č. j. 25 A 98/2022 - 48

 

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci

 

žalobce:  V. W.

zastoupen Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem

sídlem Svatoplukova 1209, 738 01  Frýdek-Místek,

proti

žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28. října 117, 702 18  Ostrava,

 

za účasti: Obec Dolní Domaslavice

sídlem Dolní Domaslavice 4, 739 38  Dolní Domaslavice

zastoupená Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem

sídlem Josefa Václava Sládka 35, 738 01  Frýdek-Místek

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, č. j. MSK 64230/2022,

 

takto:

 

  1. Žaloba se zamítá.

 

  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

  1. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

 

 

Odůvodnění:

 

  1. Žalobou došlou soudu dne 22. 8. 2022 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, č. j. MSK 64230/2022, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 31. 3. 2022, č. j. MMFM 50615/2022, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vyřazení místní komunikace v části, vedoucí před domem č.p. X, po parcele č. XA (ke dni podání žádosti XB) a zároveň i po parcele č. XC, označené MK 22.1.

 

Argumentace účastníků

 

  1. Žalobce předně namítal, že žalovaný opakovaně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a jím navrhovaným důkazům, zejména žalobce tvrdil, že v rozmezí let 1964 až 1966 vybudoval otec žalobce přístupovou cestu k domu č.p. X v X, čímž originárním způsobem nabyl vlastnictví k této přístupové komunikaci. Dle žalobce správní orgán ve věci vyloučil důležitý důkaz v podobě znaleckého posudku k otázce doby a povahy vzniku předmětné komunikace. K tomu žalobce doplnil, že ani žalobce, ani jeho otec nedali souhlas s užíváním předmětné komunikace.

 

  1. Žalobce dále namítal nesprávnost zjištění o opravách komunikace označené MK 22.1 v rámci tzv. akcí Z, když dle žalobce vyřešení dané otázky může mít zároveň vliv na pravost obcí předkládané smlouvy se Státním statkem Hnojník, jejíž platnost měl žalobce zpochybnit svými tvrzeními.

 

  1. Žalobce dále namítal zanedbaný technický stav komunikace projevující se drolícími se okraji, nerovným povrchem s proláklinami, neodvedením vody a nestejnou šíří komunikace.

 

  1. Žalobce dále namítal, k obcí předloženým pasportům komunikace, že úřad přejal tvrzení zástupců obce a takto přejatá tvrzení v odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnotil nejasně a nesrozumitelně bez vypořádání se s námitkami žalobce stran nesprávného výkladu průběhu komunikací, když skutečný průběh komunikace nebyl dle žalobce v terénu řádně prošetřen. K čemuž žalobce dále namítal, že nedošlo k novému ohledání na místě samém, neboť při ohledání na místě samém dne 19. 6. 2020 nebyl splněn jeho účel. Dále k tomu žalobce uvedl, že úřad dospěl k závěrům v rozhodnutí jednostranně, účelově, bez řádných podkladů a bez řádného odůvodnění.

 

  1. Žalobce dále namítal, že v napadeném rozhodnutí bylo nesprávně interpretováno tvrzení žalobce ve sporu vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn.  8 C 243/2018, v němž žalobce tvrdil a prokázal, že vlastníkem předmětné komunikace je obec. Žalobce dále namítá, že na rozdíl od předchozí právní úpravy, podle nové právní úpravy nepostačuje k zařazení konkrétní komunikace do sítě místních komunikací naplnění faktických podmínek, ale že o zařazení komunikace do příslušné kategorie musí rozhodnout silniční správní úřad a zároveň žalobce ve svých námitkách konstatoval judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které pozemní komunikace, jež byly místními podle předchozí právní úpravy, se staly místními komunikacemi i dle úpravy nové za splnění podmínky, že jejich vlastníkem je obec. V neposlední řadě žalobce konstatoval, že se důvodně dovolal testu proporcionality, když jeho výsledkem měla být skutečnost, že předmětná komunikace je naprosto nevhodně situována uprostřed jeho zemědělské usedlosti.  

