[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

žalobkyně:  M. K., narozená X

 bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

 se sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2022, č. j. X, o invalidním důchodu

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 7. 2022, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2022, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 16. 3. 2022 zamítla žalovaná žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 28. 2. 2022 není žalobkyně invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 20 %.

Žaloba

2. V žalobě uvedla, že rozhodnutí žalované obsahuje nejasnosti, nepravdy, nesrovnalosti a nepřesnosti v posouzení jejího zdravotního stavu. Žalobkyně dále uvedla, že od roku 1984 má silné astma a celoroční alergickou rýmu, na které užívá léky. Tyto léky mají řadu nežádoucích účinků, které žalobkyni způsobují další zdravotní komplikace, např. řídnutí kostí. Často trpí migrénami, motáním hlavy a svalovými křečemi.

3. Žalobkyně dále uvedla, že v roce 2019 měla pracovní úraz, následkem kterého si zlomila dva obratle. V době, kdy pobírala dávky nemocenského pojištění, jí bylo přiznáno snížení pracovní schopnosti o 20 %, přičemž jí bylo u komise sděleno, že pokud by doložila lékařské zprávy týkající se astmatu a alergie dosáhla by na uznání invalidního důchodu nejnižšího stupně. Dle napadeného rozhodnutí se však zdravotní problémy nesčítají a posuzuje se pouze jedno omezení. Podle posudkového lékaře se tyto nemoci mohou sloučit a žalobkyně by tak dosáhla na pokles pracovní schopnosti o 35 %.

4. Konstatovala, že i když nadále trpí bolestmi zad a obtížemi spojenými s pracovním úrazem, našla si zaměstnání, neboť vyčerpala své finanční úspory. Do zaměstnání nastoupila 24. 8. 2022, avšak od 15. 9. 2022 je v pracovní neschopnosti, neboť z důvodu oslabeného organismu onemocněla virózou. Dne 19. 9. 2022 navštívila MUDr. M., který ji poslal na rentgen zad a pánve, z něhož je zřejmá pokročilá osteochordosa L5 se spondyloliytezou o 4 mm a spondyloliosou, hypertrofický příčný výběžek L5 tvořící neoartrosu s křížovou kostí. Dle MUDr. M. jde o následek úrazu a přetěžování a s tím spojené neustálé bolesti v místě nálezu.

5. Podotkla, že její zdravotní stav není stabilizovaný, její potíže nezmizí ba naopak se s postupujícím věkem budou zhoršovat. Chtěla by důstojně žít, pracovat a nestrachovat se, že kvůli onemocnění přijde o zaměstnání. Sdělila, že nemá duševní klid a užívá léky na psychiku.

Vyjádření žalované

6. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě stručně zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení, shrnula relevantní právní úpravu a uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 21. 7. 2022, podle kterého není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Konstatovala, že zdravotní stav žalobkyně byl zjištěn a plně posouzen, při vyhodnocení posudkových závěrů bylo zacházeno ze zjištěných diagnóz. Posudky vypracované ve správním řízení označila za objektivní. Žalovaná upozornila, že subjektivní úvahy a vlastní vyhodnocení zdravotního stavu nejsou důvodem k uznání invalidity, neboť ten musí být objektivně zjištěn.  Dále odkázala na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí a s ohledem na žalobu navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Žalovaná dodala, že předmětem sporu je zjištění, zdali k datu napadeného rozhodnutí odpovídal zdravotní stav žalobně některému ze tří stupňů invalidity dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a z tohoto důvodu nelze přihlédnout ke zdravotní dokumentaci vydané po datu napadeného rozhodnutí.

Vyjádření žalobkyně

7. Ve vyjádření k posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2023 žalobkyně uvedla, že její zdravotní stav je stále stejný, ale velkou roli hraje skutečnost, že je doma v relativním klidu. Uvedla, že trpí bolestmi páteře, zad a pociťuje každou teplotní změnu. Stále se snaží fungovat, ale v práci je to obtížné. Fyzicky, psychicky a duševně se cítí slabá, nemá sílu a klesá její víra sama v sebe. Podotkla, že od počátku vychází ze slov posudkového lékaře, jehož jméno si nepamatuje, který jí sdělil, že především bylo posuzováno postižení obratlů, a pokud by předložila i lékařské zprávy týkající se jejího silného astmatu a alergie dosáhla by na 35 % míry poklesu pracovní schopnosti.

Ústní jednání

8. Při ústním jednání před soudem konaném dne 7. 11. 2023 uvedla, že její zdravotní stav je stejný od roku 2019, kdy se jí stal pracovní úraz, při kterém si zlomila dva obratle, a proto ji neustále bolí záda. Aby byla stále v pohybu, tak cvičí a pracuje na zahradě. V současnosti je jí 52 let, má astma, alergie a osteoporózu. V roce 2020 jí bylo před komisí sděleno, že kdyby tehdy doložila lékařské zprávy o astmatu a alergii, mohla by na invalidní důchod dosáhnout. Je na tom rovněž špatně i po psychické stránce. Má strach o svoji budoucnost, neboť po 3 až 4 hodinách je unavená tak, že si musí odpočinout. Sehnala si brigádu na dohodu o provedení práce, a to v prodejně květin Flamengo v Litoměřicích, ale plnou pracovní dobu nezvládá. V současnosti čeká na výsledky hematologie, neboť jí byla nalezena bílkovina v krvi. V roce 2021 byla na operaci s kýlou a v místě sešití má neustále křeče. Je fyzicky a psychicky vyčerpaná. Kdyby byla fyzicky schopna, tak by ráda pracovala a zapojila se tak do pracovního procesu. Od roku 2012 se sama starala o syna a měla dvě zaměstnání. Naposledy pracovala jako asistent pedagoga, což ji naplňovalo. Neurologem i dalšími lékaři jí bylo řečeno, že stav jejích zad a astmatu je neměnný. Má za to, že by měla dosáhnout na první stupeň invalidity, neboť do plného pracovního procesu se již nemůže vrátit. Po provedeném dokazování žalobkyně uvedla, že v poslední době k lékařům nedocházela, pouze si nechávala aplikovat injekce proti bolesti. Žalobkyně dále sdělila, že chce dosáhnout důstojného života, neboť celý život pracovala a s příchodem stáří jí ubývají síly. Kdyby mohla něco udělat pro návrat do pracovního procesu, tak by to udělala.

9. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání odkázala na vyjádření k žalobě ze dne 31. 10. 2022. K provedenému dokazování neměla výhrady a posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí označila za úplný, objektivní a přesvědčivý. S ohledem na výsledek posudku navrhla zamítnutí žaloby.

10. Soud ve věci provedl dokazování protokolem z jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 2. 2023 a dále posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 2. 2023.

Posouzení věci soudem

11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 

12. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání, při kterém se provádělo dokazování zdravotním posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 1. 2. 2023, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. E. V. pověřené vypracováním posudku pro Českou správu sociálního zabezpečení, oddělení lékařské posudkové služby, která při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti dne 21. 7. 2022 posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že předchozí závěr posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice MUDr. Mgr. N. V. ze dne 28. 2. 2022 je správný.  Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X., odd. B, položce 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanovuje míra pracovní schopnosti 20 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění.

14. Podle ustanovení § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

15. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

16. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

17. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. 

18. Způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, co se rozumí zcela mimořádnými podmínkami, způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle § 39 odst. 4 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.

19. Soud podotýká, že z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
20. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity dále platí, že v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

21. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice (srov. § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovala ke dni 29. 7. 2022, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity alespoň I. stupně, tj. zda nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

22. Soud se nespokojil se závěry posudku ze dne 21. 7. 2022, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobkyně.

23. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 1. 2. 2023. Žalobkyně jednání komise byla přítomna. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc a spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice pak komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně ke dni 29. 7. 2022 byl 20 %, což neodpovídá ani invaliditě I. stupně.

24. Komise konstatovala, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X, odd. B, položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to alergické astma bronchiale perzistující, toho času v klidu na topické inhalační terapii, dle spirometrie bez průkazu respirační insuficience. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti dle tohoto zařazení je 20 % (rozmezí určené pro toto postižení je 20 % až 40 %). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity měněna. Posudková komise uvedla, že dolní hranici rozmezí použila z důvodu normální ventilační funkce plic s normální saturací kyslíku, dle Body vyš. odpory v dýchacích cestách jsou nezvýšené, bez restrikční ventilační poruchy. Difuse – transfer faktor: lehká porucha transferfaktoru i transferkoeficientu v.s. u exkuřáka. Dále konstatovala, že z hlediska subjektivně udávaných bolestí hrudní páteře bez neurologického deficitu by toto onemocnění posudková komise hodnotila dle kapitoly XIII., odd. E, položky 1a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je uvedena míra poklesu pracovní schopnosti 5 %, jedná se o postižení jednoho či více úseků páteře, občasné blokády s přechodným omezením pohyblivosti páteře, svalové dysbalance, bez projevů kořenového dráždění. Podle posudkové komise se o klinický neurologický nález uvedený v položce 1b stejné kapitoly a oddílu zcela jistě nejednalo.

25. Závěrem komise uvedla, že zdravotní stav žalobkyně byl z funkčního hlediska stabilizovaný na úrovni, která jí umožňuje vykonávat práci odpovídající jejímu vzdělání a zkušenostem, s respektováním základních podmínek (neprochladnout, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a v prašném prostředí). Žalobkyně byla schopna i rekvalifikace.

26. Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise.

27. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem přitom dospěli ke stejné kvalifikaci postižení žalobkyně obě posudkové lékařky žalované. Výsledným posouzením tedy bylo zjištěno, že žalobkyně dosahuje 20 % míry poklesu pracovní schopnosti, takže z této skutečnosti je patrné, že žalobkyně nesplnila podmínku invalidity I. stupně dle zákona o důchodovém pojištění, a to minimálně 35 % míru poklesu pracovní schopnosti.

28. Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek posudkové komise či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesli ani žalovaná ani samotná žalobkyně poté, co byly seznámeny s posudkovým závěrem.  Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, koresponduje s ustálenou judikaturou správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003 č. j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003 č. j. 5 Ads 22/2003-48 či ze dne 12. 3. 2009 č. j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz).

29. Ve vztahu k námitce žalobkyně týkající se sčítání jednotlivých hodnot míry poklesu pracovní schopností, soud podotýká, že jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Pouze pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení a v důsledku jejich působení došlo k většímu poklesu jeho pracovní schopnosti, než je horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit, a to maximálně o 10 %. V případě žalobkyně však obě posudkové lékařky i posudková komise dospěly ke shodnému závěru, že tato situace v případě žalobkyně nenastala.

30. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

32. Pro úplnost soud směrem k žalobkyni poznamenává, že důvodem pro přiznání nároku na invalidní důchod, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále by měla žalobkyně vzít v potaz fakt, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalované, tj. ke dni 29. 7. 2022. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, popř. vznik nových zdravotních obtíží po tomto datu nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., které je pro správní soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobkyně tak má možnost případně poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže popř. nově vzniklé zdravotní obtíže, které nastaly po datu vydání rozhodnutí žalované v případném novém řízení o přiznání invalidního důchodu, které může žalobkyně iniciovat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 7. listopadu 2023

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce