[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M   R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyň: a) GEMA ART GROUP a.s., se sídlem Haštalská 760/27, Praha 1 a b) Gardenline s.r.o., se sídlem Na Vinici 948/13, Předměstí, Litoměřice, oba zastoupeni JUDr. Mariannou Svobodovou, advokátkou, se sídlem Václavská 316/12, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 31 Af 73/2020‑178,

takto:

I. Kasační stížnost   se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 9. 2020, č. j. ÚOHS 27928/2020/323/VVá; tímto rozhodnutím zamítl rozklad stěžovatelek a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2020, č. j. ÚOHS 16392/2020/512/Jhé ve věci nevyloučení vybraného dodavatele umdasch Story Design a.s., se sídlem Moravská 949, Litomyšl (dále jen „dodavatel Story Design“) z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Realizace stálé přírodovědecké expozice s tématem „Příroda“ a „Evoluce“ v Historické budově Národního muzea“ zadávanou v otevřeném řízení a evidovanou ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. Z2019 029303  (dále jen „veřejná zakázka“) podle § 48 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“). 

[2] V žalobě stěžovatelky namítaly, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem, neboť žalovaný  rozhodl v rozporu se ZZVZ, když přisvědčil postupu zadavatele, který nevyloučil dodavatele Story Design přestože tak podle § 48 odst. 8 ZZVZ učinit měl, připustil změnu nabídky dodavatelem Story Design v rozporu s § 46 ZZVZ, nesplnění technické kvalifikace dodavatele Story Design i po neoprávněné změně nabídky, nepředložení řádné pojistné smlouvy, jakožto podmínky uzavření smlouvy, v rozporu se zadávacími podmínkami a nesplnění náležitostí oznámení o výběru dodavatele v rozporu s § 123 ZZVZ.

[3] Krajský soud argumentaci stěžovatelek nepřisvědčil a žalobu zamítl. Krajský soud především posuzoval, zda dodavatel Story Design v rámci institutu objasnění nabídky podle § 46 ZZVZ neoprávněně změnil nabídku a zda tak měl být vyloučen ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Na základě rekapitulace průběhu řízení krajský soud konstatoval, že v rámci hodnocení nabídek je zásadním okamžikem konec lhůty pro podání nabídek. Po uplynutí lhůty je možné doplnit pouze takové údaje a doklady, které nebudou předmětem hodnocení (viz § 46 odst. 2 ZZVZ). Krajský soud poukázal na to, že účelem nemožnosti změnit hodnocené parametry nabídky po uplynutí lhůty pro podání nabídek je zachování hospodářské soutěže a zabránění úprav kritérií, podle kterých dochází k výběru dodavatele. Naproti tomu u parametrů nabídky, které nepodléhají hodnocení (typicky kvalifikační kritéria), je situace zcela jiná. Tato kritéria slouží toliko k prokázání schopnosti účastníků zadávacího řízení realizovat veřejnou zakázku a neprobíhá jejich vzájemné porovnávání (na rozdíl od kritérií hodnocení). Z toho důvodu je tak jejich doplnění (respektive změna) po uplynutí lhůty pro podání nabídek v principu možné a zadavatelé nejsou nuceni vylučovat uchazeče za chyby v nabídce objevené až po uplynutí lhůty k podání nabídek, ale před obligatorním vyloučením podle § 48 odst. 8 ZZVZ mohou vyzvat vybraného dodavatele k objasnění/doplnění nabídky v částech, které nepodléhají hodnocení. Podle krajského soudu tak šlo v tomto případě o přípustné doplnění nabídky.

[4] Krajský soud konstatoval, že konec lhůty pro podání nabídek stanovil zadavatel na den 23. 9. 2019. Zadavatel v souladu s § 105 odst. 1 písm. b) ZZVZ v zadávací dokumentaci požadoval předložení seznamu poddodavatelů, kteří se budou podílet na realizaci veřejné zakázky; zároveň připustil prokazování kvalifikace prostřednictvím jiných osob mimo kritérií profesní kvalifikace podle § 77 odst. 1 ZZVZ. K prokázání technické kvalifikace požadoval zadavatel seznam alespoň 3 významných dodávek (dále jen „referenční zakázky“). Dodavatel Story Design v nabídce předložil celkem 3 referenční zakázky od poddodavatelů umdasch Store Makers Management GmbH a FULL CAPACITY s.r.o. (dále jen „původní poddodavatelé“). Jako jediné kritérium hodnocení stanovil zadavatel v souladu s § 114 ZZVZ nejnižší nabídkovou cenu. V návaznosti na první rozhodnutí o námitkách a s ním souvisejícím rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o výběru dodavatele zaslal zadavatel účastníkům zadávacího řízení výzvu k objasnění a doplnění nabídky podle § 46 ZZVZ v souvislosti mj. s chybějícími doklady poddodavatele umdasch Store Makers Management GmbH [konkrétně výpis z rejstříku trestů právnické osoby ve vztahu k Rakouské republice, potvrzení příslušného finančního úřadu ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. b) ZZVZ ve vztahu k České republice a potvrzení příslušné okresní správy sociálního zabezpečení ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. d) ZZVZ ve vztahu k České republice]. V reakci na to dodavatel Story Design změnil seznam poddodavatelů u referenčních zakázek, když poddodavatele umdasch Store Makers Management GmbH a jím plněnou referenční zakázku „Realizace výstavního termínu Victoria and Albert Museum“ z důvodů problémů při kompletaci potřebné dokumentace, nahradil poddodavatelem "M plus" spol. s r.o. a jím plněnými referenčními zakázkami „Moravian Science Centre Brno“ a „Revitalizace zámku ve Frýdku včetně obnovy expozice“. Krajský soud dospěl k závěru, že se tímto postupem dodavatel Story Design nedopustil neoprávněné změny nabídky, jelikož k tomuto došlo až po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

[5] Co se týče námitky nesprávného výkladu zadavatele ve vztahu k povinnosti vyloučit vybraného dodavatele (§ 48 odst. 8 ZZVZ), krajský soud upozornil na rozpor v argumentaci stěžovatelek, když na jedné straně připouštějí oprávnění zadavatele požadovat po účastnících zadávacího řízení objasnění a doplnění nabídky, na straně druhé však v takovém případě dovozují povinnost vyloučit vybraného dodavatele v okamžiku zjištění pochybení v nabídce. Tato tvrzení jsou ve vzájemném rozporu a nemohou platit současně. Krajský soud upozornil, že zadavatelé nejsou povinni posuzovat splnění podmínek účasti v zadávacím řízení u všech jeho účastníků, ale v souladu s § 39 odst. 4 ZZVZ tak mohou učinit až po provedení hodnocení nabídek, tj. pouze u dodavatele, který se umístil v hodnocení na prvním místě. Zadavatel je skutečně podle § 48 odst. 8 ZZVZ povinen vyloučit vybraného dodavatele, který nesplňuje zadávací podmínky, nemusí tak nicméně učinit hned a může dát vybranému dodavateli možnost tato pochybení napravit právě prostřednictvím institutu objasnění/doplnění nabídky, pokud takto doplňované údaje nejsou předmětem hodnocení. Zároveň krajský soud upozornil, že zadavatel nejprve vydal rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o výběru dodavatele, čímž se dodavatel Story Design dostal zpět do pozice „obyčejného“ účastníka zadávacího řízení a až následně jej požádal o objasnění nabídky. V té době se tak zadavatel již pohyboval v režimu § 48 odst. 2 až 5 ZZVZ, nikoliv § 48 odst. 8 ZZVZ.

[6] V případě  namítaného nesplnění technické kvalifikace v případě referenční zakázky A) „Projekční audiovizuální systém pro pavilon ČR na světové výstavě EXPO 2015 v Miláně – Laboratoř Ticha“ se krajský soud přiklonil k výkladu žalovaného, že tato referenční zakázka tvořila jeden celek, jehož součástí byl expoziční interiér, který tvořil nedílnou součást díla. V případě druhé referenční zakázky B) „Komplexní realizace a dodávka stálých expozic včetně náplní AV techniky na hradě Rotštejn“ namítaly stěžovatelky, že je argumentace žalovaného nesrozumitelná a nepřezkoumatelná, jelikož směšuje dvě různé zakázky. Této námitce krajský soud nepřisvědčil pro její vágnost, když údajně označené pochybení bylo zjevnou písařskou chybou (zakázku „B“ označil žalovaný v bodě 146 prvostupňového rozhodnutí jako zakázku „C“, nicméně z kontextu bylo patrné, o kterou zakázku se ve skutečnosti jedná), což nijak nesnižovalo srozumitelnost rozhodnutí žalovaného. Pro přílišnou vágnost nepřisvědčil krajský soud ani námitce proti referenční zakázce C) „Moravian Science Center Brno“, u které neměly být uvedeny všechny rozhodné údaje, nicméně stěžovatelky neidentifikovaly chybějící údaje. Krajský soud navíc považoval za nadbytečné se touto námitkou zabývat, jelikož zadavatel požadoval celkem 3 referenční zakázky a po objasnění nabídky předložil dodavatel Story Design zakázky 4 (z nichž jednu stěžovatelky vůbec nenapadly).

[7] Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám stěžovatelek, že dodavatel Story Design nepředložil řádnou pojistnou smlouvu podle zadávacích podmínek, konkrétně pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou třetími osobami – poddodavateli dodavatele Story Design; odkázal na bod 82. napadeného rozhodnutí, podle kterého pojistná smlouva předložená vybraným dodavatelem obsahuje „pojištění třetích osob za škody na majetku, újmy na zdraví a smrti způsobené při provádění nebo v souvislosti s prováděním díla s min. výši pojistného plnění 10 mil. Kč – pojistná smlouva č. 41833181-34 s Českou pojišťovnou a. s.“ a „pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou při provádění nebo v souvislosti s prováděním díla s min. výši pojistného plnění 10 mil. Kč – pojistná smlouva č. 41833181-34 s Českou pojišťovnou a. s.“.

[8] Důvodnou neshledal krajský soud ani argumentaci týkající se nesplnění náležitostí předloženého seznamu dokladů podle § 123 ZZVZ; podotkl, že stěžovatelky ani neoznačily, jak byly touto skutečností poškozeny. Stran námitky nesprávného zastavení části správního řízení pro opožděnost krajský soud uvedl, že přestože žalovaný správní řízení částečně zastavil, ve skutečnosti se v odůvodnění poměrně podrobně zmiňuje o meritu této zastavené části (tj. že zadavatel byl oprávněn nevyloučit dodavatele Story Design před doplněním údajů o kvalifikaci), z kteréhož odůvodnění je seznatelné, že tato námitka stěžovatelek byla rovněž nedůvodná, s čímž se krajský soud ztotožnil.

[9] V kasační stížnosti stěžovatelky namítají nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Podle stěžovatelek krajský soud zcela pominul jeden z účelů právní úpravy, a sice zajištění otevřené soutěže mezi dodavateli, tvrdí, že výklad předsedy žalovaného by v aplikační praxi vedl k degradaci zadávacího řízení z vysoce formalizovaného procesu na prostou soutěž o cenu a přízeň zadavatelů.

[10] Stěžejní kasační námitka stěžovatelek spočívá v nesouhlasu s právním názorem krajského soudu ohledně zákonnosti postupu zadavatele, když tento nevyloučil dodavatele Story Design ve spojení s připuštěním neoprávněné změny nabídky. Podle stěžovatelek dodavatel Story Design předložil k prokázání technické kvalifikace významnou dodávku realizovanou poddodavatelem umdasch Store Makers Management GmbH, jejímž předmětem byla realizace prodejny v muzeu, nikoliv instalace expozičního interiéru, jak požadoval zadavatel v zadávací dokumentaci, a tudíž tato zakázka nebyla způsobilá k prokázání technické kvalifikace. Dodavatel Story Design musel vědět, že tato reference je nepravdivá, a tedy došlo k naplnění podmínek pro jeho vyloučení ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a)/c) ZZVZ. Podle stěžovatelek tak v daném případě zadavatel postupoval v rozporu se zásadou transparentnosti a přiměřenosti.

[11] Stěžovatelky poukazují na to, že za správnost a úplnost nabídky je odpovědný účastník zadávacího řízení (zde tedy dodavatel Story Design). Nezpochybňují možnost zadavatelů požádat o objasnění/doplnění nabídky podle § 46 ZZVZ, stejně jako možnost prokazovat kvalifikaci prostřednictvím poddodavatelů podle § 83 ZZVZ, ale zdůrazňují, že přitom nadále platí zásady zadávacího řízení, a proto má takový postup limity, které zadavatel překročil. Podle stěžovatelek byl sice zadavatel povinen po prvních námitkách požádat dodavatele Story Design o objasnění nabídky, tato výzva však měla směřovat pouze k ověření, zda jsou nebo nejsou naplněny důvody pro obligatorní vyloučení podle § 48 odst. 8 ZZVZ, nikoliv k tomu, aby dodavatel Story Design měnil svou nabídku. Nesouhlasí se závěrem žalovaného a krajského soudu, že zadavatel je oprávněn připustit neomezené změny v kvalifikaci. Změna referenční zakázky je sice podle stěžovatelek v principu možná, musí se však jednat o zakázku, u níž je možné rozumným způsobem dospět k odlišnému posouzení otázky splnění zadávacích podmínek. V šetřené věci však taková spornost nenastala, kdy původní referenční zakázka zjevně nebyla způsobilá ke splnění zadávacích podmínek. Zadavatel tak změnu nabídky vůbec neměl připustit, ale po objasnění měl dodavatele Story Design vyloučit z důvodů podle § 48 odst. 8 ZZVZ. Jediné přípustné doplnění nabídky by podle stěžovatelek mohlo být o jinou referenční zakázku realizovanou buď samotným dodavatelem Story Design nebo některým z původních poddodavatelů, jelikož dodavatel Story Design tvrdil, že je takto kvalifikován.

[12] Stěžovatelky rovněž poukazují na to, že smlouva neobsahuje ujednání o povinnosti zhotovitele (zde dodavatele Story Design) plnit veřejnou zakázku pomocí poddodavatelů jejichž prostřednictvím byla prokazována kvalifikace, čímž se zcela ztrácí účel prokazování technické kvalifikace. Podle stěžovatelek je argumentace krajského soudu teleologickým a eurokonformním výkladem pouze zakrýváním chybného výkladu vztahu mezi § 48 odst. 8 a § 46 ZZVZ; odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 139/2020‑125, podle kterého existuje značný rozdíl mezi teleologickým (či eurokonformním) výkladem a nezohledněním výslovné právní úpravy ZZVZ. Nesouhlasí s výkladem krajského soudu, podle kterého je smyslem a účelem § 48 odst. 8 ZZVZ „garantovat, aby nebyla uzavřena smlouva na veřejnou zakázku se subjektem (vybraným dodavatelem), který nesplňuje zadavatelem stanovené podmínky účasti“, jelikož krajský soud tuto úvahu neaplikuje důsledně a pomíjí, že zadavatel posuzuje splnění podmínek účasti v zadávacím řízení (tedy i kritérií technické kvalifikace) již před oznámením o výběru dodavatele (viz § 123 ZZVZ). Ukončení zadávacího řízení však nastává až po oznámení o výběru dodavatele (uzavřením smlouvy, srov. § 51 ZZVZ). Je tak zjevné, že když krajský soud hovoří o konci zadávacího řízení ve vztahu k aplikaci § 48 odst. 8 ZZVZ, je nutné tento termín spojit právě s oznámením o výběru dodavatele.

[13] Stěžovatelky tvrdí, že oznámením o výběru dodavatele dochází k tomu, že zadavatel (ve shodě s vybraným dodavatelem) potvrzuje mj. i řádnost nabídky, tedy i to, že vybraný dodavatel splňuje požadovanou kvalifikaci. Pokud následně jiný účastník zadávacího řízení namítá nesplnění kvalifikace (případně jiné podmínky účasti), je zadavatel omezen zásadami zadávacího řízení (zejména přiměřenosti) v použití institutu objasnění nabídky podle § 46 odst. 1 ZZVZ. Podle stěžovatelek by neomezené použití zmíněného institutu bylo netransparentní a nepřiměřené a umožnilo by vybranému dodavateli zpětný nákup kvalifikace u třetí osoby po skončení zadávacího řízení. Ohledně zastavení části správního řízení pak stěžovatelky uvádějí, že přestože se žalovaný k těmto bodům návrhu vyjádřil, vycházel z nesprávného právního názoru a posouval tak předmět sporu mimo přezkoumání skutečného obsahu návrhu stěžovatelek. Stěžovatelky pak uzavírají, že nesouhlasí se závěrem, že oznámení o výběru dodavatele nemusí obsahovat veškeré doklady, kterými vybraný dodavatel prokazoval svou kvalifikaci, ale pouze ty, kterými kvalifikaci skutečně prokázal. V souladu se zásadou transparentnosti by podle stěžovatelek měl být součástí oznámení o výběru dodavatele kompletní seznam referenčních zakázek předložených dodavatelem Story Design v průběhu zadávacího řízení, včetně těch, kterými nakonec kvalifikace prokazována nebyla. Namítají rovněž nepředložení  řádné pojistné smlouvy dodavatelem Story Design; krajský soud měl podle stěžovatelek odlišit smluvní požadavek zadavatele na odpovědnost zhotovitele a jednoznačný požadavek zadavatele na předložení pojistné smlouvy jako další podmínky pro uzavření smlouvy ve smyslu § 104 ZZVZ. Toto odlišuje i zadavatel ve smlouvě o dílo, když v čl. X. zavazuje zhotovitele (zde dodavatele Story Design) k uzavření pojistné smlouvy pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou při provádění díla zhotovitelem, jeho zaměstnanci, smluvními partnery a poddodavateli ve výši pojistného plnění minimálně 10 mil. Kč. Jedná se o jednu z podmínek uzavření smlouvy, jelikož ji dodavatel Story Design měl předložit spolu s podpisem smlouvy o dílo na veřejnou zakázku. Podle stěžovatelek zadavatel sám potvrdil, že vybraný dodavatel tuto povinnost nesplnil, když v rámci vyjádření ve správním řízení uvedl: „Jelikož tedy umdasch předložil pojistnou smlouvu, která pokrývá jeho odpovědnost, je v kontextu daného smluvního vztahu dostatečně pokryta i odpovědnost za škody způsobené smluvními partnery a poddodavateli, jak požaduje zadávací dokumentace.“ Podle stěžovatelek však takový výklad neodpovídá smlouvě, a tedy ani zadávacím podmínkám veřejné zakázky, jelikož zadavatel výslovně požadoval uzavření pojistné smlouvy i za újmu způsobenou jeho poddodavateli. Dodavatel Story Design tak i tímto jednáním porušil zadávací podmínky, na základě čehož jej měl zadavatel vyloučit.

[14] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti  plně ztotožnil s výkladem krajského soudu a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Co se týká změny nehodnocených parametrů nabídky, poukázal žalovaný na skutečnost, že je v principu možná, jelikož v jejich případě neprobíhá mezi účastníky zadávacího řízení žádná soutěž (ti tyto parametry buď splní, nebo nesplní, neposuzuje se, kdo splnil který z nich lépe). Podle žalovaného pak není podstatné, zda se v rámci objasnění/doplnění nabídky jedná o doplnění nového poddodavatele, jehož prostřednictvím je prokazována kvalifikace nebo její část, nebo nahrazení jednoho takového poddodavatele poddodavatelem jiným. Možnost nahrazení poddodavatele pak přímo připouští čl. 63 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „zadávací směrnice“). Dále poukazuje na skutečnost, že v okamžiku výzvy k objasnění nabídky se dodavatel Story Design nenacházel v pozici vybraného dodavatele, jelikož zadavatel první rozhodnutí o výběru dodavatele zrušil dne 20. 12. 2019, zatímco výzvu k objasnění odeslal účastníkům zadávacího řízení dne 13. 1 2020.

[15] Žalovaný uvedl, že nerozumí konstrukci stěžovatelek, podle které by bylo možné nahradit jednu referenční zakázku za jinou referenční zakázku samotného dodavatele Story Design nebo jednoho z poddodavatelů, prostřednictvím kterých prokazoval dodavatel Story Design svou kvalifikaci ke dni uplynutí lhůty pro podání nabídek, ale již nikoliv jednoho poddodavatele poddodavatelem jiným. Smysl výměny je podle žalovaného v obou případech totožný a je možné ji provést jak podle ZZVZ, tak i dle zadávací směrnice. Nezpůsobilost „vyměněné“ referenční zakázky nadto namítají pouze stěžovatelky. Důvodem pro tento postup byly podle vyjádření dodavatele Story Design komplikace spojené s obstaráním některých požadovaných dokumentů, nikoliv nezpůsobilost předmětné referenční zakázky samotné. S ohledem na skutečnost, že dodavatel Story Design měl k dispozici jiného poddodavatele, který rovněž realizoval zakázky způsobilé prokázat technickou kvalifikaci požadovanou zadavatelem a současně neměl stejný problém jako u původní referenční zakázky, rozhodl se pro uvedenou výměnu. Proti tomuto postupu nelze dle přesvědčení žalovaného nic namítat.

[16] Co se týká argumentace rozsudkem krajského soudu ze dne 15. 12. 2021, č. j. 31 Af 64/2020‑183, žalovaný poznamenal, že rozsudek na situaci v šetřené věci nedopadá, jelikož (jak správně uvedl krajský soud) jsou zde odlišné skutkové okolnosti. V odkazované věci v nabídce dodavatele nebyla podle krajského soudu nejasnost, což nelze říci o nabídce dodavatele Story Design v tomto řízení. Podle žalovaného „stěžovatel nenamítal, že by některý z původních poddodavatelů nebyl zapojen do plnění veřejné zakázky a že až nahrazením novým poddodavatelem došlo k zapojení poddodavatele do plnění veřejné zakázky. Jedině taková situace by se podobala situaci z citovaného rozsudku.“

[17] Ohledně argumentace, že smlouva o dílo neobsahuje ujednání o realizaci díla prostřednictvím poddodavatelů, kterými dodavatel Story Design prokazoval svou kvalifikaci, žalovaný podotkl, že se jedná o novou námitku, která nebyla předmětem původního správního řízení, a tato nová tvrzení tak nemohou být předmětem posouzení před kasačním soudem. I přes to poukazuje na skutečnost, že „zákon v § 83 odst. 2 požaduje, aby písemný závazek ve smyslu § 83 odst. 1 písm. d) obsahoval i závazek, že jiná osoba bude vykonávat stavební práce či služby, ke kterým se kvalifikace vztahuje. Zákon tak nestanovuje požadavek na specifikaci ujednání ve smlouvě, ale na formu písemného závazku ve smyslu uvedených ustanovení.“ Zákon tak nepožaduje zanést závazek poddodavatele realizovat příslušnou část díla přímo do smlouvy o dílo (tedy smlouvy na veřejnou zakázku), ale předložení takového závazku poddodavatele přímo zadavateli.

[18] Stěžovatelky s odkazem na povahu zadávacího řízení jako vysoce formalizovaného procesu dovozují, že zadavatel výzvou podle § 46 ZZVZ toliko ověřuje splnění zadávacích podmínek vybraným dodavatelem a v případě zjištění pochybení je povinen jej vyloučit podle § 48 odst. 8 ZZVZ. Žalovaný s těmito závěry nesouhlasí a setrvává na právním názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí. Podle žalovaného krajský soud správně uvedl, že „účelem stanovené povinnosti je uzavření smlouvy vybraným dodavatelem, který je k plnění veřejné zakázky způsobilý. Tím není vybraný dodavatel, který podmínky účasti nesplňuje. Zadavatel takového vybraného dodavatele vyloučit musí, to však neznamená, že předtím nemůže využít stejných možností jako k dodavateli obecně.“  K namítanému nedostatečnému obsahu oznámení o výběru dodavatele žalovaný pouze odkazuje na napadené rozhodnutí, prvostupňové rozhodnutí a svá podání v řízení před krajským soudem a považuje postup zadavatele za souladný se zákonem. Pokud dodavatel Story Design již neprokazoval svou kvalifikaci prostřednictvím původního poddodavatele, nebylo nutné jej uvádět do druhého oznámení o výběru dodavatele. Co se týká  nepředložení řádné pojistné smlouvy, stěžovatelky podle žalovaného zcela ignorují druhé oznámení o výběru dodavatele, v rámci něhož zadavatel uvedl, že v dokladech předložených dodavatelem Story Design se nachází „pojištění třetích osob za škody na majetku, újmy na zdraví a smrti způsobené při provádění nebo v souvislosti s prováděním díla s min. výší pojistného plnění 10 mil. Kč – pojistná smlouva č. 41833181-34 s Českou pojišťovnou a.s.“ a „pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou při provádění nebo v souvislosti s prováděním díla s min. výší pojistného plnění 10 mil. Kč – pojistná smlouva č. 41833181 34 s Českou pojišťovnou a.s.“  Podle žalovaného taková pojistná smlouva zadávací podmínky splňuje a zadavatel tak neměl důvod dodavatele Story Design vyloučit.

[19] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelky jsou řádně zastoupeny. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 dost. 3 a 4 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná.

[20] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku, neboť vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost přitom není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelek o tom, jak měl krajský soud rozhodnout, resp., jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje, aby ho přezkoumal (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016‑24, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017‑35). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek krajského soudu netrpí vadou nepřezkoumatelnosti. Krajský soud podrobně a srozumitelně popsal důvody, z jakých žalobu zamítl a dostatečně se vypořádal s argumentací stěžovatelek.

[21] Těžiště sporu spočívá v otázce, za jakých podmínek je možné změnit již podanou nabídku, konkrétně, zda je možné nahrazení jedné referenční zakázky zakázkou jinou až po uplynutí lhůty pro podání nabídek. Podle § 46 odst. 2 ZZVZ platí, že po uplynutí lhůty pro podání nabídek nemůže být nabídka měněna, nestanoví-li tento zákon jinak; nabídka však může být doplněna na základě žádosti podle odstavce 1 o údaje, doklady, vzorky nebo modely, které nebudou hodnoceny podle kritérií hodnocení. V takovém případě se doplnění údajů týkajících se prokázání splnění podmínek účasti za změnu nabídky nepovažují, přičemž skutečnosti rozhodné pro posouzení splnění podmínek účasti mohou nastat i po uplynutí lhůty pro podání nabídek. Účelem povolení změn v parametrech nabídky, které nejsou hodnoceny, je umožnit zadavatelům nevyloučit dodavatele, který podal nejvýhodnější nabídku podle kritérií hodnocení, pouze z důvodu formálních pochybení v nabídce, která však na výsledek hodnocení nemají žádný vliv. Tato možnost byla zadavatelům dána z praktických důvodů, jelikož s ohledem na složitost a komplexnost zadávacích řízení je jistá chybovost nevyhnutelná (a to jak na straně zadavatelů i ostatních účastníků řízení). Pro zachování reálné schopnosti zadavatele realizovat jím poptávaný předmět veřejné zakázky se však jeví jako zcela neúčelné zavazovat jej k vyloučení plně kvalifikovaného vybraného dodavatele z důvodu pochybení, která nemají vliv na hodnocení nabídek a je možné je relativně snadno odstranit právě prostřednictvím institutu objasnění/doplnění nabídky. Na druhé straně, v případě nedostatečného objasnění nabídky má zadavatel postaveno najisto, že dodavatel skutečně zadávací podmínky nesplňuje a zadavatel jej tak může (případně u vybraného dodavatele musí) vyloučit ze zadávacího řízení podle § 48 ZZVZ. Institut objasnění nabídky tak slouží k ochraně oprávněných zájmů všech účastníků zadávacího řízení, včetně zadavatele.

[22] Typickým příkladem takto objasňovaných parametrů jsou právě kvalifikační kritéria, kdy navíc zákon výslovně říká, že skutečnosti rozhodné pro posouzení splnění podmínek účasti mohou nastat i po uplynutí lhůty pro podání nabídek (viz § 46 odst. 2 věta druhá ZZVZ). V jejich případě nejde o soutěž mezi jednotlivými účastníky zadávacího řízení, ale o prokázání schopnosti jednotlivých dodavatelů plnit veřejnou zakázku jako takovou. Na pořadí jednotlivých nabídek tak kvalifikační předpoklady nemají žádný vliv, a ty tak z definice splňují podmínky § 46 odst. 2 ZZVZ pro možnost jejich objasnění/doplnění i po konci lhůty pro podání nabídek. Je tak třeba souhlasit s krajským soudem, že „pokud uchazeč prokáže splnění podmínek účasti až v důsledku vlastního zásahu do své nabídky (po výzvě dle § 46 odst. 1 ZZVZ), nemá to vliv na hodnotící kritéria nabídek, tj. ani jej to bez dalšího nepředsune před ostatní uchazeče. Značí to „jen“, že uchazeč zůstává v zadávacím řízení a jeho nabídka může být porovnávána s nabídkami ostatních uchazečů podle kritérií stanovených k hodnocení nabídek.“    Možnost výměny poddodavatele výslovně připouští i čl. 63 odst. 1 zadávací směrnice, podle kterého „pokud jde o kritéria týkající se ekonomické a finanční situace stanovená podle čl. 58 odst. 3 a kritéria týkající se technické a odborné způsobilosti stanovená podle čl. 58 odst. 4, může hospodářský subjekt, je-li to vhodné a pro určitou veřejnou zakázku, využít kapacity jiných subjektů bez ohledu na právní povahu vztahů mezi ním a těmito subjekty. Pokud však jde o kritéria týkající se vzdělání a odborné kvalifikace stanovená v příloze XII části II písm. f) nebo relevantních profesních zkušeností, mohou hospodářské subjekty využít kapacity jiných subjektů pouze tehdy, budou-li uvedené subjekty vykonávat stavební práce nebo služby, pro něž se tyto kapacity vyžadují. Má-li hospodářský subjekt v úmyslu využít způsobilosti jiných subjektů, prokáže veřejnému zadavateli, že bude disponovat nezbytnými zdroji, například tím, že předloží závazek těchto subjektů učiněný za tímto účelem. Veřejný zadavatel v souladu s články 59, 60 a 61 ověří, zda subjekty, jejichž způsobilosti hodlá hospodářský subjekt využít, splňují příslušná kvalifikační kritéria pro výběr a zda existují důvody pro vyloučení podle článku 57. Veřejný zadavatel požaduje, aby hospodářský subjekt nahradil subjekt, jenž nesplňuje určité příslušné kritérium pro výběr nebo u nějž existují povinné důvody pro vyloučení. Veřejný zadavatel může požadovat, nebo členský stát může po veřejném zadavateli požadovat, aby hospodářský subjekt nahradil subjekt, u nějž existují nepovinné důvody pro vyloučení.“ Nejvyšší správní soud tak souhlasí se závěry krajského soudu, že při aplikaci eurokonformního výkladu, který je vzhledem k harmonizaci právní úpravy veřejného zadávání nezbytný, je přípustné nahrazení jednoho poddodavatele, kterým účastník zadávacího řízení prokazuje svou kvalifikaci, poddodavatelem jiným.

[23] Vyloučení ze zadávacího řízení obecně upravuje § 48 ZZVZ. Podle § 48 odst. 2 písm. c) ZZVZ zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení. Podle § 48 odst. 8 ZZVZ pak vybraného dodavatele zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení, pokud zjistí, že jsou naplněny důvody vyloučení podle odstavce 2 nebo může prokázat naplnění důvodů podle odstavce 3 písm. b) nebo odstavce 5 písm. a) až c) ZZVZ.

[24] Stěžovatelky v obecné rovině možnost nahrazení jedné referenční zakázky zakázkou jinou nerozporují. Je však podle nich nutné, aby spornou referenční zakázku, která je předmětem objasnění, bylo možno rozumně posoudit různým způsobem, a nesmí se jednat o zakázku zjevně nezpůsobilou. Podle stěžovatelek je však v šetřené věci zjevné, že původní referenční zakázka poddodavatele umdasch Store Makers Management GmbH byla nezpůsobilá k prokázání kvalifikačního kritéria, o čemž měl dodavatel Story Design vědět již v době podání nabídky. Nejvyšší správní soud se s argumentací stěžovatelek neztotožnil. Již z jazykového výkladu zákona o zadávaní veřejných zakázek i zadávací směrnice je zjevné, že změna nabídky v jejích nehodnocených parametrech je přípustná i po skončení lhůty pro podání nabídek. Nejvyšší správní soud si je vědom, že podle často citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997, č. 30/1998 Sb., „naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“ I přes to však tato zásada nemůže otevřít cestu interpretační libovůli, kdy by soud vůbec nebral znění zákona v úvahu. Možnost výkladu contra legem tj. v rozporu s výslovným zněním právního předpisu (aniž by takový závěr byl textem vykládaných ustanovení, byť i chápaným do jisté míry volněji, umožněn), připadá v úvahu pouze výjimečně, např. v případě nutnosti zaplnění mezery v právu nebo naopak teleologické redukce (k možnosti takového výjimečného postupu srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 5. 2016, č. j. 8 As 79/2014‑108, č. 3428/2016 Sb. NSS), a to výlučně v případech, kdy si takový aplikační postup vyžaduje důležitý důvod vyplývající z ústavního pořádku (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 8. 2017, č. j. 5 As 154/2016‑62).

[25] Z citované judikatury je zjevné, že ač jazykový výklad sám o sobě k interpretaci práva nestačí a je třeba jej podložit i dalšími výkladovými metodami, je případný výklad contra legem nutno považovat za krajní variantu a bez důležitých důvodů jej neaplikovat. V šetřené věci krajský soud velmi podrobně popsal nejen teleologii příslušných ustanovení (viz výše v odůvodnění tohoto rozsudku), ale komentoval je i za pomoci výkladu eurokonformního. Vzhledem k vyčerpávající argumentaci krajského soudu je neúčelné její opakování. Nejvyšší správní soud pouze shrnuje, že jedním z účelů veřejného zadávání je zvýšení efektivity veřejných výdajů, aby zadavatelé měli možnost lépe využít zakázek na podporu společných společenských cílů (viz bod 2. odůvodnění směrnice). Zároveň musí být zachována hospodářská soutěž. S ohledem na charakter kasačních námitek zdejší soud pouze poukazuje na bod 29. rozsudku krajského soudu, kdy „podle čl. 56 odst. 3 směrnice: „Pokud jsou informace nebo dokumenty, které mají hospodářské subjekty předložit, neúplné nebo nesprávné nebo se tak jeví, nebo pokud určité dokumenty scházejí, mohou veřejní zadavatelé dotčené hospodářské subjekty požádat o předložení, rozšíření, upřesnění nebo doplnění příslušných informací nebo dokumentů v přiměřené lhůtě, pokud takovou žádost vznesou v plném souladu se zásadami rovného zacházení a transparentnosti a pokud vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádí tato směrnice, nestanoví jinak.“. Směrnice tak připouští výzvu zadavatele nejen k objasnění (upřesnění) a doplnění, ale dokonce i k nápravě nesprávností a k rozšíření informací a dokumentů, pokud je výzva v souladu se zásadami rovného zacházení a transparentnosti. Pokud tak uchazeč na výzvu zadavatele uvede nového poddodavatele a nové referenční zakázky, důsledně vzato jde o „rozšíření“ dle čl. 56 odst. 3.“ Je zřejmé že v šetřeném případě se výsledek jazykového, teleologického i eurokonformního výkladu protínají a shodují se s interpretací zadavatele, kterou potvrdil žalovaný (v obou stupních správního řízení) i krajský soud. Lze tak uzavřít, že nahrazení poddodavatele, jehož prostřednictvím dodavatel Story Design prokazoval technickou kvalifikaci a nejednalo se o kritérium hodnocení, poddodavatelem jiným, je možné i po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

[26] Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem dospěl k závěru, že dodavatel Story Design byl oprávněn změnit svou nabídku ve smyslu výměny poddodavatele a s tím spojené výměny (respektive doplnění) referenčních zakázek; nemohlo se jednat o důvod vyloučení dodavatele Story Design ze zadávacího řízení. Nejvyšší správní soud současně považuje za nutné poukázat na rozdíl mezi fakultativním vyloučením dodavatele jako jednoho z účastníků zadávacího řízení podle § 48 odst. 2 až 5 ZZVZ a obligatorním vyloučením vybraného dodavatele podle § 48 odst. 8 ZZVZ. Většina důvodů pro vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení je formulovaná jako nepovinná, tj. zadavateli byla dána možnost vyloučit dodavatele, který nějakým způsobem nevyhověl požadavkům zákona nebo zadávacím podmínkám, nicméně jedná se pouze o možnost zadavatele, nikoliv jeho povinnost. Důvodem pro tuto variantu (která je volnější ve srovnání s původní úpravou v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který byl nahrazen současným zákonem o zadávání veřejných zakázek) je jednak neúčelnost vylučování za odstranitelná pochybení, která nemají vliv na hodnocení nabídek, a jednak dispozice zadavatele zvolit si pořadí jednotlivých kroků zadávacího řízení, konkrétně hodnocení a posouzení splnění podmínek účasti. Jiná situace je v případě účastníka zadávacího řízení, který již je v postavení vybraného dodavatele. Za této situace se již možnost zadavatele mění na povinnost, aby nedošlo k realizaci veřejné zakázky dodavatelem, který k jejímu plnění nebyl kvalifikován.  V souladu s § 39 odst. 4 ZZVZ je na zadavateli, zda nejprve provede posouzení podmínek účasti u všech účastníků zadávacího řízení a následně hodnocení nabídek nebo oba kroky provede v opačném pořadí, a tedy v praxi bude posuzovat splnění podmínek účasti pouze u dodavatele, který se při hodnocení umístil na prvním místě. I v tomto případě má zadavatel při zjištění pochybení stále možnost, a nikoliv povinnost, takového dodavatele vyloučit, protože tento se stále nenachází v postavení vybraného dodavatele.

[27] Nelze proto souhlasit s argumentací stěžovatelek, že zadavatel měl povinnost dodavatele Story Design vyloučit. Zadavatel nejprve provedl hodnocení nabídek, z něhož vyplynulo, že nejvýhodnější nabídku předložil právě dodavatel Story Design. Následně provedl posouzení podmínek účasti, na základě kterého vydal první rozhodnutí o výběru dodavatele a dne 28. 11. 2019 jej oznámil účastníkům zadávacího řízení prvním oznámením o výběru dodavatele. Na toto oznámení reagovaly stěžovatelky prvními námitkami ze dne 13. 12. 2019, kterým zadavatel prvním rozhodnutím o námitkách ze dne 20. 12. 2019 částečně vyhověl (podle § 245 odst. 2 ZZVZ se částečné vyhovění považuje formálně za odmítnutí námitek, pozn. NSS) a v návaznosti na to vydal téhož dne rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o výběru dodavatele. Následně pak vyzval dne 13. 1. 2020 účastníky zadávacího řízení k objasnění nabídek, což dodavatel Story Design učinil dne 31. 1. 2020. Zadavatel pak následně dne 10. 2 2020 vydal druhé rozhodnutí o výběru dodavatele a na něj navazující druhé oznámení o výběru dodavatele ze dne 18. 2. 2020. Z uvedené časové osy je zřejmé, že v okamžiku, kdy zadavatel požadoval objasnění nabídek (tj. 13. 1. 2020), se již dodavatel Story Design nenacházel v postavení vybraného dodavatele (tím přestal být dne 20. 12. 2019 a opětovně se jím stal dne 18. 2. 2020). S ohledem na to tak do úvahy připadá nikoliv režim § 48 odst. 8 ZZVZ, ale § 48 odst. 2 téhož zákona. Zadavatel tak nebyl povinen dodavatele Story Design ze zadávacího řízení vyloučit.

[28] Co se týká nepředložení řádné pojistné smlouvy, je zjevné, že zadavatel požadoval pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu vzniklou při provádění díla způsobenou dodavatelem Story Design a jeho smluvními partnery. Jak vyplývá z druhého oznámení o výběru dodavatele, předložil dodavatel Story Design zadavateli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo „pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou při provádění nebo v souvislosti s prováděním díla s min. výší pojistného plnění 10 mil. Kč,  pojistná smlouva č. 41833181-34 s Českou pojišťovnou a.s. – pojištění třetích osob za škody na majetku, újmy na zdraví a smrti způsobené při provádění nebo v souvislosti s prováděním díla s min. výší pojistného plnění 10 mil. Kč a pojistná smlouva č. 41833181-34 s Českou pojišťovnou a.s. – pojištění díla za škodu na majetku, včetně nezabudovaného materiálu proti krádeži, přírodním živlům a případným jiným rizikům ohrožujícím dílo   pojistná smlouva č. 169-03166-19 s Českou pojišťovnou a.s.“ Přestože samostatně stojící předmět příslušné smlouvy může budit pochybnosti, zda skutečně pokrývá i odpovědnost poddodavatelů dodavatele Story Design, je třeba vzít do úvahy i čl. IX. odst. 5 smlouvy o dílo, podle kterého „[z]a všechny škody způsobené třetími osobami v rámci provádění Díla odpovídá Objednateli přímo Zhotovitel.“ V kontextu tohoto ujednání je zřejmé, že dodavatel Story Design je pojištěn na rizika vzniklá při provádění díla a zadavateli plně odpovídá i za škody způsobené jeho poddodavateli. Pojistná smlouva tak zadávací podmínky splňuje a zadavatel neporušil zákon, když dodavatele Story Design nevyloučil ze zadávacího řízení.

[29] Stěžovatelky na závěr shrnují, že zadavatel měl porušit ZZVZ minimálně prvním oznámením o výběru dodavatele, ve kterém neověřoval kvalifikaci dodavatele Story Design, když akceptoval nezpůsobilou referenční zakázku. Dodavatel Story Design měl porušit zákon předložením nezpůsobilé reference a žalovaný neoprávněným zastavením části řízení. Nejvyšší správní soud souhrnně poznamenává, že i v případě porušení zákona o zadávání veřejných zakázek zadavatelem v případě prvního oznámení o výběru dodavatele a údajně nezpůsobilé zakázky jednoho z původních dodavatelů bylo toto porušení zhojeno tím, že zadavatel stěžovatelkám v prvním rozhodnutí o námitkách částečně vyhověl a tato rozhodnutí nepodléhají soudnímu přezkumu, když nebyla stěžovatelkami napadena (ostatně smyslem námitek v zadávacím řízení je právě odstranit případné nezákonnosti již v rámci zadávacího řízení samotného a až v případě, že k tomuto nedojde, nastupuje přezkum rozhodnutí žalovaným, případně soudní). Žalovaný proto nepochybil, když za tato možná porušení zákona zadavatele nijak nesankcionoval (respektive neuložil za ně opatření k nápravě), jelikož uváděná pochybení nebyla předmětem přezkumu. Totéž platí i pro namítané porušení zákona dodavatelem Story Design předložením údajně nezpůsobilé referenční zakázky. S ohledem na její nahrazení jinou referenční zakázkou odpadla i tato námitka jako předmět soudního přezkumu (ostatně nebylo předmětem správního řízení, ani navazujícího řízení před krajským a Nejvyšším správním soudem přezkoumávat způsobilost původní reference).

[30] Co se týká namítaného porušení zákona ze strany žalovaného údajným neoprávněným zastavením části správního řízení týkající se vyloučení vybraného dodavatele (tj. dodavatele Story Design), souhlasí Nejvyšší správní soud se závěry krajského soudu; žalovaný se s uvedenou námitkou fakticky meritorně vypořádal v rámci odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a výrok I. prvostupňového rozhodnutí je tak toliko rozhodnutím nadbytečným, které však není způsobilé negativně zasáhnout do práv stěžovatelek.             

[31] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou; krajský soud se dostatečně vypořádal se všemi námitkami stěžovatelek, své závěry náležitě a přezkoumatelným způsobem odůvodnil a ve svých úvahách vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a postupoval v souladu se zákonem a nevybočil ani z mezí ustálené judikatury. Kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.

[32] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Žalovaný, kterému  by dle pravidla úspěchu ve věci náhrada nákladů řízení náležela, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil, proto mu soud náhradu nákladů v řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne  15. září 2023

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu