32 A 48/2020-55
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci
žalobce: J. H.,
trvale bytem X
dor. adresa X
zastoupený JUDr. Tomášem Truschingerem,
advokátem se sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 7. 2020, č. j. MPSV-2020/155557-921, sp. zn. SZ/MPSV-2020/147665-921,
takto:
O d ů v o d n ě n í :
1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného
(dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 6. 2020, č. j. 8209/2020/TIS (dále též „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím byla ode dne 1. 4. 2020 zastavena výplatu příspěvku na péči, neboť správní orgán I. stupně zjistil, že žalobci byla ukončena smlouva o poskytování pečovatelské služby ke dni 25. 3. 2020. Žalobce tak neměl ode dne 26. 3. 2020 poskytovatele pomoci. Správní orgán I. stupně žalobci zaslal dne 15. 4. 2020 výzvu, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na výplatu příspěvku na péči a předložil nového poskytovatele pomoci. Žalobce na výzvu opakovaně ústně reagoval, avšak nového poskytovatele pomoci nenahlásil. Správní orgán I. stupně proto postupoval podle § 26a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“) a vydal dne 18. 5. 2020 oznámení, č. j. 6929/2020/TIS, kterým byla žalobci zastavena výplata příspěvku na péči od dne 1. 4. 2020 v souladu s ustanovením § 21 odst. 4 zákona o sociálních službách. Žalobce podal proti oznámení námitky a správní orgán I. stupně následně vydal prvostupňové rozhodnutí, proti kterému žalobce podal odvolání.
3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v odvolání žalobce nebyla uvedena informace o poskytovateli pomoci a ani do data vydání napadeného rozhodnutí nebyl nový poskytovatel pomoci nahlášen. V prvostupňovém rozhodnutí proto žalovaný neshledal rozpory s právními předpisy.
4. Žalobce předně uvedl, že Centrum sociálních služeb Tišnov, příspěvková organizace, sídlem Králova 1742, 666 01 Tišnov mu dne 31. 3. 2020 vypovědělo smlouvu o poskytování péče. Věc je řešena u Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 29 C 118/2020. Město Tišnov nereagovalo na výzvu žalobce k narovnání sporu a v době mimořádných opatření odmítlo pomoc k zajištění žalobcových základních potřeb i přes jeho invaliditu a jeho potřebu péče ve stupni I, která byla přezkoumána a potvrzena i žalovaným. V rozporu s tím bylo žalobci zamítnuto poskytování příspěvku na péči. Ani přes snahu zajistit péči přes Charitu Tišnov žalobce neuspěl a nezískal pobyt s pečovatelskou službou.
5. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že nesouhlasí se skutkovými a právními závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí. Řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, je rovněž stiženo vadou, jež má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce rozhodnutí žalovaného napadá z důvodu, že považuje výpověď smlouvy o poskytování pečovatelské služby za neplatnou a má za to, že poskytovatelem pomoci je nadále Centrum sociálních služeb Tišnov. Žalobce současně splňuje i ostatní podmínky pro nárok na výplatu příspěvku na péči, přičemž výplata příspěvku na péči mu byla správními orgány nesprávně pozastavena.
6. Žalovaný podle žalobce nedostatečně zjistil skutkový stav, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobci je dlouhodobě poskytována pečovatelská služba a je mu vyplácen příspěvek na péči pro stupeň I závislosti, neboť je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby od 1. 2. 2010. Poskytovatelem pomoci je přitom stále Centrum sociálních služeb Tišnov, a to na základě smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019, která byla se žalobce uzavřena na dobu neurčitou. Žalobce však měl problémy s novým vedením Centra sociálních služeb Tišnov, vztahy se vyostřily a ze strany vedení bylo reagováno výpovědí nájemní smlouvy a výpovědí smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby. Proti výpovědi nájemní smlouvy byla podána žaloba u Okresního soudu Brno-venkov (spor je veden pod sp. zn. 29 C 118/2020), neboť žalobce je přesvědčen o neplatnosti výpovědi. S výpovědí nájemní smlouvy pak souvisí i výpověď smlouvy o poskytnutí pečovatelské péče. Důvodem výpovědi, že pečovatelská služba je poskytována osobám, které mají sníženou soběstačnost, přičemž kondice i soběstačnost žalobce je podle názoru vedení Centra sociálních služeb Tišnov naprosto v normě. Takto učiněná výpověď je však podle žalobce neplatná, neboť nebyl dán žádný z důvodů dle článku V. odst. 2 smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019. Smlouva o poskytnutí pečovatelské služby je tak stále platná a účinná, žalobce v pečovatelském domě stále bydlí. Správní orgán I. stupně tedy při svém rozhodování nezjistil skutečný stav věci a žalobce vyzýval ke sdělení nového poskytovatele pomoci, přestože tímto poskytovatelem je stále Centrum sociálních služeb Tišnov.
7. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
8. Podle zákona o sociálních službách má osoba nárok na příspěvek na péči, pokud jí tuto pomoc poskytuje mj. poskytovatel sociálních služeb. Sociální služby mohou být poskytovány pouze na základě smlouvy, právní vztahy z takové smlouvy jsou přitom posuzovány podle občanského zákoníku. Sám žalobce pak konstatoval, že smlouva o poskytování sociálních služeb byla zařízením poskytujícím péči v březnu 2020 vypovězena. Úřad práce poté žalobce vyzýval k aktualizaci údajů o jeho poskytovateli pomoci. Žalobce byl jako příjemce příspěvku povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, tedy osvědčit existenci smluvního vztahu s poskytovatelem sociálních služeb, potřebné informace však nedoložil.
9. Skutečnost, že žalobce považuje výpověď smlouvy za neplatnou, nemohly správní orgány zohlednit. Dojde-li k výpovědi smlouvy, smlouva zaniká. Pokud žalobce tvrdí, že mu péči v současné době poskytuje stejný subjekt, který smlouvu vypověděl, musí doložit odpovídající právní důvod, např. nově uzavřenou smlouvu nebo zpětvzetí výpovědi smlouvy.
10. Žalovaný má za to, že ve věci žalobce nedošlo k žádnému pochybení, napadené rozhodnutí nemá žádné vady a žaloba proto není důvodná. S ohledem na to žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
11. Žalobce opětovně namítl nesprávnost postupu správního orgánu, který nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Žalobce správnímu orgánu opakovaně sděloval, že smlouva o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019 nebyla nikdy ukončena a nadále trvá. Žalobce vysvětloval aktuální situaci v pečovatelském domě a rovněž důvody, pro které je výpověď smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že nebyl naplněn žádný ze sjednaných důvodů výpovědi, je smlouva o poskytnutí pečovatelské služby nadále platná. Poskytovatelem pomoci je tudíž stále Centrum sociálních služeb Tišnov. Tuto skutečnost žalobce správnímu orgánu opakovaně sděloval.
12. Žalobce je uznán osobou závislou na péči jiné fyzické osoby v I. stupni závislosti a je mu od roku 2010 poskytována pečovatelská služba. Žalobce je přesvědčen, že splňuje všechny podmínky pro výplatu příspěvku na péči.
13. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s)
a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
14. Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti,
a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí
(§ 75 odst. 1 s.ř.s.).
15. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).
16. Po řádném posouzení žalobních námitek dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná.
17. Podle ustanovení § 21 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách příjemce příspěvku je povinen písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce změny týkající se zajištění pomoci, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala; tuto povinnost plní příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem, jehož součástí je písemný souhlas osoby blízké anebo jiné fyzické osoby nebo právnické osoby s poskytováním pomoci oprávněné osobě.
18. Podle ustanovení § 21 odst. 3 zákona o sociálních službách výplata příspěvku může být po předchozím písemném upozornění zastavena, příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o příspěvek, oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku nesplní některou povinnost uvedenou v odstavci 1 a 2.
19. Podle ustanovení § 21 odst. 4 zákona o sociálních službách výplata příspěvku se zastaví, jestliže příjemce příspěvku nesplní oznamovací povinnost uvedenou v odstavci 2 písm. a) až c), a to ani na písemnou výzvu krajské pobočky Úřadu práce ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení výzvy, ve které byl příjemce příspěvku na následek porušení oznamovací povinnosti upozorněn. Výplata příspěvku se zastaví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato lhůta uplynula. Výplata příspěvku se obnoví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém byla oznamovací povinnost podle věty první dodatečně splněna.
20. Podle ustanovení § 24 písm. a) zákona o sociálních službách žádost o příspěvek musí kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahovat označení fyzické nebo právnické osoby, která osobě poskytuje nebo bude poskytovat pomoc, rozsah pomoci a písemný souhlas fyzické nebo právnické osoby s jejím poskytováním.
21. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci byl od 1. 9. 2009 přiznán příspěvek na péči ve stupni I. Poskytovatelem péče žalobci bylo od 1. 2. 2010 Centrum sociálních služeb Tišnov, příspěvková organizace, se sídlem Králova 1742, 666 01 Tišnov. Ze správního spisu rovněž vyplývá, že žalobce byl několikrát poučen o povinnosti hlásit veškeré změny týkající se příspěvku na péči. Žalobce správnímu orgánu I. stupně doložil smlouvu o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019, kterou uzavřel s Centrem sociálních služeb Tišnov. Žalobce poté sám předložil správnímu orgánu I. stupně ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby ze dne 26. 3. 2020. Součástí ukončení smlouvy bylo vysvětlení, že žalobce vzhledem ke své dostatečné soběstačnosti nepotřebuje využívat pečovatelské služby, které jsou určeny pro osoby se sníženou soběstačností. Posouzení potřeby pečovatelských služeb je pak v kompetenci poskytovatele, přičemž žalobce svou soběstačnost v rámci několika incidentů v pečovatelském domě sám prokázal. Dne 14. 4. 2020 vyzval správní orgán I. stupně žalobce, aby ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy oznámil nového poskytovatele pomoci; výzva byla žalobci doručena dne 16. 4. 2020. Žalobce na výzvu nového poskytovatele pomoci neoznámil. Ani v průběhu správního řízení o zastavení výplaty příspěvku na péči žalobce neoznámil nového poskytovatele pomoci, naopak sděloval, že poskytovatele pomoci nemá (jak mj. vyplývá z úředních záznamů ze dne 11. 5. 2020 a 13. 5. 2020, z podání žalobce ze dne 13. 5. 2020 a z úředního záznamu ze dne 19. 10. 2020). Následně bylo vydáno oznámení ze dne 18. 5. 2020 o zastavení výplaty příspěvku na péči ode dne 1. 4. 2020. Proti oznámení podal žalobce námitky. Správní orgán I. stupně poté vydal ze dne 11. 6. 2020 prvostupňové rozhodnutí, dne 28. 7. 2020 bylo vydáno napadené rozhodnutí.
22. Žalobce především v žalobě namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, když uzavřely, že žalobce od 26. 3. 2020 nemá poskytovatele pomoci. Podle žalobce je poskytovatelem pomoci stále Centrum sociálních služeb Tišnov na základě smlouvy o poskytnutí pečovatelské služby ze dne 1. 12. 2019, neboť výpověď této smlouvy ze dne 25. 3. 2020 považuje za neplatnou. Z toho důvodu pak má žalobce za to, že nedostatečně zjištěný skutkový stav měl za následek nesprávné rozhodnutí o zastavení výplaty příspěvku na péči od dne 1. 4. 2020.
23. K tomu v prvé řadě krajský soud uvádí, že výpověď smlouvy o poskytování pečovatelské služby považuje za platnou. Byť v ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby ze dne 25. 3. 2020 nebyly důvody ukončení smlouvy konkrétněji rozvedeny, byly následně doplněny v ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby ze dne 26. 3. 2020 (založeno ve správním spise na č. l. 132). Důvody ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby pak mířily zjevně k tomu, že žalobcův zdravotní stav je takový, že není nesoběstačný, přičemž pečovatelská služba je poskytována osobám, které mají sníženou soběstačnost. Ukončení či výpověď smlouvy o poskytování pečovatelské služby pak podle názoru soudu lze podřadit pod důvod uvedený ve smlouvě v oddíle V. Výpovědní důvody a výpovědní lhůty, bodu 2., písm. e), podle něhož je výpovědním důvodem ze strany poskytovatele pečovatelské služby i změna poměrů uživatele. Uvedené ustanovení směřuje „ke změně poměrů uživatele zejména zdravotního stavu a poskytovatel není oprávněn poskytovat sociální služby, které v důsledku této změny uživatel potřebuje a požaduje“, z čehož lze usuzovat spíše na zhoršení zdravotního stavu uživatele sociální služby a následné nemožnosti poskytování sociální služby ze strany poskytovatele. Nicméně, podle názoru krajského soudu lze užít i výkladu opačného, tedy uvedené ustanovení lze použít i na situace, kdy se zdravotní stav uživatele sociální služby natolik zlepší, že již nepotřebuje sociální služby nadále využívat. Tento výklad lze podle názoru soudu opřít i o ust. § 40 odst. 1 zákona o sociálních službách, podle něhož „Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb vyjmenované úkony.“ Smlouvy o poskytování pečovatelské služby je tedy dle § 40 zákona o sociálních službách vymezena pro osoby se sníženou soběstačností. Žalobce přitom svým jednáním popsaným podrobně v ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby ze dne 26. 3. 2020 prokázal, že jej za takovou osobu pokládat nelze.
24. Co se potom týče jednání žalobce, které vedlo k ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby, nad rámec výše uvedeného toto jednání žalobce považuje soud za prokázané v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 118/2020, které se týkalo výpovědi z nájmu bytu v Centru sociálních služeb Tišnov. Z rozsudku ze dne 3. 6. 2021, č. j. 29 C 118/2020 – 123 (který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2022, č. j. 19 Co 146/2021 – 154) vyplývá totéž chování, které je popsáno i v ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby ze dne 26. 3. 2020. Zpětně hodnoceno, krajský soud nyní nemá pochybnosti o tom, že k uvedeným incidentům došlo a jaký byl jejich průběh, tedy že např. žalobce prolézal rozbitými skleněnými dveřmi do společenské místnosti apod.
25. Pokud tedy Centrum sociálních služeb Tišnov odůvodnilo ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby tím, že žalobce již pečovatelskou službu nepotřebuje, neboť byl v době ukončení smlouvy soběstačný, a dospělo k tomuto závěru na základě konkrétních událostí, které v ukončení smlouvy popsalo, pak takové ukončení smlouvy o poskytování pečovatelské služby, resp. její výpověď, lze z pohledu krajského soudu považovat za platnou. Z uvedeného důvodu pak lze uzavřít, že ani správní orgány nepochybily, když měly výpověď smlouvy o poskytování pečovatelské služby za platnou, a tedy měly oprávněně za to, že žalobce k datu 26. 3. 2020 nemá poskytovatele pomoci pro účely příspěvku na péči. Skutkový stav tak správní orgány zjistily dostatečně.
26. Nárok na příspěvek na péči je podle § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách jednoznačně spojen s tím, že osobě, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, poskytuje tuto pomoc osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu. Osoba blízká anebo jiná fyzická osoba nebo právnická osoba musí dát písemný souhlas s poskytováním pomoci oprávněné osobě, a to jak při podání žádosti o příspěvek (§ 24 písm. a) zákona o sociálních službách), tak i v případě změny poskytovatele pomoci (§ 21 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách).
27. Jestliže Centrum sociálních služeb Tišnov jako právnická osoba poskytující pomoc žalobci ukončila se žalobcem smlouvu o poskytování pečovatelské služby, pak je zřejmé, že od data ukončení smlouvy již souhlas s poskytováním pomoci není platný, neboť sociální služba může být poskytována toliko na základě smlouvy. Tím žalobce pozbyl nárok na výplatu příspěvku na péči, neboť neměl osobu, která by mu poskytovala pomoc při zvládání vymezených základních životních potřeb. Pouze pokud by žalobce opětovně oznámil, kdo je jeho novým poskytovatelem pomoci a doložil písemný souhlas tohoto poskytovatele, nárok na vyplácení příspěvku na péči by byl žalobci obnoven.
28. Pokud tedy správní orgány dospěly k závěru, že žalobce ke dni 26. 3. 2020 neměl poskytovatele péče a změnu týkající se zajištění pomoci neohlásil ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy změna nastala, a neohlásil ji ani následně na výzvu správního orgánu I. stupně, lze uzavřít, že žalobce nesplnil povinnosti stanovené v ustanovení § 21 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách. Sankce ze nesplnění těchto povinností pak jednoznačně vyplývá z ustanovení § 21 odst. 4 zákona o sociálních službách, kdy dojde k zastavení výplaty příspěvku na péči.
29. Termín zastavení výplaty příspěvku na péči ode dne 1. 4. 2020 pak správní orgány rovněž stanovily správně. Žalobce byl dne 14. 4. 2020 správním orgánem I. stupně vyzván, aby ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy oznámil nového poskytovatele pomoci, přičemž výzva byla žalobci doručena dne 16. 4. 2020. Lhůta ke splnění povinnosti žalobci uplynula dne 24. 4. 2020. Podle ustanovení § 21 odst. 4 zákona o sociálních službách se výplata příspěvku zastaví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém uplynula lhůta ke splnění oznamovací povinnosti na základě výzvy. Pokud tedy lhůta uplynula v průběhu měsíce dubna 2020, pak zastavení výplaty příspěvku na péči ke dni 1. 4. 2020 je zcela v souladu se zákonem o sociálních službách.
VI. Závěr a náklady řízení
30. Optikou shora učiněného náhledu je proto zřejmé, že postup žalovaného nevybočil z rámce zákonem stanovených právních hledisek, v odůvodnění rozhodnutí jsou správně posouzeny rozhodující právní i faktické skutečnosti, z nichž žalovaný vycházel, skutková zjištění jsou přehledně a srozumitelně uvedena a vyplývají z uvedených důkazů. Skutkový stav věci byl tedy zjištěn v souladu s ustanovením § 3 správního řádu. Soud neshledal ve správním řízení žádná procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.
31. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
32. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti
a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.
33. Žalobci byl usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 9. 2020, č. j. 32 A 48/2020 – 10 ustanoven zástupcem JUDr. Tomáš Truschinger, advokát se sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno. V takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Podle ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu platí, že v řízení o žalobě ve věci nároků fyzických osob v sociálním zabezpečení ve správním soudnictví je tarifní hodnotou 5 000 Kč. Ve smyslu ustanovení § 7 bod 3 této vyhlášky činí sazba za jeden úkon právní služby 1 000 Kč. Krajský soud vycházel z toho, že zástupce žalobce učinil ve věci prokazatelně tři úkony právní služby, a to konkrétně převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu) a doplnění žaloby a podání reakce k vyjádření žalovaného (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Celkem tedy náleží na odměně za právní zastupování žalobce částka 3 900 Kč. Tato částka se dále zvyšuje o DPH 21 %. Celkem tedy na odměně za právní zastupování náleží částka 4 719 Kč, která bude zástupci žalobce zaplacena z účtu krajského soudu za podmínek uvedených ve výroku IV. tohoto rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 29. června 2023
JUDr. Petr Polách, v.r.
samosoudce