[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobce: J. J.

 bytem X 

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

 sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2022, č. j. X,

takto:

1.       Žaloba se zamítá.
2.     Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2022, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci od 25. 3. 2022 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Mělník (dále jen „OSSZ“) poklesla žalobcova pracovní schopnost o 35 %.
2. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí ztotožnila se závěrem, že žalobce je invalidní pouze pro invaliditu prvního stupně. Žalobcova pracovní schopnost poklesla podle posouzení lékařky žalované ze dne 27. 9. 2022 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 35 %, a proto nebyly splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně.
3. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná nesprávně posoudila jeho zdravotní stav. Žalobce prodělal v posledním roce a půl tři operace a v listopadu 2022 jej čeká další. Posudkoví lékaři vycházeli pouze z písemných zpráv, aniž by žalobce osobně pozvali k jednání a zjistili jeho skutečný zdravotní stav. Není pravda, že by byli v kontaktu s žalobcovým ošetřujícím lékařem. Žalobce měl za to, že mu jeho zdravotní stav neumožňuje pracovat. V minulosti pracoval jako zedník a obkladač.
4. Žalovaná s ohledem na žalobcovy námitky navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“).
5. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo v nepřítomnosti žalobce v souladu s ustanovením § 49 odst. 3 s. ř. s. (žalobce byl k jednání řádně předvolán a o odročení jednání nepožádal a soud k tomu ani neshledal důležité důvody). Žalovaná na jednání setrvala na svém stanovisku.
6. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že podkladem napadeného rozhodnutí byl posudek lékařky žalované ze dne 4. 10. 2022 (posouzení proběhlo dne 27. 9. 2022). Posudek lékařka zpracovala na základě dostačující lékařské dokumentace v nepřítomnosti žalobce. Dospěla k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla artróza nosných kloubů řešená operačně endoproteticky. Žalobcův zdravotní stav lékařka hodnotila jako zdravotní postižení, které je srovnatelné s postižením podle kapitoly XIII. (postižení kosterní a svalové soustavy), oddílu A (artropatie), položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), tak, že míra poklesu pracovní schopnosti byla 35 % s ohledem na žalobcovu profesi (zedník). Dodala, že žalobcův zdravotní stav by také mohl být hodnocen podle kapitoly XV. (funkční postižení, postižení po úrazech a operacích), oddílu A (postižení končetin), položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, nebo je zde uvedeno funkční postižení po proběhlé totální endoprotéze kyčelního, kolenního a hlezenního kloubu. Podle této položky se hodnotí stavy, kdy přetrvává porucha motorických funkcí končetiny, svalové atrofie a podstatné omezení hybnosti. Rozmezí této položky je od 35 % do 45 % a i zde by pokles žalobcovy pracovní schopnosti činil 35 %. Funkční postižení žalobce neodpovídá vyššímu procentnímu poklesu pracovní schopnosti.
8. Soud provedl dokazování posudkem PK MPSV ze dne 7. 2. 2023. Z posudku soud zjistil, že PK MPSV vycházela zejména ze spisové dokumentace OSSZ a žalované, soudního spisu včetně žaloby a žalobcem předložených lékařských zpráv a zdravotnické dokumentace žalobcovy praktické lékařky. Posudek se opírá zejména o řadu ortopedických nálezů (celkem šest) ošetřujících lékařů žalobce (MUDr. B., MUDr. R. a MUDr. Ř.) a zpráv z hospitalizace na ortopedickém oddělení a z rehabilitací. Členem komise byl i lékař z oboru chirurgie a traumatologie MUDr. P. K. Žalobce se k jednání posudkové komise dostavil, avšak nebyl vyšetřen ani nesdělil své subjektivní obtíže, neboť jednání posléze sám rozčilený opustil. Ihned po příchodu chtěl komisi sdělit, proč nebyl uznán plně invalidním. PK MPSV se mu snažila vysvětlit účel jednání a seznámila jej s výčtem podkladů. Žalobce nicméně jednání neustále přerušoval sdělením, že byl nesprávně posouzen, a jeho rozčilení se stupňovalo. Na snahu o objasnění, jakým způsobem se posuzuje invalidita, reagoval vulgárně, a na otázku, jaké má obtíže, odpověděl, že by to měla vědět PK MPSV. Své obtíže nedokázal popsat. Uvedl jen, že je po čtyřech operacích a nemůže pracovat. Na opakovaný dotaz na obtíže se žalobce zeptal, zda může odejít. Poté rozezleně svižným krokem opustil jednací místnost bez opory francouzských holí, které držel v levé ruce. Obě dolní končetiny plně zatěžoval a nekulhal.
9. Podle PK MPSV bylo rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení kolenních kloubů, levého hlezna a pravého ramenního kloubu. PK MPSV konstatovala, že žalobce podstoupil pro degenerativní změny kolenních kloubů implantaci totální endoprotézy (postupně) u obou kolen. Výkony proběhly bez komplikací. Rozsah pohybu obou kolen byl po rozcvičení mírně omezený při ohýbání, natažení kolen žalobce zvládal plně, endoprotézy byly funkční a stav stabilizovaný. Obtíže s koleny ani závažnější porucha funkce nebyly dokumentovány. Kromě toho bylo u žalobce přítomno degenerativní postižení levého hlezenního kloubu. Byl proveden korekční ortopedický výkon spočívající v přetětí holenní kosti k nápravě postavení vybočeného hlezna. Tento zákrok byl komplikován nedokonalým zhojením přetnuté dolní části holenní kosti, takže byl posléze proveden další ortopedický výkon – fixace kosti kovovým materiálem. Po druhém výkonu žalobce nedodržoval doporučený režim, neboť přišel na kontrolu bez ortézy a s jednou francouzskou holí, ačkoliv měl používat ortézu a dvě hole. K datu vydání napadeného rozhodnutí sice nebyl stav po operaci hlezna doléčen, ale byl předpoklad, že ke stabilizaci a dohojení dojde dříve než za jeden rok. Nestabilní stav po rekonvalescenci proto PK MPSV nepovažovala za dlouhodobě nepříznivý. Po výkonech přetrvávala omezená pohyblivost levého hlezna. Postavení bylo správné, ale degenerativní změny trvalé. U žalobce bylo ještě zjištěno částečné postižení rotátorové manžety, tj. poškození úponů nadhřebenového a podhřebenového svalu. Příčinou mohlo být dlouhodobé přetěžování pravého ramene.
10. Posudková komise žalobcův zdravotní stav hodnotila jako srovnatelný se zdravotním postižením podle kapitoly XIII., oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a míru poklesu žalobcovy pracovní schopnosti stanovila na 35 %. Neshledala důvod k navýšení horní hranice této položky podle § 3 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť všechny posudkově významné okolnosti, včetně žalobcovy profese (zedník) zohlednila v rámci této položky. Zařazení PK MPSV odůvodnila tím, že u žalobce jde o dlouhodobé postižení více kloubů (obě kolena, levé hlezno a pravé rameno), které je funkčně srovnatelné s osteoartrózou. Jedná se o středně těžké postižení, neboť vedlo ke snížení celkové výkonnosti a obtížím při vykonávání některých denních aktivit. S ohledem na to, že žalobce nemůže a ani nebude moci vykonávat původní profesi zedníka, zvolila PK MPSV horní hranici dané položky. S těžkým postižením podle kapitoly XIII., oddílu A, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity nebylo možné žalobcovo postižení srovnat, neboť tam popsaná tíže postižení nebyla svým dopadem z funkčního hlediska srovnatelná s žalobcovým postižením.
11. Pokud by PK MPSV hodnotila jako rozhodující zdravotní postižení pouze přítomnost totální endoprotézy obou kolenních kloubů, jednalo by se o postižení podle kapitoly XV., oddílu B, položky 8a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. o toliko lehkou poruchu pro lehké omezení funkce dvou velkých kloubů dolních končetin s omezením pro delší chůzi a stání s mírou poklesu pracovní schopnosti 10 – 15 %. Nejednalo by se o středně těžkou poruchu endoprotéz (položka 8b), neboť ani na jedné z dolních končetin nebyla prokázána porucha motorické funkce, svalové atrofie nebo podstatné omezení hybnosti kolenního kloubu. Pokud by bylo samostatně hodnoceno postižení levého hlezna, z dlouhodobého hlediska by odpovídalo poklesu pracovní schopnosti asi o 15 %. Samotné postižení pravého ramenního kloubu by vedlo k míře poklesu pracovní schopnosti asi o 10 %. Porucha funkce štítné žlázy vedla pouze k mírnému poklesu pracovní schopnosti (který by neodpovídal invaliditě) a zvýšená hladina krevních tuků a kyseliny močové v krvi byly posudkově nevýznamné.  
12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně.
13. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.
14. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
15. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
16. Žalobní námitky spočívají ve zpochybnění lékařského posouzení žalobcova zdravotního stavu lékařskou posudkovou službou žalované.
17. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává.
18. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).
19. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
20. Z posudku PK MPSV ze dne 7. 2. 2023 vyplynulo, že posudková komise při jeho vypracování vycházela z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace, včetně podkladů a lékařských zpráv, které žalobce předložil, a zdravotnické dokumentace jeho praktické lékařky. Zejména měla k dispozici i řadu zpráv ošetřujících lékařů žalobce (ortopedů). V posudkové komisi byl také přítomen lékař z oboru chirurgie a traumatologie, který byl připraven žalobce osobně vyšetřit. Žalobce byl k jednání komise přizván a dostavil se, avšak namísto toho, aby řádně popsal své obtíže a umožnil své vyšetření, rozčiloval se, choval se vulgárně a jednání sám opustil. PK MPSV dospěla ke shodnému závěru jako posudková lékařka žalované, tedy že žalobce je invalidní v prvním stupni, neboť míra žalobcovy pracovní schopnosti poklesla o 35 %. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila postižení kolenních kloubů, levého hlezna a pravého ramenního kloubu, kterou shodně s posudkovou lékařkou podřadila kapitolu XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl A (artropatie), položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť v souladu s § 1 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity dospěla k závěru, že žalobcovo zdravotní postižení je svým funkčním dopadem nejvíce srovnatelné s postižením podle této položky. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro tuto položku stanovena v rozmezí 20 % až 35 %. Posudková komise v souladu s rozmezím podle této položky stanovila míru poklesu na horní hranici, tj. ve výši 35 %, což odůvodnila žalobcovou profesí (zedník), kterou v důsledku postižení nebude moci nadále vykonávat. K navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity neshledala důvod, neboť žalobcův zdravotní stav odpovídal i při zohlednění profese horní hranici dané položky. V posudku byl popsán vývoj zdravotního stavu, zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, míra stabilizace zdravotního stavu a rozsah zdravotního postižení a bylo řádně odůvodněno i zařazení druhu zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek obsahuje všechny požadované formální náležitosti, jeho závěry se opírají o shromážděné podklady (lékařské zprávy a další listiny), které měla posudková komise k dispozici, a celkové posudkové hodnocení je vnitřně konzistentní a nerozporné.
21. Posudková komise se také vypořádala s žalobními námitkami. K žalobcovým námitkám tak lze na základě posudku dodat, že (na rozdíl od posudkové lékařky žalované) jej PK MPSV přizvala k osobnímu jednání. Jak již bylo ovšem výše řečeno, žalobce odmítl uvést své obtíže, předčasně (tj. před vlastním vyšetřením) opustil jednání a svým urážlivým chováním se sám připravil o možnost být vyšetřen přítomným odborným lékařem z oboru chirurgie (pod kterou spadá i ortopedie) a traumatologie a sdělit mu své subjektivní obtíže. I tak byla PK MPSV z jeho jednání schopna vyvodit určitá zjištění (svižná chůze bez francouzských holí, plná zátěž končetin, absence kulhání). PK MPSV (zřejmě i s ohledem na žalobcovu další nepřítomnost) pečlivě vyhodnotila písemné lékařské zprávy a odůvodnila svůj závěr o středně těžkém postižení žalobce a jeho podřazení pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity. Zejména správně hodnotila souhrnný dopad jednotlivých dílčích žalobcových zdravotních postižení, neboť se ve všech případech jednalo o dlouhodobé postižení kloubů (byť odlišných – kolenních, hlezenního a ramenního), tedy o postižení podobného charakteru. Současně odůvodnila, že kdyby měla hodnotit každé z postižení jednotlivě, ani u jednoho by nedošlo k poklesu žalobcovy pracovní schopnosti více než o 15 %. Správně tedy tato postižení nezkoumala toliko izolovaně, ale v souladu s§ 1 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity vyhodnotila jejich celkový funkční dopad a určila zdravotní postižení, které je svým dopadem nejsrovnatelnější (tj. středně těžká artropatie podle kapitoly XIII., oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity).
22. Nad rámec lze dodat, že úkolem posudkových lékařů primárně není vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Taková povinnost žalované nemá oporu v právních předpisech. Jinými slovy, sama skutečnost, že žalobce nebyl posudkovou lékařkou žalované osobně vyšetřen, nezakládá rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem. Podstatné je, že posudková lékařka (a zejména PK MPSV) vycházela z dostatečně průkazné zdravotnické dokumentace (viz např. bod 9 rozsudku NSS ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016 – 64).
23. K námitce, že posudková lékařka žalované neměla k dispozici zprávy žalobcova ošetřujícího lékaře, lze říci, že PK MPSV – jejíž posudek potvrzuje závěry posudkové lékařky – jich měla celou řadu (zejm. ortopedických) a vycházela tedy z úplných (tj. veškerých dostupných) podkladů.
24. PK MPSV konečně i důkladně zhodnotila žalobcovu původní profesi zedníka, pro kterou přistoupila ke stanovení poklesu pracovní schopnosti na samé horní hranici rozmezí podle příslušné položky.
25. Soud zdůrazňuje, že při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází podle § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového stavu ke dni rozhodování žalované (tj. 20. 10. 2022). Soudní řízení správní není pokračováním správního řízení před žalovanou a nelze v něm zohlednit nové skutečnosti (včetně toho, že žalobce po vydání napadeného rozhodnutí čekaly ještě další operace). Soud o nároku na invalidní důchod přímo nerozhoduje (tj. nepokračuje v řízení o žalobcově žádosti o invalidní důchod), ale napadené rozhodnutí může toliko zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Má-li žalobce za to, že se jeho zdravotní stav od okamžiku vydání napadeného rozhodnutí změnil (zhoršil), je na místě podání nové žádosti o invalidní důchod k žalované, a nikoliv správní žaloby.
26. Soud tedy shrnuje, že posudek PK MPSV splňuje požadavky úplnosti, přesvědčivosti a správnosti a soud se o něj ve svých závěrech může opřít. Vycházeje z tohoto posudku soud dospěl k závěru, že výsledná hodnota míry žalobcova poklesu pracovní schopnosti ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila 35 %. Žalovaná tedy založila své rozhodnutí na správně zjištěném skutkovém stavu, který byl vyhodnocen v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity, a žalobce byl proto v době rozhodování žalované invalidní toliko v prvním stupni [§ 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění]. Žalobní body jsou nedůvodné.
27. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce, který byl z procesního hlediska neúspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná, byť byla naopak plně úspěšnou, taktéž nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť projednávaná věc je věcí důchodového pojištění. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 31. srpna 2023

Richard Galis, v. r.

samosoudce