10 Azs 204/2023 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. T., zast. advokátem Mgr. Vratislavem Polkou, Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2023, čj. OAM‑825/ZA‑ZA11‑ZA16‑2022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, čj. 40 Az 5/2023‑20,
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalobce přicestoval do ČR v lednu 2019 a v období od 10. 1. 2019 do 29. 8. 2020 disponoval zaměstnaneckou kartou. O udělení mezinárodní ochrany požádal dne 7. 9. 2022. Uvedl, že je tureckým státním občanem kurdské národnosti, hovoří turecky a kurdsky. Vyznává islám a nikdy nebyl členem žádné politické strany, avšak sympatizuje se stranou HDP. Je rozvedený a má dvě děti, které pobývají v Turecku. V Turecku naposledy žil se svou rodinou ve městě Izmir. Dále uvedl, že je zdravý a nemá žádné zdravotní omezení. Posledních pět let si v Turecku vydělával brigádně. Trvalou práci nemohl sehnat, neboť je Kurd a pro jeho národnost jej nikde nechtěli déle zaměstnat. V ČR žijí příbuzní jeho otce, s nimiž je v kontaktu. Má zde také přítelkyni, se kterou tři roky bydlí a plánují spolu svatbu. Do června 2020 pracoval v Mladé Boleslavi v kebabu. Žalobce chtěl požádat o prodloužení povolení k pobytu. Řešil to s právníky. Právník mu poradil, aby podal také žádost o mezinárodní ochranu. Do Turecka se žalobce vrátit nechce, neboť před odjezdem ze země na něj zaútočily tři osoby proto, že mluvil kurdsky. Jednalo se přitom o příslušníky policie. Incident se odehrál v únoru 2018 v Izmiru. Jeden z nich začal na žalobce křičet, že v Turecku nemůže mluvit kurdsky, a ostatní na něj zaútočili. Žalobce dostal pěstmi do těla, spadl na zem a poté jej zkopali. Incident se odehrál na veřejnosti a trval asi 15 minut, nikdo z přihlížejících nezasáhl. Žalobce měl pohmožděná žebra a krvácela mu noha. K doktorovi však nešel a nestěžoval si ani na policii, neboť věděl, že mu státní orgány nepomohou. Po incidentu žil v Turecku podle svých slov normálně, chodil po brigádách a trávil čas s dětmi. Žalobce dále vypověděl, že policie v Turecku provádí kontroly na ulici. V jeden den byl žalobce kontrolován i desetkrát. V Turecku nemohl žalobce hovořit kurdsky a jeho matku odmítli ošetřit v nemocnici, neboť mluvila kurdsky. Zkoušel si najít práci i na západním pobřeží, ale lidé tam byli nepřátelští. Žalobce též uvedl, že v roce 2017 sdílel na sociálních sítích názory na prezidenta a po jeho odjezdu z vlasti k němu přišla do domu na jaře 2021 asi čtyřikrát policie a požadovala, aby žalobce kvůli svým sdělením z roku 2021 přišel vypovídat. Oficiální předvolání mu nepřišlo, policie to pouze ústně sdělila jeho rodině. Od té doby jej vícekrát nehledali.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 1. 2023 žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 – 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil.
[3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke krajskému soudu, který v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný v projednávané věci nezjistil dostatečný skutkový stav. Informace o zemi původu jsou podle krajského soudu nedostatečné vzhledem k azylovému příběhu žalobce a jeho kurdskému původu. Ve spise podle krajského soudu chybí informace o postavení Kurdů ve společnosti, o jejich možností získat zaměstnání a zdravotní péči, jakož i o schopnosti státních orgánů poskytnout jim účinnou ochranu. Tyto informace podle krajského soudu neobsahuje ani dokument, který sestává z odpovědí zastupitelského úřadu v Ankaře v jiné věci.
[4] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítl, že dostatečně posoudil dostupnost vnitřní ochrany a alternativy vnitřního přesídlení. To je řádně doloženo obsahem spisu, v němž jsou jednotlivé nástroje vnitřní ochrany podrobně popsány. Žalobce však na tyto nástroje rezignoval, jak i sám potvrdil v pohovoru, neboť nevěděl, kam se má obrátit, resp. si nikde nestěžoval s tím, že to nemá žádný význam, nevyhledal ani lékařské ošetření. Podle stěžovatele není namístě, aby v takovém případě domýšlel další možnosti vnitřní ochrany, anebo je například v pohovoru žalobci nastiňoval. Ve vztahu k informacím o Turecku stěžovatel uvedl, že obstaral dostatečné a konkrétní informace o dostupnosti ochrany v zemi původu žalobce. Stěžovatel tedy řádně zjistil skutkový stav. Odkázal na napadené rozhodnutí č. l. 4 a násl. Zopakoval, že i alternativy vnitřního přesídlení u žalobce jsou možné, viz. č. l. 5 a násl rozhodnutí stěžovatele.
[5] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby mu žalobce vrátil náhradu nákladů řízení.
[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[9] Krajský soud se v projednávané věci zabýval použitím § 12 písm. b) zákona o azylu. Závěry k tomuto ustanovení jsou vzhledem k obdobným námitkám použitelné podle krajského soudu i na § 14a zákona o azylu.
[10] V režimu zákona o azylu je důkazní břemeno rozděleno „mezi žadatele a stát tím způsobem, že stát je zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu, ale žadatel musí unést důkazní břemeno stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby“ (rozsudek ze dne 25. 7. 2005, čj. 5 Azs 116/2005‑58). Správní orgány stíhá povinnost zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Podle § 23c písm. c) zákona o azylu mohou být podkladem pro rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu zejména přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem. Informace o zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu musí krom toho být mj. v maximální možné míře relevantní ve vztahu k otázkám posuzovaným v daném řízení. Zprávám, které obecně popisují socioekonomické podmínky v zemi původu, aniž se zabývají specifickými otázkami dané věci, bude zpravidla přiznána menší váha (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008‑81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16).
[11] NSS po prostudování spisu dospěl ke shodnému závěru jako krajský soud. Ve správním spise jsou založeny pouze informace, které se týkají obecně situace v Turecku a stejně tak obecně i postavení Kurdů ve společnosti. Informace o Kurdech ale neberou v potaz azylový příběh žalobce, který vypověděl, že v zemi původu měl problémy, a to dokonce s policií, neboť je Kurd. Pokud stěžovatel uvádí, že žalobce měl možnost se obrátit na státní orgány, NSS konstatuje, že žalovaný nemohl rezignovat na zjištění skutečností týkajících se bezpečnosti Kurdů v Turecku a jejich reálné možnosti domoci se ochrany. Bezpečnostní situaci v Turecku stěžovatel posuzoval pouze obecně bez zohlednění specifického postavení Kurdů v turecké společnosti. V podrobnostech NSS odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, který obsah zpráv o zemi původu detailněji popisuje.
[12] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[13] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2023
Ondřej Mrákota
předseda senátu