USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: S. K., zastoupeného advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou, Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 27. 12. 2022, čj. OAM‑720/ZA‑ZA10‑ZA16‑2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2023, čj. 22 Az 14/2023‑41,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]                Žalobce (nyní stěžovatel) podal v červenci 2022 v Česku žádost o udělení mezinárodní ochrany. Je turecké státní příslušnosti a kurdské národnosti. O mezinárodní ochranu požádal proto, že má problémy se svou rodinou: ta je silněji nábožensky založená než stěžovatel (jsou ortodoxní muslimové) a nedalo se s nimi žít. Rodiče se neustále modlí a čtou si Korán a o to stěžovatel neměl zájem. Bratři zase chtějí, aby se stěžovatel přidal do armády, stěžovatel o to však nestojí. Navíc se v Turecku nežije dobře Kurdům. Během studií na vysoké škole čelil stěžovatel špatnému zacházení (od profesorů dostával horší známky a nemohl se účastnit tělesné výchovy, neboť mu referentka odmítla vydat kvůli jeho národnosti potřebný průkaz).

[2]                Ministerstvo vnitra stěžovateli mezinárodní ochranu neudělilo. Popsané stěžovatelovy obavy a obtíže podle něj nedosahují úrovně pronásledování podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Stěžovatelova výpověď a informace o zemi původu nesvědčí ani o tom, že by stěžovatelovo vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR nebo že by stěžovatel splňoval jiné podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

[3]                Stěžovatel podal proti rozhodnutí ministerstva žalobu, tu však Krajský soud v Brně zamítl.

[4]                Nyní stěžovatel podává kasační stížnost. Krajský soud stěžovateli nesprávně vytýká, že neuplatnil žádný důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel takový důvod uplatnil, přestože ho právně nekvalifikoval, a to zásah do svého soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod způsobený nerovností v právech a svobodách mezi Turky a Kurdy. Rozsudek krajského soudu i rozhodnutí ministerstva jsou nepřezkoumatelná, protože se soud ani ministerstvo s tímto důvodem nevypořádaly.

[5]                Ministerstvo ve vyjádření obecně setrvalo na svých postojích (zmínilo se přitom o prodloužení doplňkové ochrany a rozsudku městského soudu, což zjevně nesedí k nyní řešené věci) a navrhlo, aby NSS kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případě zamítl jako nedůvodnou.

[6]                Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS nejprve zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není‑li tomu tak, odmítne kasační stížnost jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[7]                Kasační stížnost je nepřijatelná. Krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti (ani stěžovatel sám nezdůvodnil, proč by měla být jeho kasační stížnost přijatelná).

[8]                Krajský soud v souladu s ustálenou judikaturou NSS potvrdil, že Kurdové v Turecku čelí nesnázím. Ty však, pokud k tomu nepřistoupí další okolnosti, nedosahují intenzity pronásledování podle § 12 zákona o azylu ani vážné újmy podle § 14a odst. 2 tohoto zákona (např. usnesení NSS ze dne 14. 12. 2022, čj. 2 Azs 48/2022‑35, bod 12 a tam citovaná judikatura, a ze dne 16. 2. 2023, čj. 7 Azs 314/2022‑33, bod 10). Stěžovatel kromě svého obecného nerovného postavení neuváděl žádné specifické okolnosti a netvrdil ani, že měl jakékoli problémy s tureckými orgány. Nebylo proto ani třeba, aby ministerstvo a krajský soud hodnotily stěžovatelův azylový příběh jako možné porušení čl. 8 Úmluvy. Stěžovatel netvrdil nic, co by naznačovalo, že do jeho práva na soukromý a rodinný život zasáhl právě turecký stát; rozhodnutí ministerstva a rozsudek krajského soudu jsou proto plně přezkoumatelné.

[9]                NSS nezjistil žádný důvod, pro který by měl stěžovatelovu kasační stížnost věcně projednat. Odmítl ji proto pro nepřijatelnost.

[10]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Ministerstvu, které by jinak toto právo mělo, žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2023                                

Michaela Bejčková

předsedkyně senátu