 

  1. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky jsou ve své podstatě totožné jako námitky uplatněné v odvolání, a proto odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

 

  1. Obec Dolní Domaslavice, jako osoba zúčastněná na řízení, se ztotožnila s argumentací žalovaného, kdy zdůraznila, že předmětná cesta představuje i spojnici se sousední obcí – Horními Tošanovicemi. Upozornula současně na souvislost s řízením vedeným Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 243/2018.

 

Zjištění soudu ze správního spisu

 

  1. Ze správního spisu soud zjistil, že bylo vydáno nesouhlasné stanovisko obce s vyřazením místní komunikace MK 22.1, v části vedoucí před domem č.p. X, z pasportu místních komunikací, když místní komunikace MK 22.1 představuje pro obec Dolní Domaslavice a její obyvatele nutnou komunikační potřebu, jejímž vyřazením by došlo k omezení přístupu k řadě domů, místní komunikace MK 22.1 navíc spojuje obec Dolní Domaslavice s obcí Horní Tošanovice. Dále soud ze správního spisu zjistil, že místní komunikace MK 22.1 je v pasportu místních komunikací vedena jako místní komunikace 3. třídy, jako vlastník místní komunikace MK 22.1 je evidována obec Dolní Domaslavice. Dále soud ze správního spisu zjistil, že předmětná komunikace MK 22.1 byla vedena v pasportu komunikací z roku 1967 jako místní komunikace 7c, v pasportu komunikací z roku 1982 a 1984 je vedena jako součást místní komunikace 10b. Předmětná místní komunikace MK 22.1 byla vedena v pasportu místních komunikací obce Dolní Domaslavice před 1. 4. 1997 jako místní komunikace ve vlastnictví obce Dolní Domaslavice. Dále soud ze správního spisu zjistil způsob nabytí vlastnického práva obce Dolní Domaslavice k pozemkům, na nichž se nachází předmětná místní komunikace MK 22.1 ve vlastnictví obce Dolní Domaslavice. 

 

Posouzení zdejším soudem

  1. Krajský soud poté co zjistil, že žalobní návrh je věcně projednatelný, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, tedy ke dni 28. 6. 2022 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

 

  1. Podle ustanovení § 6 odst. 1 z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. č. 13/1997 Sb.“): „Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.“

 

  1. Podle ustanovení § 9 odst. 1 z. č. 13/1997 Sb.: „Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.“

 

  1. Podle ustanovení § 9 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb.: „Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace vede evidenci jím vlastněných pozemních komunikací.“

 

  1. Podle ustanovení § 4b odst. 1 z. č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 3. 1997 (dále jen „z. č. 135/1961 Sb.“): „Místními komunikacemi jsou obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací.“

 

  1. Krajský soud si je vědom starší judikatury, která dovozovala, že podle z. č. 13/1997 Sb. je třeba nově rozhodnout o zařazení komunikace mezi místní komunikace (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2009 sp. zn. 4 Ao 1/2009). Tato judikatura však byla překonána usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2014, č.j. 9 As 15/2012-27, č. 3028/2014 Sb. NSS: „Byla-li pozemní komunikace místní komunikací podle právních předpisů účinných před 1. 4. 1997, zůstává jí tento status i podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. To neplatí, nesplňuje-li znaky místní komunikace uvedené v tomto zákoně.“

 

  1. Podle rozsudku NSS ze dne 11. 9. 2009, č. j. 5 As 62/2008-59, č. 2200/2011 Sb. NSS: „Pro posouzení otázky, zda je účelová komunikace (§ 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) stavbou spojenou se zemí pevným základem, tj. samostatnou nemovitou věcí, nebo zda je součástí pozemku, na němž se nachází, jsou rozhodná stejná hlediska jako v případě jiných pozemních komunikací. Pokud je stavební provedení účelové komunikace takové, že lze jednoznačně vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, a pokud zároveň nelze stavební provedení účelové komunikace odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti, půjde o samostatnou nemovitou věc ve smyslu § 119 odst. 2 občanského zákoníku, která je samostatným předmětem právních vztahů.“  

 

  1. Napadené rozhodnutí je vystavěno na závěru, že předmětná místní komunikace MK 22.1 je místní komunikací, neboť splňuje zákonné znaky místní komunikace, když se jedná o veřejně přístupnou pozemní komunikaci sloužící převážně místní dopravě, jejím vlastníkem je obec Dolní Domaslavice a je vedena v evidenci pozemních komunikací vlastněných obcí, tj. tzv. pasportu místních komunikací obce Dolní Domaslavice jako místní komunikace MK 22.1, když byla místní komunikací před 1. 4. 1997, a proto jí tento status místní komunikace zůstává.

