[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci

v řízení o žalobě ze dne 9.8.2023 proti rozhodnutí žalované ze dne 20.6.2023 č.j. X o invalidní důchod,

takto:

1. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 20.6.2023 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 24.3.2023 se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.
2. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4.719,-Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Pavla Cinka, LL.M., MBA, na účet číslo 2400366983/2010, VS 5965.

Odůvodnění:

1. Včasnou žalobou ze dne 9.8.2023 doručenou soudu téhož dne prostřednictvím datové schránky s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20.6.2023 č.j. X, jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 24.3.2023, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), s přihlédnutím k článku 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále jen Nařízení), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-sever ze dne 9.1.2023 není invalidní, jelikož dle uvedeného posudku z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25%. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 20.6.2023  žalovaná mimo jiné zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 7.6.2023 bylo zjištěno, že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. C, položce 3b) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-25%. Lékař ČSSZ zvolil na základě doložených lékařských zpráv s ohledem na charakter zdravotního postižení, při zohlednění dalšího zdravotního postižení, horní hranici rozmezí, tj. 25%, a tato míra poklesu nebyla změněna ve smyslu § 3 citované vyhlášky, proto nebylo námitkám žalobce vyhověno. 
2. Žalobce v obsáhlé žalobě mimo jiné vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím, kdy namítal zejména nedostatečné posouzení jeho zdravotního stavu, který stručně popsal. Dle něho došlo k nesprávnému posouzení jeho zdravotního stavu, protože pokud by posudkový lékař vycházel ze skutečného a současného zdravotního stavu doloženého lékařskými nálezy, zcela určitě by musel dojít k závěru, že se jedná o omezení takového rozsahu, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity I. nebo II. stupně. Rovněž bylo namítáno, že rozhodnutí ČSSZ je nesprávné, protože dostatečně nebyly odůvodněny její závěry, neboť nebyly uvedeny konkrétní důvody nepřiznání invalidního důchodu žalobci. Také bylo namítáno, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu (tedy pro nezákonnost a pro vady řízení) a rovněž řízení, které předcházelo jeho vydání, trpí vadami. Tímto postupem byl žalobce zkrácen na svých právech, proto závěrem požadoval zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 20.6.2023 a vrácení věci žalované k dalšímu řízení; současně požadoval i náhradu nákladů řízení bez specifikace.
3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 24.8.2023 navrhla důkaz posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č.  582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Za současného stavu věci setrvala žalovaná na rozhodnutí ze dne 20.6.2023 a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, neboť bylo rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 20.6.2023 bylo podle dodejky žalobci doručeno dne 22.6.2023.
4. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-sever vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 9.1.2023 a ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě vypracovaného v řízení o námitkách dne 7.6.2023 ČSSZ-pracoviště Plzeň vyplývá, že žalobce nebyl uznán invalidní dle § 39 odst. 1 zákona s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. C, položce 3b) přílohy vyhlášky, pro něž byla stanovena míra poklesu 25%, která byla ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna.
5. Následně žalobce s podáním ze dne 21.9.2023 zaslal soudu novou lékařskou zprávu ze dne 14.9.2023 jako důkaz k podané žalobě (doručené bylo soudem zasláno PK MPSV).
6. V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 4.10.2023 za účasti odborného lékaře z oboru ortopedie, žalobce nebyl přítomen. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (20.6.2023) byl žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%. Dále bylo uvedeno, že dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace ortopeda při jednání komise byl u žalobce zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je fibromyalgický syndrom. PK MPSV uvedla, že je v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ Plzeň-sever i námitkového řízení a konstatovala, že u žalobce se jedná o fibromyalgii – lokální nález s celkovými příznaky, pokles výkonu při středním zatížení. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 25% podle kapitoly XIII, odd. C, položky 3b) přílohy k vyhlášce, tedy hodnoceno maximálním procentním poklesem pracovní schopnosti u tohoto postižení! Vzhledem k tomu, že žalobce není schopen využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, byla podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšena tato hodnota o 10% (zde se posudkové zhodnocení liší od předchozích posudků), takže celková ztráta míry poklesu pracovní schopnosti činí 35%. Rovněž komise uvedla, že žalobce není schopen práce fyzicky těžké s manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucené poloze a v nepříznivých klimatických podmínkách, je schopen lehčí práce s možností změny polohy sed, stoj, v příznivém klimatu i práce s dodržením výše uvedených obecných pracovních kontraindikací. Datum vzniku invalidity byl stanoven dnem revmatologického vyšetření 22.11.2022 a platnost posudku stanovena trvale vzhledem k charakteru postižení.

