č. j. 11 A 21/2022‑ 49

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci

žalobce:   G. T., státní příslušnost Ruská federace

bytem X.

zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem

sídlem Opletalova 25, 110 00  Praha 1

proti

žalované:  Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované z 26. 4. 2022, čj. MV-55654-4/SO-2022

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Žalobce se na soud obrátil, neboť nesouhlasí s tím, že ministerstvo vnitra zastavilo řízení o jeho žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaná shora citovaným rozhodnutím zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí ministerstva.

II. Dosavadní průběh řízení

  1. Žalobce požádal 1. 11. 2021 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. K žádosti přiložil cestovní doklad, výpis z živnostenského rejstříku, platební výměr za rok 2020, vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2020 ze dne 27. 10. 2020, přehled pohledávek k 27. 10. 2021 vystavený Pražskou správou sociálního zabezpečení. Dále předložil smlouvu o nájmu bytu uzavřenou mezi panem Viktorem Pavlenkem a matkou žalobce ze dne 8. 8. 2018 včetně dodatku ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 8. 8. 2020, kterým došlo k prodloužení nájemní smlouvy do 8. 8. 2023. Žalobci plynulo z nájemní smlouvy právo byt užívat. Předložil též průkaz pojištěného.
  2. Ministerstvo vyzvalo dne 10. 11. 2021 žalobce k odstranění vad žádosti, a to konkrétně k předložení dokladu o zajištění prostředků k pobytu na území, dokladu prokazující bezdlužnost cizince vystavený příslušným finančním úřadem, příslušnou okresní správnou sociálního zabezpečení a celním úřadem, dokladu o cestovním zdravotním pojištění. Ministerstvo poskytlo žalobci k odstranění vad lhůtu 30 dnů od doručení výzvy a poučilo jej, že nebudou-li vady odstraněny, řízení zastaví. Žalobce výzvu převzal osobně 16. 11. 2021.
  3. Žalobce doložil 6. 12. 2021 pracovní smlouvu své matky, dodatek k pracovní smlouvě matky žalobce, potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti matky žalobce, platební výměr žalobce za rok 2020, potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků, výpis ze spořicího účtu otce žalobce, výpis z běžného účtu a spořicího žalobce, průkaz pojištěného s pojištěním do 5. 12. 2022.
  4. Ministerstvo usnesením ze 7. 2. 2022 řízení o žalobcově žádosti zastavilo. Důvodem bylo, že žalobce neodstranil přes výzvu vady žádosti, neboť nedoložil doklad prokazující bezdlužnost cizince vystavený příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení a celním úřadem.
  5. Proti usnesení podal žalobce 23. 2. 2022 odvolání, v němž uvedl, že rozhodnutí je nesprávné, trpí právními vadami, neboť bylo vydáno jako důsledek nesprávného vedení řízení. Doložené doklady dle § 46 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců”), prokazují splnění podmínek stanovených v § 31 odst. 1 písm. a), d), e) zákona o pobytu cizinců. Žalobce současně předložil potvrzení celního úřadu o bezdlužnosti ze dne 15. 2. 2022, potvrzení Pražské správy sociálního zabezpečení o bezdlužnosti ze dne 21. 2. 2022 včetně přehledu pohledávek k 17. 2. 2022 a pojistnou smlouvu na pojistnou dobu zdravotního pojištění do 5. 12. 2022.
  6. Žalovaná napadeným rozhodnutím odvolání zamítla a potvrdila usnesení ministerstva. V napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce byl vyzván k odstranění vad žádosti a poučen o následcích jejich neodstranění. Komise uvedla, že zákonné náležitosti žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nejsou specifikovány pouze v § 31 odst. 1 písm. a), d), e) zákona o pobytu cizinců, nýbrž i v § 46 odst. 7 tohoto zákona. Žalobce přitom doložil i některé náležitost uváděné v § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Komise dále neshledala, že ministerstvo postupovalo v rozporu se zákonem, v důsledku čehož mělo být dle žalobce vydáno nesprávné rozhodnutí trpící právními vadami. Komise dále konstatovala, že s ohledem na koncentraci řízení nemůže přihlédnout k doloženému dokladu potvrzující bezdlužnost celním orgánem. Žalobce neuvedl žádné relevantní důvody, pro které si tento doklad nemohl obstarat a doložit jej v rámci řízení před ministerstvem.

III. Žalobní argumentace

  1. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné.
  2. V prvním žalobním bodu uvedl, že ministerstvu nic nebránilo tomu, aby si příslušná potvrzení prostřednictvím spolupráce mezi orgány veřejné správy obstaral sám. Žalobce v tomto ohledu poukázal na znění § 2 odst. 3 a 4 a § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobce uvedl, že správní orgány, které si iniciativně samy opatřují doklady o bezdlužnosti cizince, samy přispívají ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť ani ve správních řízeních i žádosti nejsou správní orgány zbaveny svých povinností vyplývajících z § 3 správního řádu.
  3. V druhém bodě žalobce uvedl, že nebyl v průběhu řízení právně zastoupen. Z toho je třeba vyvodit důsledky v rovině zvýšené intenzity nutnosti poskytovat odpovídající a detailnější poučení k odstranění vad žádosti. Žalobce dále namítal, že obdržel jednu nikoli dvě výzvy k odstranění vad žádosti, jak tvrdí žalovaný. V obdobných případech bývá zasíláno výzev více.
  4. V třetím bodě namítl nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, a to jak z pohledu správního řádu, tak z pohledu čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce má na území rodiče a bratra, rozvíjí zde veškerou ekonomickou činnost.

IV. Vyjádření žalované

  1. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu zamítl.
  2. Poukázala na to, že žalobce byl vyzván ministerstvem k odstranění vad žádosti. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes výzvu požadované zákonné náležitosti žaloby nedoložil, ministerstvo řízení zastavilo. Žalovaná se se závěrem orgánu I. stupně plně ztotožnila a rozhodnutí ministerstva potvrdila.
  3. Žalovaná následně v doplnění uvedla, že námitky uvedené v doplnění žaloby považuje za nedůvodné. Ze spisového materiálu je zřejmé, že žalobce má o náležitostech žádosti povědomí, neboť doložil mimo zákonné náležitosti uvedené v § 31 odst. 1 zákona o pobytu cizinců také i některé náležitosti uvedené v § 46 odst. 7 tohoto zákona. Žalovaná dále uvedla, že v daném případě šlo o řízení ovládané zásadou dispoziční, bylo proto na žalobci, aby k žádosti doložil její zákonné náležitosti, a nikoli, aby je správní orgán z vlastní iniciativy obstarával. Žalovaná dále uvedla, že skutkový stav byl řádně zjištěn, resp. z důvodu nedoložení zákonné náležitosti žádosti nebylo možné přistoupit k meritornímu rozhodnutí. Žalované není dále známa praxe, kdy v případě řádně doručené výzvy bylo ministerstvem přistoupeno k opětovnému vyzvání, navíc za situace, kdy bylo na výzvu částečně reagováno. K námitce ohledně zásahu do rodinného a soukromého života žalovaná uvedla, že tuto povinnost nelze vztahovat na všechna rozhodnutí učiněná podle zákona o pobytu cizinců, a tím spíš ani na rozhodnutí dle správního řádu. Žalobce neuváděl žádné námitky týkající se nepřiměřeného dopadu do soukromého a rodinného života v rámci odvolání.

V. Jednání soudu

  1. Ve věci se konalo ústní jednání v souladu s § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
  2. Žalobce setrval na své argumentaci a odkázal na ni. Zdůraznil, že postup správních orgánů byl v rozporu se základními zásadami správního řízení. Ministerstvo mělo žalobce opakovaně vyzvat či si informace zjistit ze systémů, do kterých má přístup. Lhůta 30 dnů, kterou mu k odstranění vad poskytly byla nepřiměřeně krátká. Nepřiměřené jsou i dopady rozhodnutí do žalobcova života.
  3. Žalovaný též setrval na své argumentaci. V posuzované věci jde o nemeritorní rozhodnutí, neboť řízení bylo zastaveno. Poskytnutá lhůta byla dostatečná a navíc byla fakticky delší, neboť žalobce výzvu převzal v listopadu 2021 a řízení bylo zastaveno až v únoru 2022.

VI. Posouzení věci soudem

  1. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
  2. Žaloba podala včas osoba k tomu oprávněná.
  3. Žaloba není důvodná.
  4. Žalobce předně namítal, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, nicméně tuto námitku nijak blíže nerozvedl. Soud proto pouze stručně uvádí, že žalovaná se přezkoumatelným způsobem vypořádala se všemi odvolacími námitkami. Odkázala nejen na jednotlivá zákonná ustanovení, z nichž při rozhodování vycházela, ale též na příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Rozhodnutí je srozumitelné a zcela přezkoumatelné. Skutečnost, že s ním žalobce nesouhlasí nepřezkoumatelnost nezakládá.
  5. Soud se proto dále zabýval jednotlivými žalobními body.
  6. Žalobce namítal, že ministerstvu nic nebránilo v tom, aby si příslušná potvrzení prostřednictvím spolupráce mezi orgány veřejné správy obstaral sám.
  7. Náležitosti, které má žadatel předložit k žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny jsou stanoveny v § 46 odst. 7 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. a) až d) zákona o pobytu cizinců. Žadatel musí doložit mj. prostředky k pobytu, doklad o cestovním zdravotním pojištění a doklad prokazující bezdlužnost cizince, a je jeho povinností předložit všechny náležitosti již při podání žádosti.
  8. Žalobce ke své žádosti nepředložil všechny požadované doklady. Ministerstvo jej proto vyzvalo k odstranění vad žádosti ve lhůtě 30 dnů. Žalobce v této lhůtě doložil všechny podklady vyjma dokladu vydaného okresní správnou sociálního zabezpečení a celní správou prokazující jeho bezdlužnost.
  9. Za takové situace postupovalo ministerstvo správně, pokud řízení o žádosti žalobce zastavilo dle § 66 odst. 1 písm. c) s. ř. Doklad o bezdlužnosti je jednou z povinných náležitostí žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání a jeho absenci je nutné považovat za podstatnou vadu žádosti, neboť bez něj nemohlo ministerstvo v řízení pokračovat. Zákonná úprava je v tomto ohledu jasná a jasná byla též výzva ministerstva.
  10. Ačkoli žalobce dodal v rámci odvolacího řízení doklad vystavený celní správou o bezdlužnosti žalobce, žalovaná postupovala správně, když k němu v souladu s § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlédla. Dle § 82 odst. 4 správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.
  11. Doklad o bezdlužnosti, který žalobce předložil, není novou skutečností ani důkazem, který žalobce nemohl uplatnit dříve. Žalovaná postupovala správně, pokud k nově založenému dokladu nepřihlédla, neboť podobná pochybení žadatelů nelze novými důkazy v odvolacím řízení zhojit (např. rozsudky NSS z 15. 5. 2019, čj. 8 Azs 249/2018-57, bod 19, a z 22. 11. 2018, čj. 7 Azs 371/2018-29, bod 13).
  12. Judikatura se dlouhodobě ustálila na závěru, že ačkoliv ze zásady koncentrace existují výjimky, v řízení o žádosti se koncentrace plně uplatní, a to i v pobytových věcech. Primární povinnost jednat aktivně leží na žadateli, nikoliv na správním orgánu (např. již citovaný rozsudek čj. 8 Azs 249/2018-57, bod 16, a rozsudky NSS z 21. 1. 2020, čj. 10 Azs 271/2019-28, bod 13, a z 30. 3. 2020, čj. 1 Azs 513/2019-34, bod 16). Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě správně poukázala na skutečnost, že řízení o žádosti je vedeno zásadou dispoziční. Soud se plně ztotožnil s žalovanou, která uvedla, že bylo na žalobci, aby k žádosti doložil její zákonné náležitosti, a nikoli, aby je správní orgán z vlastní iniciativy obstarával. Taková povinnost správního orgánu ze zákona neplyne a nelze ji dovozovat ani z obecných zásad činnosti správních orgánů.
  13. První žalobní bod není důvodný.
  14. V druhém bodě žalobce namítal, že nebyl právně zastoupen, ministerstvo vnitra mělo proto žalobce znovu vyzvat. Též namítal, že obdržel jednu nikoli dvě výzvy.
  15. Dle § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).
  16. Určitá přísnost koncentrace je vyvážena vyššími nároky na správní orgány ohledně poučovací povinnosti dle § 45 odst. 2 s. ř. (srov. již citovaný rozsudek čj. 1 Azs 513/2019-34, bod 14). Ministerstvo své poučovací povinnosti dostálo, neboť ze správního spisu vyplývá, že žalobce podrobně poučilo o tom, jakými vadami žádost trpí a jaké doklady je třeba doplnit. Žalobce byl též poučen o následcích neodstranění vad žádosti. Ministerstvo nebylo povinno vyzývat žalobce podruhé. Skutečnost, že žalovaná v napadeném rozhodnutí nesprávně uvedla, že byly zaslány dvě výzvy namísto jedné, nezakládá nezákonnost ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
  17. Soud proto konstatuje, že se ze strany správních orgánů nejednalo o příliš formální či nepřiměřený postup. Žalobci bylo ze zákona známo, co má doložit, a měl tak učinit již při podání žádosti. Této primární povinnosti nedostál, a proto jej ministerstvo o této skutečnosti poučilo. Žalobce však nedostál ani své povinnosti odstranit vady žádosti na výzvu ministerstva. Tato pochybení je nutné přičíst k tíži žalobce, nikoliv správním orgánům.
  18. Druhá námitka není důvodná.
  19. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal nepřiměřený zásah do soukromých a rodinných poměrů.
  20. Zastavení řízení zavinil žalobce svojí pasivitou v řízení před ministerstvem. Zastavení řízení z tohoto důvodu není nepřiměřené (rozsudek NSS z 28. 7. 2016, čj. 2 Azs 76/2015-24, bod 35). Většinová linie judikatury NSS zastává názor, že v případě zastavení řízení není vůbec třeba zkoumat přiměřenost dopadů do cizincova života (např. již citovaný rozsudek čj. 8 Azs 249/2018-57, bod 22, a rozsudky NSS z 16. 8. 2016, čj. 1 Azs 108/2016-41, bod 22, z 19. 1. 2017, čj. 10 Azs 206/2016-48, bod 40 a 41, ze 17. 1. 2019, čj. 1 Azs 266/2018-27, bod 22, a z 16. 3. 2021, čj. 3 Azs 4/2020-41, bod 13 a následující).
  21. I pokud by však správní orgány tuto povinnost měly, je třeba uzavřít, že žalobce ve správním řízení nenamítal nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do svého života, ani netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které by nepřiměřenost dopadů naznačovaly. Případné nepřiměřenosti nenasvědčují ani skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Nemusí-li správní orgány vypořádávat námitky, které nemohou v žádném případě aktivovat ochranu dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášené pod č.  209/1992 Sb. (srov. rozsudky NSS z 23. 12. 2019, čj. 10 Azs 262/2019-31, a z 22. 1. 2020, čj. 10 Azs 256/2109-39, č. 3990/2020 Sb. NSS), nemusí tím spíše vypořádávat námitky nepřiměřenosti zcela absentující.
  22. Třetí žalobní bod též není důvodný.

VI. Závěr a náklady řízení

  1. Soud dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a žalobu proto zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
  2. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, nicméně jí nevznikly žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úředních činností. Proto jí soud náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. listopadu 2023

Mgr. Marek Bedřich v. r.

předseda senátu

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje X.