[OBRÁZEK]č. j. 8 A 91/2021- 46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň
Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

 o žalobě proti rozhodnutím ministra kultury ze dne 29. 6. 2021, č. j. MK 44217/2021 OLP
a č. j. MK 44220/2021 OLP,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.

2 8 A 91/2021

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení dvou rozhodnutí ministra kultury ze dne 29. 6.
2021, kterými bylo rozhodnuto o jeho rozkladech proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 8.
2. 2021, č. j. MK 10785/2021 KST, a ze dne 17. 3. 2021, č. j. MK 18400/2021 KST, jimiž byly
odmítnuty žalobcovy žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., zákona o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, podané dne 24. 1. 2021, resp. 6. 3. 2021.

2. Ministr kultury napadenými rozhodnutími žalobcovy rozklady zamítl a obě rozhodnutí
Ministerstva kultury potvrdil.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobce v žalobě uvedl, že Ministerstvo kultury dlouhodobě odmítalo a evidentně nadále odmítá
předávat mu oprávněně požadované informace. Proto žalobce využil domněle účinnější možnost
a požádal dne 24. ledna 2021 žalovaného podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, prostřednictvím elektronické adresy podatelny o poskytnutí
následující informace:

1. Kteří pracovníci se jako úřední osoby a oprávněné úřední osoby podíleli na shromažďování podkladů a
vyhotovení rozhodnutí o mém údajném zařazení mimo výkon služby, které je datováno dne 29. května
2019, č.j.: MK 41741/2019 KST?

2. Z jakého důvodu jsem dosud zmíněné rozhodnutí o mém údajném zařazení mimo výkon služby

neobdržel a v rozporu s mými četnými žádostmi mně nebylo stále doručeno?

3. Bude mně uvedené rozhodnutí o mém údajném zařazení mimo výkon služby konečně

doručeno?

4. Z jakého důvodu a na základě jakého právního předpisu vedlo se mnou Ministerstvo kultury šest
měsíců řízení o mém převedení na jiné služební místo, když podle správního řádu mělo být příslušné
rozhodnutí vydáno bezodkladně, případně ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení?

5. Z jakého důvodu a na základě jakého právního předpisu mně nebyl v první polovině roku 2019 na

rozdíl od ostatních zaměstnanců kultury zvýšen plat (platový tarif)?.

4. Tuto žádost Ministerstvo kultury svým rozhodnutím ze dne 8. února 2021, č.j.: MK 10785/2021
KST, jako celek účelově odmítlo z důvodu údajně prokázaného soustavného zneužívání práva na
informace, resp. šikanózního výkonu tohoto práva ze strany žadatele, aniž by ale toto smyšlené
odůvodnění řádně, přesvědčivě a průkazně doložilo a prokázalo. V uvedené věci Ministerstvo
kultury jako povinný subjekt ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k
informacím nepostupovalo podle příslušných ustanovení zmíněného zákona, neposoudilo
předloženou žádost o informace ze dne 24. ledna 2021 podle zákonem stanovených hledisek a
zcela nezákonně a odmítlo žalobci poskytnout oprávněně požadované informace, na jejichž
poskytnutí měl a má žalobce nárok též podle dalších právních předpisů, mimo jiné podle zákona
o státní službě a správního řádu.

5. V obou napadených rozhodnutích ze dne 29. června 2021 zmiňuje jejich pravděpodobný autor
JUDr. P. S., o němž není žalobci nic bližšího známo, kromě možného zařazení v odboru
legislativním a právním, že ministr kultury údajně ve svých rozhodnutích ze dne 29. května 2020,

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.

3 8 A 91/2021

 č.j.: MK 32503/2020 OLP, MK 32523/2020 OLP, MK 32538/2020 OLP, MK 32564/2020 OLP
a MK 32575/2020 OLP prý potvrdil zneužití práva žadatelem a potvrdil šikanózní charakter
podání žadatele. Zjevně šikanózní charakter podání žadatele je prý nepřehlédnutelný. Kromě
skutečnosti, že se JUDr. P. S. neodhodlal nijak doložit a zdůvodnit, proč zmíněná rozhodnutí ze
dne 29. května 2020 platí v případě žalobce navěky, nebo alespoň ve věci jeho dvou předmětných
žádostí o informace z prvních měsíců roku 2021, žalobce uvádí, že uvedená údajná rozhodnutí z
května 2020 jako evidentní dotčená osoba nikdy neobdržel, nikdy mu nebyla oznámena a nikdy
mu podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům
těchto rozhodnutí. Zmíněná rozhodnutí tak nejsou v právní moci a jsou nezákonná. Žalobce
proto nerozumí postupu JUDr. P. S. a odboru legislativního a právního, že v údajném rozhodnutí
ministra kultury využívají ve své účelové argumentaci neplatná rozhodnutí ministra kultury z
května 2020, a to ještě formou obecných, ale vyhrocených tvrzení na úrovni pochybné pomluvy.
Žalobce k tomu uvádí, že považuje takový zlovolný postup Ministerstva kultury za dehonestující
a vnímá ho jako neoprávněné a svévolné porušení svých základních práv zaručených čl. 10
Listiny základních práv a svobod.

6. Proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 8. února 2021, č.j.: MK 10785/2021 KST, kterým
byla odmítnuta žádost žalobce o informace ze dne 24. ledna 2021, se žalobce ohradil podle ust. §
16 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím odvoláním a podal rozklad adresovaný
ministru kultury. Tento rozklad ze nebyl řádně vyřízen v souladu s ustanovením § 16 odst. 3
zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť žalovaný si lhůtu pro rozhodnutí o rozkladu
15 pracovních dnů svévolně prodloužil na více než 4 měsíce.

7. Uvedený nesprávný úřední postup založil rovněž nezákonnost rozhodnutí ze dne 29. června
2021, č.j.: MK 44217/2021 OLP, které je rovněž nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost i
nedostatek řádných důvodů rozhodnutí. Napadené rozhodnutí ze dne 29. června 2021 je
nezákonné nebo dokonce nicotné nejen pro enormní porušení zákonné lhůty, ale též z tohoto
důvodu, že vzhledem k chybějícímu vlastnoručnímu podpisu ministra kultury jako rozhodujícího
autorizačního prvku úřední listiny ministra potvrzujícího, že skutečně jde o projev jeho vůle,
nebylo vydáno v souladu s ustanovením § 152 odst. 2 a 3 správního řádu.

8. K tomu žalobce dále uvedl, že uvedené účelové a svévolné tvrzení není nijak doloženo a
průkazně odůvodněno, přičemž Ministerstvo kultury nijak konkrétně neupřesnilo, jaký postup a
další skutečnosti spojené se žádostmi žalobce o informace, které žalobce ovšem požadoval
oprávněně a zákonně, považuje za zneužívání práva na informace, soustavné zneužívání
zmíněného práva nebo za šikanózní výkon uvedeného práva. Tato nejasná tvrzení povinného
subjektu v jeho rozhodnutích, v nichž odmítl žádost žalobce o informace zcela identickým
textem, podle názoru žalobce zcela znemožňují řádné odůvodnění zmíněného rozhodnutí, které
je proto nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost i nedostatek důvodů rozhodnutí.

9. V rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 8. února 2021, č.j.: MK 10785/2021 KST, je základem
celého odůvodnění odkaz na pět rozhodnutí ministra kultury ze dne 29. května 2020, v nichž prý
ministr kultury potvrdil zneužití práva žalobcem a potvrdil šikanózní charakter podání žalobce.
Nic bližšího k obsahu uvedených údajných rozhodnutí ministra kultury ze dne 29. května 2020
sděleno není a žalobce jako pravděpodobná dotčená osoba o konkrétním obsahu těchto
rozhodnutí nemá žádné informace. Rovněž zcela chybí konkrétní odůvodnění a doložení, jakou
souvislost mají zmíněná rozhodnutí s žádostí žalobce o poskytnutí informace ze dne 24. ledna
2021.

10. Ohledně druhého napadeného rozhodnutí žalobce uvedl, že jelikož Ministerstvo kultury mu
dlouhodobě odmítá poskytovat zcela oprávněně požadované informace, využil žalobce jako
jednu z posledních možností postup podle zákona o svobodném přístupu k informacím a ve své
žádosti podle zmíněného zákona ze dne 6. března 2021, podané prostřednictvím elektronické
adresy podatelny, požádal Ministerstvo kultury o poskytnutí těchto informací:

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.

4 8 A 91/2021

1. Na základě jakého právního předpisu a z jakého důvodu nebylo řádně v souladu se správním řádem ukončeno
správní řízení zahájené státním tajemníkem v Ministerstvu kultury oznámením ze dne 7. prosince 2018, č.j.: MK
80131/2018 KST?

2. Jaké změny služebního místa vyžadovaly zrušení služebního místa č. 293 označeného jako ministerský rada - kancelář ministra?

3. Z jakého důvodu nebyl žadateli v první polovině roku 2019 zvýšen plat v rozporu se zvýšením platu ostatních
státních zaměstnanců Ministerstva kultury?

11. Podle názoru žalobce jsou požadované informace naprosto v působnosti Ministerstva kultury a
jde o informace požadované zcela oprávněně, takže je povinný subjekt nemůže žalobci
odmítnout na základě zákonných důvodů uvedených v zákoně o svobodném přístupu k
informacím. Ministerstvo kultury se také neposoudilo případné omezení práva žalobce na
přístup k těmto informacím podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ale účelově
vydalo rozhodnutí ze dne 17. března 2021, č.j.: MK 18400/2021 KST, kterým byla zmíněná
žádost odmítnuta s nepravdivým, nedoloženým a neodůvodněným tvrzením o údajně
prokázaném soustavném zneužívání práva na informace, resp. šikanózním výkonu tohoto práva
ze strany žalobce. Konkrétní odůvodnění ohledně takové jednání žalobce však v rozhodnutí ze
dne 17. března 2021 úplně chybí, nechybí ale obligátní odkaz na podle názoru žalobce neplatná
rozhodnutí ministra kultury ze dne 29. května 2020, která nebyla žalobci jako dotčené osobě
nikdy oznámena. Svůj dřívější nesprávný úřední postup v uvedených záležitostech nemůže podle
žalobce povinný subjekt zakrýt tím, že naprosto bezdůvodně, účelově a nepodloženě obviní
žalobce ze zneužití práva na informace nebo šikany prostřednictvím podání.

12. Proti neoprávněnému odmítnutí žádosti o informace ze dne 6. března 2021 se žalobce hájil
rozkladem ze dne 1. dubna 2021, v němž mimo jiné odůvodnil skutečnost, že Ministerstvo
kultury nemělo žádný zákonný důvod pro odmítnutí zmíněné žádosti žalobce o informace, a
konstatoval, že odmítnutí předmětné žádosti odůvodnil povinný subjekt neoprávněným,
účelovým a pomlouvačným tvrzením, že prý zneužití práva žalobcem a šikanózní charakter
podání žalobce údajně potvrdil ministr kultury ve svých pravděpodobně nepravomocných a
nezákonných rozhodnutích ze dne 29. května 2020.

13. Rozklad ze dne 1. dubna 2021 zamítl ministr kultury rozhodnutím ze dne 29. června 2021, č.j.:
MK 44220/2021 OLP, kterým současně potvrdil napadené rozhodnutí povinného subjektu ze
dne 17. března 2021. Toto údajné rozhodnutí ministra kultury je nicotné, neboť potvrzeno, že je
skutečně vydal ministr podle ust. § 152 odst. 2 správního řádu. Žalobce nemá žádnou informaci o
tom, zda je JUDr. P. S. k takovému úkonu oprávněnou úřední osobou, a konstatuje, že
předmětné rozhodnutí nemá žádný autorizační prvek. v souladu s příslušným ustanovením
správního řádu.

14. Rozhodnutí ze dne 29. června 2021 je nezákonné pro svou nepřezkoumatelnost z důvodu
nesrozumitelnosti i nedostatku důvodů rozhodnutí. Rovněž je vydáno po naprosto nezákonně
dlouhém řízení, neboť jde o rozhodnutí o rozkladu ze dne 1. dubna 2021, přičemž podle zákona
o svobodném přístupu k informacím má být o rozkladu rozhodnuto do 15 pracovních dnů ode
dne doručení rozkladu povinnému subjektu a tuto lhůtu nelze prodloužit. Ministerstvo kultury
uvedenou zákonnou lhůtu vůbec a bez udání důvodu nerespektovalo. Správní orgán ale
evidentně hledal možné důvody, jak účelově odmítnout žádost žalobce o informace ze dne 6.
března 2021, tedy v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o svobodném přístupu k
informacím. V napadeném rozhodnutí ze dne 29. června 2021 není také žádné vyřízení námitek a
výhrad, uplatněných žalobcem v rozkladu. Zmíněný JUDr. P. S. se nezabýval ve svévolně
prodloužené lhůtě posouzením žádosti žalobce o informace a rozkladu, ani úvahou, jak a které
informace může podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout, ale evidentně

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.

5 8 A 91/2021

shromažďováním osobních údajů žalobce, které by mohl použít a případně fakticky zneužít pro
odůvodnění odmítání v podstatě všech žádostí žalobce o poskytnutí informací, adresovaných
Ministerstvu kultury. Zmíněné rozhodnutí tak není rozhodnutím o rozkladu ze dne 1. dubna
2021 a nepřímo též o informacích požadovaných žalobcem v žádosti ze dne 6. března 2021, ale
zcela neoprávněným rozhodnutím o osobě žalobce, který vlastně nemá právo na poskytnutí
jakýchkoli pravdivých a úplných informací od Ministerstva kultury a to ani takových, které se
týkají žalobce osobně.

15. Obě napadená rozhodnutí ze dne 29. června 2021 jsou kromě částí, které se týkají příslušných
písemností žalobce, formálně i obsahově zcela totožná. Přitom neobsahují posouzení práva
žalobce na konkrétní požadované informace, ale jejich autoři naprosto neoprávněně, účelově a
svévolně vytýkají žalobci, že se v případě neoprávněného postupu Ministerstva kultury vůči němu
hájil dostupnými právními prostředky a že v případě, kdy mu Ministerstvo kultury řádně
neposkytovalo potřebné informace, využil postup podle zákona o svobodném přístupu k
informacím.

16. Podle názoru žalobce nelze takový postup, navíc bez uvedení konkrétních důvodů, označit za
nátlak na osobu, jíž se týkají požadované údaje, nebo za nepřiměřenou zátěž povinného subjektu.

17. Obě předmětná rozhodnutí neobsahují žádný skutečně průkazný autorizační prvek ministra
kultury, a také jsou od odstavce, zařazeného jednou na str. 4 a jednou na str. 3, naprosto shodná.
V dalším textu se pak mimo jiné tvrdí, že pouhý obsah žádostí žalobce o informace, obsah
rozkladů a obsah jiných písemností žalobce svědčí o tom, že prý lze dovodit ve vztahu k podané
žádosti zneužití práva na informace, zejména prý lze dovodit, že cílem žádosti je způsobit
nepřiměřenou zátěž povinného subjektu, aniž by se ovšem uvádělo, v čem konkrétně by tvrzená
nepřiměřená zátěž Ministerstva kultury měla spočívat. Tato tvrzení žalobce považuje za pomluvu
a poškození svých základních práv na zachování své osobní důstojnosti, cti a dobré pověsti a též
za výmluvu, využitou k zamítnutí oprávněných žádostí žalobce o informace o postupu
Ministerstva kultury vůči jeho osobě. K tvrzení v obou zmíněných rozhodnutích ze dne 29.
června 2021, že prý se v žádosti o poskytnutí informací ze dne 24. ledna 2021 nacházejí otázky,
které se netýkají působnosti Ministerstva kultury, žalobce uvádí, že podle jeho názoru patří do
působnosti povinného subjektu řízení ve věcech služby včetně odměňování a doručování
příslušných písemností.

18. K tvrzením, zahájeným údajně nutným připomenutím, že žalobce byl státním zaměstnancem
Ministerstva kultury zařazeným v kanceláři ministra, žalobce uvádí, že takový postup
jmenovaného je podle jeho názoru irelevantní a též nezákonný, neboť podle zákona o
svobodném přístupu k informacím je žadatelem každý, kdo podle zmíněného zákona žádá o
informace. Taková žádost přitom nemusí být nijak zdůvodněna. V následujícím textu rozhodnutí
jsou využívány osobní údaje žalobce a konkrétní údaje o něm z doby jeho zařazení v Ministerstvu
kultury, přičemž JUDr. P. S. nepatří do odboru lidských zdrojů a žalobce neví o tom, že by
jmenovaný měl nějaké pověření nebo oprávnění seznamovat se jako úřední osoba se záležitostmi
žalobce ve věcech, které v předmětných rozhodnutích účelově popisuje. Tento postup považuje
žalobce za zneužití svých osobních údajů, které nejsou v rámci povinného subjektu evidentně
nijak chráněny. Současně žalobce nerozumí tomu, proč byly tyto osobní údaje žalobce a
informace z doby jeho zařazení v Ministerstvu kultury využity, neboť jejich účelový a nepravdivý
popis nemá nic společného s předmětnými rozklady a žádostmi žalobce o informace ze dne 24.
ledna 2021 a ze dne 6. března 2021. Žalobce uvedené žádosti o poskytnutí informací podle
zákona o svobodném přístupu k informacím využil zejména proto, že mu Ministerstvo kultury
dlouhodobě neoprávněně odmítá poskytovat potřebné informace v řádné a úplné podobě.

19. Žalobce proto navrhl, aby soud obě napadená rozhodnutí ze dne 29. června 2021 prohlásil za
nicotná, a pokud by došel k závěru, že nicotná nejsou, aby obě zrušil a rovněž aby zrušil jim
předcházející rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 8. února 2021, resp. ze dne 17. března

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.

6 8 A 91/2021

2021, a dále aby Ministerstvu kultury nařídil do tří dnů od právní moci poskytnout žalobci
informace, o které požádal ve svých žádostech o poskytnutí informací ze dne 24. ledna 2021 a ze
dne 6. března 2021.

20. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že v případě obou žádostí o informace dospěl k závěru o
jejich zjevně šikanózním účelu, jenž znamená zneužití zákona o svobodném přístupu k
informacím.

21. Pokud jde o odkaz na dřívější rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 32503/2020 OLP, č.j.
32523/2020 OLP, čj. MK 32538/2020 OLP, č.j. MK 32564/2020 OLP a č.j. MK 32578/2020
OLP, žalovaný zmínil obsah žádostí o informace, k nimž se tato rozhodnutí vztahovala, a
dokládal jimi své závěry o tom, že žalobce zneužívá zákona o svobodném přístupu k informacím
k šikanování žalovaného. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

III.

Posouzení žaloby

22. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich
vydání předcházela, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Z obsahu spisu předloženého žalovaným, je zřejmé, že žalobce podal dne 24. 1. 2021 u
žalovaného žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., zákona o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, jimiž žádal o sdělení:

1. Kteří pracovníci se jako úřední osoby a oprávněné úřední osoby podíleli na shromažďování podkladů a
vyhotovení rozhodnutí o mém údajném zařazení mimo výkon služby, které je datováno dne 29. května 2019, č.j.:
MK 41741/2019 KST?

2. Z jakého důvodu jsem dosud zmíněné rozhodnutí o mém údajném zařazení mimo výkon služby neobdržel a v
rozporu s mými četnými žádostmi mně nebylo stále doručeno?

3. Bude mně uvedené rozhodnutí o mém údajném zařazení mimo výkon služby konečně doručeno?

 4. Z jakého důvodu a na základě jakého právního předpisu vedlo se mnou Ministerstvo kultury šest měsíců řízení
o mém převedení na jiné služební místo, když podle správního řádu mělo být příslušné rozhodnutí vydáno
bezodkladně, případně ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení?

5. Z jakého důvodu a na základě jakého právního předpisu mně nebyl v první polovině roku 2019 na rozdíl od
ostatních zaměstnanců kultury zvýšen plat (platový tarif)?.

24. Ministerstvo kultury jako povinný subjekt tuto žádost odmítlo rozhodnutím ze dne 8. 2. 2021, č.
j. MK 10785/2021 KST, a to z důvodu prokázaného soustavného zneužívání práva na informace,
resp. šikanózního výkonu tohoto práva ze strany žalobce. V odůvodnění rozhodnutí povinný
subjekt odkázal na pět předchozích rozhodnutí ministra kultury ze dne 29. 5. 2020, v nichž bylo
toto zneužití práva žalobcem a šikanózní charakter jeho podání potvrzeny. I aktuální žádost
vykazuje znaky zneužití zákona o svobodném přístupu k informacím, když žalobce požaduje
informace, které se týkají jeho pracovně-právních vztahů, služebního zákona a výkladu služebních
předpisů, vnitřní předpisů úřadu a činnosti jednotlivých zaměstnanců.

25. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce rozkladem ze dne 24. 2. 2021, v němž tuto argumentaci
povinného subjektu odmítl, též pro její nekonkrétnost a neprokázanost, a konstatoval absenci
oprávněného důvodu pro odmítnutí žádosti.

26. Rozklad žalobce ministr kultury napadeným rozhodnutím ze dne 29. 6. 2021, č. j. MK
44217/2021 OLP, zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.

7 8 A 91/2021

27. Dále soud ze spisu shledal, že dne 6. 3. 2021 podal žalobce u Ministerstva kultury žádost podle
zákona o svobodném přístupu k informacím, jíž se domáhal sdělení:

1. Na základě jakého právního předpisu a z jakého důvodu nebylo řádně v souladu se správním řádem ukončeno
správní řízení zahájené státním tajemníkem v Ministerstvu kultury oznámením ze dne 7. prosince 2018, č.j.: MK
80131/2018 KST?

2. Jaké změny služebního místa vyžadovaly zrušení služebního místa č. 293 označeného jako ministerský rada - kancelář ministra?

3. Z jakého důvodu nebyl žadateli v první polovině roku 2019 zvýšen plat v rozporu se zvýšením platu ostatních
státních zaměstnanců Ministerstva kultury?

28. Ministerstvo kultury jako povinný subjekt tuto žádost odmítlo rozhodnutím ze dne 17. 3. 2021, č.
j. MK 18400/2021 KST, a to rovněž z důvodu prokázaného soustavného zneužívání práva na
informace, resp. šikanózního výkonu tohoto práva ze strany žalobce. V odůvodnění rozhodnutí
povinný subjekt odkázal na pět předchozích rozhodnutí ministra kultury ze dne 29. 5. 2020,
v nichž bylo toto zneužití práva žalobcem a šikanózní charakter jeho podání potvrzeny. I aktuální
žádost vykazuje znaky zneužití zákona o svobodném přístupu k informacím, když žalobce
požaduje informace, které se týkají jeho pracovně-právních vztahů, služebního zákona a výkladu
služebních předpisů, vnitřní předpisů úřadu a činnosti jednotlivých zaměstnanců. Nadto
povinný subjekt konstatoval, že žalobci je známo, že právní řízení zahájené státním tajemníkem
v Ministerstvu kultury bylo ukončeno v souladu s platnými právními předpisy, kdy rozhodnutí o
zařazení mimo výkon služby ze dne 29. 5. 2019, č. j. MK 41741/2019 KST, žalobce obdržel, a na
otázku ohledně zvýšení platového tarifu dostal odpověď dne 17. 8. 2020, č. j. MK 49726/2020
OLZ.

29. Též proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, a to z 1. 4. 2021, kde namítl, že povinný
subjekt neuvedl žádné relevantní důvody pro odmítnutí žádosti; současně odmítl, že obdržel
rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby, resp. sdělení o důvodech, proč mu nebyl v první
polovině roku 2019 zvýšen plat.

30. Rovněž tento rozklad žalobce ministr kultury zamítl, a to napadeným rozhodnutím ze dne 29. 6.
2021, č. j. MK 44220/2021 OLP, jímž také potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

31. Městský soud v Praze posoudil věc takto:

32. Soud především neshledal důvodnou žalobní námitku, že obě napadená rozhodnutí nepodepsal
ministr kultury, ale JUDr. P. S., o němž není žalobci nic bližšího známo. Soudu byl předložen
správní spis žalovaného, ze které je zřejmé, že originály obou napadených rozhodnutí podepsal
pan PhDr. Lubomír Zaorálek, tedy osoba zastávající úřad ministra kultury. Žalobci pak byly
zaslány stejnopisy obou rozhodnutí, jež s doložkou „za správnost“ podepsal pan JUDr. P. S.. Ať
již JUDr. S. zastával v Ministerstvu kultury jakékoliv postavení, není to pro věc podstatné, neboť
rozhodnutí byla řádně podepsána ministrem kultury.

33. Z téhož důvodu pak je nedůvodnou i námitka vůči tomu, že v obou rozhodnutích JUDr. Petr
Strupek neoprávněně použil osobní údaje žalobce, zejména stran jeho poměru státního
zaměstnance v Ministerstvu kultury.

34. Dále soud neshledal důvodnou námitku nezákonnosti napadených rozhodnutí, jež by měla
vyplývat z toho, že o rozkladech bylo rozhodnuto po uplynutí doby 15 dnů od jejich podání.

35. Podle ust. § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nadřízený orgán rozhodne o
odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15
pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.

8 8 A 91/2021

36. Jestliže žalobce svůj rozklad podal dne 24. 2. 2021, resp. dne 6. 4. 2021, pak nutno konstatovat,
že o obou bylo ministrem kultury rozhodnuto opožděně, neboť rozhodnutí o obou rozkladech
nese datum 29. 6. 2021, což je zjevně více než 15 dnů od data, kdy byly doručeny.

37. Soud však konstatuje, že zákon o svobodném přístupu k informacím nespojuje s takto
opožděným rozhodnutím o rozkladu žádné následky, a že nic v tomto směru nevyplývá ani
z obecných předpisů o správním řízení, tedy jmenovitě ze zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, ve znění pozdějších předpisů.

38. Žalobce byl sice postupem nadřízeného orgánu dotčen na svém procesním právu na to, aby o
jeho opravném prostředku bylo rozhodnuto v zákonné lhůtě, ovšem současně je třeba
konstatovat, že nikoliv každé porušení ustanovení o řízení před správním orgánem má nutně za
následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud má za to, jak vyloží dále, že i kdyby bylo o
jeho rozkladech rozhodnuto ve lhůtě podle ust. § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k
informacím, na podstatě rozhodované věci by to nic nezměnilo a nepřineslo by to výsledek pro
žalobce příznivější.

39. Konečně, soud neshledal důvodnými ani žalobní námitky vůči tomu, jak byla obě napadená
rozhodnutí odůvodněna.

40. Je nesporné, že obě napadená rozhodnutí, jakož i obě rozhodnutí Ministerstva kultury, která jim
předcházejí, byla též odůvodněna konstatováními, že žalobce podává své žádosti o poskytnutí
informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím ve snaze nepřiměřeně zatěžovat
Ministerstvo kultury jako povinný subjekt, šikanovat jej podáváním mnohých žádostí o
informace, jež se týkají vnitřního chodu úřadu v souvislosti se zákonem č. 234/2014 Sb., o státní
službě.

41. To je však jen část odůvodnění, kterou soud nepovažoval za rozhodující, a která by konec konců
mohla v obou rozhodnutích absentovat, aniž by to mělo dopad na jejich přezkoumatelnost.

42. Podstatné ve věci je však to, že žalobce býval státním zaměstnancem v Ministerstva kultury, tedy
osobou, jejíž služební poměr k ministerstvu byl upraven zákonem č. 234/2014 Sb., o státní
službě, ve znění pozdějších předpisů. Jak uvedl ministr kultury v odůvodnění obou napadených
rozhodnutí na straně 5, resp. 4,