6 As 154/2023 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Tomáše Kocourka a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyň: a) IDS Praha a. s., IČO 60194260, se sídlem Na Moráni 360/3, Praha 2, b) Š. F., c) MVDr. V. F., d) V. F., e) H. J., všechny zastoupeny Mgr. Zdeňkem Vaňátkem, advokátem, se sídlem Národní 365/43, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Central Group Nové Pitkovice III. a.s., IČO 24246743, se sídlem Na Strži 1702/65, Praha 4, II) Pražská developerská společnost, příspěvková organizace, IČO 09211322, U radnice 10/2, Praha 1, zastoupena Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. MHMP 1322578/2022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň a) – e) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 17 A 91/2022‑119,
takto:
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně a) – e) (společně též jen „stěžovatelky“) domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž městský soud zamítl jejich žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, č. j. MHMP 1322578/2022. Tím žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 ze dne 7. 10. 2021, č. j. MCP8 393921/2021, jímž uvedený stavební úřad povolil stavbu „Obytný soubor Zenklova, bytový dům C“ na pozemcích parc. č. 3636, 3646/1, 3646/4, 3952/1, 3952/2, 3952/4, 3952/8 v k. ú. Libeň Stavebníkem je osoba zúčastněná na řízení I).
[2] Stěžovatelky spojily s kasační stížností návrh na přiznání odkladného účinku. Navržený bytový dům je podle nich předimenzovaný, zastíní nemovité věci stěžovatelek. Zhorší se větratelnost vnitrobloku vytvořeného v důsledku vzniku navrhované stavby a zvýší se jeho přehřívání. Případnou realizací stavby tedy budou nemovité věci stěžovatelek nepřiměřeně ekologicky zatíženy. Zahájení stavby navrženého bytového domu před rozhodnutím o kasační stížnosti by pro stěžovatelky znamenalo vznik nenahraditelné újmy, a to na ceně a možnosti využití jejich nemovitých věcí.
[3] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Stěžovatelky tvrdily zatížení svých nemovitostí imisemi všeho druhu, vznik kvalifikované újmy však vůbec ničím nepodložily. V návrhu navíc jen ve stručnosti zopakovaly odvolací (a zároveň žalobní) námitky. Žalovaný má za to, že odkladný účinek má své opodstatnění v územním řízení, avšak v nynějším řízení je předmětem přezkumu rozhodnutí o povolení stavby.
[4] Ani osoba zúčastněná na řízení I) (stavebník) s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Není podle ní naplněna ani jedna z podmínek pro jeho přiznání. Tvrzení stěžovatelek jsou nepravdivá – stavební záměr totiž netvoří s jejich nemovitými věcmi vnitroblok, je samostatně stojící stavbou ve vzdálenosti 39,5 m od domu stěžovatelek. Tvrzení o hrozbě újmy na jejich nemovitých věcech stěžovatelky ničím nepodložily. Pokud by obstrukční podání stěžovatelek vedla ke zdržení stavebních prací, hrozí osobě zúčastněné na řízení I) újma ve výši desítek milionů korun (z důvodu inflace, zdražování materiálu apod.), zatímco tvrzená újma stěžovatelek je jen domnělá. Má za to, že výstavbou stavebního záměru dojde naopak ke zhodnocení sousedních staveb – vznikne mj. i komerční jednotka s gastro provozem a službami, dojde ke kultivaci a modernizaci veřejného prostoru. Proto je výstavba též ve veřejném zájmu.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. 6 As 154/2023‑19, vyzval stěžovatelky, aby každá z nich ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Poučil je, že nebudou‑li poplatky ve stanovené lhůtě zaplaceny, zastaví řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Toto usnesení bylo jejich zástupci doručeno dne 11. 7. 2023.
[6] Přípisem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 6 As 154/2023‑26, vyzval soud stěžovatelky též k tomu, aby každá z nich ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto přípisu zaplatila soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za návrh na přiznání odkladného učinku kasační stížnosti. Tento přípis byl zástupci stěžovatelek doručen dne 25. 7. 2023.
[7] Dne 19. 7. 2023 byla na účet Nejvyššího správního soudu pod příslušným variabilním symbolem zaplacena částka 5.000 Kč, dne 2. 8. 2023 částka 1.000 Kč. Obě platby byly poukázány z účtu č. 125006051/0100. Z rejstříku ARES Nejvyšší správní soud zjistil, že jde o účet stěžovatelky a).
[8] Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 6 As 154/2023‑44, vyzval zástupce stěžovatelek, aby do 3 dnů od doručení tohoto přípisu sdělil soudu, která žalobkyně provedla dne 19. 7. 2023 bezhotovostní úhradu soudního poplatku ve výši 5.000 Kč. Zároveň mu sdělil, že nebude‑li ve stanovené lhůtě na přípis reagovat, bude Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vycházet z toho, že platbu soudního poplatku provedla v plné výši stěžovatelka a). Uvedená výzva byla doručena do datové schránky zástupce stěžovatelek dne 11. 8. 2023, ten na ni však nereagoval.
[9] Stěžovatelky b), c), d) a e) do dne vydání tohoto usnesení žádný soudní poplatek nezaplatily.
[10] K prvnímu výroku tohoto usnesení uvádí Nejvyšší správní soud následující. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti, spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí poplatek za kasační stížnost 5.000 Kč. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1. 000 Kč, a to podle položky 20 Sazebníku poplatků.
[11] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[12] Stěžovatelky b), c), d) a e) byly řádně vyzvány k zaplacení soudních poplatků za kasační stížnost i za návrh na přiznání odkladného účinku a poučeny o následcích, které nastoupí v případě jejich nezaplacení. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však ve stanovené lhůtě soudní poplatky nezaplatily. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatelek b), c), d) a e) zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. a § 120 s. ř. s. V návaznosti na to rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi stěžovatelkami b), c), d) a e) a žalovaným a osobami zúčastněnými na řízení, a to podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., resp. podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že nikdo z účastníků ani osob zúčastněných na řízení nemá právo na jejich náhradu.
[13] Oba soudní poplatky včas zaplatila pouze stěžovatelka a) (dále označována jen jako „stěžovatelka“), o jejímž návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil následovně.
[14] Kasační stížnost v této věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatelky přiznat, jsou‑li splněny tři materiální předpoklady (§ 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.): 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014‑58). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.
[15] Pokud jde o splnění prvních dvou podmínek, je základním předpokladem úspěšnosti návrhu, aby navrhovatel tvrdil a zároveň osvědčil, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí (v nynějším případě zamítavý rozsudek městského soudu) by pro něj znamenaly kvalifikovanou újmu, a to s poukazem na konkrétní skutkové okolnosti. Navrhovatel (stěžovatelka) tak musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a doložit, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského (městského) soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
[16] Přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter, neboť jím soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002‑67, č. 760/2006 Sb. NSS).
[17] V daném případě stěžovatelka nesplnila první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dostatečně konkrétně netvrdila a vůbec ničím nedoložila reálnou hrozbu újmy. Jen velmi obecně tvrdila, že stavební záměr zastíní její nemovitové věci, v důsledku čehož se zhorší větratelnost a zvýší teplota ve vzniklém vnitrobloku. Taková tvrzení jsou však příliš obecná a poněkud nejasná. Ze situačního výkresu, který je součástí spisu městského soudu (č. l. 85), totiž nevyplývá, že by stavební záměr tvořil s nemovitými věcmi stěžovatelky vnitroblok. Obecné tvrzení o zhoršení větratelnosti prostoru, který stěžovatelka nazývá vnitroblokem, nevede k závěru, že může dojít k nevratnému zhoršení kvality života v dané lokalitě. Také tvrzení o nepřiměřeném zastínění stěžovatelka nerozvedla. Neuvedla například, jak konkrétně ovlivní stavba proslunění bytů v její stavbě.
[18] Tvrdila‑li stěžovatela, že se sníží možnosti využití jejích nemovitých věcí, bylo na místě, aby vysvětlila, k čemu je nyní využívá a proč jí v tom výstavba stavebního záměru bude bránit, a to do té míry, že je na místě využít mimořádného institutu odkladného účinku kasační stížnosti. Také tvzení o poklesu ceny nechala stěžovatelka bez bližšího komentáře.
[19] Není bez významu, že stěžovatelka v podané kasační stížnosti neodůvodnila v ní obsažený návrh na přiznání odkladného účinku vůbec ničím, pročež ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. 6 As 154/2023‑19, vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnila důvody, které ji vedly k podání návrhu. Stěžovatelka podáním ze dne 17. 7. 2023 sice na tuto výzvu reagovala, avšak jen parafrázovala a zestručnila argumentaci ohledně merita kasační stížnosti.
[20] Z obsahu kasační stížnosti i návrhu na přiznání odkladného účinku je zjevné, že se stěžovatelka snaží zabránit realizaci povolené stavby. Vznik oprávnění provést stavbu, s nímž je bezprostředně spojena stěžovatelkou vymezená újma, je přímým právním následkem stavebního povolení. Nelze proto přisvědčit žalovanému, že by bylo možné tuto újmu uplatňovat pouze v řízení, jehož předmětem by bylo územní rozhodnutí. Charakter újmy, kterou je na místě odvrátit přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, není určován okruhem otázek, které lze v určitém správním řízení posuzovat, nýbrž konkrétními právními následky vydaného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud však považuje v nyní posuzované věci za stěžejní, že stěžovatelka nepředložila konkrétní a patřičnými listinami podložené důvody pro závěr, že její situace patří mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen.
[21] Stěžovatelčin návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není, s ohledem na výše uvedené, důvodný. Jelikož nebyla splněna ani první podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nezabýval se Nejvyšší správní soud posuzováním zbývajících podmínek a návrh zamítl.
[22] Usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze rozhodnutím předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005‑76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2023
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu