č. j. 61 A 4/2023-49

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci

žalobce:  M. R.

zastoupený advokátem MUDr. Mgr. Ivanem Langerem

sídlem Purkyňova 74/2, 110 00 Praha 1

proti 

žalovanému:  Krajský úřad Pardubického kraje,  IČ 70892822

sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2023, č. j. X

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 1. 2023, č. j. X. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o zbraních“). Uvedeného přestupku se žalobce podle správních orgánů dopustil tím, že jako fyzická osoba, držitel zbrojního průkazu č. X, vydaného dne 31. 1. 2020 s platností do 31. 1. 2030, neoznámil ve lhůtě podle ust. § 42 zákona o zbraních prodej – převod vlastnictví ke zbrani – Puška samonabíjecí, výrobce CAA INDUSTRIES, vzor AK ALFA, ráže 7,62x39, výrobní číslo X; průkaz zbraně č. X, zbraň kategorie B, ze dne 10. 2. 2021. Žalobci byla podle ust. § 35 písm. b) a ust. § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich“) a ust. § 76 odst. 3 písm. d) zákona o zbraních uložena pokuta ve výši 500 Kč. Dále mu byla podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 6 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
  2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle žalobce nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty uvedeného přestupku, konkrétně subjektivní stránka, tj. zavinění. Žalobce uvedl, že si byl vědom své povinnosti k nahlášení změny vlastnictví zbraně v zákonné lhůtě, a proto před svým odjezdem na služební cestu pověřil ke splnění této povinnosti paní R. H. Žalobce však nemohl vědět ani tušit, že zmocněnkyně tuto povinnost nesplní. K výtce správních orgánů, aby si ověřil, zda ze strany zmocněnkyně byla tato povinnost splněna, žalobce uvedl, že pověřil osobu, která je držitelkou zbrojního průkazu, je zbrojířem, jednatelkou společnosti zabývající se prodejem zbraní a střeliva a měla bezpečnostní prověrku. Výběr zmocněné osoby ho tak vedl k jistotě, že za něj povinnost splní, v opačném případě by ho o tom uvědomila. Žalobce tak vyvinul veškerou možnou aktivitu a úsilí ke splnění jeho zákonné povinnosti, a nemohl se proto dopustit zaviněného jednání, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti.
  3. Žalobce dále namítal, že oba správní orgány se dostatečně nevypořádaly s jeho argumentací v průběhu správního řízení. Závěrem žalobce vyjádřil nesouhlas s tvrzením, že by záměrně prodlužoval správní řízení, naopak prvostupňový správní orgán nerozhodoval ve lhůtách pro vydání rozhodnutí.
  4. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
  5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl.
  6. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
  7. Podle ust. § 42 odst. 2 zákona o zbraních je fyzická nebo právnická osoba, která převede vlastnictví ke zbrani kategorie A, A-I, B nebo C, na kterou má vydán průkaz zbraně, na jinou osobu, povinna tento převod oznámit do 10 pracovních dnů ode dne převedení zbraně, není-li dále stanoveno jinak, příslušnému útvaru policie na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis, a současně odevzdat průkaz zbraně.
  8. Podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že neoznámí podle § 42 odst. 1 nabytí nebo podle § 42 odst. 2 převod vlastnictví ke zbrani kategorie A, A-I, B nebo C.
  9. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující rozhodné skutečnosti. Dne 4. 11. 2020 žalobce udělil plnou moc paní R. H., a to „…k doručování a k přebírání veškerých zásilek, určených k doručení Policii České republiky, Krajské ředitelství Policie Pardubického kraje, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, Oddělení pro zbraně a bezpečnostní materiál v Ústí nad Orlicí, resp. určených Policií České republiky, Krajské ředitelství Policie Pardubického kraje, Odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, Oddělení pro zbraně a bezpečnostní materiál v Ústí nad Orlicí k doručení zmocniteli. Tato plná moc není omezena charakterem zásilky s tím, že zmocněnec je oprávněn přebírat i jakákoliv rozhodnutí, vydaná uvedeným úřadem v jakékoliv věci zmocnitele.“  Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalobce dne 10. 2. 2021 převedl vlastnictví zbraně specifikované v bodě 1 odůvodnění tohoto rozsudku na jinou osobu. Zmocněnkyně žalobce tento převod oznámila až dne 4. 5. 2021, přestože lhůta k oznámení převodu vlastnictví ke zbrani uplynula již 24. 2. 2021.
  10.                      Na základě těchto skutečností vydal dne 3. 1. 2023 správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních. Žalovaný následně rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
