. Soud však neshledal, že v případě, kdy shromáždění bylo svoláno mimo místa spjatá se židovskou komunitou, by mohlo nastat takové dotčení této skupiny obyvatel, aby byl ospravedlněn preventivní zásah do shromažďovacího práva. Naopak převážila nutnost respektovat též názory, které některé osoby šokují či uráží, jestliže jejich projevení nepřekročí v demokracii akceptovatelnou míru, což nastalo v nyní projednávané věci.
75. Soud tedy uzavírá, že žalovaný napadeným rozhodnutím porušil právo žalobce se pokojně shromažďovat (čl. 19 Listiny), neboť nedůvodně zakázal jím řádně ohlášené shromáždění. Již jen proto soud nepovažoval za účelné detailně odpovídat na další dílčí žalobní námitky.
IV. Závěr a náklady řízení
76. Soud proto napadené rozhodnutí § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil (výrok I). Současně věc nevracel žalovanému k dalšímu řízení, jelikož žalobce (svolavatel) je po zrušení rozhodnutí úřadu oprávněn shromáždění uspořádat v souladu s oznámením, a to tak, aby se uskutečnilo do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (§ 11 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb.). Žalobce musí vyrozumět žalovaného o dni konání shromáždění nejpozději 1 pracovní den před jeho konáním.
77. Žalobce měl ve věci plný procesní úspěch. Soud mu proto přiznal náhradu důvodně vynaložených nákladů soudního řízení, k jejichž náhradě soud žalovaného zavázal (výrok II; § 60 odst. 1 s. ř. s.). Náklady řízení tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč a náklady na zastoupení za šest úkonů právní služby, a to převzetí zastoupení, sepsání žaloby a vyjádření ze dne 17. 12. 2023 a účasti na soudním jednání v délce přesahující 4 hodiny [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu], včetně šesti režijních paušálů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud nepovažoval za samostatný úkon doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2023, jelikož žalobci nic nebránilo v tom, aby obsah tohoto podání vtáhl do žaloby ze dne 13. 12. 2023. Konečná výše náhrady nákladů je tedy 23 400 Kč.
78. Všechny tyto náklady řízení podle obsahu spisu žalobci prokazatelně vznikly a jedná se o náklady nezbytně nutné k uplatnění práv. Soud tedy žalovaného k jejich zaplacení zavázal, a to k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), ve spojení s § 64 s. ř. s. Lhůtu soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
79. Soud naproti tomu nepožadoval po žalovaném náhradu nákladů řízení, které soudu vznikly v důsledku provedení znaleckého posudku. Žalovaný je totiž osvobozen od soudních poplatků (§ 60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Nesplní-li povinný (žalovaný) dobrovolně, co mu ukládá výrok II vykonatelného rozhodnutí, může oprávněný (žalobkyně) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Praha 18. prosince 2023
JUDr. PhDr. Štěpán Výborný, Ph.D., v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.
[1] Prohlášení iniciativy Ne našim jménem. Dostupné dne 18. 12. 2023 [online] z: https://ism-czech.org/2023/11/08/from-the-river-to-the-sea-palestine-will-be-free-prohlaseni-k-heslu-od-reky-k-mori-bude-palestina-svobodna/#more-10489.
[2] Kelley, R. "From the River to the Sea to Every Mountain Top: Solidarity as Worldmaking". Journal of Palestine Studies. Washington, D.C.: Taylor & Francis. vydání č. 48 (čtvrté číslo). s. 69-91.
[3] Tisková zpráva Ministerstva vnitra. Dostupné dne 18. 12. 2023 [online] z: https://www.mvcr.cz/clanek/pouziti-hesla-from-the-river-to-the-sea-muze-byt-za-urcitych-okolnosti-trestnym-cinem.aspx.
[4] Kelley, R. "From the River to the Sea to Every Mountain Top: Solidarity as Worldmaking". Journal of Palestine Studies. Washington, D.C.: Taylor & Francis. vydání č. 48 (čtvrté číslo). s. 69-91.
[5] Článek ze zpravodajského kanálu Al-Jazeera. Dostupné dne 18. 12. 2023 [online] z: https://www.aljazeera.net/opinions/2004/10/3/%D8%B6%D9%88%D8%A7%D8%A8%D8%B7-%D9%81%D9%8A-%D9%81%D9%82%D9%87-%D8%A7%D9%84%D8%AA%D8%AD%D8%B1%D9%8A%D8%B1-%D8%B9%D9%86%D8%AF-%D8%AD%D8%B1%D9%83%D8%A9-%D8%AD%D9%85%D8%A7%D8%B3-2.