 

  1. Krajský soud se ztotožňuje se stanoviskem žalované, že předmětná místní komunikace MK 22.1 je místní komunikací, když je nepochybné a vyplývá ze správního spisu, že místní komunikace MK 22.1 představuje pro obec Dolní Domaslavice a obyvatele obce Dolní Domaslavice nutnou komunikační potřebu, jejímž vyřazením by došlo k omezení přístupu k řadě domů, místní komunikace MK 22.1 navíc spojuje obec Dolní Domaslavice s obcí Horní Tošanovice. Místní komunikace MK 22.1 je v pasportu místních komunikací vedena jako místní komunikace 3. třídy, vlastníkem místní komunikace MK 22.1 je obec Dolní Domaslavice. Předmětná místní komunikace MK 22.1 byla vedena v pasportu komunikací z roku 1967 jako místní komunikace 7c, v pasportech místních komunikací z roku 1982 a 1984 je vedena jako součást místní komunikace 10b. Předmětná místní komunikace MK 22.1 byla vedena v pasportu místních komunikací obce Dolní Domaslavice před 1. 4. 1997 jako místní komunikace ve vlastnictví obce Dolní Domaslavice.

 

  1. K žalobní námitce a tvrzení žalobce, že předmětná část místní komunikace byla vybudována v letech 1964 – 1966 otcem žalobce jako jeho právním předchůdcem a došlo tak k nabytí vlastnického práva originárním způsobem nutno uvést, že v tomto směru tvrzení žalobce prokázáno nebylo. Pokud žalobce podporu tohoto svého tvrzení spatřuje v čestném prohlášení paní M. B., k tomuto je zapotřebí uvést, že z čestného prohlášení paní M. B. vyplývá toliko skutečnost, že na předmětnou část místní komunikace byly navezeny kameny nebo struska někdy okolo roku 1965. Ve vztahu k této skutečnosti se dle soudu jeví jako přiléhavé vysvětlení oprav předmětné části místní komunikace v rámci tzv. akcí Z, avšak na právní posouzení dané věci uvedená skutečnost nemá vliv. Pokud se jedná o žalobcem tvrzený opomenutý důkaz v podobě znaleckého posudku, k tomuto nutno uvést, že takovým znaleckým posudkem nelze ověřit žalobcem tvrzené skutečnosti, zejména ve vztahu k původcům jednotlivých vrstev místní komunikace, a proto se jedná o nadbytečný důkazní návrh, který logicky nebyl proveden. 

 

  1. K žalobní námitce stran nesprávnosti zjištění ohledně oprav místní komunikace MK 22.1, s tím, že uvedené má vliv na pravost smluv předložených obcí Dolní Domaslavice nutno uvést, že nelze jakkoliv dávat do souvislosti uvedené skutečnosti. Jak již bylo uvedeno, skutečnost, zda, kdy, popřípadě jak byla místní komunikace MK 22.1 opravována, nemá pražádného vlivu na právní hodnocení, zda je místní komunikace MK 22.1 místní komunikací ve vlastnictví obce Dolní Domaslavice, či nikoliv. K předmětným smlouvám, které žalobce napadá, možno alespoň okrajově uvést, že soud neshledal jakékoliv důvody opravňující k úvahám o jejich pravosti, nadto předmětné smlouvy zcela srozumitelně zapadají do konzistentních tvrzení obce Dolní Domaslavice.

 

  1. K námitce žalobce stran zanedbaného technického stav komunikace projevujícímu se drolícími se okraji, nerovným povrchem s proláklinami, neodvedením vody a nestejnou šíří komunikace možno uvést, že jak vyplývá z fotodokumentace pořízené při ohledání na místě samém dne 18. 7. 2019, stav předmětné místní komunikace MK 22.1 dle soudu odpovídá stavu běžného opotřebení a nikterak nevybočuje při porovnání s obdobnými místními komunikacemi v regionu. Zde je možno poznamenat, že každá obec, obec Dolní Domaslavice nevyjímaje, hospodaří s určitým omezeným objemem finančních prostředků, a proto ani po obci nelze spravedlivě požadovat, aby veškeré místní komunikace byly ve stavu silnic první třídy, přičemž to není ani žádoucí, neboť stav komunikace do jisté míry limituje i provoz a rychlost provozu na takové komunikaci.  

 

  1. K námitce žalobce, že úřad přejal tvrzení zástupců obce a takto přejatá tvrzení v odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnotil nejasně a nesrozumitelně bez vypořádání se s námitkami žalobce stran nesprávného výkladu průběhu komunikací, když skutečný průběh komunikace nebyl dle žalobce v terénu řádně prošetřen a že místní šetření, které žalobce v žalobě nesprávně označuje datem 19. 6. 2020, když ve skutečnosti proběhlo dne 18. 7. 2019, nebylo dostatečné, lze uvést, že soud má za to, že veškeré podklady a z nich vycházející údaje, které byly použity v rámci rozhodování žalovanou, vycházely z platných dokumentů, zejména pasportů místních komunikací, jejichž pravost nebyla v řízení jakkoliv vyvrácena, vyjma obecných odkazů a nekonkrétních tvrzení žalobce, že snad byly účelově pozměňovány a podobně. Zde možno poznamenat, že i v řízení doložené historické mapy korespondují s konzistentními tvrzeními obce Dolní Domaslavice, která nad to mají zcela jasnou oporu v důkazech nacházejících se ve správním spise a v tomto směru nemá soud nejmenší pochybnosti. Místní šetření, které proběhlo dne 18. 7. 2019, bylo zcela v pořádku, a proto správně nebyl shledán důvod toto místní šetření na žádost žalobce opakovat.  

 

  1. K námitce žalobce, že bylo v řízení nesprávně interpretováno jeho tvrzení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 243/2018, možno uvést, že podepsaný soud v rámci dokazování u ústního jednání provedl k důkazu rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 3. 2023, č.j. 8 C 243/2018-684, z něhož vyplývá, že v daném řízení žalobce tvrdil a prokázal, že k místní komunikaci MK 22.1 svědčí vlastnické právo obci Dolní Domaslavice. V daném směru nelze než konstatovat, že konzistentní tvrzení, v dané věci obce Dolní Domaslavice, mají vždy nepochybně větší váhu než roztříštěná a těžce uchopitelná tvrzení, jež nemají oporu v provedeném dokazování. V souvislosti s touto žalobní námitkou žalobce paradoxně sám zcela správně a přiléhavě odkazuje na judikaturu NSS, která je nosná i v tomto konkrétním případě.

 

  1. K námitce žalobce stran testu proporcionality soud nesdílí stanovisko žalobce, když soud má za to, že pro takový postup v tomto řízení není prostor, a i kdyby snad byl, nemohl by žalobce se svým přáním projít takovým testem úspěšně, vzhledem k důležitosti místní komunikace MK 22.1 z hlediska požadavku na dopravní obslužnost obce Dolní Domaslavice a její spojení s okolními obcemi.

 

  1. Veškeré další případné námitky žalobce jsou těžce uchopitelné zejména s ohledem na jejich obecnost, avšak především má soud za to, že byly zcela řádně vypořádány v napadeném rozhodnutí. Zde možno opětovně zdůraznit, že soud má za to, že zcela stěžejní je v dané věci skutečnost, že předmětná místní komunikace MK 22.1 je místní komunikací, neboť splňuje zákonné znaky místní komunikace, když se jedná o veřejně přístupnou pozemní komunikaci sloužící převážně místní dopravě, jejím vlastníkem je obec Dolní Domaslavice a je vedena v evidenci pozemních komunikací vlastněných obcí, tj. tzv. pasportu místních komunikací obce Dolní Domaslavice jako místní komunikace MK 22.1, když byla místní komunikací před 1. 4. 1997.

 

  1. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

 

Náklady řízení

 

  1. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v tomto řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost.

 

  1. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s., když soud v řízení této osobě neuložil žádn ou povinnost a neshledal ani jiné důvody hodné zvláštního zřetele, které by přiznání náhrady nákladů řízení této osobě odůvodňovaly.

 

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

 

 

Ostrava 13. září 2023

 

 

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje