č. j. 54 A 38/2022 - 29
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci
žalobkyně: V. H., nar. X
státní příslušnost Ukrajina
bytem X
zastoupena advokátem Mgr. Petrem Václavkem
sídlem Opletalova 25, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-05122/PP-2021
takto:
I. Žalovanému se ukládá, aby do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl o žádosti žalobkyně o přechodný pobyt ze dne 7. 4. 2021.
II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit
žalobkyni k rukám advokáta Mgr. Petra Václavka náhradu nákladů řízení ve výši
14 342 Kč.
Odůvodnění:
I. Obsah žaloby
2. Žalobkyně uvedla, že řízení o její žádosti bylo zahájeno dne 7. 4. 2022 (pozn. soudu: ze správního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno dne 7. 4. 2021). Podle § 169t odst. 6 písm. f) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) byl žalovaný povinen rozhodnout ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti. S ohledem na to, že tato lhůta již marně uplynula, je žalovaný podle žalobkyně nečinný.
3. Žalobkyně připomněla, že žalovaný o její žádosti již jednou rozhodl, jeho rozhodnutí však zrušila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) rozhodnutím ze dne 9. 12. 2021, č. j. MV‑176148‑4/SO‑2021, a vrátila věc žalovanému k dalšímu řízení. Dne 15. 2. 2022 žalobkyně podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Na jejím základě Komise vydala dne 14. 3. 2022 opatření č. j. MV‑49783‑3/SO‑2022, kterým žalovanému přikázala vydat rozhodnutí do 60 dnů od výslechu žalobkyně. Do doby podání žaloby (dne 26. 5. 2022) však žalobkyně nebyla k výslechu předvolána, přestože od zrušujícího rozhodnutí uběhly již více než 3 měsíce.
4. Krom toho žalobkyně považuje prodlužování lhůty nadřízeným orgánem o dalších 60 dnů za nezákonné, navíc běh této lhůty žalovaný podmínil okolností, kterou žalobkyně nemůže ovlivnit, a zákonem není stanoven ani její počátek. V této souvislosti žalobkyně poukázala na zásadu, podle které je správní orgán povinen postupovat bez zbytečných průtahů. Po uplynutí zákonné lhůty stanovené v § 169t odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců by měl žalovaný postupovat bezodkladně, je-li to možné. V případě žalobkyně nic nenasvědčuje tomu, že bezodkladně nemohlo být rozhodnuto.
II. Vyjádření žalovaného
5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyjádřil přesvědčení, že není nečinný. V řízení zahájeném dne 7. 4. 2021 zkoumal, zda žalobkyně splňuje podmínky stanovené zákonem pro požadovaný druh pobytového oprávnění a činil takové úkony, které by ověřily, zda lze žalobkyni považovat za rodinného příslušníka občana EU. Veškeré úkony jsou zaznamenány ve správním spisu. Původní rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno Komisí a věc byla žalovanému vrácena 23. 12. 2021. Žalovaný následně činil a činí nezbytné kroky pro nové rozhodnutí. Podle opatření Komise je žalovaný povinen rozhodnout ve lhůtě 60 dnů od výslechu žalobkyně. Předvolání k výslechu bylo žalobkyni odesláno dne 7. 6. 2022 a výslech byl proveden dne 28. 6. 2022. S ohledem na tyto skutečnosti má žalovaný za to, že řízení probíhá řádně a bez časové prodlevy.
III. Replika žalobkyně a sdělení žalovaného
6. Žalobkyně v replice nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že není nečinný. Opatřením ze dne 14. 3. 2022 (doručeným žalobkyni dne 15. 3. 2022) Komise přikázala žalovanému rozhodnout do 60 dnů od provedení výslechu. Výslech byl proveden dne 28. 6. 2022, tj. 105 dnů po doručení opatření Komise žalobkyni. Lhůta stanovená Komisí marně uplynula dne 27. 8. 2022. K vydání rozhodnutí však nedošlo ani ke dni podání repliky, tj. k 3. 10. 2022.
7. Podle žalobkyně navíc nelze ke lhůtě stanovené Komisí přihlížet, neboť lhůta pro vydání rozhodnutí je stanovena přímo zákonem. Žalovaný byl povinen rozhodnout ve lhůtě 60 dnů od dne, kdy byla věc vrácena k novému projednání, tj. do 7. 2. 2022. Žalovaný byl tedy nečinný a Komise tuto nečinnost „posvětila“ uvedeným opatřením, ve kterém stanovila další 60denní lhůtu. Argumentace žalovaného, podle které činí kroky nezbytné k vydání rozhodnutí, je neurčitá a nepřiléhavá ve vztahu k posuzované věci.
8. K výzvě soudu žalovaný podáním ze dne 22. 12. 2022 sdělil, že řízení o žádosti žalobkyně stále probíhá, žalovaný činí nezbytné kroky – dne 8. 11. 2022 byl zástupce žalobkyně seznámen s obsahem spisu a dne 8. 12. 2022 bylo žalovanému doručeno vyjádření k podkladům rozhodnutí. Závěrem dodal, že o žádosti žalobkyně bude rozhodnuto v nejbližší době.
IV. Posouzení žaloby soudem
9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (žaloba byla podána dne 26. 5. 2022, tedy ve lhůtě podle § 80 s. ř. s., srov. dále body 21 a 22), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť s takovým postupem oba účastníci výslovně souhlasili.
10. Žaloba je důvodná.
11. Žalobkyně vytýká žalovanému nečinnost v řízení o její žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu, kterou podala dne 7. 4. 2021.
13. Dne 14. 3. 2022 Komise vyhověla žádosti žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti, neboť žalovaný nedodržel lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovenou v § 169t odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Komise proto přikázala žalovanému, aby vydal rozhodnutí o žalobkynině žádosti do 60 dnů od jejího výslechu.
14. Dne 7. 6. 2022 bylo žalobkyni zasláno předvolání k výslechu, který se uskutečnil dne 28. 6. 2022.
15. Dne 14. 7. 2022 žalovaný požádal Policii ČR o provedení pobytové kontroly na hlášené adrese žalobkyně za účelem zjištění, zda sdílí společnou domácnost se svou matkou a jejím manželem, občanem ČR, a dále provedení pobytové kontroly na adrese žalobkynina strýce za účelem zjištění, jak často tam žalobkyně pobývá.
16. Téhož dne žalovaný zaslal žalobkyni výzvu k odstranění vad – doložení dokladu o zajištění ubytování. Uvedený doklad žalobkyně zaslala dne 22. 7. 2022 a následně doložila také několik čestných prohlášení týkajících se místa, kde se zdržuje.
17. Dne 28. 7. 2022 žalovaný obdržel informaci Policie ČR o provedené pobytové kontrole u žalobkynina strýce.
18. Dne 6. 9. 2022 žalovaný zaslal Policii ČR urgenci ve věci pobytové kontroly v místě hlášené adresy žalobkyně.
19. Ze sdělení žalovaného ze dne 22. 12. 2022 vyplývá, že dne 8. 11. 2022 byl zástupce žalobkyně seznámen s obsahem spisu a dne 8. 12. 2022 bylo žalovanému doručeno vyjádření k podkladům rozhodnutí, avšak dosud nebylo ve věci rozhodnuto. Také podle údajů na webových stránkách žalovaného (https://frs.gov.cz/cs/ioff/application-status) je ke dni rozhodnutí soudu řízení o žádosti žalobkyně ve stavu „zpracovává se“.
20. Lhůtu pro rozhodnutí o žádosti cizince o vydání povolení k přechodnému pobytu stanoví § 169t odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017. Tato lhůta činí 60 dnů ode dne podání žádosti.
21. Pro posouzení lhůty pro rozhodnutí ze strany žalovaného je podstatné, že žalovaný již jednou rozhodl, přičemž jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno v odvolacím řízení a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (viz výše bod 12). Okamžikem, kdy zrušující rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci, bylo původní zamítavé rozhodnutí žalovaného právně odklizeno a pro žalovaného tak začaly běžet nové lhůty pro vydání rozhodnutí [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 25. 11. 2011, č. j. 2 Ans 11/2011-95].
23. V tomto opatření Komise uložila žalovanému, aby rozhodl do 60 dnů od provedení pohovoru se žalobkyní. Žalobkyni lze přisvědčit, že stanovení lhůty k rozhodnutí tímto způsobem není vhodné, neboť okamžik jejího začátku navázaný na blíže neurčené datum pohovoru je nejistý, a neposkytuje tak ochranu před nečinností, která by měla být daným opatřením poskytnuta. S ohledem na celkovou délku řízení lze mít rovněž pochybnosti o přiměřenosti délky lhůty stanovené Komisí. V každém případě ale žalovaný překročil i lhůtu stanovenou Komisí, neboť 60 dnů od provedení pohovoru uplynulo v pondělí dne 29. 8. 2022 (poslední den připadl na sobotu 27. 8. 2022). Žalovaný přitom k výzvě soudu, aby sdělil informace o aktuálním stavu řízení a případně zaslal soudu rozhodnutí ve věci samé, sdělil v podání ze dne 22. 12. 2022, že ve věci nebylo dosud rozhodnuto. Ke dni vydání tohoto rozsudku soud neobdržel od žalovaného (ani žalobkyně) informaci, z níž by vyplýval opak.
24. Provádění dílčích procesních úkonů nemění nic na tom, že žalovaný nedodržel zákonnou lhůtu pro rozhodnutí, a dokonce ani vůči němu velmi vstřícnou lhůtu stanovenou opatřením nadřízeného orgánu, přičemž povinnost vydat meritorní rozhodnutí by platila i bez tohoto opatření. Ze spisu nevyplývá, že by se jednalo o zvláště obtížný případ, ani že by vydání rozhodnutí bránila nějaká objektivní překážka. Takové skutečnosti žalovaný ani netvrdil.
25. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný je nečinný.
26. Pro úplnost soud uvádí, že neopomněl materiální korektiv ochrany před nečinností, který judikatura převzala z § 71 odst. 5 správního řádu, podle něhož se nemůže dovolávat nedodržení lhůt ten účastník, který je způsobil. V rozsudku ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012‑41, č. 2785/2013 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že přijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti, je tím presumován fakt, že správní orgán nečinný byl, a správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat a procesním chováním žalobce se může zabývat jen od okamžiku přijetí tohoto opatření proti nečinnosti. Z obsahu správního spisu nelze dovodit, že by žalobkyně svým chováním ode dne 14. 3. 2022 (tedy od vydání opatření proti nečinnosti) jakkoli průtahy v řízení zavinila. Takovou skutečnost ostatně ani žalovaný netvrdil.
27. K vydání rozhodnutí soud stanovil lhůtu patnácti dnů, kterou s ohledem na skutkové okolnosti případu považuje za dostatečnou. Přihlédl přitom především k fázi, v níž se řízení nachází, a to s ohledem na obsah spisu a sdělení žalovaného ze dne 22. 12. 2022, podle kterého se řízení nachází již v závěrečné fázi.
V. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
28. Soud shledal žalobu důvodnou, proto podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 7. 4. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
29. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 342 Kč. Tato částka sestává ze soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a z odměny advokáta ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta se skládá z odměny za tři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a repliky – § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a tří paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy celkem 10 200 Kč. Tuto částku soud zvýšil o 2 142 Kč odpovídající náhradě DPH, jíž je advokát plátcem (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 342 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 4. ledna 2023
Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.