č.j. 29 A 16/2022-137

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci

žalobce: P. R.

proti

žalované: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín

o žalobě proti rozhodnutí rektora Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ze dne 20. 12. 2021, č. j. UTB/21/023587

takto:

  1. Rozhodnutí rektora Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ze dne 20. 12. 2021, č. j. UTB/21/023587, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  4. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Krajského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

  1. Shora označeným rozhodnutím rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ze dne 4. 10. 2021, č. j. 2021/st/LV/M19422, o ukončení žalobcova studia v bakalářském studijním programu B6202 Hospodářská politika a správa, studijním oboru 6202R049 Účetnictví a daně (kombinovaná forma studia), na dané fakultě dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

  1. V podané žalobě včas doplněné podáním ze dne 21. 2. 2022 žalobce namítal, že rektor nevzal při přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí děkana v úvahu, že žalobci byl přiznán statut studenta se specifickými potřebami a bylo mu tudíž plnění studia upraveno, vč. přesunu předmětů do jiných semestrů. Při poslední úpravě studijního plánu žalobce bylo do univerzitního informačního systému zavedeno doporučení v podobě jistých úlev pro žalobce jako studenta se specifickými potřebami. Jmenované doporučení však rektor v napadeném rozhodnutí nevzpomenul, přestože má doporučení zásadní vliv pro celé správní řízení.
  2. Žalobce dále uvedl, že jeho žádosti, které postupně zasílal žalované, měly být vyřízeny dle správního práva, tedy rozhodnutími se všemi náležitostmi. Před zahájením řízení o ukončení studia učinil různá podání, která měla vliv na řízení o ukončení studia. Jednalo se jmenovitě o podání žalobce ze dne 31. 8. 2021 označené jako žádost o individuální plnění předmětů, žádost ze dne 3. 9. 2021 o zápis do akademického roku 2021/2022, sdělení ze dne 30. 9. 2021 o převzetí elektronické písemnosti fakulty značené datem 21. 9. 2021 a podnět ze dne 10. 10. 2021 dle § 77 a § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Tyto listiny nebyly v napadeném rozhodnutí citovány. V souvislosti s těmito podáními neučinila žalovaná výzvu k jejich doplnění, nevydala žádná rozhodnutí o těchto podáních a nepřidělila jim číslo jednací. Žádosti ze dne 3. 9. 2021 o zápis do 3. ročníku studia, sice bylo vyhověno, nikoliv však formálně, pouze umožněním zápisu ke dni 1. 9. 2021.
  3. Písemnost ze dne 21. 9. 2021 byla v souvislosti se zahájením řízení o ukončení studia zaslána žalovanou na žalobcův školní e-mail. Žalobce tuto výzvu reálně převzal až dne 30. 9. 2021. Tato písemnost nebyla označena číslem jednacím ani podpisem. Navíc byla doručena do informačního systému a byla žalobci dostupná v sekci doručované písemnosti. Dle vnitřních směrnic se však do informačního systému doručují pouze ty písemnosti, kterými bylo vyhověno určitému požadavku studenta. Z výše uvedené písemnosti rovněž není patrno, jaké věcné podklady žalovaný zajistil a dokdy se k nim měl žalobce vyjádřit.
  4. Co se týče podaného odvolání proti rozhodnutí děkana, žalovaný nikterak nevyzval žalobce, aby své odvolání doplnil, čímž zatížil správní řízení vadou, která způsobila nezákonnost napadeného rozhodnutí. Ostatně i žádosti žalobce ponechal žalovaný bez vyřízení. Žalovaná byla povinna vydat výzvy k doplnění všech žalobcem učiněných podání.
  5. Značnou vadou způsobující nezákonnost rozhodnutí děkana je i skutečnost, že lhůta k vyjádření končila až dne 10. 10. 2021, resp. 11. 10. 2021 s ohledem na to, že výzvu ze dne 21. 9. 2021 převzal žalobce až dne 30. 9. 2021. Děkan však tuto skutečnost nerespektoval a dne 4. 10. 2021 vydal rozhodnutí.
  6. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud nicotné a nezákonné rozhodnutí rektora, jakož i jemu předcházející rozhodnutí děkana, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované k žalobě

  1. Ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 4. 2020 žalovaná uvedla, že žalobce byl jejím studentem. Zároveň se jednalo o studenta se specifickými potřebami. Vzhledem k tomuto statutu mu bylo studium upravováno a byl mu vícekrát umožňován opakovaný zápis některých nesplněných předmětů. Také mu bylo odloženo splnění předmětů v dalším akademickém roce tak, aby bylo možné rozvolnit plnění předmětů a zkoušek na delší časové období. Přesto žalobce nedosáhl potřebného počtu kreditů nutných pro postup do dalšího (třetího) roku studia. Žalovaná podotkla, že úprava studia s ohledem na specifické potřeby neznamená, že takovému studentu budou upravovány podmínky do té doby, než se mu podaří splnit všechny jeho studijní povinnosti.
  2. Žalobcovy žádosti (o individuální úpravu vybraných předmětů a o zápis do třetího ročníku) nemají vliv na řízení o ukončení studia, neboť jde o samostatná řízení, jejichž předmět je zcela odlišný.
  3. Žalovaná nevyzvala žalobce k odstranění vad podaného odvolání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Považovala odvolání za dostatečné. Žalobce sám v odvolání uvedl, že odvolání doplní ve lhůtě 10 dnů, tak však neučinil. Rozhodnutí děkana i řízení, které mu předcházelo, rektor přezkoumal v celé šíři. Je navíc patrno, že žalobce používá institut blanketního podání nadbytečně a účelově s cílem oddálit účinky pravomocného rozhodnutí.
  4. Pro posouzení věci byla stěžejní skutečnost, že předměty si lze zapsat nejvýše dvakrát. Žalobce tuto podmínku nesplnil a nedosáhl ani potřebného počtu kreditů pro postup do dalšího ročníku studia.
  5. Na základě uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci

  1. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, a poté, co shledal neopodstatněným návrh žalobce ze dne 16. 1. 2023 na přerušení řízení o žalobě, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí rektora, jakož i rozhodnutí děkana, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Skutkový stav

  1. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce byl studentem žalované v bakalářském studijním programu Hospodářská politika a správa, studijní obor Účetnictví a daně od akademického roku 2019/2020. Dne 7. 2. 2021 požádal o umožnění individuálního splnění předmětu AUM/KMAT2. Této žádosti děkan vyhověl rozhodnutím ze dne 5. 3. 2021, č. j. 2020/st/LV/M19422, předmět Matematika 2 tak žalobce mohl plnit až v dalším akademickém roce. V návaznosti na to byl žalobce ze strany studijního oddělení upozorněn písemností č. j. 2020/st/LV/M19422, že kredity za předměty, které si student vybere v rozporu se seznamem předmětů příslušného studijního programu, se nezapočítávají do součtu celkových kreditů za BSP pro postup do 3. ročníku. Stejně tak bylo žalobci vyhověno ohledně přesunu předmětu Anglický jazyk do vyššího semestru (rozhodnutí děkana ze dne 7. 9. 2021, č. j. FAM-2020-000057-VES). Rovněž dne 15. 1. 2021 byl žalobce hromadným e-mailem ze studijního oddělení upozorněn na skutečnost, že kredity získané z předmětů, které jsou zapisovány dříve než je uvedeno ve studijním plánu, nejsou započítávány do celkového počtu kreditů nutného k postupu do 3. ročníku studia.
  2. Naproti tomu předměty, o jejichž zápis žádal žalobce potřetí, tj. Mikroekonomie I, Management I, Makroekonomie I, Základy účetnictví a Ekonomika veřejné správy, zapsat nemohl, neboť takový třetí zápis předmětů je v rozporu se Studijním a zkušebním řádem univerzity. Žalobce podal dne 31. 8. 2021 žádost o umožnění individuálního splnění předmětu MUE/KMAK1, MUFU/KEVS, MUFU/KUZUC, MUE/KMIK1 a MUMM/KMNG1. Současně požádal o zápis do akademického roku 2021/2022 a zaslal podání označené jako Návrh studenta se specifickými potřebami na vydání předběžného opatření o zápisu do akademického roku 2021/2022, ve kterém požádal, aby mu univerzita umožnila zápis v elektronickém systému. To mu dle vyjádření žalobce v žalobě umožnila v informačním systému.
  3. Děkan následně zaslal žalobci písemnost označenou jako „Výzva k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle ust. § 68 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách, v platném znění (dále jen „zákon“)“. Tato písemnost je datována dnem 21. 9. 2021, není označena číslem jednacím a neobsahuje podpis oprávněné osoby. Obsahuje pouze jméno děkana s dodatkem v. r., jméno referentky studijního oddělení, která odpovídá za správnost vyhotovení a hlavičku žalované. Ve výzvě je uvedeno, že žalobce v akademickém roce 2020/2021 nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu. Vzhledem k tomu s ním bylo zahájeno řízení o ukončení studia ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách. K tomu děkan uvedl, že k tomu, aby mohl student pokračovat ve studiu ve třetím roce bakalářského studijního programu, bylo nutné získat alespoň 85 % kreditů z povinných předmětů za první a druhý rok studia podle aktuálních studijních plánů pro dané studijní programy, přičemž žalobce tyto požadavky nesplnil. Dne 10. 10. 2021 zaslal žalobce podnět dle § 77 odst. 3 a násl. správního řádu na vyslovení nicotnosti oznámení děkana ze dne 21. 9. 2021. Žalobce současně podal stížnost dle § 175 správního řádu. Na toto podání žalovaná nereagovala.
  4. Dne 4. 10. 2021 vydal děkan rozhodnutí o ukončení studia žalobce v bakalářském studijním programu Hospodářská politika a správa, studijní obor Účetnictví a daně. V odůvodnění uvedl, že žalobce v akademickém roce 2020/2021 nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu a dle § 68 odst. 3 zákona o vysokých školách. Předměty, které nejsou studentem splněny, lze znovu zapsat nejvýše jednou, přičemž předměty Mikroekonomie I, Management I, Makroekonomie I, Základy účetnictví a Ekonomika veřejné správy si žalobce v akademickém roce 2020/2021 zapsal podruhé a nesplnil je. Aby mohl student pokračovat ve studiu ve třetím roce bakalářského studia v daném programu, bylo nutné získat alespoň 85 % kreditů z povinných předmětů (počítá se i cizí jazyk) za první a druhý ročník studia. Výše kreditů nutná pro postup do třetího ročníku byla 93 kreditů, žalobce však získal pouze 52 kreditů.
  5. Proti rozhodnutí děkana o ukončení studia ze dne 4. 10. 2021 se žalobce dne 16. 11. 2021 odvolal. Toto odvolání sám žalobce označil jako odvolání blanketní. Uvedl v něm toliko, že s rozhodnutím děkana nesouhlasí a dodal, že odvolání se pokusí doplnit/odůvodnit „přibližně ve lhůtě cca 10 dnů“. Tak však neučinil.
  6. Následně rektor rozhodnutím ze dne 20. 12. 2021 odvolání zamítl a rozhodnutí děkana potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že podle čl. 6 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu, předmět, jehož absolvování je pro daný studijní program nutnou podmínkou a který student nedokončil, si zapíše znovu. Avšak předmět lze znovu zapsat nejvýše jednou. Předměty Mikroekonomie I, Management I, Makroekonomie I, Ekonomika veřejné správy a Základy účetnictví žalobce zapsal již dvakrát a dále je zapsat nelze. Žalobce v těchto předmětech neuspěl na zkoušce, na druhou zkoušku z těchto předmětů se nedostavil. Podle rozhodnutí děkana RD/10/2019 bylo pro postup do 3. ročníku nutné pro studenty z oboru Účetnictví a daně splnit 93 kreditů z povinných předmětů včetně cizího jazyka. Žalobce však získal pouze 52 kreditů, z čehož je navíc nutné odečíst kredity získané za předměty, které se podle pravidel průběhu studia ve studijních programech uskutečňovaných na dané fakultě absolvují ve vyšších ročnících (čl. 18 odst. 3. Studijního a zkušebního řádu). Za 1. a 2. ročník studia získal tedy žalobce 39 kreditů.
  7. Ze správního spisu vyplývá též problematika žalobcova zdravotního stavu. Na základě lékařských doporučení je žalobce jako student zvýhodněn a byla mu doporučena možnost individuálního plnění předmětů, tedy rozvolnění studia na příslušný či následný akademický rok a případně přesun zkoušky do dalšího období.

Právní hodnocení

  1. Při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího správního řízení soud vycházel zejména z právních norem vyplývajících ze zákona o vysokých školách a dále z pravidel Studijního a zkušebního řádu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ze dne 4. 2. 2021 (součást správního spisu).
  2. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách platí, že studium se ukončuje, nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Dle § 68 odst. 1 písm. g) téhož zákona vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech studenta ve věci nesplnění požadavků podle § 56 odst. 1 písm. b).
  3. Specifika rozhodování o právech a povinnostech studenta tedy upravuje § 68 zákona o vysokých školách. Ten v odstavcích 2 až 7 stanoví, že účastníkem řízení je student, přičemž v případě, že je rozhodováno o nesplnění požadavků dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, je prvním úkonem vysoké školy výzva k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Zároveň podle odstavce 3 platí, že vysoká škola může studentu výzvu doručit prostřednictvím informačního systému. Proti rozhodnutí o ukončení studia se student může odvolat ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho oznámení, přičemž odvolacím orgánem je rektor. Rektor v odvolacím řízení přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a vnitřními předpisy vysoké školy a fakulty.
  4. Žalobce v prvé řadě poukázal na nicotnost rozhodnutí rektora a děkana. Obecně lze přijmout tvrzení, že nicotnost je nutné konstatovat v mezích § 77 správního řádu z důvodu, že rozhodnutí bylo vydáno nepříslušným správním orgánem nebo pokud trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Takovou vadu však soud v daném případě neshledal. Ostatně žalobce v této souvislosti ani neučinil obsahem žaloby konkrétní námitky. Z § 68 odst. 3 písm. g) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách vyplývá, že děkan fakulty má pravomoc vydat rozhodnutí o ukončení studia studenta, který nesplní požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu příslušné vysoké školy, což byl i případ žalobce. Pokud děkan rozhodoval v rámci své pravomoci, nemůže být v tomto ohledu jeho rozhodnutí nicotné. Rovněž rektor má pravomoc dle § 68 zákona o vysokých školách rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí o ukončení studia. Napadené rozhodnutí soud neshledal ani vnitřně rozporným, neboť je zcela seznatelné, jaké stanovisko k žalobcově případu rektor zastal a jaké úvahy jej k tomu vedly, přičemž žádné úvahy v napadeném rozhodnutí si neodporují a jsou logicky koherentní.
  5. Stejně tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalobce nevztáhl ke konkrétní námitce a proto soud tuto problematiku zkoumal toliko obecně. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Správní orgány se zabývaly jádrem věci, tedy otázkou ukončení studia, a nosné úvahy rektor v napadeném rozhodnutí uvedl bezrozporně. Lze zjistit, jaké závěry rektor učinil a jaké podklady jej k tomu vedly. Důvody ukončení žalobcova studia jsou doloženy v přílohách napadeného rozhodnutí a v rozhodnutí samotném jsou tyto skutečnosti vysvětleny. Proto soud neshledal vady napadeného rozhodnutí v intenzitě způsobující nepřezkoumatelnost, jak ji vykládá judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např rozsudek ze dne 8. 6. 2016, č. j. 5 As 140/2015-41.
  6. Soud se dále zabýval žalobcovou námitkou ohledně absence výzvy k doplnění blanketního odvolání podle § 37 odst. 2 a 3 správního řádu. Žalobce podal odvolání dne 16. 11. 2021, přičemž odvolání neobsahuje žádné námitky proti rozhodnutí děkana, tedy neobsahuje obligatorní náležitost podle § 82 odst. 2 správního řádu, neboť z něj není patrno, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Žalobce v odvolání pouze uvedl, že se je „pokusí doplnit (tj. i odůvodnit) přibližně ve lhůtě cca 10 dnů (případně nechť shora úřad pak po této lhůtě vydá výzvy k doplnění“. Této žalobní námitce soud přisvědčil, přičemž současně shledal, že vada spočívající v absenci výzvy k doplnění odvolání, které postrádá obsahové náležitosti, má za následek nezákonnost rozhodnutí rektora.
  7. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že s účinností od 1. 9. 2016, tedy po novelizaci provedené zákonem č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se již při rozhodování o právech a povinnostech studenta neuplatní pravidlo vyloučení aplikace obecných správních předpisů, dříve normované v § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách. Před výše uvedenou novelou bylo v § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách (tedy ve znění účinném od 1. 7. 2010 do 31. 8. 2016) uvedeno, že na rozhodování o právech a povinnostech studenta se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Ani toto vyloučení obecných správních předpisů ovšem nebylo absolutní. Např. v rozsudku ze dne 8. 6. 2016, č. j. 5 As 140/2015-41, Nejvyšší správní soud dovodil, že: „na řízení o přezkoumání rozhodnutí podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách se při nedostatečné svébytné úpravě subsidiárně užijí ustanovení správního řádu o odvolacím řízení jakožto ustanovení o řádném opravném prostředku“. V nyní účinném znění se předpokládá aplikace obecných správních předpisů ve smyslu § 180 správního řádu, pokud zákon o vysokých školách neupravuje vlastní speciální pravidla. O odvolání jako o institutu správního práva a řádném opravném prostředku zákon o vysokých školách neobsahuje komplexní úpravu (v § 68 připouští pouze možnost podat odvolání v určité lhůtě, stanoví příslušný správní orgán, který o odvolání rozhoduje a uvádí, že v rámci odvolání posuzuje rektor univerzity soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo se zákonem a vnitřními předpisy). Kusá úprava odvolání vyžaduje subsidiární použití správního řádu a aplikaci též obecných pravidel týkajících se řádného opravného prostředku, konkrétně tedy mj. i povinnost správního orgánu učinit výzvu k odstranění vad podání, pokud z něj nejsou patrné odvolací důvody. Je nepřípustné, aby správní orgán rozhodoval o odvolání, aniž by odvolatele předtím nevyzval k odstranění vad podání. Možnost odstranit vady podání po výzvě správního orgánu souvisí lato sensu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Judikatura Nejvyššího správního soudu je v této věci rovněž jednoznačná a krajský soud z ní vycházel. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu“ (viz rozsudek ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53; dále lze odkázat např. na rozsudky ze dne 27. 8. 2020, č. j. 4 As 55/2020-31, ze dne 6. 6. 2019, č. j. 7 As 68/2019-33, ze dne 20. 3. 2019, č. j. 6 As 248/2018, ze dne 17. 4. 2018, č. j. 7 As 40/2018-33). Tato procesní vada je přitom natolik závažná, že způsobuje nezákonnost rozhodnutí rektora, neboť postup žalované byl zcela v rozporu s procesními pravidly správního řízení. Těchto procesních pravidel přitom musí správní orgány dbát s ohledem na zachování základních práv účastníka, i pokud je z podání účastníka správního řízení zřejmé, že svá procesní práva zná, popř. i pokud sám uvádí, že odvolání doplní. Na základě této procesní vady soud rozhodnutí rektora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
  8. I přes tuto shledanou vadu se soud zabýval dalšími žalobními body ohledně vedení správního řízení.
  9. Žalobce podal dne 6. 9. 2021 žádost označenou jako „Návrh studenta se specifickými potřebami na vydání předběžného opatření o zápisu do akademického roku 2021/2022“. V této žádosti mj. uvedl, že dle Studijního a zkušebního řádu může děkan ve výjimečných a odůvodněných případech, zejména z důvodů zdravotních na straně studenta, prominout na písemnou žádost studenta splnění některé z podmínek nutné pro pokračování ve studiu (viz čl. 16 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu). Soud k tomu podotýká, že pokud vnitřní předpisy univerzity umožňují podání žádosti o prominutí splnění obligatorních podmínek stanovené pro postup do dalšího ročníku, musí správní orgán tuto žádost náležitě posoudit. Ačkoliv je tato žádost nazvaná jako návrh na předběžné opatření, jasně z ní vyplývá, že se student domáhá prominutí dle čl. 16 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu. Správní orgán tuto žádost neprojednal, resp. v rozhodnutí děkana ani rektora není uvedeno, že se touto žádostí ve smyslu čl. 16 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu žalovaná zabývala, a ani ze správního spisu tato okolnost není patrná. V napadeném rozhodnutí rektor nezdůvodnil, z jakého důvodu nevyhověl studentu se specifickými potřebami v této žádosti o prominutí podmínky spočívající v nutnosti získání určitého počtu kreditů pro postup do 3. ročníku studia. Pouze konstatoval, že žalobce tuto podmínku nesplnil. Soud samozřejmě nijak nepředjímá rozhodnutí správního orgánu v této záležitosti, pouze konstatuje, že pokud vnitřní předpisy prominutí umožňují, je třeba se žádostí zabývat a zdůvodnit učiněný závěr, neboť případné vyhovění takové žádosti teoreticky mohlo mít vliv i na rozhodnutí, které je předmětem nyní podané žaloby.
  10. Žalobce dále učinil podání označené jako „Žádost studenta se specifickými potřebami o individuální úpravu ke splnění předmětu MUE/KMAK1, MUFU/KEVS, MUFU/KUZUC, MUE/KMIK1 a MUMM/KMNG1 “ ze dne 31. 8. 2021, kterou žádal o individuální splnění předmětů, přestože tyto předměty měl zapsané již dvakrát. Takovou žádost však vnitřní předpisy žalované, ani zákon o vysokých školách neznají. Ze strany žalované by tak stačilo žalobce pouze informovat s ohledem na čl. 6 odst. 2 Studijního a zkušebního řádu (výjimku pro třetí zapsání předmětů povoluje děkan), neboť na vyřízení žádosti dle tohoto článku nejsou kladeny nároky na formu rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí rektora se implicitně podává, že výjimka udělena nebyla. V tomto případě tudíž nelze dospět k závěru o porušení předpisů upravujících řízení.
  11. Rovněž podnět na vyslovení nicotnosti či stížnost (která je nadto až krajním prostředkem nápravy) ze dne 10. 10. 2021 není možné směrovat proti výzvě samotné, ale až proti rozhodnutí děkana. Nadto žalobce ani neuvedl důvody, pro které nicotnost namítá. Procesní vady, které žalobce namítá, mohl uvést ve svém odvolání, nikoliv využitím stížnosti či podnětu na nicotnost vůči písemnosti, která je dokonce výzvou, nikoliv konečným rozhodnutím.
  12. V tomto ohledu soud nepřisvědčil ani námitce, že výzva ze dne 21. 9. 2021 nebyla žalobci řádně doručena. Ustanovení § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách výslovně předpokládá, že oznámení o zahájení řízení je studentu doručováno prostřednictvím informačního systému. Je to pro vysokou školu časově i finančně méně náročné a lze předpokládat, že studenti se s podklady tímto způsobem seznamují. Tento postup vyvolává stejné účinky jako jiné zákonem aprobované způsoby doručování. Skutečnost, že se žalobce o zveřejnění výzvy nedozvěděl, pak v takovém případě nemůže být přičítána k tíži žalované. Navíc webové rozhraní, prostřednictvím kterého byla výzva doručena, je zcela běžně využíváno k přihlašování ke zkouškám či k zápisu předmětů (viz např. rozsudky Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 4. 2018, č. j. 65 A 65/2017-38, či ze dne 21. 4. 2021, č. j. 65 A 115/2020-40). Není tedy v rozporu se zákonem, pokud žalovaná výzvu zaslala do informačního systému. Výzva o zahájení řízení, která byla doručena dne 21. 9. 2021 sice nebyla podepsána a postrádá tak náležitost dle § 46 správního řádu, tato procesní vada však nemá za následek nezákonnost rozhodnutí. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, č. j. 8 As 256/2018-29, či ze dne 11.03.2015, č. j. 1 As 229/2014-38, je krajský soud přesvědčen, že absence náležitostí dle § 46 odst. 1 správního řádu oznámení o zahájení řízení nezakládá nutně neplatnost tohoto úkonu. Z posledně uvedeného rozhodnutí plyne, že „[n]e každá nezákonnost rozhodnutí však nutně musí vést k jeho zrušení“. Zároveň kasační soud k projednávané otázce absence otisku razítka správního orgánu dodal, že by mohl představovat „důvod pro zrušení rozhodnutí, pokud by toto pochybení vrhalo pochybnost na to, kdo předmětné rozhodnutí vydal“. V nynějším případě je z písemnosti ze dne 21. 9. 2021 zřejmé, že výzva byla vydána kompetentním orgánem, je v ní uvedeno plné jméno a příjmení osoby, bylo vydáno na základě platného zákona, je určité, srozumitelné a plně realizovatelné. Navíc věrohodnosti přispívá také zaslání do informačního systému školy. Zároveň je z ní patrno, dokdy se žalobce může vyjádřit a jaké jsou podklady pro rozhodnutí.
  13. Krajský soud se tedy vyjádřil k námitkám žalobce namířeným proti procesní stránce věci. Další (věcné) úvahy krajského soudu by ovšem vzhledem na shora zjištěné procesní pochybení byly předčasné a proto se tímto aspektem případu nezabýval. Přesto však soud nemohl ponechat bez povšimnutí, že žalobce si, i přes vědomí pravidel o počítání kreditů, zapisoval předměty nesouvisející s prvním a druhým ročníkem studia a měl podruhé zapsané předměty, které nedokončil. Ostatně na žalované bude, zda tento přístup žalobci promine dle čl. 16 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu, či nikoliv. To vše s ohledem např. na přístup žalobce, spravedlivé řešení s ohledem na ostatní studenty, kteří povinnosti vyplývající ze Studijního a zkušebního řádu plní, závažnost zdravotního stavu žalobce, počet předmětů zapsaných podruhé apod. Posouzení je v důsledku na žalované. V tomto ohledu je přitom třeba zdůraznit, že zdravotní stav studenta není automatickou úlevou od pravidel a prominutí těchto pravidel by mělo být spíše výjimečné, nikoliv samozřejmé. Tíživé životní situace lze ostatně řešit např. přerušením studia.

V. Závěr a náklady řízení

  1. Z výše uvedených důvodů, které mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, soud dle § 78 odst. 1, 4 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil rozhodnutí rektora a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Vyzve tedy žalobce náležitým způsobem k odstranění vad odvolání v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu, a vedle toho projedná žádost žalobce dle čl. 16 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu (pokud se tak v mezidobí již nestalo). Vzhledem k tomu, že shledaná procesní vada, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se týkala fáze řízení po vydání rozhodnutí děkana, neshledal soud důvodu, pro nějž by měl dle § 78 odst. 3 s. ř. s. vyhovět i návrhu žalobce na zrušení rozhodnutí děkana.
  2. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce sice ve věcech úspěch měl (žalobě bylo vyhověno), avšak ze spisu není patrné, že by jakékoliv náklady řízení vynaložil, proto mu nebylo přiznáno právo na jejich náhradu.
  3. Žalobci bylo ve věci přiznáno usnesením soudu osvobození od placení soudních poplatků v plném rozsahu dle § 36 odst. 3 s. ř. s., pročež soud postupoval dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.
  4. Žalované tak soud uložil povinnost uhradit České republice na účet zdejšího soudu nezaplacený soudní poplatek za podanou žalobu, neboť žalobce byl v posuzované věci úspěšný, jeho návrhu soud vyhověl, přitom však byl od soudních poplatků osvobozen. S ohledem na výsledek řízení neměla žalovaná právo na náhradu nákladů řízení a zároveň nebyla od placení soudních poplatků osvobozena věcně ani osobně dle § 11 zákona o soudních poplatcích. Na žalovanou se tak pro její neúspěch ve věci přenesla poplatková povinnost v plném rozsahu, a je proto povinna uhradit soudní poplatek. Žalované proto bylo podle výsledku soudního řízení uloženo, aby uhradila soudní poplatek za řízení o žalobě, který podle položky 18 bodu 2. písm. a) Sazebníku soudních poplatků činil 3 000 Kč.
  5. Soudní poplatek lze zaplatit:

−        vylepením kolků na přiloženém tiskopisu nebo

−        bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 5720621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 5392901620.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V případě placení soudního poplatku kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.

 

 

Brno 29. června 2023

 

 

 

JUDr. Zuzana Bystřická v.r.
předsedkyně senátu