[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci

žalobce:  S. N., narozený dne X

   státní příslušnost Moldavská republika

zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

   sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1

proti
žalovanému:  Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie

   sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2022, č. j. CPR-18838-3/ČJ-2023-93010-V236

takto:

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2022, č. j. CPR-18838-3/ČJ-2023-93010-V236 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 8. 4. 2023, č. j. KRPA-125451-11/ČJ-2023-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba jeden rok, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců.

2. Žalobní body

2. Žalobce namítal, že se dopustil toliko pochybení v rozsahu od 7. 9. 2022 do 8. 4. 2023, což v kontextu dosavadní bezúhonnosti a vykázané spolupráce s policejním orgánem hodnotí jako nepříliš dlouhé období, pro které by posuzovaná protiprávnost měla být postižena roční deportací.
3. Primárním důvodem nevyhovění návrhu žalobce v odvolání byl závěr žalovaného o tom, že posuzovaná protiprávnost není jeho prvním pochybením, neboť měl být v loňském roce trestán za blíže neuvedený přestupek, přičemž z odůvodnění rozhodnutí nijak nevyplývá, jakého jednání se měl žalobce dopustit a jakou pak má souvislost k dodržování pobytových povinností, coby zákonem chráněného zájmu ve vedeném řízení.
4. Žalobce se tedy domnívá, že žalovaný nepostupoval dle § 3 správního řádu a § 174a zákona o pobytu cizinců, pročež pokládá úvahu k přiměřenosti rozhodnutí za nevyváženou, a nedostatečně zohledňující množství polehčujících okolností, které oslabují intenzitu posuzované protiprávnosti, kdy mezi tyto skutečnosti řadí dosavadní bezúhonnost, pro kterou pokládá posuzované jednání za ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života, ale i míru součinnosti, kterou poskytl policejnímu orgánu, když spolupracoval při objasnění posuzované protiprávnosti, stejně tak jako jeho nízký věk, vyjádřenou lítost a předpoklad dosažení nápravy i cestou mírnějšího a výchovnějšího opatření v rozsahu šesti měsíců.

3. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady.

4. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

6. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
7. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na pět let, pobývá-li cizinec na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.
8. Žalobce brojil proti délce zákazu pobytu, kterou považoval za nepřiměřenou, měla být stanovena doba kratší.
9. Délku správního vyhoštění je správní orgán povinen stanovit v rámci zákonem vymezeného rozmezí po zohlednění všech individuálních okolností konkrétního případu. Tím jsou dány meze správního uvážení. Soudní přezkum správního uvážení je pak limitován na posouzení, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo zda je nezneužil a pokud tomu tak není, soud není oprávněn jakkoliv nahrazovat správní úvahu správního orgánu (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS). Smyslem stanovení určitého zákonného rozmezí pro uložení správního vyhoštění přitom nepochybně je, aby byly případy cizinců, na které toto ustanovení dopadá, co nejvíce individualizovány, a to v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
10. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce byl dne 8. 4. 2023 na adrese X, Praha 3 kontrolován policií. Kontrolou předloženého cestovního pasu a lustrací v evidencích bylo zjištěno, že cizinec nemá žádné platné vízum nebo jiné oprávnění, které by jej opravňovalo k pobytu na území ČR.
11. V cestovním dokladu měl cizinec vyznačen poslední vstup do Evropské unie dne 9. 6. 2022, v rámci pravidla 90/180 tak byl oprávněn ve státech Evropské unie pobývat do 6. 9. 2023. V protokole o výslechu účastníka žalobce datum vstupu do Evropské unie potvrdil, uvedl, že přicestoval za prací, žádné povolení k práci nemá. Je si vědom, že povolenou dobu pobytu zde překročil, ale měl dobrou práci. Vycestuje dobrovolně.
12. Při hodnocení odvolací námitky, že uložené opatření je nepřiměřeně tvrdé, žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně při stanovení doby, po kterou účastníku řízení, nebude umožněn vstup na území členských států Evropské unie, vycházel z nashromážděného spisového materiálu, kdy zvážil prokázané protiprávní jednání účastníka řízení a přiměřenost vydávaného rozhodnutí a tuto dobu stanovil v zákonem stanoveném rozpětí. Odvolací orgán dospěl k názoru, že protiprávní jednání účastníka řízení, který neoprávněně pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, odůvodňuje vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Odvolací orgán hodnotil délku pobytu na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu ode dne 7. 9. 2022 do dne 8. 4. 2023 (přibližně 7 měsíců), což není krátká doba, jeho protiprávní jednání, které bylo zjištěno kontrolou Policie ČR, nikoliv aktivitou účastníka řízení, vědomost účastníka řízení o neoprávněném pobytu, spolupráci se správním orgánem I. stupně, skutečnost, že účastník řízení vypovídal, vyjádření úmyslu vycestovat. Dále byly posuzovány skutečnosti, které jsou zřejmé z napadeného rozhodnutí i z předloženého materiálu, a to, že účastník řízení na území České republiky přicestoval za účelem práce a výdělku peněz, přestože neměl povolení k zaměstnání a ani vízum, pracoval bez oprávnění k pobytu a bez povolení k zaměstnání, žádné kroky k legalizaci pobytu a ani k legálnímu výkonu práce nepodnikl. Dobu jednoho roku, po kterou nelze účastníku řízení umožnit vstup na území členských států Evropské unie, hodnotil odvolací orgán jako zcela adekvátní a v souladu s rozhodovací praxí správních orgánů v obdobných případech. V daném případě doba stanovená v délce 1 rok (lze uložit správní vyhoštění až na 5 let), nikterak nevybočuje z mezí správního uvážení správního orgánu I. stupně.
13. Soud toto odůvodnění považuje za přesvědčivé. Správní orgány délku zákazu pobytu stanovily a odůvodnily v souladu s citovanou zákonnou úpravou i judikaturou, neopomněly zvážit žádnou podstatnou okolnost. Z odůvodnění správních rozhodnutí je zřejmé, že ve prospěch žalobce bylo zohledněno, že se na policii dostavil dobrovolně, vypovídal a vyjádřil úmysl vycestovat.
14. Pokud se žalobce v žalobě domáhal zohlednění své dosavadní bezúhonnosti, zákon pro uložení správního vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nevyžaduje opakované porušení zákona, ze správních rozhodnutí je zároveň zřejmé, že jiná porušení zákona správní orgány při zvažování délky zákazu pobytu v potaz k tíži žalobce nebraly. Vzhledem k výraznější délce neoprávněného pobytu (od 7. 9. 2022 do dne 8. 4. 2023) nelze toto jednání bagatelizovat jako ojedinělý exces. Pokud bylo namítáno, že žalovaný nesprávně při hodnocení délky zákazu pobytu zvažoval potrestání žalobce za přestupek spáchaný v minulém roce, toto z napadeného rozhodnutí nevyplývá (zmíněný spáchaný přestupek byl hodnocen pouze v rámci posuzování přiměřeností dopadů do soukromého a rodinného života žalobce).
15. Nedůvodnou shledal soud i námitku, že měl být více zohledněn mladý věk žalobce, samotný nízký věk žalobce nelze posoudit jako tak významnou skutečnost, že by bylo na místě uvažovat o době zákazu pobytu výrazně kratší. Soud také konstatuje, že v odvolání ani v jeho doplnění nebyla tato skutečnost namítána, proto soud neshledává pochybení žalovaného, že se k tomuto aspektu nevyjádřil výslovně. Žalobce ve věku dospělosti musí být schopen převzít odpovědnost za vlastní jednání, stejně jako posoudit případné následky nerespektování právních předpisů.
16. Polehčující okolnost lze spatřovat v tom, že se jedná z jeho strany o první porušení zákona o pobytu cizinců a že se správními orgány po svém zajištění spolupracoval. Zároveň ale nelze přehlédnout, že se žalobce dostal do své situace jen vlastním přičiněním, jeho vědomý neoprávněný pobyt v délce zhruba sedmi měsíců byl zjištěn až činností policie, zároveň zde bez oprávnění pracoval.
17. Za skutkovou podstatu uvedenou v ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců je možno uložit délku zákazu pobytu až na pět let, napadené rozhodnutí je v 1/5 této sazby, již tato skutečnost nenasvědčuje zjevně nepřiměřené délce. Soud má za to, že délka zákazu pobytu byla vzhledem k popsaným skutečnostem stanovena adekvátně, správní orgány z mezí správního uvážení nevybočily.
18. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 11. července 2023

JUDr. Lenka Loudová v. r.

samosoudkyně