[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2022, č. j. MPSV-2022/135268-916,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2022, č. j. MPSV 2022/135268-916, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 2. 2. 2022, č. j. 18255/2022/MOS. Tímto rozhodnutím úřad práce na základě žádosti ze dne 28. 6. 2021 přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od června 2021, neboť žalobce se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) ve smyslu § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).

Žaloba

2. V žalobě žalobce popsal průběh správního řízení a uvedl, že mimo základních životních potřeb, které mu byly uznány za nezvládnuté – oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o domácnost, nezvládá rovněž osobní aktivity, stravování, výkon fyziologické potřeby a mobilitu. Žalobce konstatoval, že v září 1994 utrpěl těžké kraniocerebrální poranění s recidivujícím epidurálním hematomem vpravo, podstoupil opakované kraniotomie, plastickou operaci sagitálního sinu, trpí s levostrannou hemiparézou akcentovanou akrálně na levé horní končetině i levé dolní končetině, přičemž hybnost levé dolní a horní končetiny je značně omezena. Dodal, že trpí posttraumatickou epilepsií, přičemž poslední záchvat zaznamenal v roce 2010. V roce 1997 žalobce utrpěl distorzi levého kolene, v říjnu 1999 utrpěl distorzi levého kotníku a v lednu 2014 utrpěl zlomeninu krčku levé stehenní kosti. Žalobce konstatoval, že jeho pohybová omezení jsou trvalá a neměnná.
3. K nezvládání základní životní potřeby mobility žalobce sdělil, že nestabilita jeho pohybu je zvýrazněna nestabilním levým kolenem, přičemž není schopen chůze bez kompenzačních pomůcek nebo pomoci fyzické osoby. Kvůli pohybovému omezení levé dolní končetiny trpí silnými bolestmi levého kyčelního kloubu a ztrátou rovnováhy. Nezvládá stoj, změnu polohy, otevírání dveří, nemůže sám vstávat z lůžka nebo ze sedu a v zimě nezvládá chůzi po kluzkém povrchu. Žalobce rozporoval závěr Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 14. 7. 2022, že se k vyšetření před posudkovou komisí dostavil bez kompenzačních pomůcek jen v doprovodu své dcery. Podotkl, že na vzdálenost delší než pár kroků není schopen samostatného pohybu a vyžaduje oporu kompenzační pomůcky (podpažního chodítka nebo francouzské podpažní hole s trojnožkou) či fyzické osoby. Žalobce zdůraznil, že jeho kompenzační pomůcku pro mobilitu nebylo na jednání posudkové komise možné přepravit osobním automobilem jeho dcery.
4. Pokud jde o stravování, žalobce konstatoval, že kvůli pohybovému omezení levé horní končetiny není schopen jakékoli základní sebeobsluhy, přičemž není schopen nalít nápoj, naporcovat stravu, naservírovat jídlo, najíst se a napít. K výkonu fyziologické potřeby žalobce uvedl, že není schopen sám používat WC, neboť není schopen sedu a vstávání z něj, sám nedokáže provést očistu a používat hygienické pomůcky. K základní životní potřebě osobních aktivit žalobce sdělil, že není schopen vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé jeho věku včetně volnočasových aktivit a vyřizovat své záležitosti. Dodal, že bez pomoci druhé osoby nezvládá ani péči o domácnost (úklid, nakupování, přenášení nákupu). Oblékání podle žalobce závisí na sezónním oblečení, v letním období je zvládnutelné, neboť lze nosit volný oděv, v zimním období je však pro žalobce oblékání více vrstev a zatepleného oděvu nemožné.

Vyjádření žalovaného k žalobě

5. Žalovaný ve svém vyjádření podotkl, že správní řízení proběhlo v souladu se zákonem o sociálních službách a se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přičemž stěžejním podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí byl úplný, objektivní a přesvědčivý posudek posudkové komise ze dne 14. 7. 2022. Zdůraznil, že členem posudkové komise byl i odborník z oboru neurologie a že posudková komise měla pro své závěry k dispozici objektivní odborné lékařské zprávy, kompletní zdravotní dokumentaci praktického ošetřujícího lékaře a bylo provedeno vlastní vyšetření žalobce při jednání posudkové komise. Posudková komise podle žalovaného konstatovala, že závěry uvedené v sociálním šetření byly v souladu s objektivní zdravotní dokumentací, přičemž za nezvládnuté základní životní potřeby žalobci uznala tělesnou hygienu, péči o domácnost, osobní aktivity a vstřícně i mobilitu. Posudková komise však na základě vlastního vyšetření neshledala objektivní důvod k nezvládání oblékání a obouvání, stravování, výkonu fyziologické potřeby, orientace, komunikace a péče o zdraví. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Posouzení věci soudem

6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení příslušné výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě soudu ze dne 30. 10. 2022 výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.
7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
8. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
9. Ze správního spisu soud především zjistil, že úřad práce rozhodnutím ze dne 2. 2. 2022 přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od června 2021, a to na základě provedeného sociálního šetření ze dne 19. 7. 2021 a posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Most (dále jen „OSSZ Most“) MUDr. F. I. ze dne 30. 11. 2021 (doručen úřadu práce dne 31. 12. 2021) ve znění opravného posudku rovněž ze dne 30. 11. 2021 (doručen úřadu práce dne 7. 1. 2022) se závěrem, že žalobce se považuje za závislého na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť nezvládá celkem tři základní životní potřeby – oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o domácnost, a to s trvalou platností. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl stav po těžkém kraniocerebrálním poranění z roku 1994 s recidivujícím epidurálním hematomem vpravo, s opakovanými kraniotomiemi, stav po provedené plastice sagitálního sinu s následnou reziduální levostrannou hemiparézou a posttraumatická epilepsie s posledním záchvatem v roce 2010.
10. V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal nové posouzení stupně závislosti, a to posudkovou komisí, která jednala ve složení MUDr. Z. J. (předsedkyně), MUDr. P. K. (odbornost – neurologie) a Bc. M. H. (tajemnice). V posudku ze dne 14. 7. 2022 posudková komise uvedla, že žalobce je osobou starší osmnácti let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť není schopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, přičemž tento stav trvá od 28. 6. 2021. Posudková komise vycházela při posudkovém zkoumání z posudkového spisu OSSZ Most, ze spisu žalovaného, z dokumentace žalobcovy praktické lékařky MUDr. V. P., ze sociálního šetření provedeného v místě žalobcova bydliště dne 19. 7. 2021 a z vlastního vyšetření žalobce při jednání, přičemž shromážděnou podkladovou dokumentaci shledala dostatečnou k objektivnímu posouzení stupně závislosti žalobce. Posudková komise vyslovila, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož dominujícím onemocněním je stav po těžkém kraniocerebrálním poranění v září 1994 (pád ze žebříku) s recidivujícím epidurálním hematomem vpravo; žalobce je po opakovaných kraniotomiích a plastice sagitálního sinu, v současnosti u něj přetrvává levostranná hemiparéza akcentovaná akrálně na levé horní i dolní končetině, nestabilita pohybu je zvýrazněna nestabilním levým kolenem (řešeno ortézou) a semiankylózou levého kotníku, chůze bez kompenzačních pomůcek s levostrannou parézou a cirkumdukcí levé dolní končetiny. V komorbiditě se přidává posttraumatická epilepsie s posledním záchvatem v roce 2010.
11. Posudková komise uznala jako nezvládnuté čtyři základní životní potřeby – mobilita (hraničně), tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost. Posudková komise naopak neuznala jako nezvládnuté šest základních životních potřeb – oblékání a obouvání (na rozdíl od posudkového lékaře OSSZ Most), orientace, komunikace, stravování, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví. Vysvětlila, že u těchto základních životních potřeb nebyla prokázána příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopností zvládat tyto základní životní potřeby v přijatelném standardu, případně s použitím facilitátorů.
12. K orientaci posudková komise zdůraznila, že žalobce je schopen poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, má přiměřené duševní kompetence, orientuje se osobou, místem a časem, orientuje se v přirozeném sociálním prostředí, orientuje se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reaguje. Žalobce nemá dokladovánu závažnou poruchu zraku, sluchu, kognice, paměti či duševních funkcí. Ke komunikaci posudková komise sdělila, že žalobce je schopen se srozumitelně vyjadřovat a dorozumět se prostřednictvím řeči s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení. Žalobce chápe obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytváří rukou psané krátké zprávy, rozumí všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používá běžné komunikační prostředky (mobilní telefon v rámci hovoru ovládá). Žalobce netrpí těžkým postižením kognice, paměťových, smyslových ani duševních funkcí ve smyslu ztráty komunikace.
13. Pokud jde o stravování, posudková komise podotkla, že žalobce je schopen vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, je schopen se samostatně najíst a napít, nemá stanoven dietní režim, je schopen konzumovat stravu v obvyklém denním režimu. Obtíže s nezvládáním přemístění potravin a porcováním uváděné v rámci sociálního šetření posudková komise neuznala jako nezvládání této základní životní potřeby, neboť obtíže lze kompenzovat využitím facilitátorů (servírovací vozík, změna místa konzumace, krájené potraviny). Příprava teplé stravy a nákupy k tomu potřebné byly zohledněny v rámci péče o domácnost. Posudková komise dodala, že žalobce nemá těžké funkční končetinové deficity, anatomické ztráty končetin nebo těžké duševní poruchy či ztrátu zraku, pro které by stravování nezvládal s využitím případných facilitátorů, či neměl potenciál zvládat; stravování zvládá v přijatelném standardu.
14. K oblékání a obouvání posudková komise uvedla, že žalobce je schopen si vybrat oblečení a obuv přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení, správně je vrstvit a manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Je schopen se pomalu vlastním tempem a např. vsedě obléct a svléct s případnou dopomocí. V rámci vyšetření při jednání posudkové komise byl schopen se svléct a s mírnou dopomocí obléct, zvládl si i zout a nazout obuv s využitím dlouhé obuvnické lžíce. Žalobce nemá těžké funkční končetinové deficity, anatomické ztráty končetin nebo těžké duševní poruchy či ztrátu zraku, pro které by oblékání a obouvání nezvládal s využitím případných facilitátorů (volné oblečení bez nutnosti zapínání zipů, knoflíků či tkaniček, navlékač ponožek, volná obuv bez nutnosti zapínání či šněrování, dlouhá obuvnická lžíce) či neměl potenciál zvládat. Žalobce zvládá oblékání a obouvání v přijatelném standardu.
15. Ve vztahu k výkonu fyziologické potřeby posudková komise podotkla, že žalobce je schopen včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu a nepoužívá žádné inkontinenční pomůcky. Žalobce nemá těžké funkční končetinové deficity, anatomické ztráty končetin nebo těžké duševní poruchy či ztrátu zraku, pro které by výkon fyziologické potřeby nezvládal s využitím případných facilitátorů (nástavec na WC, madla, případně vhodné inkontinenční pomůcky), či neměl potenciál zvládat. Obtíže uváděné v rámci sociálního šetření s nezvládáním a nutností očisty druhou osobou nemají objektivní funkční korelát. Žalobce zvládá tuto základní životní potřebu v přijatelném standardu.
16. K péči o zdraví posudková komise zdůraznila, že žalobce je schopen dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné, léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc. Žalobce nemá těžké funkční končetinové deficity, anatomické ztráty končetin nebo těžké duševní poruchy či ztrátu zraku, pro které by péči o zdraví nezvládal s využitím případných facilitátorů (týdenní dávkovač léků, zvukové upozornění na nutnost užití léků, upomínka v kalendáři). Posudková komise dodala, že žalobce si neaplikuje žádné injekční léky, neprovádí pravidelné převazy ani rehabilitace, které by samostatně nezvládal. Posudková komise zdůraznila, že v rámci sociálního šetření uváděné obtíže s nutností vyzvedávání léků pečující osobou a doprovod k lékařům nejsou každodenním úkonem. Žalobce zvládá péči o zdraví v přijatelném standardu.
17. Na základě posudku posudkové komise ze dne 14. 7. 2022 žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 4. 8. 2022.
18. Soud posoudil jednotlivé podklady, z nichž správní orgány vycházely, a shledal, že posudková komise dospěla k obdobnému závěru jako posudkový lékař OSSZ Most, že žalobce je závislý na pomoci jiné fyzické osoby v stupni I (lehká závislost), když uznala za nezvládnuté celkem čtyři základní životní potřeby. Jak posudková komise, tak posudkový lékař OSSZ Most uznali žalobci za nezvládnuté shodně dvě základní životní potřeby – tělesná hygiena a péče o domácnost. Posudková komise uznala za třetí a čtvrtou nezvládnutou základní životní potřebu mobilitu a osobní aktivity, zatímco posudkový lékař OSSZ Most žalobci uznal toliko třetí základní životní potřebu oblékání a obouvání.
19. K posudku posudkové komise ze dne 14. 7. 2022 soud podotýká, že jej vyhodnotil jako úplný, objektivní a přesvědčivý; jednalo se přitom o stěžejní důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné ve věci rozhodnout. Posudek posudkové komise byl vypracován na základě shora uvedených objektivních podkladů, přičemž žalobce byl při jednání posudkové komise vyšetřen odbornou lékařkou v oboru neurologie. Soud zdůrazňuje, že rozdílné závěry posudkové komise oproti posudkovému lékaři OSSZ Most jsou podrobně vysvětleny u jednotlivých základních životních potřeb na stranách 5 až 7 předmětného posudku, stejně jako rozpory s tvrzeními o nezvládání dalších základních životních potřeb uvedenými v sociálním šetření ze dne 19. 7. 2021. Posudková komise především zdůraznila, že u základních životních potřeb, které považuje za zvládnuté, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat dotčené základní životní potřeby v přijatelném standardu, případně s použitím facilitátorů. Tento závěr posudkové komise vyhodnotil soud jako logický a přiléhavý danému případu a podobně jako žalovaný se s ním ztotožnil.
20. Žalobce v žalobě namítal, že mu měly být uznány za nezvládnuté rovněž následující základní životní potřeby – mobilita, stravování, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity. Soud konstatuje, že napadeným rozhodnutím byly mobilita a osobní aktivity žalobci uznány za nezvládnuté základní životní potřeby, a proto se těmito námitkami soud dále nezabýval (to platí i pro námitku rozporující závěr posudkové komise, že se k vyšetření dostavil bez kompenzačních pomůcek jen v doprovodu své dcery – tato námitka se totiž zjevně vztahuje k základní životní potřebě mobility, kterou posudková komise ve prospěch žalobce vyhodnotila jako nezvládnutou). Toliko na okraj soud poznamenává, že žalobce by v žalobě měl svými námitkami reagovat na žalobou napadené rozhodnutí o odvolání, nikoli na rozhodnutí úřadu práce vydané v prvním stupni, neboť skutkový stav se v průběhu odvolacího řízení může měnit a v tomto případě se skutečně změnil.
21. Ve vztahu k námitkám ohledně základních životních potřeb stravování a výkonu fyziologické potřeby soud uvádí, že se ztotožnil s žalovaným, že v případě žalobce není objektivní medicínský důvod k nezvládnutí těchto základních životních potřeb či úkonů. Žalobce se v žalobě domáhal uznání nezvládnutí základní životní potřeby stravování a výkonu fyziologické potřeby, zároveň však nenavrhl provedení žádného nového důkazu, ani jinak relevantně nezpochybnil závěry posudkové komise. Soud tedy při svém rozhodování vycházel toliko z podkladů obsažených ve správním spisu, přičemž jak výše uvedl, stěžejným, úplným a přesvědčivým podkladem byl posudek posudkové komise ze dne 14. 7. 2022. Stejné závěry platí i pro základní životní potřebu oblékání a obouvání, u níž žalobce v žalobě pouze upozornil na obtíže v zimním období.
22. Žalobce namítal nezvládání základní životní potřeby stravování, neboť kvůli pohybovému omezení levé horní končetiny není schopen jakékoli základní sebeobsluhy, přičemž není schopen nalít nápoj, naporcovat stravu, naservírovat jídlo, najíst se a napít. K výkonu fyziologické potřeby žalobce uvedl, že není schopen sám používat WC, neboť není schopen sedu a vstávání z něj, sám nedokáže provést očistu a používat hygienické pomůcky. Žalobce dále tvrdil, že oblékání je pro něj v zimním období (oblékání více vrstev a zatepleného oděvu) nemožné.
23. K uvedeným námitkám soud konstatuje, že posudková komise ve svém posudku ze dne 14. 7. 2022 uvedla důvody, pro které shledala základní životní potřeby oblékání a obouvání, stravování a výkonu fyziologické potřeby za zvládnuté. Žalovaný v napadeném rozhodnutí plně převzal závěry posudkové komise, jak je soud popsal výše. Soud připomíná, že žalobce je schopen si vybrat oblečení a obuv přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení, správně je vrstvit a manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem, pomalu vlastním tempem se obléct a svléct s případnou dopomocí; lze využít též facilitátorů (volné oblečení bez nutnosti zapínání zipů, knoflíků či tkaniček, navlékač ponožek, volná obuv bez nutnosti zapínání či šněrování, dlouhá obuvnická lžíce). Naservírovat stravu zvládne žalobce za pomoci facilitátoru (servírovací vozík), příprava stravy byla zohledněna v rámci péče o domácnost a najíst se a napít žalobce zvládne v přijatelném standardu samostatně. Žalobce je schopen včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu a nepoužívá žádné inkontinenční pomůcky, přičemž za účelem usnadnění předmětných aktivit je vhodné použití facilitátorů (nástavec na WC, madla). Žalobce zvládá výkon fyziologické potřeby v přijatelném standardu, což je z hlediska zvládání dané základní životní potřeby klíčové. Jak upozornila posudková komise, žalobce nemá těžké funkční končetinové deficity, anatomické ztráty končetin nebo těžké duševní poruchy či ztrátu zraku, pro které by základní životní potřeby oblékání a obouvání, stravování a výkon fyziologické potřeby nezvládal v přijatelném standardu, a to s využitím případných facilitátorů. Důvody neuznání namítaných základních životních potřeb za nezvládnuté se tedy opíraly o závěry uvedené v posudku posudkové komise ze dne 14. 7. 2022, který byl chronologicky poslední, úplný, objektivní a přesvědčivý.
24. Žalovaný na stranách 10 a 11 napadeného rozhodnutí, aniž by zlehčoval závažnost zdravotního stavu žalobce, podotkl, že při zvládání základních životních potřeb je nutné hodnotit funkční důsledky zdravotního postižení v prostředí, ve kterém se posuzovaná osoba obvykle pohybuje a které je přizpůsobeno jejímu zdravotnímu stavu za účelem usnadnění jednotlivých aktivit, a to i za použití facilitátorů. I když některé aktivity základních životních potřeb posuzovaná osoba vykonává složitěji či déle než zdravá osoba, ale ve výsledku je schopna je zvládnout, považují se takové základní životní potřeby za zvládnuté. Na zřeteli je třeba také mít adaptaci posuzované osoby na dané zdravotní postižení, přičemž lze konstatovat, že i v případě závažného onemocnění nemusí být funkční důsledky tak závažné, aby vedly k neschopnosti zvládat základní životní potřeby (srov. § 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách). S tímto názorem žalovaného se soud ztotožňuje a uzavírá, že uvedené žalobní námitky nejsou důvodné.
25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že žalovaný se nijak neodchýlil od výsledků dokazování v rámci odvolacího řízení, tj. od posudku posudkové komise ze dne 14. 7. 2022. Podle § 68 odst. 3 správního řádu je podstatné to, že posudková komise i žalovaný řádně a úplně zdůvodnili, proč je činěno odlišné dílčí hodnocení základních životních potřeb, přičemž již výše soud nastínil, že se s hodnocením posudkové komise o tom, že žalobce nezvládá jen čtyři základní životní potřeby, ztotožnil.
26. Žalobcem navržené dokazování rozhodnutím úřadu práce a dalšími listinami představujícími procesní úkony ze správního řízení soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl pro nadbytečnost, neboť všechny tyto dokumenty jsou součástí správního spisu, jímž se v soudním řízení ve správním soudnictví dokazování neprovádí. Žalobce soudu rovněž doložil lékařské zprávy, aniž by však soudu konkrétně sdělil, které skutečnosti mají prokázat, resp. jaké informace z nich vyplývající posudková komise či žalovaný nevzali v potaz. K tomuto soud podotýká, že není úlohou soudu za žalobce domýšlet žalobní námitky a dohledávat pro žalobce potenciálně prospěšné skutečnosti z doložených lékařských zpráv, to jest úlohou žalobce, a proto soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl ani tyto důkazní návrhy. Nové posouzení žalobcova zdravotního stavu nebylo podle názoru soudu třeba, neboť žalobce nijak relevantně nezpochybnil závěry posudku posudkové komise ze dne 14. 7. 2022, ze kterého vycházel při svém rozhodování žalovaný a který soud shledal úplným, objektivním a přesvědčivým.
27. Na závěr soud poznamenává, že mu neušlo, že některé z žalobcem doložených lékařských zpráv jsou z doby po vydání napadeného rozhodnutí, tedy po dni 4. 8. 2022, přičemž soud při přezkumu vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). Pokud tedy u žalobce došlo v době po vydání napadeného rozhodnutí ke zhoršení zdravotního stavu, a v důsledku toho především ke zhoršení zvládání některých základních životních potřeb, je třeba tyto nové skutečnosti uplatnit ve správním řízení (např. formou žádosti o zvýšení příspěvku na péči), a nikoli v řízení před soudem.
28. Soud tedy v mezích žalobních bodů vyhodnotil žalobu jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení ze zákona nepřísluší, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 30. května 2023

Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v.r.

samosoudce