č.j. 55 Af 33/2022-205
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Petra Pospíšila a Jana Jiráska v právní věci
žalobce: Technické služby města Chomutova, příspěvková organizace, IČO 00079065
sídlem náměstí 1. Máje 89/21, 430 01 Chomutov
zastoupený advokátem JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem, Ph.D.
sídlem Čápkova 47/44, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno
o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 10. 2022, č. j. ÚOHS-34190/2022/161, sp. zn. ÚOHS-R0118/2022/VZ
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Shora označeným rozhodnutím předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „předseda Úřadu“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2022, č. j. ÚOHS-27023/2022/500, sp. zn. ÚOHS-S0269/2022/VZ. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí žalovaný shledal, že se žalobce dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 téhož zákona, pokud v období od 1. 1. 2017 do 13. 1. 2022 zadal veřejné zakázky, jejichž předmětem byla dodávka pohonných hmot v celkové výši 24 395 812 Kč bez DPH, bez provedení zadávacího řízení nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 citovaného zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a to prostřednictvím realizace v rozhodnutí blíže specifikovaných dodávek od dodavatelů G7, a. s., OMA CZ, a. s., OMV Česká republika, s. r. o., a PETRO-NOVA s. r. o. Výrokem II. daného rozhodnutí žalovaný uložil žalobci za spáchání přestupku pokutu ve výši 600 000 Kč. Dále pak žalobci uložil povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč (výrok III.).
2. Předmětem sporu byla otázka, zda žalobce byl oprávněn použít výjimku zakotvenou v § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
3. Ve včas podané žalobě žalobce v prvé řadě namítl, že předmětné pohonné hmoty nakoupil postupem podle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, který za veřejné zakázky podle odst. 1 téhož paragrafu nepovažuje zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb. V daném případě se jednalo o nákupy aktuálních potřeb, které se navzájem mezi sebou nesčítají. Nákup pohonných hmot v režimu dle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek předpokládá i důvodová zpráva k zákonu.
4. Žalobce jako zadavatel tak v dobré víře ve znění § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek prováděl opakovaně výběr dodavatele, vždy provedl výběrové řízení na dodavatele pohonných hmot a ušetřil poměrně velké množství finančních prostředků. Nakupoval motorovou naftu, jejíž jednotková cena je proměnlivá, a zároveň je dána velká aktuálnost poptávky. V jednotlivých výběrových řízeních vždy vybral dodavatele s nejlepší nabídkou, o čemž svědčí i skutečnost, že mu v rozhodném období nedodával naftu pouze jeden dodavatel.
5. V reakci na výtky žalovaného se žalobce pokusil o zavedení dynamického nákupního systému. Do něj se mu přihlásil dva dodavatelé, v rámci výzvy k podání nabídky ke konkrétnímu plnění ji však nikdo nepodal. Žalovaným doporučované postupy tedy zatím nenesou žádný výsledek. Jde opravdu o specifické plnění.
6. Žalobce dále poukázal na návrh novely zákona o zadávání veřejných zakázek, který byl v době podání žaloby v procesu druhého čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (sněmovní tisk č. 249). V tomto ohledu citoval jak z návrhu zákona, tak z důvodové zprávy k němu, podle níž je z důvodu správné transpozice evropských zadávacích směrnic nutné omezit aplikaci výjimky podle odstavce 3 pouze na podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu. K tomu žalobce dodal, že doposud účinný § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek nestanoví žádné omezení rozsahu nákupu, ani podmínku, že by dané plnění mělo být předvídatelné. Postačuje tedy pouze splnit podmínky aktuálnosti potřeb a změny jednotkové ceny. Z toho lze dovodit, že žalovaný posoudil kritérium pro aplikaci § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, které v něm není uvedeno. Žalovaný se podrobně nezabýval skutečností, že u motorové nafty se kvůli intenzivním změnám ceny a aktuálnosti rozsahu poptávky jedná o specifickou situaci.
