USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: A. M., zastoupeného advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou, Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 23. 1. 2023, čj. OAM‑791/ZA‑ZA11‑ZA16‑2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2023, čj. 41 Az 12/2023‑33,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]                Žalobce (nyní stěžovatel) podal v srpnu 2022 v Česku opakovanou (druhou) žádost o udělení mezinárodní ochrany. Odůvodnil ji tím, že je Kurd a v Turecku má těžký život. Kurdové jsou odstrkováni a mají problém si najít práci.

[2]                Ministerstvo shledalo stěžovatelovu žádost nepřípustnou a řízení o ní zastavilo [§ 10a odst. 1 písm. e) a § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb.), o azylu]. Stěžovatel ve své druhé žádosti zopakoval totožné skutečnosti jako ve své první žádosti, ty však nepostačují k udělení mezinárodní ochrany. Situace v Turecku se od poslední žádosti podstatně nezměnila.

[3]                Stěžovatel podal proti rozhodnutí ministerstva žalobu. V ní uplatnil nové důvody: zemětřesení v Turecku v únoru roku 2023 a jeho dopady na život obyvatel jihovýchodní části země. Žádal, aby krajský soud ke změněné situaci přihlédl (na základě čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice[1]) a vrátil věc ministerstvu k dalšímu projednání.

[4]                Krajský soud v Brně stěžovatelovu žalobu zamítl. Nově tvrzené skutečnosti by podle něj bylo možné zvažovat nanejvýš jako důvod k udělení humanitárního azylu, což je však vnitrostátní typ mezinárodní ochrany, na který se procedurální směrnice nevztahuje. Krajský soud proto nemohl přihlédnout k novým skutečnostem, které nastaly až poté, co ministerstvo vydalo napadené rozhodnutí.

[5]                Nyní stěžovatel podává kasační stížnost. V ní namítá, že měl krajský soud posuzovat důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí podle právního stavu ke dni, v němž byla podána žaloba. V té době byla vážná újma hrozící stěžovateli definována i v § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu [písm. d) bylo k 1. 7. 2023 novelou zrušeno] a právě pod důvod tam uvedený (vycestování cizince by bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR) spadají i stěžovatelovy obavy z návratu do vlasti. Procedurální směrnice by se proto měla podle stěžovatele na tuto situaci užít.

[6]                Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS nejprve zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není‑li tomu tak, odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS; a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[7]                Kasační stížnost je nepřijatelná. Krajský soud postupoval v souladu se zákonem a s judikaturou NSS a nedopustil se žádného pochybení, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti (ani stěžovatel sám nezdůvodnil, proč by měla být jeho kasační stížnost přijatelná).

[8]                Nejde tu o to, zda by se ve stěžovatelově věci mohl užít § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ale o to, zda mají stěžovatelovy důvody základ v unijním právu – zde konkrétně potenciálně v čl. 15 kvalifikační směrnice[2]. Jen v takovém případě by totiž soud mohl uvažovat o užití procedurální směrnice a o ex nunc přezkumu skutkové a právní stránky věci podle jejího čl. 46 odst. 3. Definice vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. d) ovšem byla vždy vnitrostátní, česká [na rozdíl od písmen a) až c) tohoto ustanovení], a svůj ekvivalent v evropském právu nikdy neměla. Stěžovatel netvrdí natolik závažné skutečnosti, aby soud mohl zkoumat, zda by mu hrozilo pronásledování nebo vážná újma ve smyslu kvalifikační směrnice, a aby to ve výsledku mohlo vést k udělení mezinárodní ochrany. Nová skutková tvrzení, která stěžovatel uplatnil, by mohla být nanejvýš možným důvodem pro udělení humanitárního azylu (rozsudek ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004‑55). Na humanitární azyl ani na důvody podle někdejšího § 14a odst. 2 písm. d) však procedurální směrnice nedopadá (usnesení ze dne 8. 11. 2018, čj. 5 Azs 201/2017‑37, bod 25; rozsudek ze dne 21. 1. 2022, čj. 5 Azs 70/2020‑103, č. 4326/2022 Sb. NSS, bod 59).

[9]                NSS nezjistil žádný důvod, pro který by měl stěžovatelovu kasační stížnost věcně projednat. Odmítl ji proto pro nepřijatelnost.

[10]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Ministerstvu, které by jinak toto právo mělo, žádné náklady nevznikly.

[11]            NSS nerozhodoval o stěžovatelovu návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů. Odkladný účinek vyvolává účinky jen do skončení řízení před soudem. Návrh na odkladný účinek tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbyl smyslu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. září 2023

Michaela Bejčková

předsedkyně senátu

[1] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany

[2] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění)