[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci

žalobce: V. D.

  bytem X

zastoupen advokátem Mgr. Ing. Michalem Diamantem

  sídlem Karlovo náměstí 288/17, Nové Město, Praha 2

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

  sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2021, č. j. 031667/2021/KUSK,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  Vymezení věci a obsah podání účastníků

1.         Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doplněnou k výzvě soudu dne 9. 8. 2021, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 2. 2021, č. j. MUCE 14820/2021 OZP/V/Ško (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím zamítl žádost žalobce o obnovu řízení ukončeného jeho rozhodnutím ze dne 8. 6. 2020, č. j. MUCE 36802/2020 OZP/V/Ško (dále jen „rozhodnutí o odstranění studny“),  kterým žalobci podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 47/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) nařídil odstranění stavby vrtané studny na pozemku parc.  č. XC v katastrálním území X v obci X (všechny nemovitosti uvedené v tomto rozsudku se nacházejí v tomtéž katastrálním území – pozn. soudu) sloužící pro zásobování rekreačního objektu na pozemku parc. č. st. XA (dále jen „původní řízení“).

2.         Žalobce nejprve shrnul skutkový stav a průběh předcházejících řízení. Uvedl, že chatu č. ev. XB (jež se nyní nachází na parc. č. st. XA – pozn. soudu; dále jen „chata“) nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 16. 12. 1997. Součástí pozemku parc. č. XC byla historická studna vyhloubená vedle chaty, o níž v době koupě nevěděl, kdy byla vyhloubena. Dne 3. 11. 2000 nechal společností OK – HO, s.r.o., IČO: 25717731, (dále jen „OK – HO“) provést průzkumný hydrogeologický vrt do hloubky 28 m, kterým prohloubil stávající studnu hlubokou 8 m. Dne 6. 2. 2020 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost o stanovisko dotčených orgánů pro dodatečné stavební povolení domovní vrtané studny, k níž přiložil i projektovou dokumentaci stavby „Domovní vrtaná studna na pozemku p. č. XC v k. ú. X“ vypracovanou v lednu 2020 Ing. Petrem Makovským. Správní orgán I. stupně jako orgán státní správy lesů vydal dne 16. 3. 2020 závazné stanovisko, kterým vyjádřil nesouhlas s dodatečným povolením stavby studny a domovního vodovodu pro chatu. Na základě tohoto stanoviska zahájil dne 24. 3. 2020 správní orgán I. stupně řízení o odstranění stavby a rozhodnutím o odstranění studny, které nabylo právní moci dne 8. 7. 2020, její odstranění nařídil. Po vydání rozhodnutí o odstranění studny žalobce zjistil, že studna byla vybudována před rokem 1955, nejspíš v roce 1954, a měl proto za to, že byla zkolaudována či považována za zkolaudovanou. Dne 4. 12. 2020 proto podal u správního orgánu I. stupně žádost o obnovu řízení. Žalobce nemohl tyto skutečnosti uplatnit v řízení o odstranění stavby, jelikož vyšly najevo až po právní moci rozhodnutí o odstranění studny, dne 11. 11. 2020.

3.         Žalobce se po vydání rozhodnutí o odstranění studny setkal s paní J. K., (nar. X), která mu sdělila, že studna na pozemku stojí více než 60 let. Na její doporučení žalobce oslovil pana F. R. (nar. X) [dle žalobcem předložené kopie čestného prohlášení opatřeného ověřovací doložkou pro legalizaci se jedná o osobu s příjmením R. – pozn. soudu], který se na vybudování studny osobně podílel, a paní Z. M. (nar. X), která potvrdila, že studna byla vybudována před rokem 1955 jejím otcem, panem R. V., a panem R.. Objevení nového svědka je validním důvodem pro obnovu řízení. Až od paní K. se žalobce dozvěděl, že studna je zkolaudovanou stavbou, neboť byla vyhloubena v roce 1954, spolu s výstavbou chaty. Nejpozději od roku 1955 tedy studnu užívali její tehdejší majitelé a další osadníci chatové oblasti. V roce 1997 však již studna využívána nebyla, a proto ji žalobce byl nucen vrtem obnovit.

4.         Studna nemůže být černou stavbou, neboť vládní nařízení č. 14/1959 Sb., kterým se prováděl zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, v § 50 stanovilo, že užívání vody ze studní vybudovaných před 1. 1. 1955 se považuje za povolené užívání podzemní vody. Přestože se nepodařilo dohledat kolaudační rozhodnutí ke studni, lze mít s ohledem na toto ustanovení za to, že studna je zkolaudovanou stavbu. Správní orgán I. stupně neměl rozhodnout o jejím odstranění, neboť jde o stavbu vzniklou v souladu s předpisy platnými a účinnými v době jejího vzniku. Jelikož však nedisponoval všemi relevantními informacemi, dospěl k nesprávnému právnímu názoru, že studna je černou stavbou. Při rozhodování o obnově řízení je třeba vzít v potaz stáří chaty a čestná prohlášení o okolnostech výstavby studny. Žalobce odkazuje na obdobný případ řešený Veřejným ochráncem práv.

5.         Odstranění studny, respektive nepovolení obnovy řízení o jejím odstranění, je závažným zásahem do vlastnického práva žalobce chráněného č. 11 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.; dále jen „Listina“). Závěry správních orgánů proto musejí vycházet z relevantních a nesporných důkazů a být v souladu s čl. 11 Listiny. V projednávané věci tomu tak není. Prvostupňové i napadené rozhodnutí budí dojem, že správní orgány vycházejí pouze ze svých domněnek. Rozhodnutí o odstranění studny navíc nepracuje s tím, že by na místě měla již dříve nějaká studna existovat a zaniknout. Pro případ, že by studna byla posouzena jako černá stavba, odkazuje žalobce na případy, v nichž správní soudy shledaly, že odstranění černé stavby není vždy přiměřené a že krajský soud je oprávněn zkoumat, zda se vodoprávní úřad v řízení o odstranění stavby dostatečně zabýval tím, zda namítaná černá stavba je skutečně stavbou nepovolenou, a to zvláště v případech, kdy není postaveno najisto, že se jedná o neoprávněnou stavbu. Shrnul, že shora vylíčené nové skutečnosti mu nebyly do konce řízení o odstranění stavby známy. Je přesvědčen, že byly-li by známy správnímu orgánu I. stupně, nerozhodl by o odstranění studny jako černé stavby. Tyto skutečnosti proto představují důvod pro obnovu řízení, žalovaný je však nevzal v potaz.

6.         Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Úvodem odkázal na napadené rozhodnutí, v němž se s obsahově shodnými námitkami žalobce vypořádal. Žalobce tvrdí, že studna byla vybudována před rokem 1955, a proto se pokládá za povolenou. Současná studna je ale již novou stavbou provedenou žalobcem okolo roku 2000, kdy došlo k prohloubení původní studny vrtem do hloubky 28 m a vystrojením zárubnicí PVC 125 mm. Tato stavba byla provedena bez stavebního povolení. Žalobci bylo známo, že nechal prohloubit původní studnu, nevyšly tedy najevo žádné nové okolnosti, které nemohl v původním řízení uplatnit. Podle § 100 odst. 2 správního řádu se obnovy řízení nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. Žalobce práva na odvolání v původním řízení nevyužil. Tvrzení, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, zpochybňuje fakt, že čestná prohlášení doložená žalobcem učinily osoby, které mají shodná příjmení s účastníky původního řízení, kteří pravděpodobně nabyly vlastnické právo právě od těchto osob a historii studny tak znají. Je nesporné, že žalobce o původní studni musel vědět a že ji bez stavebního povolení prohloubil.

7.         Žalobce v replice nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že se vypořádal se žalobcovými námitkami, protože ve vyjádření prezentuje pouze ničím nepodložená a neodůvodněná tvrzení. Žalovaný se především nevypořádal se stěžejní otázkou existence nových skutečností, které byly v předcházejícím řízení neznámé, tj. zjištění roku vybudování studně. Žalovaný se nezabýval ani judikaturou a odbornými texty, na které žalobce ohledně tvrzení nových skutečností a přiměřenosti odstranění stavby odkazoval. Žalovaný ve vyjádření přiznává, že studna existovala dříve, než ji žalobce v roce 2000 obnovil, ale nevyjadřuje se k době jejího vybudování. Tvrzení, že jde o novou stavbu, protože došlo k prohloubení původní studny, žalovaný ničím nepodporuje. Žalobce ale nechal pouze obnovit původní studnu a provést vrt. V řízení se dosud nevyřešilo, zda vrtem došlo k prohloubení studny, nebo jde o průzkumný vrt. Novou skutečností je fakt, že studna vznikla před rokem 1955, nikoliv její existence před provedením vrtu – to žalovaný nerozlišuje a nevyjadřuje se k tomu, proč to, že studna existovala již před rokem 1955, nepovažuje za novou skutečnost. Napadené rozhodnutí je proto nesprávné. Doba vzniku studny je zásadním zjištěním a může mít vliv na posouzení řešené otázky. Zda žalobce podal v původním řízení odvolání, není rozhodné, protože vyšly najevo nové skutečnosti, které mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodování v původním řízení. Žalovaný nedoložil, z čeho dovozuje, že žalobce mohl tyto skutečnosti uplatnit již v odvolacím řízení. Argumentace shodnými příjmeními je nepřípadná a z této shody nelze dovozovat, že by žalobce měl znát historii stavby nebo že by ji znali účastníci původního řízení. Žalobce se navíc o paní M. a panu R. dozvěděl až od paní K. v roce 2020. Žalovaný ani účastníky původního řízení shodných jmen nevyslechl, aby svou domněnku ověřil. Neuvedl dále, z čeho dovozuje, že shoda příjmení dokládá, že žalobce znal historii studny, a nevyjádřil se k čestnému prohlášení paní K. a související argumentaci žalobce. Odkaz žalovaného v závěru jeho vyjádření na listiny spisové dokumentace správního orgánu prvního a druhého stupně je nepřípadný a nepřezkoumatelný. Žalovaný opomíjí, že vyšlo najevo, že původní studna byla vybudována před rokem 1955, což může mít zásadní vliv na posouzení věci, a nevypořádal se s otázkou, zda žalobce mohl o této skutečnosti vědět v době původního řízení.

Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu

8.         Ze správního spisu vyplývá, že dne 6. 2. 2020 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost o stanoviska dotčených orgánů v oblasti ochrany životního prostředí pro stavbu domovní vrtané studny na pozemku parc. č. XC. K žádosti přiložil projektovou dokumentaci pro vydání dodatečného stavebního povolení z ledna 2020, v níž je uvedeno, že studna je dokončenou trvalou stavbou a nachází se na pozemku určeném k plnění funkcí lesa. Souhrnná zpráva dále uvádí, že na pozemku byl pravděpodobně v roce 2000 proveden průzkumný vrt do hloubky 28 m s pozitivním výsledkem, odběr vody ze studny je zajištěn pomocí ponorného čerpadla, které je ve studni zavěšeno, a vodní zdroj je potrubím napojen na vnitřní rozvody vody do chaty. Projektová dokumentace popisuje technické řešení nové studny takto: „Hloubka průzkumného vrtu je 28 m. Vnitřní průměr zárubnic je 125 mm. Zárubnice jsou z PVC a podle sdělení vlastníka vodního díla jsou certifikovány pro styk s pitnou vodou (obchodní značení je pod terénem). Jsou osazeny v celé hloubce studny. Aktivní část zárubnic je pravděpodobně děrovaná v hloubce 15,0 – 27,0 m a mezikruží je obsypáno praným štěrkem (kačírkem) zrnitosti 1/4 mm. Kalník je dlouhý 1 m, je proveden z plné zárubnice a současně plní funkci kalové jímky. Zhlaví vrtané studny je řešeno jako železobetonový monolit o vnitřních rozměrech 3,0 x 2,7 m a o hloubce 2,5 m, veškeré části stavby jsou uloženy v zemi. Zhlaví je upraveno a řešeno tak, aby bezpečně zamezilo vnikání nečistot a povrchových vod do objektu studny […]. Zárubnice je u dna studny ukončena plnou částí, tzv. kalníkem, který plní funkci kalové jímky. Vyústění vrtu v šachtě je umístěno asymetricky, aby tak vznikl prostor pro obsluhu a technologické vybavení. Je v ní umístěna armatura a v šachtici jsou rovněž zakončeny plastové atestované zárubnice PVC o průměru 125 mm. Dle sdělení vlastníka vodního díla je jílové těsnění za obvodovým zdivem o tloušťce min 0,30 m a do hloubky 2,5 m. Odběr vody ze studny je zajištěn pomocí ponorného čerpadla, které je ve studni zavěšeno.“ (D. Technická zpráva, str. 2-3). K elektroinstalaci citovaná projektová dokumentace mimo jiné uvádí, že „[v]e zhlaví studny je na stěnu osazena instalační krabice s krytím min. IP 55 pro přechod přívodního kabelu CYKY 5C x 1,5 mm2 na ponorné čerpadlo“ (D. Technická zpráva, str. 3).

9.         Správní orgán I. stupně jako orgán státní správy lesů vydal k záměru nesouhlasné závazné stanovisko ze dne 16. 3. 2020, č. j. MUCE 19573/2020 OŽP/Vysa, které odůvodnil především nesouladem s územním plánem obce Kamenný Přívoz. Součástí správního spisu je dále e-mailová komunikace mezi žalobcem, Ing. M. a správním orgánem I. stupně ze dnů 6. a 7. 4. 2020 ohledně tvrzení žalobce a Ing. M., že se nejedná o studnu, ale o průzkumný hydrogeologický vrt, a žalobcem přiložené fotografie „současného stavu používání“: jedna se zavřeným a druhá s otevřeným poklopem studny, z níž vede potrubí a kabel elektrického vedení směrem k chatě. Součástí předloženého spisového materiálu je dále e-mailová komunikace z dubna 2020 v níž správní orgán I. stupně konzultoval postup ve věci žalobce s Ministerstvem životního prostředí.

10.     Opatřením ze dne 24. 3. 2020, č. j. MUCE 21052/2020 OZP/V/Ško, oznámil správní orgán I. stupně podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona zahájení řízení o odstranění stavby „vodního díla – vrtané studny na pozemku parc. č. XC“. S ohledem na nesouhlasné stanovisko orgánu státní správy lesů konstatoval, že žádost o dodatečné povolení stavby zřejmě nemůže být úspěšná, a proto, bude-li podána, nebude provádět další dokazování a žádost zamítne.

11.     Rozhodnutím o odstranění studny správní orgán I. stupně podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídil odstranění stavby vrtané studny na pozemku parc. č. XC. V odůvodnění vyšel z popisu stavby v projektové dokumentaci a rozporu stavby s územním plánem, jak jej konstatovalo závazné stanovisko ze dne 16. 3. 2020. Žádost o dodatečné povolení stavby nebyla podána. K argumentaci žalobce, že se nejedná o studnu, ale o průzkumný hydrogeologický vrt, uvedl, že vzhledem k tomu, že stavba je dokončená, osazená ponorným elektrickým čerpadlem a zřejmě již sloužila k odběru podzemních vod, není pochyb o tom, že jde o studnu. Tento závěr podporuje i fotodokumentace zaslaná žalobcem. Studna byla vyvrtána okolo roku 2000 pro zásobování chaty a k odběru vody zjevně již docházelo. Přihlédl k tomu, že žalobce požádal o stanovisko pro účely dodatečného povolení studny – žalobce i projektant tedy dílo pokládali za studnu. S odkazem na § 55 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 312/2019 Sb. (dále jen „vodní zákon“) uzavřel, že studna je vodním dílem a stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona. Žalobce nepodal odvolání, a tak rozhodnutí o odstranění studny nabylo právní moci dne 8. 7. 2020.

12.     Dne 21. 12. 2020 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost o obnovu řízení, neboť po právní moci rozhodnutí o odstranění studny vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti a důkazy: studna sloužila pro zásobování chaty již od roku 1954. Tříměsíční subjektivní lhůta byla dodržena, jelikož se o této skutečnosti dozvěděl dne 11. 11. 2020. Proto také nemohl tento důvod uplatnit v původním řízení. Žalobce vylíčil skutečnosti zjištěné od paní K., paní M. a pana R. a uzavřel, že studna byla vybudována před rokem 1955, nejpravděpodobněji v roce 1954 společně s chatou, a využívali ji majitelé chaty i další osadníci chatové oblasti. Žalobci není známo, kdy přestala být užívána, ale před dvaceti lety již užívána nebyla, a tak ji žalobce byl nucen vrtem obnovit. Žalobce získal plán chatové osady z Odboru pro výstavbu ze září 1954, na kterém je zakreslena jeho chata, a stavební povolení Okresního národního výboru Praha-východ, odboru pro výstavbu, ze dne 29. 10. 1954, ze kterého plyne, že v tomto období byla stavba již zahájena a měla být dokončena do konce roku 1955. Z toho vyvozuje, že studna byla postavena společně s chatou v roce 1954. Podle čl. 119 vyhlášky č. 243/1957 Ú. l. se všechny stavby užívané před rokem 1956 považují za zkolaudované, nemůže proto jít o černou stavbu. Správní orgán I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že studna je černou stavbou, jelikož nedisponoval všemi relevantními informacemi. Při rozhodování o obnově řízení je třeba vzít v potaz stáří chaty, ke které studna náleží, a čestná prohlášení prokazující existenci studny před rokem 1956, stejně jako v obdobném případu, který řešil Veřejný ochránce práv. K žádosti přiložil čestná prohlášení paní M. ze dne 16. 11. 2020, paní K. ze dne 10. 11. 2020 a pana R. ze dne 11. 11. 2020 a článek z webu Veřejného ochránce práv pojednávající o odkazovaném obdobném případu.

13.     Správní orgán I. stupně rozhodl prvostupňovým rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V odůvodnění připomněl, že projektová dokumentace, kterou žalobce přiložil k žádosti o stanovisko dotčených orgánů, uváděla, že vrt byl proveden okolo roku 2000, a nikoliv, že vrtem byla prohloubena původní studna, jak tvrdí v žádosti o obnovu. V takovém případě by žalobce musel vědět, že se v místě vrtu nachází stará nevyužívaná studna, kterou užívali původní majitelé a ostatní osadníci. Tuto informaci mohl uvést v řízení o odstranění stavby, žalobce však ani nepožádal o dodatečné povolení stavby. Žalobce v původním řízení správnímu orgánu I. stupně nesdělil, že se v místě vrtu nacházela původní studna. Tvrdí, že mu přede dnem 11. 11. 2020 nebyla tato skutečnost známa, musel ale vědět, že nechal vrtem prohloubit stávající studnu, pakliže se v místě nacházela. Žalobce neuvedl, jakým způsobem se dne 11. 11. 2020 o existence studny před rokem 1955 dozvěděl. Uvedl pouze, že se tyto informace dozvěděl od paní Krismanové, která ale není vlastníkem pozemku a její vztah ke studni není znám. Ani další osoby, jejichž čestná prohlášení žalobce doložil, nejsou vlastníky pozemku ani blízkých rekreačních objektů. Ač se může jednat o původní vlastníky, je možné že se po více než šedesáti letech mylně vyjadřují k jiné stavbě studny nebo jim není známo, že žalobce nechal původní studnu prohloubit. Žalobce tvrdí, že studnu kromě tehdejších majitelů chaty užívali také další osadníci chatové oblasti, ale podle zaslané fotodokumentace slouží současná studna zjevně pouze pro zásobování chaty žalobce, protože je zabezpečena deskou v úrovni terénu a odběr je možný jen pomocí ponorného čerpadla. Studna tedy není vybavena pro volný odběr vody dalšími osadníky. Zjevně již od doby, kdy ji žalobce nechal vyvrtat, slouží studna pouze pro jeho chatu. I pokud v místě před rokem 1955 studna existovala, jedná se již v současnosti o novou stavbu či změnu původní stavby, provedenou okolo roku 2000 vrtem do hloubky 28 m. Zda v místě existovala studna vybudovaná před rokem 1955, není relevantní, protože žalobce provedl takovou stavbu či změnu stavby vodního díla, která podléhá povolení vodoprávního úřadu podle § 15 odst. 1 vodního zákona a § 115 stavebního zákona. Studna se podle územního plánu obce Kamenný Přívoz nachází v ploše „Chatová zástavba – zóna C (objekty bez stavebních úprav)“, kde jsou nepřípustné jakékoliv přestavby či rozšiřování objektů. Studnu proto nelze dodatečně povolit. Správní orgán I. stupně žádost o obnovu řízení zamítl, neboť žalobce neprokázal důvod obnovy řízení spočívající v tom, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které neexistovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit.

14.     Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V žádosti o obnovu řízení uvedl, že nové skutečnosti se od paní K. dozvěděl, když ji po právní moci rozhodnutí o odstranění studny informoval o povinnosti studnu odstranit. Zdůraznil, že novou skutečností není pouze existence studny před rokem 2000, ale její existence už od roku 1954, o čemž do té doby nevěděl a vědět nemohl. Až na základě této informace zjistil, že studna je zkolaudovanou stavbou, neboť byla zřízena před rokem 1956. Vztah osob, jejichž čestná prohlášení předložil, ke studni popsal žalobce v žádosti o obnovu a tento vztah vyplývá i z čestných prohlášení. Vztah těchto osob k pozemku, na němž se studna nachází, navíc není relevantní, neboť studnu budovaly či osobně užívaly. Závěr správního orgánu I. stupně, že původní studna měla zaniknout a v roce 2000 vzniknout znovu, vychází pouze z domněnek a není podložen relevantními důkazy. Žalobce doložil, že studna existuje již od roku 1954, a proto nemůže být černou stavbou a nelze nařídit její odstranění. Závěrem žalobce uplatnil argumentaci ohledně zásahu do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny a přiměřenosti rozhodnutí o odstranění studny, kterou uplatnil i v žalobě. K odvolání přiložil plán chatové osady ze září 1954, na kterém je zakreslena jeho chata, a stavební povolení Okresního národního výboru Praha-východ ze dne 29. 10. 1954.

15.     Podáním ze dne 18. 3. 2021 žalobce odvolání doplnil o předávací protokol vrtu od společnosti OK – HO ze dne 3. 11. 2000, v němž je popsán geologický profil vrtu: „0 – 8 m stávající vrt; 8 – 28 m žula kompaktní“. Protokol dále uvádí, že přebírající (žalobce) byl poučen o „provozu vrtu, vystrojení čerpadlem a jeho zavěšení“.

16.     O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V jeho odůvodnění shrnul podmínky obnovy řízení a zdůraznil, že nikoliv každá dříve neznámá skutečnost nebo důkaz existující v době původního řízení, které později vyjdou najevo, znamená automaticky povolení obnovy řízení. Vždy musí být splněna také materiální podmínka, že skutečnosti nebo důkazy, které vyšly dodatečně najevo, mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem původního rozhodnutí. Žalobce nesprávně argumentuje čl. 119 vyhlášky č. 243/1957 Ú. l. Tehdejší vodohospodářská díla podléhala jiným právním předpisům – zákonu č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, a prováděcímu nařízení vlády č. 14/1959 Sb., jehož § 50 stanoví, že užívání vody ze studní vybudovaných před 1. lednem 1955 se považuje za povolené užívání podzemní vody. Žalovaný konstatoval, že v předávacím protokolu ze dne 3. 11. 2000, v plánu chatové osady ze září 1954 ani ve stavebním povolení Okresního národního výboru Praha-východ ze dne 29. 10. 1954 není o studni žádná zmínka. Podle § 100 odst. 2 správního řádu se obnovy řízení nemůže domáhat ten účastník řízení, který mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. Žalovaný shrnul průběh řízení o odstranění stavby a konstatoval, že žalobce nepodal žádost o dodatečné povolení stavby ani odvolání. Důvod obnovy mohl uplatnit již v odvolání, ale neučinil tak, a proto není splněna podmínka § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalovaný uzavřel, že námitky a doklady předložené v odvolání nejsou relevantní. V současnosti se jedná o nepovolenou stavbu – změnu stavby, kterou žalobce provedl v roce 2020 bez stavebního povolení.

Posouzení žaloby soudem

17.     Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny požadované formální náležitosti. Poté přistoupil k věcnému projednání žaloby a přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

18.     Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci zástupce žalobce [srov. závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78].

19.     Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými a pokud tyto skutečnosti nebo důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

20.     Žalobce namítá, že se po právní moci rozhodnutí o odstranění studny dozvěděl o nových skutečnostech a důkazech, které nemohl uplatnit v původním řízení, neboť se o nich dozvěděl až dne 11. 11. 2020. Touto novou skutečností je, že v místě současné studny existovala od roku 1954 studna, která vznikla v souladu s tehdejšími právními předpisy, což prokazuje třemi čestnými prohlášeními osob, které měly původní studnu užívat nebo se na jejím vybudování podílet. Při rozhodování o obnově řízení je podle něj třeba vzít v potaz stáří chaty a čestná prohlášení o okolnostech stavby studny. Žalovaný však nové skutečnosti nevzal v potaz. V replice žalobce zdůraznil, že za novou skutečnost považuje vznik studny před rokem 1955, nikoliv existenci studny před provedením vrtu v roce 2000. Dále v replice namítl, že se žalovaný nevyjádřil k době vybudování studny, nevypořádal se s otázkou, zda žalobce mohl tyto skutečnosti uplatnit v původním řízení, a neuvedl, z čeho dovozuje, že žalobce tyto skutečnosti mohl uplatnit v odvolání. Závěr žalovaného, že jde o novou stavbu, protože došlo k prohloubení původní studny, není podle žalobce ničím podpořen.

21.     Žaloba není důvodná.

22.     Na úvod věcného posouzení žaloby považuje soud za vhodné upozornit na to, co je v projednávané věci předmětem řízení a jaké jsou meze soudního přezkumu. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o obnovu řízení. Zdejší soud proto může v mezích včas uplatněných žalobních bodů zkoumat pouze to, zda podmínky pro obnovu řízení skutečně nebyly dány. Předmětem řízení v projednávané věci proto není a nemůže být posouzení zákonnosti rozhodnutí o odstranění studny a řízení, které jeho vydání předcházelo (a to včetně možných nedostatků při zjišťování skutkového stavu).

23.     Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že v předcházejícím řízení nebyla zohledněna jím tvrzená nová skutečnost, že v místě stávající studny existovala již od roku 1954 studna, která podle tehdejších předpisů vznikla legálně, a že se správní orgány právě k době vzniku stavby nevyjádřily.

24.     Požadavek, aby se správní orgán v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, návrhy a vyjádřeními účastníka řízení, plyne z § 68 odst. 3 správního řádu. Pokud se správní orgán v rozhodnutí o odvolání nevypořádá s uplatněnými námitkami, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71, nebo ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45). Nedostatky odůvodnění rozhodnutí, které způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, přitom nelze zhojit uvedením chybějících náležitostí odůvodnění ve vyjádření k žalobě. Soud totiž vychází výlučně z odůvodnění rozhodnutí, které přezkoumává (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58). O nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů jde tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64).

25.     Naopak pokud se správní orgán podstatou námitky zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí nejde. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, například opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela reagovat a neučiní tak ani implicitně (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43). O nepřezkoumatelnost nejde ani tehdy, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020-31).

26.     Konečně je třeba také uvést, že zásada jednotnosti správního řízení vyjadřuje, že řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu představuje jeden celek, a je proto přípustné, aby odvolací orgán doplnil závěry rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, pokud dospěje k závěru, že se nevypořádal se všemi námitkami či vyjádřeními účastníků, ač tak měl učinit. Odvolací správní orgán může nahradit část odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vlastní úvahou a korigovat dílčí argumentační nepřesnost v případě, kdy jeho rozhodnutí potvrzuje (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 Azs 151/2015-35, nebo ze dne 7. 9. 2016, č. j. 2 Afs 143/2016-29). Se zřetelem k téže zásadě je také přípustné, aby odvolací správní orgán pouze převzal závěry vyslovené již prvostupňovým správním orgánem, aniž by se sám výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí těmito námitkami detailně zabýval. Pokud je z jeho odůvodnění zřejmé, že se odvolací správní orgán otázkou (alespoň implicitně) zabýval a ztotožnil se s názorem vysloveným v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, jímž byla námitka účastníka vypořádána, a sám si tak jeho argumentaci osvojil (aproboval ji), pak rovněž nejde o nepřezkoumatelnost.

27.     Z odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán I. stupně i žalovaný tvrzenou dobu vzniku studny vzali v potaz. Oba nicméně shodně dospěli k závěru, že případná existence původní studny z roku 1954 není relevantní, neboť současná studna je novou stavbou, případně změnou stavby, která v době svého provedení vyžadovala povolení vodoprávního úřadu (srov. str. 3 prvostupňového rozhodnutí a str. 6 napadeného rozhodnutí). Není tedy pravdou, že by žalovaný a správní orgán I. stupně při rozhodování o žádosti žalobce o obnovu řízení nezohlednili nová tvrzení žalobce o době vzniku studny. Oba správní orgány se touto skutečností zabývaly, ale z odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí je zřejmé, že vyhodnotily, že nemůže odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v řízení odstranění současné studny.

28.     Vůči závěru, že současná studna je novou stavbou a povolení vodoprávního úřadu by vyžadovala jako stavba nová i jako změna stavby původní, žalobce žádné konkrétní námitky neuplatnil. V žalobě pouze zopakoval tvrzení ohledně nových skutečností a důkazů, která uplatnil již v předcházejícím řízení. Až v replice podotkl, že závěr žalovaného, že jde o novou stavbu, protože došlo k prohloubení původní studny, není ničím podpořen. Vzhledem k tomu, že tato námitka nerozvíjí žalobní body řádně uplatněné v žalobě, vyhodnotil ji soud jako nový žalobní bod, který byl nicméně uplatněn po lhůtě pro podání žaloby, tedy opožděně (srov. § 71 odst. 2 s. ř. s.), a proto se touto námitkou nezabýval. Nad rámec nezbytného odůvodnění však soud ve stručnosti uvádí, že skutkový závěr správních orgánů, že současná studna je novou stavbou, zjevně vychází z projektové dokumentace z roku 2020 zpracované pro žalobce jako stavebníka, která je součástí správního spisu.

29.     Žalobce si zřejmě zcela neuvědomuje, že předmětem původního řízení byla studna v její současné podobě, tedy po provedeném vrtu v roce 2000, jak ji zachycuje projektová dokumentace z roku 2020. Z projektové dokumentace z roku 2020 a protokolu o předání vrtu z 3. 11. 2000 je tak zřejmé, že nebyla-li v roce 2000 vybudována zcela nová studna, došlo minimálně k podstatnému prohloubení původní studny vrtem a stavební úpravě tak rozsáhlé, že současná studna původní studnu zcela nahradila (např. dle předávacího protokolu předpokládaná původní hloubka cca 8 m byla s výjimkou vlastního průměru nového vrtu zjevně zasypána až na úroveň 2,5 m pod úrovní terénu, zhlaví studny má již podobu železobetonového monolitu obdélníkového průmětu atd.). Ze žádosti o obnovu řízení, k ní přiložených kopií čestných prohlášení ani z tvrzení žalobce učiněných v průběhu předcházejícího řízení nevyplývá, že by před rokem 1955 měla být „vybudována“ studna v podobě, jaká vyplývá z projektové dokumentace z roku 2020. Správní orgán I. stupně rozhodnutím o odstranění studny nerozhodl o odstranění studny „vybudované“ před rokem 1955, ale té, která vznikla v roce 2000 vrtem včetně všech souvisejících stavebně technických úprav. Z projektové dokumentace ani fotografií není přitom patrné, že by po tvrzené původní studni na místě zbyly konkrétní samostatné stavební prvky, jichž by se v případě prokázání žalobcových tvrzení nemělo rozhodnutí o odstranění studny dotknout. Za těchto okolností je nabíledni, že legálnost současné studny nelze odvozovat od případné původní studny, která se měla dříve nacházet na tomtéž místě, ale ze které již nezůstalo nic zachováno (resp. žádné stavební části, které by mohly existovat a plnit svou funkci nezávisle na úpravách provedených v roce 2000). Skutečnost prokazovaná žalobcem v předcházejícím řízení (o žádosti o obnovu řízení), tj. že původní studna byla vybudována před rokem 1955, proto podle soudu vliv na posouzení věci mít nemůže.

30.     Žalobce dále namítl, že se žalovaný nevypořádal s otázkou, zda žalobce mohl tyto skutečnosti uplatnit v původním řízení, a neuvedl, z čeho dovozuje, že žalobce tyto skutečnosti mohl uplatnit v odvolání. Vzhledem k tomu, že tato námitka byla rovněž uplatněna až v replice, jde také o opožděně uplatněný nový žalobní bod (§ 71 odst. 2 s. ř. s.), a proto se jím soud nezabýval.

31.     Nad rámec nezbytného odůvodnění soud nicméně uvádí, že povaze žalobcem uplatňovaných skutečností (zdali se jedná o skutečnosti nové), věrohodnosti jeho tvrzení a předložených čestných prohlášení, průkaznosti doložených listin i tomu, zda žalobce tyto skutečnosti a důkazy mohl v původním řízení (včetně případného odvolání) uplatnit, se věnuje nemalá část zejména prvostupňového rozhodnutí (str. 2). Výrok tohoto i napadeného rozhodnutí nicméně podle názoru soudu spočívá především na závěru, že žalobcem předkládané nové skutečnosti a důkazy neodůvodňují jiné řešení otázky, která byla předmětem původního řízení. Přestože se tedy správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí vyjadřovaly k naplnění kritéria § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, jde z pohledu soudu spíše o podpůrnou argumentaci.

32.     Odkazuje-li žalobce na judikaturu a literaturu, podle níž objevení nového svědka představuje validní důvod pro obnovu řízení, platí i zde, že to může být důvodem pro obnovu řízení jen tehdy, může-li tento nový důkaz odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

33.     Žalobce dále odkázal na „obdobný“ případ řešený Veřejným ochráncem práv popsaný v internetovém článku, který k žalobě přiložil. Jelikož s tímto odkazem žalobce nespojil žádnou bližší argumentaci, uvádí soud pouze v obecné rovině, že z článku nelze pro projednávanou věc dovodit žádné závazné závěry, a to tím méně, že článek popisuje skutkové okolnosti řešeného případu jen velmi stručně na to, aby bylo možno posoudit, zda se vůbec jedná o případ obdobný.

34.     V závěru žaloby odkazuje žalobce na judikaturu týkající se přiměřenosti rozhodnutí o odstranění studny a pravomoci krajského soudu přezkoumávat, zda je postaveno najisto, že se jedná o stavbu neoprávněnou. Tato argumentace je nicméně v projednávané věci nepřiléhavá. Jak soud uvedl již v bodu 22 tohoto rozsudku, žaloba směřuje proti rozhodnutí ve věci žádosti o obnovu řízení a předmětem projednávané věci je otázka, zda jsou naplněny podmínky pro obnovu původního řízení. Zda je odstranění stavby přiměřené nebo zda bylo postaveno najisto, že jde o stavbu nepovolenou (oprávněnost stavby z hlediska občanskoprávního se ostatně v řízení o odstranění stavby ani neřeší), jsou otázky spadající do původního řízení, kterými se správní orgány v řízení o žádosti o obnovu řízení nezabývají a zabývat nemohou – tyto otázky by řešily až v případném obnoveném řízení. Ze stejného důvodu se těmito otázkami nemůže zabývat ani soud při přezkumu rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o obnovu řízení.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

35.     Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.

36.     Soud neprovedl důkazy výslechy svědků (paní K., paní M. a pana R.) navržené žalobcem v replice, a to pro jejich nadbytečnost, neboť se vztahují ke skutečnostem, které nejsou vzhledem k výše uvedeným úvahám v projednávané věci rozhodné.

37.     O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou úřední činnost, pod niž spadá i obrana rozhodnutí v soudním řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 28. července 2023

Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r.  
předseda senátu