7. Žalobce uvedl, že neměl v úmyslu porušovat zákon a nakupoval vždy za nejnižší cenu na trhu. Pokusil se též neúspěšně vysoutěžit komoditu v dynamickém nákupním systému. Rovněž vycházel z důvodové zprávy k zákonu. Aplikované ustanovení podléhá výkladu, který je však nejednoznačný a názory k němu se různí. To by mělo soud vést minimálně k moderaci uložené pokuty. Ta je přitom neopodstatněná, jedná se o celkovou částku, kterou žalobce ušetřil v rámci výběrových řízení.
8. Soud by se též měl zabývat okolnostmi vylučujícími protiprávnost přestupku, jakož i okolnostmi, které mají vliv na výši pokuty, jejíž výši žalovaný dostatečně neodůvodnil. Pro trestnost jednání musí být naplněna i materiální stránka deliktu. Chybí-li znak protiprávnosti, nelze odpovědnost za přestupek vyvozovat. Okolnostmi vylučujícími protiprávnost jsou mj. krajní nouze nebo nutná obrana. Jako relevantní okolnost by měla být brána v potaz i celková doba mezi deliktním jednáním a okamžikem uložení trestu.
9. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí předsedy Úřadu, jakož i rozhodnutí žalovaného zrušil. Pro případ, že by soud tomuto návrhu nevyhověl, žalobce navrhl, aby případně uloženou pokutu snížil na částku 50 000 Kč.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
10. Ve vyjádření k žalobě ze dne 21. 12. 2022 žalovaný uvedl, že v daném případě žalobce nemohl aplikovat výjimku podle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalovaný přitom neposuzoval kritérium, které zákon nestanoví, konkrétně skutečnost, zda žalobcem pořizované plnění bylo předvídatelné. Citované ustanovení vymezuje kritéria své aplikace tak, že se má jednat o zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové dodávky opakovaně podle svých aktuálních potřeb. Žalovaný při výkladu ustanovení vycházel z komentářové literatury, ze které plyne, že uvedené pravidlo se týká pořizování dodávek a služeb, které by sice s ohledem na jejich opakovanost mohly být teoreticky považovány za pravidelné veřejné zakázky, avšak s ohledem na jejich zvláštní povahu a nahodilost jejich pořizování se za pravidelné nepovažují, a není proto pro ně třeba stanovit předpokládanou hodnotu. Žalovaný rovněž odkázal na komentářovou literaturu k dřívějšímu § 13 odst. 8 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Dovodil přitom, že pokud zadavatel odebírá pohonné hmoty do svých cisteren a z nich pak tankují služební vozidla, nelze výjimku použít. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí ze dne 21. 8. 2017, č. j. R0100/2017/VZ-24073/2017/321/Edy/ZSř, v němž dospěl k závěru, že výjimku nesčítat lze aplikovat zásadně v situaci, kdy se jedná o aktuální potřebu, kterou nebylo možno objektivně předvídat nebo případně naplánovat, určenou k okamžité spotřebě, nikoliv do zásoby a kdy se jedná o plnění nižší hodnoty, jehož jednotková cena je proměnlivá.
11. Na základě výše uvedeného žalovaný shledal, že výjimku podle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek lze aplikovat na dodávky, které jsou sice pořizovány opakovaně, ale nikoliv pravidelně za účelem naplnění stabilní spotřeby. Samotné opakování dodávek tedy nečiní rozlišovací znak mezi dodávkami pravidelné povahy dle § 19 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek a výjimkou z těchto dodávek dle odstavce třetího. Podmínka pořizování dle „aktuálních potřeb“ pak znamená, že tato potřeba má vzniknout nepředvídatelně (aktuálně) v okamžiku, kdy je nutno ji uspokojit. Rozlišovací znakem je tedy předvídatelnost či očekávatelnost dodávek oproti jejich nahodilosti, byť i tyto jsou opakovány. Výjimku dle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek lze použít pouze tehdy, kdy se jedná o o dodávky sice opakované, ale svou povahou nahodilé, tedy ne v konkrétnějších obrysech předvídatelné. K její aplikaci výjimky je přitom třeba přistupovat restriktivně, neboť její bezbřehé uplatňování by mohlo vést k tomu, že by veřejné zakázky značného rozsahu byly zadávány mimo zadávací řízení a docházelo by k maření smyslu samotného institutu zadávacího řízení. Žalovaný přihlédl k specifikům předmětu plnění a k účelu, za jakým je žalobce pořizuje.
12. Tvrzení žalobce, že se pokusil zavést dynamický nákupní systém, je pro věc irelevantní. Ostatně k tomuto kroku žalobce přistoupil až v září 2022, tedy nikoli v průběhu vymezeného období, v němž docházelo k deliktnímu jednání.
13. Odkaz na návrh nového znění § 19 odst. 3 ZVZ nemá vliv na nyní posuzovaný případ, neboť jím dojde pouze k vyloučení možnosti aplikovat předmětnou výjimku u nadlimitních veřejných zakázek. Pro věc je naopak zásadní limit pro zakázky malého rozsahu.
14. Výše uložené pokuty pak byla rozsáhle odůvodněna. Ve věci bylo možné uložit žalobci pokutu ve výši 2 951 892 Kč. Uložená pokuta dosahuje zhruba pětiny této sazby. Při stanovení její výše žalovaný přihlédl k ekonomické situaci žalobce a neshledal, že by byla likvidační. Není dán ani žádný důvod, který by měl soud vést ke snížení pokuty. Vzhledem k tomu žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
IV. Posouzení věci
15. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí předsedy Úřadu, jakož i rozhodnutí žalovaného včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.
16. Žalovaný shledal, že se žalobce dopustil deliktního jednání tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, pokud v období od 1. 1. 2017 do 13. 1. 2022 zadal veřejné zakázky, jejichž předmětem byla dodávka pohonných hmot v celkové výši 24 395 812 Kč bez DPH (29 518 932,52 Kč včetně DPH), bez provedení zadávacího řízení nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a to prostřednictvím realizace 41 dodávek od čtyř dodavatelů.
17. Pro posouzení věci je určující, zda předmětné dodávky byly veřejnými zakázkami pravidelné povahy ve smyslu § 19 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, u kterých bylo nutno předpokládanou hodnotu veřejné zakázky stanovit součtem plnění za předcházejících 12 měsíců, nebo zda bylo možné na pořizování dodávek uplatnit výjimku podle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. Pokud by výjimka mohla být uplatněna, nemusel by žalobce zakázky zadávat v zadávacím řízení podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a přestupku by se nedopustil.
18. Obecně podle § 2 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li v zákoně stanoveno jinak. Smyslem tohoto ustanovení je zajištění zdravého soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek s cílem dosáhnout transparentnosti při vynakládání veřejných prostředků. Zadavatel má proto zpravidla povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení až na zákonem stanovené výjimky.
19. Na základě § 16 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, dle které se odvíjí režim, v němž bude zadávání veřejné zakázky probíhat. V případě veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se předpokládaná hodnota stanoví podle § 19 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle písmene a).
20. Podle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 15. 7. 2023, se za veřejné zakázky podle odstavce 1 nepovažují veřejné zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb. Po novelizaci provedené zákonem č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zní citované ustanovení s účinností od 16. 7. 2023 tak, že za veřejné zakázky podle odstavce 1 se nepovažují veřejné zakázky, a) u kterých je jednotková cena jejich předmětu v době podle odstavce 1 písm. a) proměnlivá, b) kterými zadavatel pořizuje dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb a c) jejichž předpokládaná hodnota určená postupem podle odstavce 1 a 2 nedosahuje limitu podle § 25. Novelizací tedy došlo v zásadě toliko k tomu, že výjimku dle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek nadále nelze využívat ve vztahu k nadlimitním veřejným zakázkám.
21. Ohledně výkladu § 19 odst. 1, 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, jakož i ve vztahu k subsumpci zjištěných skutkových okolností pod interpretovanou normu se soud ztotožnil se závěry správního orgánu.
22. Ustanovení § 19 zákona o zadávání veřejných zakázek reguluje stanovení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy, tedy veřejných zakázek, jejichž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby. Výjimka zakotvená v § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek se pak týká veřejných zakázek s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zároveň jej zadavatel pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb. Předpokládanou hodnotu takových veřejných zakázek není třeba stanovit způsobem dle § 19 odst. 1, 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Smyslem tohoto ustanovení je snížit náročnost stanovení předpokládané hodnoty u veřejných zakázek s průběžně kolísající pořizovací cenou předmětu plnění, který navíc není pořizován pravidelně či trvale, ale toliko opakovaně podle aktuálních potřeb zadavatele (tedy nahodileji než pravidelně). Jak uvádí komentářová literatura (Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 150), „[u]vedené pravidlo se týká pořizování dodávek a služeb, které by sice s ohledem na jejich opakovanost mohly být teoreticky považovány za veřejné zakázky pravidelné povahy, ale s ohledem na jejich zvláštní povahu a nahodilost jejich pořizování se dle zákona za veřejné zakázky pravidelné povahy nepovažují, a není proto třeba pro tyto stanovit předpokládanou hodnotu podle pravidel uvedených v § 19 odst. 1.“
23. Z uvedeného lze dovodit, že veřejné zakázky, na které je možno aplikovat předmětnou výjimku, musí vznikat do jisté míry nepředvídatelně či nahodile, totiž podle aktuální potřeby zadavatele. Není tedy od věci, že žalovaný výklad tohoto ustanovení provedl hodnocením nahodilosti a předvídatelnosti potřeby zadavatele, neboť takový postup logicky vyplývá ze samotného znění daného ustanovení, a to z formulace „podle svých aktuálních potřeb“. Platí tedy, že některé opakované zakázky by mohly být považovány za pravidelné, avšak s ohledem na jejich nahodilost se za veřejné zakázky nepovažují. Žalovaný tudíž postupoval v souladu se zákonem, pokud se zabýval problematikou pravidelnosti nákupů, jejich charakteru a souvislostí s činností zadavatele.
24. Výjimku podle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek je vzhledem k její povaze třeba vykládat restriktivně a vždy s ohledem na okolnosti jednotlivého případu. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že pořizovaná plnění nesplňovala zákonnou podmínku aktuálnosti potřeb ve smyslu § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalobce totiž pořizoval taková plnění, která svým charakterem nesplňovala podmínku aktuální potřeby. Zadavatel mohl v dostatečném předstihu a rozsahu předpokládat budoucí potřebu nákupu pohonných hmot k zajištění výkonu svých hlavních a pravidelných činností (údržba komunikací či veřejné zeleně), neboť je pořizoval každý či každý druhý měsíc do své vlastní čerpací stanice, z níž poté byla čerpána do jednotlivých služebních vozidel žalobce. Pohonné hmoty tak žalobce pořizoval předvídatelně (pravidelně podle plánu do zásoby) a nikoliv nahodile podle aktuální potřeby.
25. V této souvislosti samozřejmě nutno dát žalobci za pravdu v tom, že důvodová zpráva k zákonu o zadávání veřejných zakázek ve vztahu k § 19 odst. 3 výslovně uvádí nakupování pohonných hmot coby příklad, na nějž předmětná výjimka dopadá („V § 19 odst. 3 je stanoveno zvláštní pravidlo pro veřejné zakázky, jejichž cena je v průběhu účetního období proměnlivá, která vychází z úpravy § 13 odst. 8 dosavadního zákona o veřejných zakázkách. Taková plnění není nutné sčítat za 12 měsíců. Může jít například o případy nakupování potravin, pohonných hmot nebo letenek, pokud jsou nakupovány nikoliv prostřednictvím dlouhodobých smluv, ale opakovaně podle aktuálních potřeb zadavatele a zadavatel opakovaně provádí výběr dodavatele.“). Jak je však z citace jasně patrné, nečiní tak bezvýjimečně. V tomto ohledu nelze pominout ani komentářovou literaturu. Jak uvádí Dvořák, D., Machurek, T., Novotný P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 122-123, „[b]ude-li zadavatel pořizovat pohonné hmoty pro své automobily v takovém množství, že hodnota těchto dodávek za období dle odst. 19 odst. 1 bude vyšší než 2 mil. Kč bez DPH, musí zohlednit i další okolnosti takového pořizování. Pokud bude mít zadavatel princip čerpání pohonných hmot založen (například na základě interního předpisu) na tom, že bude v rámci svého areálu mít nádrž na pohonné hmoty, ze které budou uživatelé automobilů (zaměstnanci zadavatele) povinně tankovat před opuštěním areálu, nebude se dle našeho názoru jednat o nahodilé nákupy, jelikož bude zřejmě reálné uzavření smlouvy (ať již například ve formě rámcové dohody) s dodavatelem na delší období.“ Obdobný výklad byl přitom zastáván již k předchozí obdobné právní úpravě, tedy k § 13 odst. 8 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách: „[p]okud zadavatel, dopravní podnik, policie odebírá pohonné hmoty do svých cisteren a z nich pak tankují jejich dopravní prostředky a osobní automobily, měl by zadavatel v takovém případě postupovat standardním zadávacím řízením a stanovit předpokládanou cenu nikoliv podle druhé věty odst. 8, ale podle první věty odst. 8, tedy sečíst veškeré dodávky minimálně za jedno účetní období a takovou veřejnou zakázku zadat kupř. otevřeným řízením (zde by bylo vhodné doporučit uzavření rámcové smlouvy).“ [in Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 176].
26. V nyní projednávané věci žalobce pořizoval pohonné hmoty pravidelně a kontinuálně do svých čerpacích stanic. Jednalo se tak o plnění, která mohl předvídat, případně naplánovat předem s ohledem na jejich pravidelné pořizování v předchozích letech. Žalovaný správně vycházel z názoru, že za situace, kdy má zadavatel princip čerpání pohonných hmot založen na tom, že má v rámci svého areálu nádrž na pohonné hmoty, ze které uživatelé automobilů (zaměstnanci zadavatele) povinně tankují před opuštěním areálu, nejedná se o nahodilé nákupy. Je zřejmé, že žalobce zná kapacitu své interní čerpací stanice a může tak předpokládat, kdy a v jakém množství bude nutné provést nákup pohonných hmot za účelem zajištění výkonu jeho činnosti. V dané věci tak nebyla splněna podmínka pro aplikaci § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek.
27. Podmínky pro aplikaci §19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek je potřeba splnit současně, proto se žalovaný nemusel podrobněji zabývat otázkou proměnlivosti ceny.
28. Nedůvodná je rovněž námitka, jíž žalobce poukázal na novelizaci § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. V době rozhodování soudu již předmětná novela nabyla účinnosti, avšak soud neshledal relevanci této změny na nyní projednávaný případ. Jak uvedeno již výše, novelizací došlo v zásadě toliko k tomu, že výjimku dle § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek nadále nelze využívat ve vztahu k nadlimitním veřejným zakázkám. Touto novou podmínkou tedy byla právní úprava zpřísněna. V daném případě se navíc v žádné z veřejných zakázek nejednalo o veřejnou zakázku nadlimitní (srov. např. body 30.–32. rozhodnutí předsedy Úřadu).
29. Soud též shledal, že skutkový stav byl správními orgány zjištěn dostatečně (v tomto ohledu ostatně žalobce ani v žalobě neuvedl žádnou podrobnější argumentaci). Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost neprováděl žalobcem navržený důkaz výslechem účastníků či „důkazy uplatněnými v rozkladu a ve správním řízení v I. stupni“. Správními spisy se pak dokazování neprovádí, stejně tak textem důvodových zpráv a rozhodnutí správních soudů.
30. Pokud žalobce uvedl, že se v reakci na výtky žalovaného neúspěšně pokusil zavést dynamický nákupní systém, není tato skutečnost z logiky věci nikterak relevantní pro posouzení spáchání přestupku, ke kterému došlo v době, kdy dynamický nákupní systém zaveden nebyl.
31. Z hlediska žalobcovy viny pak soud odmítl též argumentaci, že žalobce svým výběrem dodavatelů pohonných hmot mimo zadávací řízení ušetřil finanční prostředky. To totiž nic nemění na skutečnosti, že postup žalobce byl v rozporu se zákonem a nelze s jistotou ani potvrdit, že by žalobcův postup byl ekonomicky výhodnější. Navíc smyslem zadávacího řízení je zajistit transparentní férovou soutěž v mezích zákona, nikoliv pouze zajistit hospodárné nakládání s veřejnými finančními prostředky bez ohledu na postup výběru dodavatele.
32. Co se týče návrhu na moderaci uložené pokuty, podle § 78 odst. 2 s. ř. s. soud může, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle §78 odst. 1 s. ř. s., od trestu za správní delikt upustit nebo jej v mezích zákonem dovolených snížit, pokud byl trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši. Tak tomu v dané věci nebylo. Jak plyne ze správního spisu, horní hranice pro uložení pokuty činila částku 2 951 893 Kč (10 % z celkové ceny zakázek), přičemž žalobci byla uložena pokuta ve výši 600 000 Kč, tedy ve výši 20,33 % sazby. Při určení výše pokuty správní orgány hodnotily závažnost chráněného zájmu, který byl ohrožen spácháním přestupku. Žalovaný rovněž podrobně popsal ekonomickou situaci žalobce a srozumitelně uvedl, že žalobce měl dle plánů hospodaření hospodařit s výnosy v hodnotě 186 791 000 Kč. Proti možnému likvidačnímu dopadu žalobce ostatně nic nenamítal, pouze uvedl, že je pokuta nepřiměřená a tuto částku vlastně v konečném důsledku ušetřil, a dále odkazoval na materiální stránku přestupku a okolnosti vylučující protiprávnost. Soudu se nejeví uložená pokuta jako nepřiměřená (tím méně pak zjevně nepřiměřená) s ohledem na poměr pokuty k výnosům žalobce a považuje odůvodnění její výše žalovaným za dostatečné. Uložená pokuta zohledňuje možné důsledky protiprávního jednání a ohrožovací charakter přestupku. Žalobce se dopustil ohrožovacího přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť zadal veřejnou zakázku mimo zadávací řízení, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. I když neměl v úmyslu porušovat zákon, k naplnění skutkové podstaty takového přestupku postačí hrozba negativních následků a objektivní odpovědnost. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2015, čj. 8 As 50/2015-39 k ohrožovacím deliktům uvedl, že „ohrožovací následek znamená vyvolání stavu, který představuje pro objekt přestupku (tedy pro určitý zájem společnosti chráněný zákonem) hrozbu jeho poruchy neboli stav nebezpečí.“ To, že k takovému následku nedošlo, nelze zohlednit ani jako polehčující okolnost (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 As 284/2018-32). Zadání veřejných zakázek neproběhlo zákonem předvídaným způsobem a byl tak porušen veřejný zájem spočívající v zachování efektivní hospodářské soutěže. Při zohlednění počtu dílčích útoků a důležitosti zájmu na zachování nosného principu zákona o zadávání veřejných zakázek, tj. zadávat veřejné zakázky zákonem aprobovaným způsobem, nelze přisvědčit žalobci, že by materiální stránka přestupku nebyla naplněna. Soud rovněž neshledal žádné okolnosti vylučující protiprávnost. V tomto ohledu ostatně žalobce ani nic bližšího netvrdil. Jako relevantní okolnost pak v daném případě správního trestání nemohla být brána v potaz ani celková doba mezi deliktním jednáním a okamžikem uložení trestu (přitom i kdyby se ve správním trestání doba řízení v tomto smyslu zohledňovala, nebyla by tato námitka důvodná, neboť deliktního jednání se žalobce dopouštěl ještě v lednu 2022 a rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu bylo vydáno již v říjnu téhož roku).
V. Závěr a náklady řízení
33. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž soud musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 30. listopadu 2023
JUDr. Zuzana Bystřická v. r.
předsedkyně senátu