  11.                      Žalobce v průběhu správního řízení uváděl totožnou argumentaci, jako uplatnil v nyní podané žalobě. Podle správních orgánů však nesplnění úkolu ze strany zmocněnkyně nevylučuje odpovědnost žalobce za daný přestupek, neboť žalobce se nemůže zbavit odpovědnosti za splnění povinnosti uložené mu zákonem tím, že její splnění svěří jiné osobě. Pokud zmocněnkyně nesplnila zákonnou povinnost žalobce, nelze stíhat ji, ale pouze toho, komu zákon povinnost ukládá. Žalobce měl vyvinout přiměřenou aktivitu ke kontrole, minimálně např. telefonickým ověřením u zmocněnkyně, že úkon provedla. Zároveň žalobce mohl předpokládat možné objektivní či subjektivní komplikace, které mohou u zmocněnkyně nastat. Navíc po žalobcově návratu ze služební cesty uplynulo 69 dní, než byl uvedený převod zbraně skutečně nahlášen. Žalobce neprokázal, že by si u zmocněnkyně či v Centrálním registru zbraní ověřil, že k převodu zbraně došlo. Pokud by tak učinil, mohl neprodleně danou skutečnost napravit. Naproti tomu zcela spoléhal na to, že jím zvolená zmocněnkyně za něho zákonnou povinnost splnila.
  12.                      Předně soud připomíná, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou správně vyřčené, a proto bude soud tam, kde se se závěry správních orgánů shodne, na tyto odkazovat, event. je stručně shrne. Soud přitom není povinen hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, které již přesvědčivě vyslovily správní orgány [podobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013 – 128, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014 – 88 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz)], resp. soud není povinen vše znovu převyprávět „vlastními slovy“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20, dostupný na www.nalus.cz).
  13.                      Nyní k samotnému přezkumu.
  14.                      V dané věci není mezi účastníky řízení sporné, že nebyla dodržena lhůta k oznámení převodu vlastnictví ke zbrani podle § 42 odst. 2 zákona o zbraních. Spornou otázkou však je, zda se žalobce dopustil zaviněného jednání, tedy zda byla naplněna subjektivní stránka přestupku podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních.
  15.                      Právní úprava týkající se oblasti zbraní a střeliva vychází z předpokladu, že za zbraň odpovídá držitel zbrojního průkazu. Jinak tomu není ani v případě převodu vlastnictví ke zbrani, neboť podle ust. § 42 odst. 2 zákona o zbraních je osoba, která převede vlastnictví ke zbrani kategorie A, A-I, B nebo C, na kterou má vydán průkaz zbraně, na jinou osobu, povinna tento převod oznámit. V daném případě proto žalobce, jako držitel zbrojního průkazu k výše popsané zbrani, byl vázán postupem, který je podřízen veřejnoprávní regulaci. Jinými slovy, žalobci byla uvedeným ustanovením uložena veřejnoprávní povinnost.
  16.                      Udělení plné moci a svěření oznámení převodu vlastnictví ke zbrani zmocněnkyni nemohlo mít v daném případě ve vztahu k  odpovědnosti žalobce za uvedený přestupek žádné právní účinky, neboť se žalobce nemohl soukromoprávním jednáním vyvázat z povinností plynoucích mu z práva veřejného (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2023, č. j. 5 As 100/2022-45, dále též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 38/2004‑140 či ze dne 13. 9. 2007, č. j. 6 As 6/2006‑83). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j. 5 Afs 167/2015‑46 pak platí, že: „[s]oukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty“. Za splnění svých veřejnoprávních povinností tak nese odpovědnost pouze sám žalobce.
  17.                      K povaze plné moci krajský soud pro úplnost dodává, že jejímu udělení předchází dvoustranná smlouva mezi zmocněncem a zmocnitelem, jejíž účinky nastávají pouze mezi těmito účastníky soukromoprávního vztahu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 10. 2015, č. j. 5 As 26/2014-19, uvedl, že: [p]lná moc…dokládá, že se účastník správního řízení dohodl na svém zastoupení s jinou osobou (zmocněncem) a že mezi zmocněncem a zmocnitelem byla o tomto zastoupení uzavřena smlouva (ať již ústní či písemná). Ta má soukromoprávní povahu, typicky se jedná o smlouvu příkazního typu.“ Krajský soud tak shrnuje, že přestože zmocněnkyně v nyní projednávané věci nedostála svému závazku, je to žalobce, na kom je nutno vymáhat splnění veřejnoprávní povinnosti. Odpovědnost zmocněnkyně za nesplnění jí svěřené povinnosti je pak otázkou soukromoprávní povahy, která je však z hlediska řízení před správními orgány a přezkumu jejich rozhodnutí správními soudy irelevantní.
  18.                      Zároveň podle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014, č. j. 4 As 85/2014-40 či ze dne 18. 8. 2016, č. j. 4 As 111/2016-35, na který přiléhavě odkázal již správní orgán I. stupně) platí, že účastník správního řízení, který je svéprávný, má odpovědnost za volbu svého zmocněnce. Pokud si pro zastupování vybere osobu, která nečiní všechny potřebné úkony, jde to k tíži takto zastoupeného účastníka. Totéž pak platí i pro situace, kdy je zmocněnec při zastupování naprosto pasivní, nebrojí proti rozhodnutí správního orgánu či např. nevyvine žádnou jinou aktivitu k obhajobě zmocnitele. 
  19.                      Přestože je v dané věci předložená plná moc definována velmi obecně a výslovně nehovoří o pověření k oznámení převodu vlastnictví ke zbrani, zmocněnkyně toto pověření nesporovala a uvedla, že na oznámení převodu zapomněla. Opomenutí zmocněnkyně, v souladu s výše uvedeným, nezbavuje žalobce odpovědnosti za daný přestupek.
  20.                      Nadto nelze odhlédnout od celkového přístupu žalobce. Podle prohlášení zaměstnavatele ze dne 28. 3. 2022 měl být žalobce na služební cestě od 10. 2. 2021 do 24. 2. 2021. K oznámení převodu vlastnictví ke zbrani tak došlo více než 2 měsíce po jeho návratu. Žalobce jednak neuvedl žádné okolnosti bránící mu v tom, aby si po svém návratu ověřil, zda zmocněnkyně skutečně úkon provedla, zároveň však ani pobyt v zahraničí sám o sobě (zvláště na Slovensku) možnost takového ověření nevylučuje. Nelze tak přijmout tvrzení žalobce, že nemohl vědět, že zmocněnkyně převod neoznámila, když byl v zahraničí. Stejně tak nelze souhlasit s tím, že vyvinul veškerou možnou aktivitu a úsilí, aby tato jeho zákonná povinnost byla splněna. Naopak zcela spoléhal na to, že zmocněnkyně převod oznámila. Nedostatek komunikace mezi žalobcem a jeho zmocněnkyní či neinformování ze strany zmocněnkyně nemá žádný vliv na odpovědnost žalobce za daný přestupek. Skutečnost, že žalobce pověřil osobu, která je držitelkou zbrojního průkazu a disponuje znalostmi z oblasti zbraní a střeliva, sice mohla nasvědčovat tomu, že svůj úkol zmocněnkyně splní, nicméně ani takový způsob výběru zmocněné osoby nezbavuje žalobce odpovědnosti za daný přestupek.
  21.                      Rovněž není důvodná žalobní námitka týkající se nevypořádání žalobcovy argumentace v průběhu správního řízení. Z rozhodnutí obou správních orgánů vyplývá, že se jeho argumentací zabývaly a zcela dostatečně ji vypořádaly. Z kontextu celého rozhodnutí je zřejmé, že odůvodnění obou rozhodnutí je reakcí na námitky žalobce, podrobněji se pak argumentací žalobce správní orgán I. stupně zabýval na str. 6-7 svého rozhodnutí, žalovaný zejména na str. 4-8 svého rozhodnutí.
  22.                      Krajský soud dále konstatuje, že ačkoli v daném případě správní orgán I. stupně nedodržel lhůtu pro vydání rozhodnutí, jedná se o lhůtu pořádkovou, která je stanovena za účelem efektivity řízení. Překročení této lhůty není samo o sobě způsobilé vyvolat nezákonnost rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41). Proto krajský soud nepovažuje tuto námitku za důvodnou.  Jde-li o pak o námitku týkající se nesouhlasu s tvrzením o prodlužování řízení ze strany žalobce, krajský soud k tomuto uvádí, že se nejedná o námitku směřující proti výroku rozhodnutí, ale proti dílčí části odůvodnění rozhodnutí. Námitka směřující toliko do odůvodnění rozhodnutí však není přípustná, neboť samotné odůvodnění správního rozhodnutí do právní sféry jeho adresátů nijak nezasahuje. Tato námitka tedy nemůže mít na zákonnost správního rozhodnutí vliv.
  23.                      Na základě výše uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s.
  24.                      O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle zásady úspěchu ve věci zakotvené v ust. § 60 odst. 1, 7 s. ř. s., když žalobce nebyl v soudním řízení úspěšný a žalovanému jako správnímu orgánu nevznikly takové náklady soudního řízení, které by přesahovaly rozsah jeho běžné úřední činnosti (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, běžnou úřední činnost by přesahovaly zejména náklady správního orgánu vynaložené na obranu proti žalobám zjevně šikanózním, viz např. rozsudky NSS ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012-11, ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Pardubice 20. září 2023

JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v. r.  

samosoudkyně