4 Azs 377/2023-36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové, v právní věci žalobce: G. P., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2023, č. j. MV‑84835‑5/SO‑2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 33 A 2/2023‑46, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Odůvodnění:
[1] Dne 13. 6. 2022 podal žalobce žádost o vydání zaměstnanecké karty z důvodu uvedeného v § 42g odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 21. 3. 2023, č. j. OAM‑41118‑25/ZM‑2022, o podané žádosti rozhodlo tak, že se zamítá a zaměstnanecká karta se žalobci podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nevydá, neboť se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti.
[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 6. 2023, č. j. MV‑84835‑5/SO‑2023, k odvolání žalobce výrok rozhodnutí ministerstva změnila tak, že se žádost zamítá a zaměstnanecká karta se podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců nevydá, neboť ve stanovené lhůtě nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti.
[3] Žalobce proti rozhodnutí žalované brojil žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), přičemž navrhl žalobě přiznat odkladný účinek. Ten krajský soud žalobě usnesením ze dne 15. 8. 2023, č. j. 33 A 2/2023‑36, přiznal. Následně rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 33 A 2/2023‑46, žalobou zamítl jako nedůvodnou.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, a to společně s návrhem na přiznání odkladného účinku. V tomto návrhu stěžovatel obdobně jako v řízení o žalobě uvedl, že v případě nepřiznání odkladného účinku bude muset opustit území České republiky a vrátit se do svého domovského státu Ruské federace. Tam mu hrozí bezprostřední nebezpečí na životě v souvislosti s nuceným narukováním do armády a zúčastněním se bojů na Ukrajině. Žalobce přijel do České republiky studovat a pracovat, k čemuž disponoval povolením k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022. Během svého pobytu zde převzal veškeré hodnoty svobodné demokratické společnosti, přičemž s politikou Ruské federace nesouhlasí. V České republice žije také jeho matka, bratr a partnerka A. B., se kterou sdílí společnou domácnost. Nuceným vycestováním by tedy došlo i k přetrhání jeho rodinných a soukromých vazeb. Stěžovatel je proto přesvědčen, že v jeho případě jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.
[5] Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žádost o přiznání odkladného účinku zamítnout, přičemž odkázala na své vyjádření učiněné v řízení o žalobě. Dále uvedla, že případná újma na rodinných a soukromých vazbách stěžovatele nebyla blíže prokázána. A. B. je vdaná za A. Z., se kterým má nezletilého syna. Společně jsou hlášeni k pobytu na adrese, kde spoluvlastní bytovou jednotku. Naopak u stěžovatele nejsou žádné rodinné vazby vedeny.
[6] Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti byl podán včas a osobou k tomu oprávněnou. Přistoupil proto k jeho věcnému posouzení podle § 107 ve spojení s § 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
[7] Podle § 107 s. ř. s., kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[8] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s., soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[9] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něho nepříznivého soudního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015‑38).
[10] V posuzované věci je zřejmé, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by stěžovatel nebyl oprávněn pobývat na území České republiky. Také je nepochybné, že v souvislosti s nuceným vycestováním do Ruské federace by stěžovateli hrozila reálná újma, neboť tato země válčí na Ukrajině, kde nasazuje vojáky převážně z řad svého mužského obyvatelstva. Ačkoli není zcela jisté, že by stěžovatel byl do tamní armády opravdu povolán, lze tuto možnost vzhledem k jeho pohlaví a věku označit za pravděpodobnou. Stěžovateli by pak hrozila závažná újma na zdraví či životě. Nejvyšší správní soud zároveň nezpochybňuje, že stěžovatel před lety přicestoval do České republiky za účelem studia a práce, ani že zde žijí také jeho matka a bratr, s nimiž by v důsledku vycestování přerušil osobní kontakt. Zásah do práv stěžovatele zapříčiněný výkonem rozsudku krajského soudu by tedy podle Nejvyššího správního soudu byl podstatný, přičemž naproti tomu nelze dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. První podmínka pro přiznání odkladného účinku je proto splněna.
[11] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je třeba poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008‑131). V projednávaném případě by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu s požadavkem, aby na území České republiky pobývaly osoby v souladu s právními přepisy. Stěžovatel dle svého tvrzení vede na území České republiky spořádaný život, přičemž z vyjádření žalované ani z obsahu spisového materiálu neplyne opak. Žalovaná ve svém vyjádření rozpor mezi přiznáním odkladného účinku a veřejným zájmem ani nenamítala. Jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku by mohla být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla mírná. Z informací, jež má Nejvyšší správní soud k dispozici, přitom nevyplývá, že by z hlediska veřejného zájmu představovala hrozbu již samotná přítomnost stěžovatele na území České republiky.
[12] S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že intenzita újmy vzniklé stěžovateli neodložením právních účinků rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalované převáží nad potenciálním dotčením veřejného zájmu na respektování právních předpisů upravujících pobyt cizinců na území České republiky, a je proto splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku krajského soudu ze dne 31. 10. 2023, č. j. 33 A 2/2023‑46, a rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2023, č. j. MV‑84835‑5/SO‑2023.
[14] Nejvyšší správní soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže‑li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 s. ř. s.). Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti.
[15] V souladu s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je s podáním návrhu na zahájení řízení (zde návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků je návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1.000 Kč. Tento soudní poplatek nebyl s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zaplacen, a proto Nejvyšší správní soud stěžovateli uložil, aby poplatek uhradil a určil mu k tomu lhůtu tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
[16] Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů:
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Nebude‑li soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve stanovené lhůtě zaplacen, soud jej bude vymáhat.
V Brně dne 14. prosince 2023
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.
ke sp. zn.: 4 Azs 377/2023
podpis .................................................
↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