Závěrem komise zdůraznila, že není  nutno opakovaně dokládat nálezy, které byly k dispozici již při jednání na OSSZ nebo u námitkového řízení! Rovněž jsou irrelevantní nálezy z roku 2019 a 2020. Zdravotní stav se posuzuje k datu vydání napadeného rozhodnutí a k lékařským zprávám, které jsou až po tomto datu, nelze přihlédnout. (Stejnopis posudku byl doručen straně žalobce i žalované.)

7. S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující:

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

(2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

     a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

     b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

     c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

8. V § 3 odst. 2 uvedené vyhlášky je stanoveno: V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. V této věci podmínky pro zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti byly shledány pouze PK MPSV (viz shora).
9. Dle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
10. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).
11. Podle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.
12. Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu  20.6.2023, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). 
13. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání invalidního důchodu z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 4.10.2023 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ se u žalobce jednalo o invaliditu prvního stupně s datem vzniku 22.11.2022, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 20.6.2023 i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 24.3.2023 bez nařízení jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobce. Žalovaná si totiž neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobce od 22.11.2023 a tedy k 24.3.2023 i 20.6.2023 odpovídal prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu jeho pracovní schopnosti činila 35%, avšak lékařem OSSZ i ČSSZ byla přiznána pouze míra poklesu 25% (viz shora).

14. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobce je dle posudku PK MPSV ze dne 4.10.2023 invalidní pro invaliditu prvního stupně od 22.11.2023, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – vznik invalidity prvního stupně (od uvedeného data), čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20.10.2023 č.j. 16 Ad 21/2023-127, když rozhodnutí o invalidním důchodu by byla vydala žalovaná v případě zjištění vzniku invalidity žalobce již v řízení o podaných námitkách, přičemž podkladem pro obě vydaná rozhodnutí žalované byly posudky lékaře OSSZ a ČSSZ shora uvedené.
15. Soud neshledal rozhodnutí žalované napadené žalobou, ani jemu předcházející, jako nezákonné, jelikož bylo vydáno oprávněným správním orgánem a rozhodováno bylo v souladu s platnou právní úpravou dle příslušných výše citovaných právních předpisů na podkladě citovaných posudků posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ, tudíž tato námitka žalobce není důvodná.
16. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí pojištěnec splnit, aby mu mohla být přiznána výplata invalidního důchodu, velmi striktně. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (pojištěnce), tedy přiznané invalidity, za současného splnění další zákonné podmínky, a to potřebné doby pojištění stanovené v § 40 odst. 1 písmeno f) a odst. 2 zákona: Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let činí pět roků a zjišťuje se z období před vznikem invalidity, a to z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. 
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Zástupce úspěšného žalobce v podání ze dne 18.10.2023 požadoval náklady řízení v celkové výši 4.719,-Kč a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, porada přesahující 1 hodinu a sepis žaloby) á 1.000,-Kč , tj. 3.000,-Kč, a za 3 režijní paušály á 300,-Kč, tj. 900,-Kč, i DPH 21% ve výši 819,-Kč (z částky 3.900,-Kč), neboť je jeho plátcem (připojena byla kopie rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 19.2.2013). Nárok je oprávněný a požadovaná částka je zcela v souladu s § 7 bod 3, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), c), d), § 13 odst. 4 i § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, proto soud požadovanou náhradu nákladů řízení žalobci přiznal. Uvedenou částku je povinna žalovaná uhradit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou (výrok II. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.  Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

Plzeň 20. října 2023

JUDr. Alena Hocká  v.r.

samosoudkyně