[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci

žalobkyně:  CELIO, a.s., IČ: 482 899 22

sídlem V Růžodolu 2, Litvínov

zastoupená JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem

sídlem Dvořákova 1624, Úvaly

proti

žalovanému:  Ministerstvo životního prostředí

sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2022, čj. MZP/2021/530/2045, sp.zn.: ZN/MZP/2020/530/406

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I.          Předmět sporu

1. Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ústí nad Labem (dále též „ČIŽP“) rozhodnutím ze dne 10. 8. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/6553 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 19b odst. 5 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (dále jen „zákon o integrované prevenci“) omezila provoz zařízení „Skládkový komplex CELIO, a.s.“ skládky skupiny S-NO v sektorech 3 a 4 skládky S-NO (dále jen „S-NO“). Toto omezení spočívá v zákazu příjmu všech druhů odpadů do zařízení a v zákazu manipulace s již dosud přijatými odpady do zařízení (výroky I.1 a I.2). Prvostupňové rozhodnutí stanovilo ve výrocích I.3 a I.4 podmínky pro pominutí tohoto omezení a výrokem II. byl vyloučen odkladný účinek odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, č. j. MZP/2021/530/2045 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

II.          Žaloba

2. Žalobkyně úvodem předeslala, že věc v širším kontextu souvisí s neohlášenou kontrolou S-NO, kterou ČIŽP provedla dne 27. 7. 2021, s trestním řízením vedeném Policií ČR, NCOZ SKPV, které usnesením pod čj. NCOZ-9952-209/TČ-2021-411100-O, ze dne 12. 1. 2022 proti žalobkyni zahájilo mj. trestní stíhání a s realizací státní zakázky „Opatření vedoucí k nápravě SEZ vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. kaučuk společnosti Unipetrol a.s.“
3. Žalobkyně shrnula průběh kontroly, upozornila, že ve správním řízení proti ní uplatnila námitky a rovněž se bránila proti odběru vzorků. Konkrétně má za to, že odebrané vzorky ze dvou sudů byly chybně vztaženy ke všem sudům, které se nacházely na místě S-NO. Žalovaný podle žalobkyně nepřípustně generalizoval. Dle Projektu sanace skládky Nelahozeves vyplývá, že do zařízení bylo dovezeno ca 3194 tun odpadu. Většina sudů obsahovala pevný nebo medovitý obsah, nebo byla porušena a obsah byl polymerizován. Žalobkyně uvedla, že pokud byly při kontrole vzorkovány jen sudy s kapalným obsahem, neznamená to, že celkově byl uložen kapalný nebezpečný odpad. A pokud nebyl vzorkován s polymerizovaným odpadem, neznamená to, že se na S-NO nenachází sudy s nekapalným obsahem
4. Žalobkyně je názoru, že kontrola a trestní řízení neprobíhaly nezávisle na sobě, kontrola sloužila podle ní k zajištění důkazů pro trestní řízení a dle žalobkyně hlavním účelem správního řízení bylo S-NO zajistit do doby, než zajištění po obvinění zajistí policie. Ta vedla trestní řízení od července 2021, již ve fázi přípravného řízení byla ČIŽP o věci informována a poskytovala součinnost (předávala polici podklady z kontroly). Tím ČIŽP podle žalobkyně překročila svou pravomoc dle kontrolního řádu a § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“).
5. Žalobkyně v žalobě dále popsala historii skladování nebezpečného odpadu od 60. let 20. století na skládce Nelahozeves. Od roku 1964 do 1978 sloužila ke skladování sudů s chemickým obsahem (odpadem z technologie výroby kaučuku) ze závodu Kaučuk Kralupy. Za tu dobu bylo uloženo cca 8460 sudů. Skládka byla zahrnuta pískem. V roce 1980 bylo uloženo 2400 sudů, poslední sudy byly uloženy v červenci 1985. Celkem mělo být uloženo ca 23.500 sudů. Nejefektivnější, nejbezpečnější a nejekologičtější variantou sanačních opatření se potvrdila varianta zpracování na skládce v zařízení CELIO, která byla schválena Ministerstvem financí, Ministerstvem životního prostředí, Českou inspekcí životního prostředí.
6. O nakládání se starou ekologickou zátěží bylo rozhodnuto Projektem sanace skládky Nelahozeves, dokládají to i souhlasná stanoviska ČIŽP z období od roku 2017 – 2019. Žalobkyně poté v žalobě popsala postup zpracování v zařízení CELIO a následného využití uložených styrenových smol u odběratele L. Dále uvedla, že smoly v kapalném stavu byly přednostně zařazeny do výroby alternativních paliv. Pokud byly nalezeny na místě S-NO sudy s kapalným obsahem, jednalo se podle žalobkyně o výjimku. Sudy se styrenovou smolou byly uskladněny v tělese S-NO dočasně, ve fázi před zpracováním a konečným odstraněním. Žalobkyně tvrdí, že její ekonomický zájem byla jen termická likvidace, neboť z toho jí dle Realizačního projektu vyplývala odměna. Žalobkyně neví, jak vznikla navážka nebezpečných odpadů v S-NO. Sektory 3 a 4 dle provozního řádu S-NO slouží k dočasnému skladování odpadů, nikoliv k odstranění odpadů, tedy skládkování – už to samo o sobě podle žalobkyně svědčí o tom, že sudy zde nebyly trvale uloženy. Navíc ministerstvo financí společnosti A. neplatilo za ukládání sudů, platilo pouze za termickou likvidaci. I to podle žalobkyně svědčí o tom, že umístění sudů na S-NO bylo jen dočasné a nebylo žalobkyní považované za odstranění.
7. Žalobkyně je názoru, že byť projekt sanace skládky Nelazoheves nepočítá s nakládáním se sudy ve skládkovém areálu CELIO, nelze tento postup oddělit. Podotkla, že zařízení CELIO bylo schváleno, taktéž v dočasném uskladnění sudů do S-NO nebylo spatřováno porušení provozního řádu S-NO a docházelo k němu postupně dle kapacitních a technologických možností odběratele. Dočasné uskladnění je podle žalobkyně součástí schváleného technologického postupu.
8. Dále žalobkyně uvedla, že na základě prvostupňového rozhodnutí předložila Harmonogram vymístění veškerých nebezpečných odpadů k. č. 07 02 08 a plán konečného způsobu nakládání s těmito odpady ze dne 18. 11. 2021 a doplněný dne 22. 11. 2021. Plán konečného odstranění odpadů je tedy vymístění odpadů z meziskladu na linku pro úpravu odpadů, jejich zpracování formou úpravy (mísení se štěpkou), zrání a následně předání k termickému využití do cementárny. Všechny tyto činnosti měly probíhat dle postupů popsaných v provozním řádu zařízení a v souladu s Projektem sanace skládky Nelahozeves. ČIŽP harmonogram neschválila, neboť žalobkyně neupřesnila způsob, jakým hodlá postupovat při vymístění sudů ze S-NO a způsob následné úpravy styrenových smol. To však dle žalobkyně vyplývá z Projektu sanace skládky Nelahozeves a souvisejících podkladů. Žalobkyně provedla zkoušku za účasti ČIŽP, snažila se tedy napravit následky uskladnění na S-NO. Neschválením postupu ČIŽP dle žalobkyně zabránila postupu dle § 33 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalovaný se k harmonogramu odmítl vyjádřit s tím, že jej nemá k dispozici. V tom žalobkyně spatřuje úmysl ČIŽP zatajit harmonogram, nebo že správní spis nebyl předán kompletní dle § 88 správního řádu. Ministerstvo mělo dle žalobkyně harmonogram provést jako důkaz.  Žalobkyně uvádí, že nyní dojednává s Krajským úřadem Ústeckého kraje a s policií postup k provedení opatření k nápravě. Podle jejího názoru tomu napadené rozhodnutí brání.
9. Žalovaný dle žalobkyně nesprávně přistupoval ke znaleckému posudku Ing. MB z listopadu 2021 nikoliv jako k důkazu, ale jako k námitkám žalobkyně. Podle žalobkyně bylo ministerstvo povinno ustanovit vlastního znalce dle § 56 správního řádu, neboť úřední osoba se nemůže stavět do role odborníka, aby hodnotila odborné otázky. Žalobkyně je názoru, že odborných znalostí na místě bylo třeba, což přesahuje odborný rámec znalostí a zkušeností odborné osoby. Žalobkyně poté navrhuje vyžádání revizního znaleckého posudku.
10. V uvedeném postupu spatřuje žalobkyně porušení zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu a pravidel pro dokazování dle § 51 a násl. správního řádu.
11. Další námitky žalobkyně směřují k tomu, že nebyly naplněny důvody podle § 19b odst. 5 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění. Předeslala, že sudy se styrenovou smolou jsou sice překryty v souladu se schváleným Projektem sanace skládky Nelahozeves a bodem 4.4.7 a 4.8.3 provozního řádu inertním překryvem, čímž je styrenová smola chráněna technologickým materiálem před extrémnějšími změnami působení slunečního svitu a teploty a okolí je chráněno před zápachem a případným zahořením. Přes tento překryv je navozena i navážka nebezpečného odpadu. To považuje žalobkyně za skutečnou technologickou chybu, kterou sama neumí nijak odůvodnit, nicméně má za to, že tato skutečnost sama o sobě nenaplňuje podmínky § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci.
12. Podle žalobkyně z Projektové dokumentace spol. CH. z července 2005, popř. její aktualizace z března 2015 a z Obsahu základního popisu odpadů z 3. 9. 2019 vyplývá, že bylo možno považovat za vyloučené, aby se smoly jako zbytky po destilaci plnily do sudů v kapalné formě, byť na slunečním světle a teple mohly jevit stupeň tekutosti. V průběhu závozů ze skládky Nelahozeves do zařízení CELIO bylo zjištěno, že sudy zcela výjimečně obsahují styrenové smoly i v kapalném skupenství a to velmi různé viskozity. Podle žalobkyně se jedná o vadu zadávací dokumentace, postupovala po dohodě s orgány individuálně. Vlastnosti odpadů jsou sud od sudu rozdílné, což výrazně ztěžovalo nakládání s nebezpečným odpadem. Jediným dostupným kritériem třídění bylo „šplouchání v sudech“, sudy, které byly takto odhadem vytříděny, byly zpracovány přednostně a stabilizovány, nebyly zavezeny na S-NO. Tam se sudy s nižší viskozitou mohly nacházet jen výjimečně. Žalobkyně učinila vše proto, aby k tomu nedošlo. To se podle žalobkyně prokázalo  -  kapalný obsah bylo možné určit pouze u 1-2 sudů z 15 (bylo dovezeno 30 sudů a byly provedeny 2 poloprovozní zkoušky). Poměr sudů s kapalným obsahem vůči sudům s medovitým nebo polymerovaným obsahem skladovaných na S-NO není vyšší, než sudů nacházejících se na skládce v Nelahozevsi. Žalobkyně pak setrvala na tvrzení, že sudy nebyly na S-NO uloženy (odstraněny), ale jen skladovány, to mohlo být i bez souhlasu obce s rozšířenou působností. Podle žalobkyně nedošlo k porušení integrovaného povolení tím, že nedisponuje souhlasem obce s rozšířenou působností. Žalobkyně disponuje řadou souhlasů příslušných orgánů, nikoliv však dle provozního řádu S-NO, ale v rámci schváleného postupu při odstraňování starých ekologických zátěží.
13. K porušení provozního řádu nedošlo podle žalobkyně ani tím, že kapacita S-NO byla překročena. Kapacita činí 25.000 tun, to platí dle bodu 4.2.6 provozního řádu pouze ve vztahu k odpadům na bázi dřeva. Kromě dřeva lze dočasně skladovat i jiné odpady. V sektorech 3 a 4 žalobkyně postupovala dle provozního řádu, např. se na ni vztahovaly povinnosti dle 4.4.3 nebo 4.4.10 provozního řádu. Porušení těchto povinností žalovaný nekonstatoval. Proti závěru žalovaného, že nemá integrované povolení pro S-NO vydané pro přijetí množství nebezpečného odpadu vyšší než 10 tun denně, čímž došlo k porušení zákona o integrované prevenci (bodu 5.4. přílohy č. 1) ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního ze dne 3.12.2015, č. j. 9 As 113/2015 - 42, žalobkyně namítla, že se jedná o novou argumentaci, proti které nemohla uplatnit procesní obranu. Žalovaný tak měl porušit meze odvolacího přezkumu dle § 89 odst. 2 správního řádu. Navíc jí není kladeno takto tíži, že porušila integrované povolení, ale že měla žádat o jeho změnu.
14. Žalobkyně sporuje i názor žalovaného, že bezprostřední ohrožení životního prostředí je odvozeno od vlastností styrenu jako toxické kategorie 4 (nejzávažnější kategorie) a vlastností toluenu jako vysoce hořlavé kapaliny kategorie 2. Tyto vlastnosti styren i toluen vykazovali v době schvalování Projektu sanace skládky Nelahozeves. Při skladování sudů ale nehrozí žádné nebezpečí, rovněž tak nehrozí u porušených či zcela rozpadlých sudů, kde tyto látky již odtekly a následně se sorbovaly na okolní materiál, často se zcela odpařily. Žalobkyně poukázala na Analýzy rizik – z prosince 1995, z května 2002, z listopadu 2010 a na Aktualizaci Projektové dokumentace, z nichž vyplývá nižší míra rizik. Co se týče hořlavosti, zde žalobkyně připustila, že styrenové smoly hořlavé jsou. Sporuje míru hořlavosti – má za to, že vzorek smoly dle laboratorní zkoušky lze zařadit do třídy nebezpečnosti III. U toluenu a jiných látek, které vznikly „destabilizací“ styrenových smol, nebyly dle žalobkyně nikdy zjištěny takové koncentrace těchto látek, které by mohly ovlivnit vlastnosti uskladněného odpadu (styrenových smol) jako celku, tj. způsobit některou z nebezpečných vlastností uloženého nebezpečného odpadu.
15. Zařízení CELIO má pak zajištěnou nepřetržitou strážní službu, termokamery, přítomnost cisterny s vodou a řidičem či jeho pomocníkem, či disponuje dalšími hasebními prostředky. V blízkosti jsou jednotky HZS i dobrovolných hasičů, S-NO „je navíc situována tak, aby k bezprostřednímu ohrožení zdraví, majetku nebo životního prostředí dojít ani nemohlo.“ (cit. žaloby).
16. Od počátku realizace sanačních prací v červenci 2018 proběhlo 10 kontrolních dnů, kterých se účastnili zástupci příslušných orgánů. Poslední proběhl 24. 6. 2020. Vždy zcela bez výhrad. Totéž vyplývá i z posledního Protokolu o zkouškách č. 8501/21 a dále ze Zkušebního protokolu VVUÚ, a.s. ze dne 7. 9. 2021. Požárně bezpečnostní řád pro sanaci skládky Nelahozeves nastoluje jen zvýšené požární riziko a Aktualizace Projektové dokumentace spol. CH, z března 2015, na str. 31 k tomu dodává, že vzhledem k povaze provozní technologie a metody sanace nelze předpokládat nebezpečí výbuchu ani požáru.
17. Žalobkyně nesouhlasí, že riziko zahoření S-NO spočívá v důsledku navážky nebezpečného odpadu, od které by chytl toluen, který se uvolňuje pojezdem techniky. Mírou tohoto rizika se správní orgány nezabývaly, měly tak učinit prostřednictvím odborníků z oblasti požární ochrany. Žalobkyně uvedla, že navážky nebezpečného odpadu dělí od skladovaných sudů významná vrstva inertního materiálu. Je-li pak dle Projektu sanace skládky Nelahozeves, analýz rizik, projektové dokumentace a realizačního projektu možné skladování styrenových smol přímo i v sektoru 1 a 2 S-NO s ostatními nebezpečným odpadem, podle žalobkyně neexistuje zvýšené nebezpečí ve skladování sudů se styrenovou smolou, které jsou odděleny vrstvou inertního materiálu. Pojezd kompaktoru nebyl inspekcí prokázán, pojezd kukavozů s nebezpečným odpadem je možný, pravděpodobně k členitosti terénu se navážka vytvořila sesypáním. Pojezd techniky tak riziko zahoření nezvyšuje, obecně sice existuje, ale je nižší, technika se v těchto místech nepohybuje, opak nebyl prokázán.
18. Žalobkyně dále sporuje závěr žalovaného o hrozbě závažného dopadu na životní prostředí. Sporuje, že množství toluenu bylo v sudech v matrici kapaliny až 40 % a styrenu až 23,5 %. Podle žalobkyně ale z analýzy rizik, nebo z Protokolu o zkouškách č. 8501/21 vyplývá množství toluenu 36,8 mg/kg a styrenu 166000 mg/kg. Ohledání na místě není nyní možné. Žalobkyně odkázala na Projekt sanace skládky Nelahozeves a Analýzu rizik a Projektové dokumentace spol. CH. Není podle ní možné, aby byly uloženy sudy s jiným obsahem, když tyto sudy ze skládky Nelahozeves pocházejí.
19. Žalobkyně je názoru, že současné dočasné uskladnění sudů ve skládkových kazetách s několikanásobně izolovaným dnem a s úspěšnou zkouškou vodotěsnosti, je dostatečné. Naopak dočasné uložení sudů na skládce v Nelahozevsi je rizikové, skládka je navíc i historickými navážkami riziková – není izolovaná proti průniku nebezpečných látek do horninového prostředí. Žalobkyně je názoru, že vzhledem k bezpečnostním a místním podmínkám skladování na S-NO, přemisťování sudů se styrenovými odpady ze skládky v Nelahozevsi na skládku CELIO do kazety S-NO výrazně snižuje hrozbu závažného dopadu na životní prostředí. Svědčí o tom i rozhodnutí ČIŽP z 8.5.2011 o schválení provedení sanačních prací dle projektu.
20. Žalobkyně uplatnila rovněž námitku podjatosti proti Ing. LM, kontrolující osobě a vedoucí odpadového hospodářství Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem. Podstata námitky tkví v tom, že se žalobkyní Ing. M. měla dle žalobkyně jednat podle scénáře dohodnutého s policií. Úřední osoba spolupracovala s policií, to dle žalobkyně předznamenává její rozhodnutí v předmětném řízení, při kontrole a navazujících řízení. Úřední osoba má dle žalobkyně zájem na řízení, jde jí o soulad řízení s trestním obviněním, opakovaně neschválila harmonogram, na základě kterého mělo dojít k vymístění sudů ze S-NO a tím k eliminaci případného ohrožení životního prostředí. Podle žalobkyně tak dochází k narušení í hospodářské soutěže, veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, rovnosti, materiální pravdy a dalších zásad správního řízení. Dále žalobkyně poukázala na to, že úřední osoba bez dokončené kontroly, kontrolního protokolu a bez provedeného dokazování konstatuje, že se nejedná o uskladnění sudů na S-NO, ale o odstranění sudů, čímž je výsledek kontroly a navazujícího přestupkového řízení předem dán.
21. Žalobkyně konečně namítla i nesrozumitelnost prvostupňového rozhodnutí.  Ve výroku I. 3 podmínila ČIŽP ukončení provozu zařízení vymístěním ze zařízení a dočasné bezpečné uskladnění veškerých nebezpečných odpadů kat. č. 07 02 08. Podle žalobkyně jde o nerealizovatelnou podmínku, má jít o zajištění jiné deponie pro dočasné bezpečné uskladnění sudů. Zajištění této jiné deponie než S-NO nese sebou nezbytnost dalšího schvalovacího procesu, změnu Projektu sanace skládky Nelahozeves a obrovské vícenáklady v řádech desítek až sta miliónů Kč) - vybudování nové deponie, přeprava styrenových smol na novou deponii, uložení styrenových smol na novou deponii a teprve následná příprava k solidifikaci a konečné odstranění tohoto nebezpečného odpadu by představovalo nejen časové a ekonomické ztráty, ale především zvýšené nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí.

3. Vyjádření žalovaného

22. Žalovaný uvedl, že k ukládání sudů s kapalným obsahem na S-NO došlo, což vyplývá z předložené fotodokumentace a videí, ze kterých je i zřejmé, že na S-NO se nenacházely pouze 2 sudy s kapalným obsahem. Žalovaný také v napadeném rozhodnutí nikde neuvedl, že by všechny sudy na S-NO obsahovaly kapalný nebezpečný odpad, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaný tak vycházel z toho, že Česká inspekce životního prostředí při kontrole dne 27. 7. 2021 provedené na S-NO zjistila, že na S-NO dochází k ukládání sudů s kapalným nebezpečným odpadem s obsahem styrenu a jiné sudy, ve kterých by se nacházel ztvrdlý nebezpečný odpad, inspekce při kontrole nenašla.
23. Žalovaný odkázal na Projekt sanace z března 2015, uvedl, že celkové předpokládané množství sudů s obsahem styrenových smol je 4222,8 tun (cca 23460 ks sudů) a pouze u 6760 ks sudů je předpokládán vyšší stupeň polymerace (což je cca 29 % z celkového množství sudů), toto množství nelze považovat za většinu a nepřekračuje množství odpadů, které byly dosud odvezeny na skládku společnosti CELIO a.s. Více zpolymerované odpady ze staré skládky by tedy měly být předmětem dalších prací.
24. Dále žalovaný uvedl, že při kontrole zařízení provedené inspekcí dne 27.7.2021 byly odebrány vzorky z 6 sudů porušených při pokusu o jejich vyjmutí ze skládky. Ve všech případech byl odebrán kapalný vzorek s různou viskozitou. Při manipulaci se sudy bylo porušeno více sudů a ve všech případech z nich unikala kapalná směs styrenové smoly. Sudy, které nebyly porušeny při manipulaci, inspekce (resp. vzorkaři) zřejmě záměrně neotevírala. Nicméně předpokládané množství sudů s nižším stupněm polymerace je velké a zvyšuje rizikovost navážky sudů se styrenovými smolami.
25. Kontrola, ze které byl sepsán Protokol o kontrole ČIŽP/41/2020/8091 ze dne 10. 7. 2020, vůbec netýkala společnosti CELIO a.s. a ani neproběhla v zařízení CELIO a.s. Kontrolovanou osobou byla společnost A., přičemž kontrola proběhla na pozemku parc. č. X v k.ú. Nelahozeves a v sídle společnosti A.
26. Žalovaný se o vedeném trestním řízení dozvěděl až dne 18. 2. 2022, kdy byl Policií ČR požádán o součinnost dopisem č.j. NCOZ- 9952-609/TČ-2021-411100-O a tato skutečnost nebyla ze strany žalobkyně do vydání napadeného rozhodnutí vznesena.
27. Dále žalovaný uvedl, že v Projektu skládky Nelahozeves není nikde uvedeno, že by tyto sudy měly být ukládány do skládky CELIO a.s. Z Projektu sanace skládky Nelahozeves tak pouze vyplývá, že v případě zastižení porušených sudů měl být v místě sanačních prací přistaven kontejner, kam budou poškozené sudy neprodleně uloženy. Projekt se vůbec konkrétně nezabývá dalším nakládáním se sudy se styrenovými smolami.
28. V případě sanace skládky Nelahozeves, která se připravovala přes 25 let, začala společnost CELIO a.s. figurovat na seznamu možných zařízení až v posledních cca 5 letech. Problém se zpracováním styrenových smol předpokládaly všechny studie. Schválená varianta byla kromě přímého termického odstranění v zařízení A. (které bylo ovšem kapacitně nedostačující) nakonec jedinou variantou. Každopádně v Projektu sanace skládky Nelahozeves nebylo jako řešení této staré ekologické zátěže uvažováno o odstranění sudů „s tekutějším odpadem“ na skládce CELIO. Nakládání s odpady mělo spočívat v jejich úpravě a následnému spálení v cementárně L. Odstranění sudů se styrenovými smolami na skládce S-NO je v každém případě v rozporu s realizačním projektem. Způsob nakládání s nebezpečným odpadem na S-NO, který zjistila inspekce při kontrole dne 27. 7. 2021 v zařízení společnosti CELIO a.s., rozhodně nepatří k nejekologičtejší variantě odstranění styrenových smol, protože dochází k ukládání sudů s kapalným nebezpečným odpadem s obsahem styrenu. Dle předložené fotodokumentace a z videí pořízených inspekcí nelze hovořit o výjimce.
29. Žalovaný podotkl, že ve správním řízení neměl k dispozici podklady, na které se nyní žalobkyně odvolává v žalobě, vycházel tedy nyní z argumentace inspekce uvedené v postupujícím dopise se správním spisem. Dále uvedl, že ve schváleném projektu není popsáno, jakým způsobem bude úprava sudů s obsahem styrenu ve společnosti CELIO a.s. probíhat a že je zde pouze uvedeno, že úprava bude probíhat na Lince pro úpravu odpadů. Nelze tak tvrdit, že způsob odstranění předmětných odpadů je součástí jakéhokoliv schváleného procesu. Např. dodatek Projektu č. 2 z května 2019 odstranění pomocí polymerace či stabilizace vyhodnotil jako nevhodné.
30. K námitce, že v tělese S-NO dochází pouze ke skladování nikoliv k odstranění, poukázal žalovaný na relevantní části odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 8 a 9, které vycházejí z fotodokumentace a videodokumentace z kontroly dne 27. 7. 2021 a na základě nichž je žalovaný názoru, že tam zachyceným způsobem dochází k odstraňování sudů nikoliv ke skladování. Sektory 3 a 4 S-NO jsou aktivními plochami s navážkou dalších nebezpečných odpadů nad tyto sudy, proto nejde o skladování. Sama žalobkyně uváděla u přejímky kód nakládání BR12 (zpracování na odpad kategorie 19 02 05) a nikoliv BR13 (dočasné skladování). Vzhledem k průběžné evidenci odpadů za rok 2019, 2020 a dále v ročním hlášení o produkci a nakládání s odpady za roky 2019, 2020 žádné zpracování odpadů v objemu 1266 t neproběhlo. Příslušné úřady nepovolily a neschválily skladování styrenových smol v aktivní ploše S-NO.
31. Žalovaný dále poukázal na to, že je dle § 19 zákona č. 2/1969 Sb., orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí a jeho postup nesměřoval ke kriminalizaci žalobkyně. Postup žalovaného vycházel ze zjištěného stavu inspekcí při kontrole dne 27. 7. 2021, jelikož stav skládky nebezpečného odpadu, představoval takové nebezpečí, že dojde k závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. O tom, že žalobkyně odsouhlasuje harmonogram, žalovaný v odvolacím řízení nevěděl, to, že se jej nepodařilo odsouhlasit nelze klást k tíži žalovaného.
32. Žalovaný uvedl, že znalecký posudek Ing. MB hodnotil jako každý důkaz v rámci zásady volného hodnocení důkazů. Je také názoru, že oprávněné úřední osoby disponují odbornou kvalifikací. Co se týče vypořádání odvolacích námitek, vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017 č. j. 3 Azs 134/2017, podstatné je podle žalovaného vypořádání zásadních právních argumentů.
33. Dále žalovaný odkázal na podklady správního řízení, které měl k dispozici - projekt sanace, jeho dodatek č. 2 z května 2019. Uvedl, že z nich nevyplývá nakládání s odpady tak, jako tomu dochází u žalobkyně. Dodatek č. 2 rovněž konstatuje, že nebude docházet k odstranění odpadů v zařízení CELIO a.s. neztotožnil se ani s tím, že by nakládání mohlo podléhat bodům 4.4.7 a 4.8.3 provozního řádu S-NO.
34. Co se týče charakteru hmoty odpadu, žalovaný uvedl (vycházeje z podkladu „Základní popisy odpadů zpracované dne 3. 9. 2019“), že pasty jsou z fyzikálně chemického hlediska tzv. Nenewtonské tekutiny, a jelikož nejde o plyny, zbývá je považovat za kapaliny. Žalovaný netvrdí, že zcela všechny sudy s odpady pocházejícími ze skládky Nelahozeves, které se nacházejí na S-NO CELIO a.s. obsahují kapalné odpady, ale s ohledem na obsah prvoinstančního spisu je přesvědčen, že takovéto důvodné podezření existuje.
35. K námitce, že až v napadeném rozhodnutí doplnil argumentaci ČIŽP o tom, že žalobkyně nemá integrované povolení pro S-NO vydané pro přijetí množství nebezpečného odpadu vyššího, než 10 tun denně, žalovaný shrnul, že modifikoval rozhodnutí prvoinstančního orgánu (správní řízení tvoří jeden celek), nepostupoval přitom dle § 90 odst. 1 písm. c) ale dle § 90 odst. 5 správního řádu. Z věcného hlediska je názoru, že výše uvedeným konstatováním upozornil žalobkyni na povinnost, které jí vzhledem k objemu přijímaných nebezpečných odpadů denně přes 10 t, vyplývá ze zákona o integrované prevenci.
36. Žalovaný upozornil, že se jedná o nebezpečné odpady vykazující nebezpečné vlastnosti HP4 - dráždivý, HP7 - karcinogenní a HP 14 - ekotoxický (dle Základního popisu odpadu zpracovaného společností A., který je založen ve spise) a takovéhoto odpadu se na S-NO nachází dle vyjádření žalobkyně ze dne 14. 8. 2021 (založeno ve spise) okolo 1.266 tun. Způsob nakládání s předmětnými sudy na S-NO představuje skutečnou hrozbu závažného dopadu na životní prostředí, což je popsáno jak v prvoinstančním rozhodnutí, tak i v žalobou napadeném rozhodnutí. Při částečné polymeraci smol, vytékající ze zkorodovaných sudů, dochází k poškození systému odvodu průsakových vod z tělesa skládky, který je pod skládkou instalován.
37. K namítané podjatosti oprávněné úřední osoby Ing. M. žalovaný poukázal na to, že pod č. j. MZP/2022/530/632 ze dne 23. 5. 2022 bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti usnesení ředitele oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem o nepodjatosti této oprávněné úřední osoby. Podle žalovaného rovněž není rozhodnutí ČIŽP nesrozumitelné, co se týče jeho podmínek a tuto odvolací námitku vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Co se týče „dočasného bezpečného uskladnění“ odpadů v předmětném zařízení, je žalovaný toho názoru, že si žalobkyně může požádat na Krajském úřadě Ústeckého kraje o změnu integrovaného povolení tak, aby předmětné odpady mohl v zařízení dočasně skladovat.

4. Replika žalobkyně

38. Žalobkyně v replice nesouhlasila s výkladem žalovaného (vycházejícího z fyzikálně chemického hlediska tzv. Nenewtonovské tekutiny), že v sudech byly kapaliny. Namítla, že byť z fyzikálního hlediska mohou obsahovat sudy kapaliny, styrenová smola medovitého charakteru již není kapalinou a lze ji proto na S-NO uložit. Poukázala na provozní řád, která upravuje kontrolu, monitoring a chemické čištění průsakové vody z S-NO. Podle žalobkyně je vyloučen i potenciální únik styrenových smol až do chemické čistírny nebo do spodní vody. Žalovaný mylně vyložil provozní řád S-NO, tím žalovaný podle žalobkyně porušuje § 50 odst. 3 správního řádu.
39. Co se týče neznalosti žalovaného o součinnosti ČIŽP s policií, žalobkyně namítla, že odvolací řízení tvoří jeden celek s prvoinstančním správním řízením. Spolupráce ČIŽP a policie probíhala, žalovaný vedl řízení o podjatosti úřední osoby v této souvislosti. Žalobkyně poukázala na to, že nebyl schválen harmonogram, přitom mělo dojít k vymístění sudů ze S-NO, která byla omezena kromě kapacity linky i kapacitou cementárny. Důvod neschválení harmonogramu není racionální, smysl dává pouze souvislost s probíhajícím trestním řízením.
40. Žalobkyně nesouhlasí rovněž s tím, že byly sudy na S-NO odstraněny. Poukázala na provozní řád, kde v kapitole 3.1 definuje skládku S-NO s tím, že jde o zařízení pro skladování odpadu, v kap. 4.11. je uvedeno, že S-NO má sektory 3 a 4 k dočasnému skladování odpadů a materiálů používaných jako aditiva při úpravě odpadů na lince pro úpravu odpadů za účelem následného energetického využití. Čl. 4.1.9 vyjadřuje kapacitu pro dočasné skladování odpadů a materiálů na bázi dřeva, které činí 25 tis. tun. Žalobkyně navíc po celou dobu konání zakázky Nelahozeves, tj. 2016-2022, nikdy tuto povolenou kapacitu pro skladování ve výši 25 tis. tun souhrnně za odpady i materiály nepřekročila. V kap. 4.2.1. PŘ je uvedeno, že S-NO ve smyslu zákona o odpadech je vymezena pro činnost skladování, dále je určena pro odpady kategorie nebezpečný a odpad dočasně skladovaný. Žalobkyně znovu uvedla, že sudy se styrenem byly na S-NO uloženy jen dočasně, což bylo dáno její vlastní ekonomickou motivací styren termicky odstranit v cementárně. Objednatel MF ČR, nabyvatel U. ani supervize VZE-G sdružení nikdy a nikterak plnění zakázky nereklamovaly. Kdyby odsouhlasily odstranění styrenu skládkováním, sami by se dopustily porušení předpisů. Ze strany ČIŽP proběhla dne 10. 7. 2020 i neohlášená kontrola na plnění zakázky a nakládání s odpady z této zakázky a ta skončila s bezvadným závěrem. Kromě kontrolního dne 31. 8. 2021, kdy zástupkyně ministerstva financí ústně uvedla, že (cit: podání žalobkyně) „v realizačním projektu u zařízení pro nakládání s odpady bylo v přehledné tabulce uvedeno pouze linka na úpravu odpadů a následně po úpravě termické odstranění L. s tím, že tam není výslovně uvedeno, že může být také využito skladování odpadů“, nebyla vznesena jediná věcná výtka.
41. Žalobkyně se ztotožnila se žalovaným, že odstraňování sudů je sice v rozporu s realizačním projektem. Projekt ale obsahuje způsob odstranění předmětných odpadů, což vyplývá zejména z dodatku č. 3 realizačního projektu a realizační smlouvy č. 06730-2016-4502-S-0032/94-01-033-S00563. Žalovaný realizační projekt neměl k dispozici, nezabýval se znaleckým posudkem Ing. MB a neprovedl revizní posudek. V tom žalobkyně spatřuje vady řízení.
42. Žalobkyně setrvala na tom, že neexistuje bezprostřední nebezpečí nepříznivého dopadu na životní prostředí. Poukázala na vlastnosti zařízení CELIO. V bodě 4.12 PŘ „Biodegradační plocha“ jsou charakterizovány geologické a hydrologické poměry celého skládkového komplexu CELIO – s vhodnou geologickou bariérou, do které jsou zavázány těsnící prvky, v oblasti chudé na podzemní vodu, nenacházejí se tam zdroje podzemních vod a jejich ochranná pásma. Povahou jde o skládku nebezpečného odpadu, kde uložení tuhého nebezpečného odpadu nezpůsobuje ohrožení životního prostředí. Dále poukázala na kapitoly 4.3.4, 4.5.1, 4.6.1 a 4.6.3. provozního řádu, které obsahují další technické a monitorovací náležitosti. Havarijní plán v 5.3.1 uvádí, že pro možnou havárii chemického typu byl vyhodnocen nulový možný faktor, odstup od měst Most a Litvínov činí 5 a 7 km.
43. Žalobkyně poukázala i na informace z kapitoly 2 Projektové dokumentace supervize č. akce 1626, kterou zpracovala spol. A. v červenci 2016 a která popisuje vlastnosti „Nelahozevského odpadu“. Mj. uvádí, že zjištěné největší a nejvyšší koncentrace BTEX (tj. benzen, toluen, ethylbenzen, xylen a styren) však u žádného vzorku nepřekročily ani nejvyšší přípustné koncentrace plynů. Toto konstatování z roku 2016 podle žalobkyně potvrzuje, že smoly ze sudů, které jsou různými vlivy poškozené, přes požár a vandalismus zaznamenaný na skládce v Nelahozevsi, nikterak do životního prostředí nemigrují a životní prostředí ani z krátkodobého ani z dlouhodobého hlediska neohrožují. Hodnoty byly překročeny pouze nad kritérium C OBYT (tj. pro obytné zóny). Další ojedinělá kontaminace nad tímto kritériem C PRŮMĚR metodického pokynu byla zjištěna především v odkopech ve staré části skládky, která koresponduje s lokalitou požáru v r. 1974, ale ani zde se nenaměřily nadlimitní koncentrace BTEX. To dokazuje, že úniky smol ihned polymerují a v žádném případě nemigrují (pozn.: ani do drenážních systémů) a podle akreditovaných analýz neznečišťují své okolní zeminy na nezabezpečené skládce v Nelahozevsi (nemohou je proto znečistit ani na zabezpečené skládce CELIO). Totéž potvrdila Analýza rizik.

5. Posouzení věci Městským soudem v Praze

44. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen „s. ř. s.”), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.
45. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť ani jedna ze stran se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nevyjádřila (jejich souhlas projednáním věci bez jednání byl tedy presumován).

V.1 Návrhy na provedení dokazování

46. Soud neshledal důvod pro nařízení jednání ani kvůli dokazování.
47. Žalobkyně v žalobě navrhla k provedení řadu důkazů. Správní soud pak musí vždy při posouzení úplnosti zjištěného skutkového stavu zvažovat, v jakém rozsahu je třeba dokazování doplnit (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Úkolem správního soudu totiž nepochybně není v případě potřeby rozsáhlého doplnění dokazování nahrazovat činnost správního orgánu. Toto vyplývá i z § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem, pokud skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2011, č. j. 3 Ads 128/2011 - 125).
48. Městský soud předesílá, že předmětem věci je přezkoumání rozhodnutí o omezení provozu S-NO z toho důvodu, že provoz (resp. porušení stanovených povinností při provozu) S-NO představovalo nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. Soud tedy hodnotil v první řadě to, zda skutkový stav, který vyplývá z podkladů správního spisu (ať už z podkladů, které shromáždily správní orgány nebo je předložila žalobkyně), poskytuje dostatečnou oporu závěrům ČIŽP a žalovaného. Dále hodnotil, zda jsou žalobkyní nyní navrhované důkazy vůbec relevantní ve vztahu k předmětu věci a zda jsou způsobilé skutkový stav nějak doplnit.
49. Městský soud proto vyžádal od žalovaného správní spis sp. zn. ZN/MZP/2021/530/406 vedený k věci samé včetně správního spisu ČIŽP sp. zn. 2104646. Kromě uvedeného vyžádal správní spis, který žalovaný pod sp. zn. ZN/MZP/2022/530/143 vede k námitce podjatosti žalobkyně vůči Ing. LM a to včetně správního spisu I. stupně. S podklady z těchto spisů byla žalobkyně rovněž seznámena (to vyplývá z obsahu spisu žalovaného, kde se žalobkyně vyjádřila k podkladům rozhodnutí). Vycházeje z těchto podkladů pak městský soud konstatuje, že zásadní podklady jsou součástí správního spisu, z něhož žalovaný (a ČIŽP) vycházel a jehož postup je předmětem soudního přezkumu.
50. Správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Z toho důvodu městský soud neprovedl žalobkyní navrhované důkazy:

-          rozhodnutím č. j. ČIŽP/44/2021/6553 ze dne 10. 8. 2021,

-         odvoláním žalobkyně ze dne 25. 8. 2021 a odůvodněním odvolání ze dne 9.9.2021,

-          rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, čj. MZP/2021/530/2045, sp.zn.: ZN/MZP/2020/530/406,

-          záznamem o kontrolních úkonech ze dne 27. 7. 2021,

-          námitkami žalobkyně ze dne 30. 7. 2021 k záznamu o kontrolních úkonech,

-          zkušebním protokolem VVUÚ, a.s., č. A02941-04-21,

-          žádost Policie o součinnost ze dne 7. 1. 2021, výzva Policie k doplnění podání ze dne 27. 8. 2021

-          znaleckým posudkem Ing. MB z listopadu 2021,

-          obsahem základního popisu odpadů z 3. 9. 2019,

-          provozním řádem S-NO ve znění rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje č.j. 2479/ZPZ/2018/IP-1/Z30/Sk ze dne 1.11.2018,

-          stanoviskem ČIŽP ze dne 25. 5. 2018 (pro A),

-          stanoviskem ČIŽP ze dne 28. 12. 2016, ČIŽP/41/OOV/1103576.017/16/PJC,

-         protokolem o kontrole z 10. 7. 2020, čj. ČIŽP/41/2020/8091 (týkající se postupu při sanaci skládky Nelahozeves),

-         fotodokumentací a videozáznamy, které byly pořízeny při kontrolním zjištění dne 27. 7. 2021,

-         ohledáním, neboť o stavu v místě v době kontrolního zjištění vypovídá zejména pořízená fotodokumentace a videodokumentace,

-         integrovaným povolením Krajského úřadu Ústeckého kraje z 1. 11. 2018, čj. 2479/ZPZ/2018/IP-1/Z30/Sk,

-         Aktualizací projektové dokumentace „Opatření vedoucí k nápravě SEZ vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. Kaučuk společnosti Unipetrol a.s.“, březen 2015

51. Další důkazy městský soud neprovedl pro nadbytečnost. Řada skutečností je totiž mezi stranami nesporná a navíc pro předmět věci nadbytečná, dokazování o nich proto městský soud neshledal za nezbytné.  To se týká následujících podkladů:

-         rozhodnutí ČIŽP z 16. 9. 1996, rozhodnutí ČIŽP z 18. 9. 2003 o uložení opatření k nápravě a navazující rozhodnutí ministerstva životního prostředí z 16. 8. 2011, rozhodnutí ČIŽP o uložení opatření k nápravě (provedení sanačních prací na skládce Nelahozeves) ze dne 8. 5. 2011, č. j. ČIŽP/41/OOV/SR01/1103576, realizační smlouva z 18. 8. 2016, zadávací dokumentace Ministerstva financí k nadlimitní veřejné zakázce „Opatření vedoucí k nápravě starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací skládky Nelahozeves a.s. Kaučuk společnosti UNIPETROL a.s.“, projektová dokumentace spol. CH. z července 2005, aktualizace z března 2015 (součást správního spisu), realizační projekt sanace skládky Nelahozeves z března 2017, smlouva č. 19COSD37 ze dne 8. 7. 2019, dodatek č. 2 realizačního projektu z května 2019, dodatek č. 3 realizačního projektu ze srpna 2019 a souhlas ČIŽP k němu.

Tyto podklady vystihují historický vývoj, který vedl k potřebě likvidace staré ekologické zátěže na skládce Nelahozeves. Dále z nich vyplývá postup při sanaci této skládky. Postup sanace skládky Nelahozeves prostřednictvím zařízení S-NO žalobkyně a jeho následné využití zkrátka není mezi stranami sporný (viz napadené rozhodnutí). Pro předmět věci je však podstatné, jak správní orgány hodnotily kontrolní zjištění na místě S-NO dne 27. 7. 2021 a soulad faktického nakládání s odpadem s integrovaným povolením a provozním řádem S-NO, což naopak není předmětem zde uvedených podkladů.

-         usnesení policejního orgánu ze dne 12. 1. 2022, č. j. NCOZ-9952-209/TČ-2021-411100-0, konstatuje jen tolik, že ČIŽP skutečně poskytla policii součinnost, podklady z kontroly, a odborné vyjádření – také tyto skutečnosti nejsou mezi stranami sporné, žalobkyni je známo to, že ČIŽP poskytovala součinnost policii na základě její žádosti.

-          analýza rizik z prosince 1995, aktualizovaná analýza rizik z května 2002 a doplněk aktualizované analýzy rizik z listopadu 2010 – podklady se především týkají analýzy zájmového území skládky Nelahozeves, pokud jde o vlastnosti obsahu sudů a znečištění okolí. Vlastnosti sudů a smoly v něm nicméně shrnuje taktéž ve správním spise založená projektová dokumentace spol. CH. aktualizace z března 2015 (která rovněž vychází z analýz rizik z roku 1995 a aktualizace v listopadu 2010).

-          oznámení Krajského úřadu Ústeckého kraje o zahájení řízení o uložení opatření k nápravě podle § 19b odst. 1 zákona o integrované prevenci ze dne 16. 2. 2022, čj. KUIK/028852/2022 – podklad se netýká procesu omezení provozu S-NO, ale navazuje na toto omezení, je zde uložena náprava stavu. 

-          pozvánka a reakce žalobkyně ze dne 25. 11. 2021 na dopis ze dne 24. 11. 2021 určený ministerstvu financí, korespondence ke znovuzahájení vymístění sudů ze skládky S-NO ze dne 18. 11 a 22. 11. 2021 a stanovisko ČIŽP ze dne 25. 11. 2021 k oznámení o znovuzahájení vymístění sudů ze skládky S-NO (neschválení harmonogramu) – podklady se netýkají důvodů, které vedly k uložení omezení provozu S-NO, ale důvodů k obnovení vymístění sudů z S-NO, blíže viz vypořádání námitky podjatosti vůči oprávněné úřední osobě Ing. LM.

-          záznam z inspekčního šetření ČIŽP/44/2021/9566 (poloprovozní zkouška dne 14. 12. 2021, záznam z inspekčního šetření – námitky žalobkyně z 21. 12. 2021 a vlastní zápis žalobkyně o poloprovozní zkoušce - podklad se netýká nálezu na místě v době kontroly, vlastností tehdy skladovaného obsahu sudů, ale týkají se poloprovozní zkoušky u nově vymístěných sudů ze skládky Nelahozeves dne 14. 10.2021.

-          žádost žalobkyně, kterou podala k policii ze dne 17. 3. 2022 o součinnost při realizaci opatření k nápravě, podklad se netýká důvodů, které vedly k uložení omezení provozu S-NO, ale naopak se týká zájmu žalobkyně učinit nápravná opatření k vymístění sudů.

-         souhlasná stanoviska příslušných orgánů: ČIŽP z 10. 3. 2017, čj. ČIŽP/41/OVV/1103576.021/17/PMM, ČIŽP z 15. 8. 2019, zn. ČIŽP/41/2019/10393, ministerstva životního prostředí z 1. 6. 2018, čj. MZP/2018/750/1462, ministerstva životního prostředí z 6. 8.2019, zn. MŽP/2019/750/2264, ministerstva financí z 22. 6. 2018, zn. MF-2418/2018/4502-30, ministerstva financí z 20. 8. 2019, čj. MF-4631/2019/45-02-47, supervize G-VZE z 9. 8. 2019, zn. 1585/EKO – jedná se o souhlasy správních orgánů k realizaci samotného projektu sanace, jehož se účastní žalobkyně. Předmětem nynější věci je však hodnocení faktického stavu v místě nálezu,

-         doplnění žádosti společnosti A.o změnu stavebního povolení ze dne 9.9.2021  souhlasná stanoviska ČIŽP ze dne 2. 7. 2021 a Hasičského záchranného sboru ke změně stavby ze dne 18. 8. 2021 – dokladuje další postup společnosti A. na skládce Nelahozeves, nikoliv umístění sudů a jejich obsahu v zařízení S-NO v době kontroly,

-         nedatované námitky vůči testování vzorků u D. dne 27. 7. 2021 – městskému soudu z obsahu správního spisu, z prvostupňového rozhodnutí, z obsahu odvolání, ze žalovaného rozhodnutí a ani ze žaloby nevyplynulo, že by žalobkyně tyto námitky vůči vzorkům vůbec vznesla (nejsou součástí správního spisu ani v I. stupni, ani v odvolacím řízení. Městský soud tyto námitky zahrnul k žalobě, v té části, v níž žalobkyně tvrdí, že má výhrady proti testování vzorků u společnosti D.,

-         protokol o odběru vzorku AQT č. BER-466/21 a Protokol o zkouškách č. 8501/21 – jedná se o vzorky odebrané ze sudů v Nelahozevsi dne 26. 8. 2021, netýká se tedy vzorků na místě v době kontroly. I když obecně nepochybně byly sudy ze skládky Nelahozeves vymístěny na S-NO, nelze automaticky a bez dalšího vycházet z těchto hodnot. Rozhodující je analýza vzorku odebraných v místě nálezu v době kontroly.

52. Městskému soudu je pak z úřední činnosti znám obsah rozsudku ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 As 171/2014-67. I proto shledal městský soud za nadbytečné provádět důkaz tímto rozhodnutím.
53. Městský soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl důkaz znaleckým posudkem Ing. B. z listopadu 2022 a shledal za nadbytečný i návrh žalobkyně na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem (k důvodům níže).

V.2  Nepřezkoumatelnost, vady zjišťování skutkového stavu

54. Městský soud se nejdříve zabýval žalobním tvrzením, že se žalovaný nevypořádal se závažnými právními argumenty. Žalobkyně takto namítla nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí, nespecifikovala však, se kterými právními argumenty se takto žalovaný dle jejího názoru nevypořádal.
55. Městský soud tedy přezkoumal tuto námitku v mezích, v jakém by byl povinen se nepřezkoumatelností zabývat ex officio /§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s./. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006-63), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kde není zřejmé, zda vůbec byly v řízení nějaké důkazy provedeny. Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, správní orgán nemá povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.
56. Soud shledal, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Soud ověřil, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neopomněl reagovat na všechny uplatněné odvolací námitky (ty v odůvodnění přehledně shrnul, žalobkyně konkrétní opak netvrdí). Soud je pak názoru, že žalovaný v odůvodnění dostatečně srozumitelně vyslovil své závěry a připojil alespoň stručné úvahy, jimiž byl při vypořádání námitek veden. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou jako z celku zřejmé důvody, pro které žalovaný považoval argumentaci žalobkyně za neopodstatněnou.
57. Žalobkyně pak na několika místech žaloby (a repliky) namítla, že správní orgány nepostupovaly v souladu s principem materiální pravdy dle § 3  správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“
58. Žalobkyně namítla, že žalovaný v rozporu s touto zásadou neprovedl jako důkaz znalecký posudek Ing. B., sám se stavil do role hodnotitele odborné otázky, měl si podle žalobkyně vyžádat a provést revizní znalecký posudek. Jako další námitku k porušení § 3 správního řádu žalobkyně namítla, že žalovaný neposuzoval dohromady nynější řízení se sanací skládky Nelahozeves. Nakonec porušení této zásady namítla v souvislosti s tím, že žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se nemohl vyjadřovat k podkladům, které neměl v prvostupňovém spisu ČIŽP k dispozici (týká se to Smlouvy č. 19COSD37, dodatek č. 3 Realizačního projektu).
59. Správní spis podle názoru městského soudu obsahuje řadu podkladů, ze kterých vychází úvahy prvostupňového i napadeného rozhodnutí. ČIŽP i žalovaný hodnotili zjištěné skutečnosti v souvislosti s námitkami a argumentací žalobkyně, kterou uplatnila v průběhu správního řízení mj. i v postupně doplněném odvolání (ze dnů 25. 8. ,9. 9., 18. 11. a 15. 12. 2021). Z těchto podání nevyplývá, že by snad žalobkyně zpochybnila skutkový stav konkrétně dodatkem č. 3 Realizačního projektu či Smlouvou č. 19COSD37. Žalobkyně poukazovala toliko na Projekt realizace skládky Nelahozeves a ten je, konkrétně v podobě Aktualizace projektové dokumentace z března 2015, součástí správního spisu ČIŽP. Dále žalobkyně předložila žalovanému znalecký posudek, který je rovněž součástí správního spisu žalovaného. Pokud správní orgány pro postup ČIŽP považovaly skutková zjištění za dostatečná a žalobkyně v tomto ohledu ani v odvolání nevznesla další pochybnosti, nelze tedy klást k tíži správním orgánům, že tyto další skutečnosti samy iniciativně nezjišťovaly. Co se týče otázek znaleckého hodnocení a komplexního zohlednění účasti žalobkyně na sanaci skládky Nelahozeves, ani v tomto ohledu městský soud neshledal rozpor se zásadou dle § 3 správního řádu. K tomu městský soud odkazuje na další části tohoto rozsudku, kde se s těmito námitkami blíže zabýval. 
60. Žalobní námitka, že „správní orgány porušují všechny zásady správního řízení, kterými jsou povinny se při své činnosti řídit“, je naprosto obecná. Z takto koncipované námitky totiž není zřejmé ani tolik, v jakých konkrétních souvislostech měl správní orgán (ať už ČIŽP, žalovaný nebo oba) žalobkyni zkrátit na jejích právech. Městský soud proto takto obecně formulovanou námitku neshledal důvodnou (blíže k míře vypořádání obecné žalobní námitky viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS dostupné na www.nssoud.cz).

V.3 Sanace skládky Nelahozeves a omezení provozu S-NO

61. Co se týče předmětu věci, Městský soud v Praze považuje za nezbytné uvést následující. Žalobkyně (nejen) v žalobě opakovaně poukazuje na to, že nakládání s nebezpečným odpadem na S-NO  je součást komplexního procesu sanace skládky Nelahozeves. V různých souvislostech proto odkazuje např. na proces sanace skládky Nelahozeves počínaje vymístěním sudů ze staré i nové části skládky s tím, že odpady odsud byly následně odvezeny na zařízení žalobkyně. V případě méně polymerovaných kapalin mělo dojít k jejich vyprázdnění, následná úprava měla probíhat na lince žalobkyně za účelem dalšího energetického využití odpadu tak, aby tento upravený odpad (smísení s dřevní štěpkou) byl spálen u odběratele L. Dle laboratorních výsledků mělo následovat odstranění odpadů ve spalovně nebo v zařízení pro odstraňování odpadů (skládka nebezpečných odpadů).  Žalobkyně na různých místech žaloby poukazuje na souvislosti, které jsou spojené (a které např. byly popsány a hodnoceny dalšími podklady) s uložením sudů na skládce Nelahozeves (podmínky a zabezpečení uložení sudů, stav a vlastnosti odpadů, hodnocení hrozby kontaminace životního prostředí aj.).
62. Samotného procesu sanace skládky Nelahozeves a úlohy žalobkyně v něm coby mezičlánku, si je vědoma jak žalobkyně, tak ČIŽP i žalovaný (viz napadené rozhodnutí). Správní orgány tento proces nijak nezpochybňují a ani podle názoru soudu není předmětem sporu. Ostatně proto soud neprovedl řadu žalobkyní navrhovaných důkazů, které by podle názoru soudu k předmětu nynějšího sporu vůbec nijak nepřispěly (k tomu viz výše).  Jak však již městský soud uvedl, prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobkyni uloženo omezení provozu sektorů 3 a 4 skládky S-NO a byly stanoveny podmínky pro pominutí tohoto omezení. Toto omezení provozu vychází z nálezu na místě při kontrolním zjištění dne 27. 7. 2021. Správní orgány a nyní soud proto při přezkoumání žalovaného a potažmo prvostupňového rozhodnutí nehodnotí předvídaný (deklarovaný, sjednaný, obecně schválený) stav nakládání s odpady v rámci celého procesu sanace skládky Nelahozeves, ale konkrétní a faktický stav v místě S-NO a zda zjištěné nakládání s nebezpečnými odpady právě na této předmětné části S-NO odůvodňovalo uložení omezení dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci.
63. Vzhledem k takto vymezenému předmětu řízení (přezkum prvostupňového a žalovaného rozhodnutí o omezení provozu zařízení) pak není pro nynější věc podstatné ani hodnocení postupu správních orgánů, žalobkyně, policejního orgánu atp., který následoval po omezení provozu zařízení. Městský soud proto nehodnotil zvláště ani to, zda žalobkyně již splnila podmínky pro obnovení provozu zařízení (či zda je jí v obnovení provozu snad bezdůvodně bráněno ze strany ČIŽP a oprávněné úřední osoby, jak namítla žalobkyně).

V.4 Postup ČIŽP podle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci

64. Podle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci úřad nebo inspekce vydají rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu zařízení nebo jeho části, pokud porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením představuje nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. Toto rozhodnutí lze vydat i bez předchozího uložení opatření k nápravě.
65. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k omezení provozu zařízení nebo jeho části (popř. jeho zastavení) může správní orgán přikročit za předpokladu kumulativního naplnění podmínek, že a) provozovatel zařízení poruší povinnosti stanovené zákonem o integrované prevenci či integrovaným povolením a b) toto porušení představuje nebezpečí bezprostředního závažného nepříznivého dopadu na životní prostředí. 
66. Jedná se zjevně o preventivní zakročení správního orgánu. Pro uložení tohoto opatření tedy postačí, že existuje skutečný a vážný předpoklad, že k intenzivnímu ohrožení životního prostředí může dojít. Významu tohoto opatření a okamžité potřebě zabránit potenciálně závažnému ohrožení životního prostředí odpovídá i to, že k němu přistupuje správní orgán bez předchozího opatření k nápravě, které jinak slouží k tomu, aby provozovatel zařízení ve stanovené lhůtě napravil neplnění svých povinností (srov. § 18b odst. 1 zákona o integrované prevenci).
67. Jinými slovy, k  omezení provozu zařízení dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci přistoupí správní orgán v případě, že porušování povinností provozovatele dle okolností svědčí tomu, že může dojít k závažnému nepříznivému dopadu provozu na životní prostředí.

a)      prvostupňové rozhodnutí ČIŽP a žalované rozhodnutí

68. Prvostupňové rozhodnutí ČIŽP na str. 2 – 6 shrnuje, že na místě byly v aktivním tělese skládky nalezeny zrezivělé sudy, v místě nálezu byly patrné stopy úniku tmavě zbarvených viskózních kapalin. K překryvu sudů byl použit výrobek – minerální zásypová látka GEM5000, při odhrnutí překryvu došlo k poškození sudů, z nichž masivně unikala kapalina (viskózní, různé hustoty). Z unikajících kapalin ze sudů na hraně navážky byly odebrány vzorky (A1 – F1).
69. ČIŽP konstatovala, že dle přílohy č. 5 části A vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu je v bodu 2. Seznamu odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin a používat jako technologický materiál nebo využívat na povrchu terénu „Kapalný odpad a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi s výjimkou kovové rtuti, která je jako odpad přijímána k dočasnému skladování za podmínek podle § 9a“. Tato povinnost je uvedena též v bodu 4.2.1 Provozního řádu S-NO schváleného Krajským úřadem Ústeckého kraje. Uložením sudů se styrenovými odpady, tj. kapalný odpad do S-NO, žalobkyně porušila provozní řád skládky (bod 4.2.1), integrované povolení (3.1.1) a zároveň vyhlášku č. 294/2005 Sb.
70. Dále ČIŽP uvedla, že vzorky po analýze vykazovaly přítomnost styrenu ve významné koncentrační úrovni – v množství jednotek až desítek tisíc mg/kg, tj. v desetinách až jednotkách % hmotnosti. Kromě styrenu se vyskytoval ve vzorcích významně též toluen a etylbenzen, naftalen a fenanthren. ČIŽP zdůraznila, že styren i toluen jsou látky ohlašované do Integrovaného systému znečištění. Jejich nebezpečí spočívá ve vysoké hořlavosti. Při požáru mohou uzavřené nádoby se styrenem explodovat, toluen může vytvořit s kyslíkem výbušné směsi již při pokojové teplotě. Nebezpečí požáru je vysoké na skládkách komunálního odpadu, zařízení žalobkyně není výjimkou. ČIŽP dále konstatovala stav nálezu na místě – řadu starých zrezivělých sudů ze 70. let 20. století, hrozí tedy únik uložených styrenových odpadů do životního prostředí a kvality ovzduší. V této souvislosti ČIŽP shrnula, že styren i toluen patří k těkavým organickým látkám VOC, které se spoluúčastní na vzniku fotochemického smogu.
71. ČIŽP následně konstatovala, že na vrstvách s uloženými odpady – sudy se styrenovými odpady – dochází k ukládání dalších nebezpečných odpadů. Nad poslední vrstvou sudů se v době nálezu nacházela další navážka v mocnosti až několika metrů. Byla proto názoru, že tímto způsobem docházelo k odstraňování a nikoliv pouze ke skladování sudů před solidifikací. Poukázala na to, že dle hlášení za roky 2019 a 2020 byly všechny nebezpečné odpady kat. 07 02 08 pocházející ze sanace skládky Nelahozeves a přijaté do zařízení žalobkyně již solidifikovány (kód způsobu nakládání BR12). Jelikož tento stav představoval podle ČIŽP nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí, shledala ČIŽP za účelné omezení příjmu všech druhů odpadů do těchto sektorů a do doby schválení harmonogramu prací k odstranění veškerých nebezpečných odpadů  kat. č. 07 02 08 i zákaz manipulace s takto odstraněnými odpady.
72. Žalovaný se následně ztotožnil s ČIŽP a to i v tom, že v daném případě došlo k naplnění podmínek dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci. Předně poukázal na foto a videodokumentaci z kontroly. Vyplývá z ní stav v místě, způsob nakládání s nebezpečnými odpady (překryv a nakládání dalších odpadů nad nimi), charakter kapalin. Jedná se o kapaliny, což vyplývá i z provedených rozborů, které zajistila ČIŽP, tak i které k odvolání předložila žalobkyně. Žalovaný se poté ztotožnil s ČIŽP, že na skládce docházelo k odstraňování odpadů. Dále zdůraznil, že došlo k odlišnému nakládání, než bylo schváleno v projektu sanace skládky Nelahozeves. Tam byla řešena koncepce prací při odstranění staré ekologické zátěže v areálu skládky Nelahozeves a nijak se nedotýká dalšího nakládání s tímto odpadem v zařízení CELIO a.s. Konkrétní postup projekt neuvádí, dokonce uvádí sám, že skládkování odpadu není akceptovatelné.
73. Žalovaný se zcela ztotožnil s ČIŽP v otázce, že byly porušeny podmínky povolení a zákona o integrované prevenci. Došlo tak k porušení podmínky 3.1.1 integrovaného povolení ve znění 25. změny a podmínky 4.2.1 provozního řádu S-NO ve znění 30. změny. Je přitom názoru, že uskladněné smoly byly kapalinami, jejich základní vlastností je tekutost, daná vzájemnou pohyblivostí částic, z nichž se kapalná a plynná tělesa skládají. Nemají proto stálý tvar, vyplňují objem nádob, ve kterých se nacházejí, zachovávají stálý objem. Liší se vnitřním třením, tj. viskozitou. Menším třením (viskozitou) je kapalina více tekutá. Hustota je jinou základní veličinou, společně s viskozitou se jedná o základní fyzikální vlastnosti kapalin.
74. Žalovaný nad rámec doplnil, že pokud žalobkyně hodlala skladovat nebezpečný odpad v množství větším než 10 tun denně, měla požádat o změnu integrovaného povolení a o stanovení nezbytných podmínek. Žalovaný v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č. j. 9 As 113/2015 – 42., který se týkal tohoto zařízení žalobkyně. Žalovaný uzavřel, že pouhé dočasné skladování na S-NO by bez změny integrovaného povolení představovalo provozování v rozporu se zákonem o integrované prevenci.
75. Co se týče existence nebezpečí, žalovaný poukázal na vlastnosti styrenu jakožto hořlavé kapaliny kategorie 3, toxické kapaliny kategorie 4 s konkrétními účinky na lidské zdraví (při vdechnutí poškození plodu), toxickou látku kategorie 1 (nejzávažnější) pro cílové orgány, látku dráždící kůži a vážné podráždění očí kategorie 2.  Toluen je podle žalovaného vysoce hořlavou kapalinou kategorie 2, toxickou látkou pro konkrétní účinky na lidské zdraví (poškození plodu, při vdechnutí, toxická pro cílové orgány při opakované expozici), toxická kategorie 3 pro cílové orgány při jednorázové expozice. V tom tedy žalovaný spatřoval nebezpečí látek obsažených v předmětném nebezpečném odpadu. I v základním popisu nebezpečného odpadu kat. 07 02 08 zpracovaný společnosti AQUATEST a. s. vyplývá, že přijímaný odpad ze skládky Nelahozeves má nebezpečné vlastnosti HP 4 – dráždivý, HP 7 – karcinogenní, HP 14 – ekotoxický. Žalovaný uzavřel, že omezením provozu pak došlo ke zmenšení nebezpečí, že může dojít k nepříznivému dopadu na životní prostředí.

b)      obsah správního spisu

76. Ze správního spisu vyplývá, že na místě S-NO se dne 27. 7. 2021 uskutečnila kontrola. O jejím průběhu vypovídá záznam ze dne 27. 7. 2021. Té se účastnila ČIŽP (2 osoby), 8 přizvaných osob společnosti D., a.s. za účelem odběru vzorků, 3 osoby za žalobkyni, členové Hasičského záchranného sboru. Fyzickou obhlídkou byly zjištěny v tělese skládky zrezivělé sudy, v místech s uloženými sudy byly patrné úniky zbarvených viskózních kapalin. Hasičský záchranný sbor odkrýval technikou překryvnou vrstvu, došlo k otevření několika sudů, ze kterých unikala viskózní kapalina různé hustoty. ČIŽP nechala ze sudů odebrat vzorky, jednalo se o 6 vzorků ve 4 sadách A1-F1, A2-F2, A3-F3 a A4-F4. Na hraně navážky o délce minimálně 70 m bylo umístěno několik vrstev sudů na sobě, minimálně 3 vrstvy, postupně bylo odkryto několik desítek sudů ve směru od východu na západ.
77. Obsah záznamu potvrzuje i fotodokumentace a videodokumentace ze dne 27. 7. 2021 založená ve spise (nejvýstižněji fotografie 20210727_095547.jpg, 20210727_101920.jpg, 20210727_102536.jpg, 20210727_104920.jpg, 20210727_112642.jpg, 20210727_115950.jpg, 20210727_121052.jpg, 20210727_121727.jpg, 20210727_101657.jpg, video: Celio 1.místo další.mp4, Celio 2.místo.mp4, Celio JV cíp.mp4 a další).
78. Z těchto podkladů vyplývá, že na místě se vyskytovala buďto a) hmota medovité povahy (fotografie 20210727_110151.jpg, 20210727_110153.jpg, 20210727_110200.jpg, 20210727_102236.jpg), b) v jiném případě šlo zcela zjevně o řidší tekutinu (20210727_112642.jpg, 20210727_115504.jpg, 20210727_112648.jpg, 20210727_112651.jpg, 20210727_112658.jpg, videa vytékající sud.mp4, vytékající sudy.mp4, Celio 1.místo další.mp4, Celio 2.místo kapalina.mp4).
79. Rovněž z fotografií vyplývá, že a) minimálně na některých místech byly sudy přikryté navážkou jiných odpadů (20210727_124017.jpg, 20210727_095346.jpg, 20210727_104920.jpg, Celio JV cíp.mp4) a b) na některých místech pouze tenkou vrstvou pokrývkového materiálu (20210727_115555.jpg, 20210727_115950.jpg, 20210727_121052.jpg, 20210727_121727.jpg, sudy za sebou.mp4, vršek sudů.mp4).
80. Protokoly o zkoušce vzorků odebraných A1 – F1 č. 1595/0/In/21 ze dne 29. 7. 2021 ve zkušební laboratoři č. 1240 potvrzují, že vzorky (označené ve všech případech slovně jako „neznámá látka ze sudu, kapalina se zápachem po rozpouštědlech nažloutlé barvy“) prokazuje, že ve vzorcích byl přítomen styren ve významné koncentrační úrovni.
81. Co se týče doložení původu odpadu, žalobkyně dne 30. 7. 2021 předložila obsah základního popisu odpadu podle vyhlášky 294/2005 Sb. ze dne 3. 9. 2019. Vyplývá z něj, že dodavatelem odpadu je A., odpad pochází ze „Sanace SEZ skládky Nelahozeves“, kategorie odpadu je „N“, výčet nebezpečných vlastností: HP4 dráždivý, HP14 ekotoxický, HP7 karcinogenní. Fyzikální vlastnost odpadu – pastovitý až pevný. Předpokládaná hmotnost odpadu za rok 2019 činilo 1000 tun, četnost dodávek dle kapacity odběratele.
82. Z dalších podkladů vyplývá, že dodávky od A. pro žalobkyni probíhaly od 3. 9. 2019 – 18. 6. 2020 (viz ve spise založený přehled přeprav nebezpečného odpadu k. 07 02 08 pro žalobkyni). V  roce 2019 probíhaly dodávky v objemu 1114 tun, v roce 2020 v objemu 2080 tun. V integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností taktéž žalobkyně v obou letech uvedla, že stejné množství odpadu k. 07 02 08 bylo od A. přijato (kód B00) a zpracováno (kód BR12). Tytéž hodnoty vykázala společnost A. mj. v roční zprávě z března 2021 k „opatření vedoucí k nápravě SEZ vzniklých před privatizací skládky NELAHOZEVES a.s. Kaučuk společnosti Unipetrol a.s.“.
83. Správní spis obsahuje rovněž Aktualizaci projektové dokumentace Prováděcího projektu sanačních prací skládky Nelahozeves z března 2015 od společnosti  CH. Z tohoto podkladu vyplývá, že hlavní rizikovou složku uloženou v sudech na skládce Nelahozeves tvoří odpadní styrenové hmoty, styrenové destilační smoly s jistým obsahem volného styrenu, kromě odpadní smoly byl vyvážen i odpadní pevný polystyren a v sudech havarijní tekutý polystyren. Celkově bylo deponováno ca 23.460 sudů, do sudů bylo ukládáno max. 180 kg odpadních smol, celková tonáž bez váhy obalu tak činí ca 4222,8t. K charakteristice těchto odpadů projekt uvádí, že existují různé stupně polymerace – od polymerovaného vzorku suchý, drobivý (obsahující 0,91 % volného styrenu) po čerstvý vzorek tekutý, lepivý (20,13 %). Polymeraci iniciuje vzdušný kyslík a teplo. Při porušení sudů se uvolňují těkavé organické látky – benzen, toluen, ethylbenzen, xyleny, styren). Běžná styrenová smola obsahovala při ukládání ca 20 % styrenu, 10-15% ředidla (toluen, BENTOL). Odpady vystavené slunečnímu svitu a teplu jevily vyšší stupeň tekutosti. Projekt dále v bodě 4.3.2.4 uvádí, že ca 15000 ks z nové skládky a 1700 ks ze staré skládky bude vykazovat nižší stupeň polymerace obsahu, celkem ca 3006 t styrenu a 334 t obalu – sudů. Celkem 6760 ks sudů ze staré skládky bude obsahovat odpad ve vyšším stadiu polymerace.
84. Projekt rovněž shrnuje výsledek odběru čtyř vzorků ze sudů v různém stadiu polymerace. Konkrétně u sudu s převážně polymerovanými materiály konstatuje 11000 mg/kg styrenu (toluen 9,5 mg/kg), viskózní hnědá kapalina medovitého charakteru 71000 mg/kg styrenu (toluen 67000 mg/kg), gumovitý polymer hnědé barvy 31000 mg/kg styrenu (toluen 110 mg/kg), vysoce viskózní hnědá kapalina silně lepivá 8400 mg/kg styrenu (toluen 0,96 mg/kg).
85. ČIŽP založila do spisu i popis vlastností styrenu a toluenu a jejich vliv na životní prostředí a lidské zdraví (výstup z Integrovaného systému znečištění). Co se týče styrenu, na životní prostředí má vliv jako těkavá organická látka a spoluúčastní se na vzniku fotochemického smogu. Hlavní nebezpečí je, co se týče vlivu na zdraví člověka, akutní expozice vyvolává dýchací problémy, podráždění očí, vliv na gastrointestinální trakt. Chronická expozice ovlivňuje nervovou soustavu, bolesti hlavy, únavu, zvracení, deprese, zhoršení koncentrace a paměti a ztráta sluchu, může poškozovat játra, ledviny, krev a žaludek. Je podezření na karcinogenní působení. Nebezpečnou vlastností je hořlavost, při hoření mohou vznikat nebezpečné produkty, například oxid uhelnatý, při požáru mohou uzavřené nádoby se styrenem explodovat. Taktéž toluen jako těkavá organická látka se spoluúčastní vzniku fotochemického smogu, z hlediska venkovní koncentrace není vliv na ekosystém nebo poškození zdraví pravděpodobné. Co se týče zdraví člověka, působí na centrální nervovou soustavu, dráždí dýchací orgány, způsobuje srdeční arytmii, poškozuje játra a ledviny, dráždí kůži a oči, akutní expozice způsobují bolesti hlavy, závratě, únavu, ztrátu koordinace a barevného vidění, zvracení a apatii. Chronická expozice způsobuje únavu, ztrátu soustředění a paměti, podrážděnost, trvalé bolesti hlavy a poškození mozečku. Může přecházet placentou do plodu a může se nacházet v mateřském mléce. Je velmi hořlavý a může při pokojové teplotě vytvářet výbušné směsi s kyslíkem. V uzavřeném prostoru může s kyslíkem reagovat za vzniku toxického benzaldehydu.
86. V akreditované laboratoři D. byla následně dokončena analýza vzorků A2 – F2 pod č. 1596/0/In/21 ze dne 12. 8. 2021. Ve vzorcích byly zjištěny hodnoty 75000 mg/kg styrenu a <500 mg/kg toluenu (vzorek A2, viskózní kapalina), 80.000 mg/kg styrenu a 400.000 mg/kg toluenu (vzorek B2, kapalina), 95.000 mg/kg styrenu a 2000 mg/kg toluenu (C2, viskózní kapalina), 190.000 mg/kg styrenu a 90.000 mg/kg toluenu (D2, viskózní kapalina), 235.000 mg/kg styrenu a 40.000 mg/kg toluenu (E2, viskózní kapalina) a 180.000 mg/kg styrenu a 15.000 mg/kg toluenu (F2, viskózní kapalina).
87. Žalobkyně ve vyjádření dne 14. 8. 2021 shrnula průběh sanace skládky v Nelahozevsi. Uvedla, že celkově má být zpracováno 4.692 tun s katalogovým číslem 07 02 08, postupně bylo do společnosti žalobkyně odvezeno 3194 tun a 1928 tun bylo zpracováno a odvezeno ve formě zpracovaného sludge do společnosti Lafarge Cement, a.s. Proto dočasně bylo uskladněno 1266 tun v břehu sektorů č. 3 a 4 S-NO. Zbývá vytěžit ca 1500 tun, které zůstávají v Nelahozevsi. Žalobkyně přidala soupis nakládání s odpady (potvrzuje již doloženou evidenci) o tom, že od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 dovezla od A. 2080,18 tun odpadu a od 1. 1. 2019 do 31. 12. dovezla od A. 1114 tun (kód zpracování B00) a zpracovala stejné množství tohoto odpadu (kód BR12). Přidala zákres, že sudy jsou umístěné v S-NO ve třech lavicích ve třech patrech vysokých 3 m (max. rozměr 80 x 30m).
88. Dále dne 25. 8. 2021 doložila, že provedla poloprovozní zkoušku dne 30. 9. 2019 na úpravu styrenových smol na vymíchání sludge (70% styrenových smol, 30 % dřevní štěpky) a doložila charakteristiku tohoto odpadu za roky 2019 a 2020 pro odběratele L.
89. K odvolání ze dne 9. 9. 2021 předložila žalobkyně protokoly Zkušební laboratoře VVUÚ, a.s. ze dne 7. 9. 2021, ze kterých vyplývá, že styrenová smola (i u této laboratoře označená jako kapalina) má v uzavřeném kelímku bod vzplanutí při teplotě ca 84oC a v otevřeném kelímku ca 96 oC, bod hoření při teplotě 116 oC. Rovněž doložila Prohlášení o konečném odstranění odpadů kat. č. 190205 (kaly z fyzicko-chemikálního zpracování získané metodou vymíchání sludge) z období od 30. 4. 2020 do 30. 4. 20201 a přehled za roky 2019 a 2020 na zařízení společnosti L. Dále žalobkyně doložila průběh nakládání se sudy od styrenových smol v období leden – červenec 2021. Nakonec doložila stanovisko společnosti A. k realizačnímu projektu ze dne 25. 5. 2018. Z něj vyplývá, že společnost A. k odpadu kat. č. 07 02 08 jiné destilační a reakční zbytky (sudy se styreny) znovu uvedla, že celkově jde o 4692 tun odpadu, z toho byl odhad cca 4222,8 t styrenu a 469,2 t kovové sudy. Postup zpracování se lišil v závislosti na povaze hmoty uvnitř sudu. V případě kapaliny bude obsah v zařízení žalobkyně vymístěn, projde úpravou a bude spálen v zařízení L. V případě, že obsahem bude ztvrdlý styren, neuvolňující ztvrdlou fázi, bude skládkován na S-NO.
90. Žalobkyně po postoupení odvolání dne 18. 11. 2021 předložila žalovanému znalecký posudek Ing. MB „Posouzení nakládání se styrenovými odpady v zařízení Skládkový komplex Celio a.s. společnosti  CELIO a.s., se sídlem V Růžodolu 2, 435 14 Litvínov 7, IČ 48 28 99 22“.
91. Poté žalovaný založil do správního spisu provozní řád „Skládky S-NO Nebezpečný odpad“ a provozní řád „Linka pro úpravu odpadů“, které byly schválený (rovněž založeným) rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 1. 11. 2018, č. j. 127211/2018/KUUK o nepodstatné 30. změně integrovaného povolení pro zařízení „Skládkový komplex CELIO a.s.“ Rovněž založil klasifikaci styrenu a toluenu dle nařízení EU 1272/2008 – klasifikace nebezpečných vlastností chemických látek.

c)       porušení podmínek integrovaného povolení a zákona o integrované prevenci

92. Mezi stranami je nesporné (a z rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 1. 11. 2018, o nepodstatné změně č. 30 integrovaného povolení pro zařízení „Skládkový komplex CELIO a.s.“ založeného ve správním spise to explicitně vyplývá) v první řadě to, že zařízení S-NO slouží k „odstraňování odpadů dle kódu D1“. Při provozu je žalobkyně povinna postupovat podle provozního řádu S-NO /podmínka 3.1.1. integrovaného povolení a § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci/.
93. Provozní řád S-NO byl schválen zmíněným rozhodnutím krajského úřadu 1. 11. 2018. Z jeho části 4.1 obecně vyplývá, že všechny 4 sektory S-NO jsou určené k trvalému odstranění nebezpečných odpadů případně ostatních odpadů (kód D1). Krom toho sektory 3 a 4 S-NO také „slouží k dočasnému skladování odpadů a materiálů používaných jako aditiva při úpravě odpadů (dřevní odpad) na lince pro úpravu odpadů za účelem následného energetického využití, případně jsou zde dočasně skladovány odpady pro potřebu využití jako technologického materiálu na zajištění skládky“ (ve spojení s bodem 4.1.9 činila kapacita takového odpadu 25.000 tun, pozn. městského soudu). Předmětný bod 4.2.1 provozního řádu S-NO konstatuje, že S-NO je „vymezena pro činnosti, kterým je přiřazen kód nakládání D1 (ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu, např. skládkování apod.) a kód R13 (skladování materiálů před aplikací některého z postupů R1 až R12 s výjimkou dočasného skladování na místě vzniku před sběrem)“ – jde o různé formy využívání a zpracování odpadů jako recyklace apod., pozn. městského soudu.
94. Dle stejného bodu 4.2.1 je S-NO určeno pro odpady kategorie nebezpečný odpad, příp. ostatní odpad, který vyhovuje tam uvedeným podmínkám. Na S-NO je zakázáno ukládat mj. „kapalný odpad a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi“ a „nebezpečné odpady, které mají některou z následujících nebezpečných vlastností – výbušnost, vysoká hořlavost, oxidační schopnost, schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny při styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami, infekčnost.“ Smysl těchto omezení je pro městský soud zřejmý. Vzhledem k tomu, že se jednalo o skládku určenou pro nebezpečný opad, bylo nezbytné vyloučit kumulaci negativních vlivů na životní prostředí, což nepochybně mohlo naplnit uvolnění kapalného odpadu či jeho zahoření a přenos na ostatní zejména nebezpečný odpad. Jelikož jde zjevně o preventivní omezení, pro naplnění důvodů k postupu podle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci zkrátka postačilo, že byla porušena podmínka uložení kapalného odpadu či nebezpečného odpadu mj. s vysokou hořlavostí. Podle názoru městského soudu je tedy nerozhodné posuzovat, zda styrenové smoly po případném vytečení ze sudů reálně mohly ohrozit čištění průsakových vod ze skládky, jak namítá žalobkyně.
95. Výklad pojmů provozního řádu a integrovaného povolení s účinností od 1. 1. 2021 poskytuje ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (pozn. městského soudu obdobně pojaté definice obsahoval § 4 odst. 1 předchozího zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech):

-          podle písm. n) je skladováním odpadu uložení odpadů v zařízení k tomu určeném po dobu nejdéle 1 roku před jejich odstraněním nebo po dobu nejdéle 3 let před jejich využitím,

-          podle písm. o) je odstraněním odpadu činnost, která není využitím odpadů, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie; způsoby odstranění odpadu jsou uvedeny v příloze č. 6 k tomuto zákonu. 

-          Podle přílohy 6 je prvním ze způsobů odstranění odpadu a úpravy a skladování odpadu před jeho odstraněním „ukládání   v   úrovni   nebo   pod   úrovní   terénu   (například skládkování)“ – položka D1a.  Městský soud poznamenává, že i když provozní řád S-NO uvádí kód D1, jedná se o totožný kód jako nynější D1a.  Provozní řád byl totiž schválen dle 1. 11. 2018, užité označení proto reflektuje předchozí právní úpravu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (srov. příloha 4 „Způsob odstraňování odpadů“).

96. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech provozovatel skládky smí provádět odstranění odpadu skládkováním pouze v zařízení k odstranění odpadu určeném k tomuto účelu povolením záměru, kolaudačním rozhodnutím nebo povolením změny v užívání stavby podle stavebního zákona.  Podle odst. 3) v první fázi provozu skládky se provádí odstranění odpadu jeho řízeným uložením na úrovni terénu nebo pod úrovní terénu.
97. Podle § 31 odst. 2) zákona o odpadech odpad určený k odstranění smí být skladován nejvýše po dobu 1 roku, takové skladování je vymezeno v příloze č. 6 k tomuto zákonu pod kódem D15. Do uplynutí lhůty pro skladování musí být odpad odstraněn nebo předán do zařízení, kde bude odstraněn. Odpad určený k využití smí být skladován po dobu nejvýše 3 let; takové skladování je vymezeno v příloze č. 5 k tomuto zákonu pod kódem R13a. Do uplynutí lhůty pro skladování musí být odpad využit nebo předán do zařízení, kde bude využit.
98. Z výše uvedeného v souhrnu vyplývá, že celá S-NO je určena k odstraňování odpadů pod kódem D1, tj. k odstraňování odpadů „ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (například skládkování)“, zmíněné sektory 3 a 4 mohly taktéž v kapacitě 25000 tun sloužit i ke skladování dalšího určitého druhu odpadů za předpokladu jejich následného využití. V každém případě však na celé S-NO bylo integrovaným povolením a provozním řádem S-NO vyloučeno ukládání kapalných opadů a odpadů s nebezpečnými vlastnostmi mj. s vysokou hořlavostí, jak bylo vyloženo výše. Tento zákaz v době schvalování provozního řádu vycházel z tehdy účinné přílohy č. 5 části A vyhlášky č. 294/2005 Sb. Vyhláška byla sice zrušena zákonem o odpadech s účinností od 1. 1. 2021, nicméně tento zákaz odpovídá stejnému zákazu dle (od 12. 7. 2021 platné a od 7. 8. 2021 účinné) Přílohy 4 bodu A vyhlášky č. 273/2021 Sb. Pokud tedy ČIŽP v prvostupňovém rozhodnutí konstatovala, že žalobkyně porušila vyhlášku č. 294/2005 Sb., tato vada právní kvalifikace nemá dle městského soudu vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí.
99. Co se týče podstaty věci, dle prohlášení žalobkyně bylo ze skládky Nelahozeves z celkového množství 4692 tun dovezeno 3194 tun, 1928 tun bylo zpracováno a odvezeno k zužitkování pro L., 1266 tun bylo uskladněno. Všechny dovezené sudy za roky 2019 a 2020 však byly dle dřívějších prohlášení A. a žalobkyně zpracovány. Dle  výkazů za roky 2019 a 2020 byl všechen převzatý odpad od původce (B00) zpracován - uveden kód BR12 dle Přílohy 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb. Existuje zde tedy rozpor mezi tvrzením žalobkyně, že část odpadu byla toliko uskladněna před odstraněním a mezi výkazem, že všechen odpad byl již odstraněn (zpracován). K tomuto rozporu se poté přidává nález na místě samém - sudy byly zasypány, z fotografií i z videozáznamu je patrné, že tomu tak bylo v míře, že na některých místech vůbec nebylo patrné, kde a v jakém rozsahu jsou sudy umístěny a zasypány. Nad těmito místy pak čněla nejen znatelná vrstva zásypového materiálu, ale v některých místech i hromada dalšího odpadu.
100. I když žalobkyně tvrdí, že takto byly sudy jen uskladněny, než na ně přijde řada při zpracování, poukazuje i na ekonomický zájem, který jí plynul z likvidace odpadu ve spalovně, audiovizuální dokumentace této obhajobě nepřisvědčuje. Zachycený stav místa vůbec nepotvrzuje, že by docházelo k průběžnému vyzvedávání sudů z toho zásypu.  Z přehledu nakládání s odpady za roky 2019 a 2020 vyplývá, že cementárna měla od žalobkyně odebírat kaly měsíčně, byť v rozmanitém množství. Na fotografiích ani video záznamu přitom vůbec není patrno, že by docházelo k vyzvedávání sudů. Ty jsou zasypány pokrývkovým materiálem, případně dalšími odpady, skládka drží homogenní tvar tělesa a nenese žádné stopy terénních zásahů, žádné stopy po průběžném vyzvedávání sudů z místa. Je patrný slehlý tvar pokrývkového materiálu, porostlý náletovými rostlinami, to vše svědčí tomu, že tam byly sudy uloženy trvale, tedy odstraněny ve smyslu výše uvedených definic, a že zde nebyly jen uloženy před zpracováním.
101. Tyto sudy byly odstraněny v sektorech 3 a 4 S-NO, tj. v místech, kde platil obecný zákaz uskladňovat kapaliny a látky nebezpečných vlastností (mj. vysoce hořlavé). Již na tomto místě soud předesílá, že tyto vlastnosti obsah sudů splňoval (k tomu viz níže).
102. Městský soud dodává, že žalobkyni není kladeno za vinu, že by odstraňováním odpadů překročila kapacitu zařízení S-NO. ČIŽP ke kapacitě zařízení neuvedla v prvostupňovém rozhodnutí žádnou úvahu a žalovaný pouze obiter dictum uvedl, že pokud žalobkyně chtěla skutečně dočasně v zařízení dočasně skladovat styrenové smoly v sudech (coby nebezpečný odpad kategorie 07 02 08), měla požádat o změnu integrovaného povolení, neboť žalobkyně pro zařízení držela povolení toliko pro nakládání s odpadem (jakožto zařízení kategorie dle zákona o integrované prevenci přílohy 1 bodu 5.4). Rozhodující úvaha žalovaného (a v tom se ztotožnil s ČIŽP) však spočívala v tom, že žalobkyně tyto nebezpečné odpady na místě odstraňovala a to v rozporu se zákonem o odpadech a s integrovaným povolením (resp. též provozním řádem na něj navazujícím).
103. Žalobkyně jednáním, kdy v sektorech 3 a 4 S-NO odstraňovala jednak kapalný odpad s nebezpečnými vlastnostmi, porušila § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci a bod 3.1.1. integrovaného povolení (tj. nepostupovala dle provozního řádu S-NO) a bod 4.2.1 provozního řádu S-NO.
104. Tím tedy byla splněna první podmínka postupu dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci.

d)      nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí

105. Jak již bylo uvedeno výše, ČIŽP při kontrolním úkonu dne 27. 7. 2021 nalezla v S-NO korodované sudy. Na některých místech se nacházely pod tenkou vrstvou, někde pod navážkou dalšího odpadu. Kolem sudů se nacházely tekutiny, u některých sudů přímo došlo k jejich otevření. Na místě byly odebrány vzorky k následnému testování.
106. V této souvislosti městský soud poukazuje na to, že žalobkyně k žalobě předložila nedatované vyjádření vůči testování odebraných vzorků dne 27. 7. 2021 /vůči oběma protokolům č. 1595/O/In/21 (testování dne 29. 7. 2021) a č. 1596/O/In/21  (testování dne 12. 8. 2021)/. Není sice zřejmé, že by žalobkyně tyto námitky vůbec uplatnila ve správním řízení, nicméně zjevně je učinila jako součást žalobních tvrzení.  Žalobkyně má za to, že při odběru vzorku (protokol o odběru vzorků č. Ha 381 123) není zřejmé místo, způsob odběru, popis vzorků A1 – F4, chybí plán vzorkování, chybí podpisy vzorkaře, schvalujícího pracovníka a podpisy dalších zúčastněných osob ČIŽP a žalobkyně. K protokolům o zkouškách č. 1595/O/In/21 (testování dne 29. 7. 2021) a č. 1596/O/In/21  (testování dne 12. 8. 2021) žalobkyně uplatnila následující námitky. Všechny vzorky A1-F1 (protokol č. 1595/O/In/21) byly označeny jako kapalina se zápachem po organických rozpouštědlech, nažloutlé barvy. Vzorky A2-F2, vyjma B2 (protokol č. 1596/O/In/21) jsou označeny jako viskózní kapalina, vzorek B2 jako kapalina. To podle žalobkyně vylučuje domněnku, že všechny vzorky byly odebrány a rozděleny na čtyři stejné díly např. A1 – A4. Z popisu vzorků A1 – F2 nevyplývá, že by byla testovaná medovitá hmota nepřipomínající kapalinu, což naopak vyplývá z fotodokumentace. V tabulkách protokolu č. 1596/O/In/21 je pak rozpor v jednotkách – v protokolu je mg/kg a v tabulce g/kg, jde o významný rozdíl v interpretaci výsledků.
107. Městský soud ze správního spisu ověřil, že protokol o odběru vzorků č. Ha 381 123 obsahuje tabulku s vyplněnými údaji (ca 20 položek) mj. o lokalitě, účelu, místě, datu, času a metodě odběru. O okolnostech odběru vzorků pak vypovídá nejvýstižněji záznam o kontrolních úkonech ze dne 27. 7. 2021, jehož přílohou je tento protokol. Z něj vyplývá, že vzorky A1-F4 byly odebrány ze sudů na hraně odkryté navážky v jižní části sektorů 3 a 4 skládky S-NO. Jednu sadu vzorků obdržela i žalobkyně. Šlo o kapaliny mající silný organický zápach. Zástupci žalobkyně, stejně jako další osoby byly kontrolnímu zjištění přítomni, svým podpisem záznam potvrdili – za ČIŽP 2 oprávněné úřední osoby, za žalobkyni Ing. K., ředitel kontrolované osoby. Názornou ilustraci podmínek a okolností odběru potvrzuje foto a videodokumentace založená ve správním spise (k tomu viz jiné části tohoto rozsudku).
108. Žalobkyně ihned při kontrole žádné námitky k procesu odběru vzorků neuplatnila. Námitky proti záznamu o kontrolních úkonech ze dne 27. 7. 2021 žalobkyně sice uplatnila dne 30. 7. 2021, ovšem v nich namítla jen to, že v záznamu nebyl uveden kompletní seznam jmen přítomných osob z Hasičského záchranného sboru, polemizovala s tím, zda z uložených sudů unikaly kapaliny a dále jen s tím, zda byly sudy v zařízení uložené či skladované. Vůči odběru vzorků tedy žalobkyně žádné konkrétní námitky neuplatnila.
109. Podle názoru městského soudu tedy nevyplývají žádné pochybnosti o místě, způsobu či obecně o procesu odběru vzorků atp., dále o tom, že bylo odebráno 6 vzorků a ty byly rozděleny do 4 identických řad A1 – F1, A2 – F2, A3 – F3 a A4 – F4. Podle městského soudu tedy žalobkyně nijak nezpochybnila, že by mezi odebranými a později testovanými vzorky měl být nějaký rozdíl.
110. Pokud chybí plán vzorkování či podpis osob provádějících odběry, za situace, kdy kontrolnímu úkonu a zjištění bylo přítomno několik dalších osob jak za žalobkyni, tak za ČIŽP a žalobkyně s obsahem záznamu o kontrolním úkonu (tj. s průběhem úkonu) byla ztotožněna a neuplatnila žádné výhrady proti samotnému procesu odběru a dělení vzorků, městský soud neshledal, že by tyto nedostatky měly žalobkyni zkrátit na jejích právech.
111. Z obou protokolů poté vyplývá, že testovaná látka v případě vzorků A1 – F1 (testovány dne 28. 7. 2021 na přítomnost styrenu) byla neznámá látka ze sudu, kapalina se zápachem po organických rozpouštědlech, nažloutlé barvy. V případě vzorků A2, C2 – F2 šlo o viskózní kapalinu, vzorek B2 byl označen jako kapalina. Všechny vzorky řady 2 byly testovány dne 12. 8. 2021 mnohem detailněji na přítomnost 28 látek. Obě testované řady vzorků byly tedy obornou laboratoří charakterizovány jako kapaliny, byť celkem třemi různými slovními popisy. Podstatná věc však je, že všechny vzorky byly charakterizovány jako kapalina. Co se týče zjištěných hodnot, žalobkyně je nezpochybňuje, namítá však rozpor mezi jednotkami, v nichž jsou tyto hodnoty uvedeny v totožném množství v tabulce u každého vzorku (mg/kg) a v závěrečně „shrnující“ tabulce (g/kg). Městský soud v tomto žalobkyni přisvědčuje, nicméně jde podle jeho názoru o zjevnou chybu v přepisu. Pokud totiž závěrečná tabulka uvádí, že množství styrenu u vzorku A2 činilo 75000 g/kg (např. D2 190.000 g/kg), je zjevné, že se jedná o naprosto nereálnou hodnotu, patrně z toho důvodu, že původním záměrem laboratoře bylo vzhledem k vysokým hodnotám několika desítek tisíc mg/kg převést tyto hodnoty na přehlednější jednotky g/kg.
112. Podle názoru soudu vypovídají o množství látek ve vzorku hodnoty uváděné v jednotlivých dílčích tabulkách pod mg/kg už jen proto, že množství všechny ostatní látky v těchto dílčích tabulkách jsou uváděny v jednotkách mg/kg. Navíc na zjištění konkrétních hodnot vzorku styrenu a toluenu není prvostupňové ani žalované rozhodnutí založeno. Podstatné je, že přítomnost těchto látek ve vzorcích ve významné výši potvrzena byla, a že se jednalo o kapaliny, jejichž odstraňování v 3. a 4. sektoru S-NO nebylo povoleno.
113. Městský soud shrnuje, že o povaze vzorku a o jeho chemických vlastnostech mu nevznikly žádné pochybnosti. Jak již bylo výše uvedeno, z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobkyně ve správním řízení proti protokolům o testech uplatnila nějaké výhrady (ani to konkrétně nyní netvrdí, pouze v doplnění odvolání ze dne 9. 9. 2021 avizovala, že je uplatní až k protokolu o kontrolním zjištění), nepředložila ani vlastní analýzu týchž vzorků (v odvolání doložila testy prokazující toliko teplotu zahoření smol v uzavřeném a otevřeném kelímku). Městský soud poté neshledal, že by žalobkyně nynějšími žalobními námitkami jakkoliv zpochybnila proces odběru a následného testování odebraných vzorků.
114. Akreditovaná zkušební laboratoř tyto vzorky opakovaně při testování označila za „kapaliny“. Tuto povahu smol v sudech připouští i znalec, když uvedl, že obsah korodovaných sudů „vytekl“ do volného prostředí a připouští, že v některých případech byl obsah sudů tekutý (byť uvedl, že se jedná o výjimečné případy). Vytékání kapaliny z porušených sudů na místě je pak patrné na videozáznamu „Celio 2.místo.mp4“, videozáznamu „Celio 2.místo kapalina.mp4“ a na fotografiích 20210727_104920.jpg, 20210727_110151.jpg, 20210727_115504.jpg, 20210727_112642.jpg. V odebraných vzorcích byl identifikován toluen a styren ve velmi významných hodnotách (viz výše).
115. O původu těchto sudů není pochyb. Sama žalobkyně tvrdí, že pocházejí ze sanace skládky Nelahozeves, a že se jedná o sudy, které byly sice odtud odvezeny, ale doposud nebyly zpracovány v cementárně. Vlastnosti obsahu v sudech dovezených z Nelahozevsi popisuje Projekt realizace skládky, aktualizace březen 2015. Tento odpad tvoří hlavní rizikovou složku uloženou v sudech na skládce (strana 9, 14). Nebezpečnost odpadu byla uvažována v projektu realizace právě již pro přítomnost styrenu. Připouští, že v počátku čerstvosti se jednalo o tekutý stav, poukazuje na to, že s postupem doby dochází k polymeraci. Polymeraci iniciuje vzdušný kyslík a teplo. Projekt to demonstruje na vlastních testech, kdy u nižšího stupně polymerace charakterizuje přítomnost desítek tisíc mg/kg styrenu a několik tisíc mg/kg toluenu v jednom sudu. Charakterizuje též únik látek při porušení sudů – benzen, toluen, ethylbenzen, xyleny, styren. Uvádí, že běžná styrenová smola obsahovala při ukládání ca 20 % styrenu, 10-15% ředidla (toluen, BENTOL) (strana 14 a násl). Látky toluen a styren jsou poté dalšími podklady správního spisu – informace z integrovaného registru znečištění – charakterizovány jako hořlavé a těkavé látky.
116. Podle ČIŽP i žalovaný právě nebezpečí zahoření uložených smol (příp. exploze a únik látek přes prohořelou těsnící fólii do životního prostředí) znamená nebezpečí bezprostředního závažného dopadu na životní prostředí. Jiný takto závažný dopad či negativní vlivy na životní prostředí správní orgány v přezkoumávaných rozhodnutích neshledaly, byť ČIŽP konstatovala, že při úniku styrenu a toluenu může být ohrožena i kvalita ovzduší.
117. Žalobkyně tyto negativní následky nesporuje, svoji argumentaci spíše soustředí na to, že smoly v sudech nemají takovou konzistenci a dále tvrdí, že vzhledem k povaze uložení sudů v místě S-NO k takovému nebezpečí požáru nemůže dle jejího názoru dojít. Žalobkyně proti závěrům žalovaného i ČIŽP v odvolacím řízení brojila znaleckým posudkem Ing. Michaela Barchánka.
118. Městský soud se s tímto znaleckým posudkem detailně seznámil. Znalec v posudku uvádí, že projekt sanace neřeší nakládání se sudy ve skládkovém areálu. Co se týče odpovědi na otázku, zda mohou být uskladněné styrenové smoly kapalinami, uvedl, že je vyloučené, aby se tento materiál do sudů plnil v kapalné formě, není ani možné, aby v sudech docházelo k sedimentaci. Obecně se ztotožnil s realizačním projektem, že po desítkách let se fyzikální vlastnosti mohou změnit, ztuhnout či zachovat si původní vlastnosti. Posudek připouští, že stykem s kyslíkem materiál ztuhne, polymeruje. Připustil však rovněž, že významným faktorem je i skutečnost, že některé styrénové smoly pro mechanické nebo chemické (rez) poškození sudů již z obalů postupně „vytekly“ a začaly fyzikálně i chemicky reagovat s okolním prostředím. Dále posudek uvádí, že teplejší smoly budou méně viskózní, tedy tekutější. Má však za to, že překrytí povrchem mohlo zabránit prohřátí a ztekucování. Je názoru, že jsou materiály v jednotlivých sudech velmi rozdílného složení a některé z nich obsahují nemalý podíl dalších hořlavých organických látek, například toluenu a benzenu.  Uvádí, že od samého počátku sanační akce v Nelahozevsi zřejmé, že uskladněný materiál je odpadem nebezpečným nejen podle jeho odpadové klasifikace, ale i podle prostého významu toho slova.
119. Co se týče nebezpečných vlastností, znalec popírá výbušnost, avšak konstatuje, že smoly hořlavé jsou. Odmítl však vysokou hořlavost smoly, při současném nakládání se sudy nehrozí dle něj dosažení zápalných teplot.  Znalec je názoru, že při skladování sudů nehrozí žádné nebezpečí, rovněž tak nehrozí u porušených či zcela rozpadlých sudů, kde tyto látky již odtekly a následně se sorbovaly na okolní materiál, často se zcela odpařily. Ale při dalším nakládání se sudy, spočívajícím v jejich otevírání a míchání materiálu se štěpkou, je však třeba tomuto aspektu věnovat potřebnou pozornost. Oxidační schopnost a schopnost uvolňovat toxické plyny znalec bez dalšího vyloučil „pro samou chemickou podstatu styrenových smol“ (cit. posudku), co se týče silného zápachu, tím se znalec nezabýval, neboť ten doposud nebyl zaznamenán.
120. Znalec připouští, že na skládkách nejsou požáry nijak výjimečnou záležitostí, riziko zahoření s navážkou odpadů nelze podceňovat, právě naopak. Toto riziko jistě není velké, protože navážka není nijak mimořádná, ale rozhodně existuje a nelze ho podceňovat. Při předpokladu, že tyto odpady budou neprodleně uklizeny tam, kam podle provozního řádu patří, potom žádné reálné riziko požáru u skladovaných kovových sudů, navíc zakrytých dostatečnou vrstvou sypkého minerálního materiálu, nehrozí. Ze stejného důvodu pak nezná žádný reálný důvod, pro který by mohla hrozit exploze sudů. Znalec připustil, že není znalcem v oboru požární ochrany, ale jako odborník na nakládání s odpady si nedovedl představit požár mírně hořlavých materiálů umístěných v plechových sudech zcela zasypaných minerálním materiálem - uvažovat o jejich vzniku by „bylo pouhou fabulací“ (cit. posudku). Pokud by k tomu ovšem skutečně došlo, potom je přenos na sousedící skládku komunálního odpadu skutečně reálný - otázkou je na jakou vzdálenost a za jakých povětrnostních podmínek. K eliminaci požáru znalec doporučil protipožární opatření (strážní službu, termokamery, nepřetržitá přítomnost cisterny s vodou, hasební přístroje).
121. Znalec obecně neshledal, že současné uložení sudů se styrénovou smolou je nebezpečím pro životní prostředí, že tedy hrozí bezprostřední závažný dopad nepříznivý dopad na životní prostředí, neboť v dodaných dokumentech neobjevil nic, co by o tom svědčilo. Současný způsob uložení sudů ve skládkových kazetách skládkového areálu společnosti CELIO, které mají dle stavební projektové dokumentace několikanásobně izolované dno a u kterých proběhla úspěšně zkouška vodotěsnosti, znalec považuje za optimální. Proto ani omezení provozu spočívající v zákazu přijímání dalších sudů do tohoto skladu a v zákazu jakékoli manipulace se sudy již přijatými nijak nemění míru rizika. Současně však uvedl, že při nakládání s nebezpečnými odpady, které je nutným následkem sanace starých zátěží způsobených chemickými látkami, existuje riziko vždy. A to jak pro zdraví lidí, tak pro životní prostředí.
122. Znalec poukazuje na to, že šlo o manipulování s doslova chatrnými sudy. O jejich fyzickém stavu se mohla ČIŽP mimo jiné přesvědčit i při své náhlé akci dne 27.7.2021, kdy nechala část sudů odkrýt těžkou technikou, což až na výjimky znamenalo okamžité zničení sudů. Efektivita takového opatření by byla v nejlepším případě nulová, pravděpodobně by však takové počínání nedobrou situaci, začínající trochu nejistým stavem na staré skládce v Nelahozevsi, ještě zhoršila.
123. Celkově je znalec názoru, že meze, ve kterých se dodavatel může pohybovat, jsou stanoveny jednak v Projektu sanace skládky Nelahozeves a jednak v Provozním řádu skládkového komplexu CELIO, kde je se sudy, jež jsou hlavními odpady z lokality Nelahozeves, nakládáno. A pokud nejsou tyto meze dodavatelem překračovány, je při jejich správném nastavení úřady jisté, že riziko je akceptovatelné.
124. Podle názoru městského soudu se znalec v podstatných ohledech zcela ztotožnil se závěry správních orgánů. Přisvědčil vlastnostem styrenových smol, jak je charakterizuje projekt realizace, a to jak v ohledu původní podoby hmoty, tak i jejich změn v čase. Znalec připustil, že obsah sudů může mít různou povahu skupenství. Fyzikální a chemické vlastnosti styrenu a toluenu a jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí nijak nekomentuje, nehodnotí, avšak ani je nesporuje. Má celkově za to, že styrenové smoly kapalinami nejsou, a že jejich uložení neodporuje provoznímu řádu S-NO. Definicí a povahou „kapaliny“ se přitom nijak nezabývá, připouští, že taková definice mu není známa. Současně však znalec připouští, že v řadě případů mohlo dojít k  „vytečení“ smol ze sudů a jejich navázání na okolí – nijak se přitom nezabývá tím, jaké fyzické a chemické následky takový únik smoly má či mohl mít. Je si rovněž vědom rizika s manipulací se sudy, o kterých je mu známo, že často mohou být v chatrném stavu. Vhodnější je pro něj tedy zachování stávajícího stavu – tj. uložení sudů, byť s odstraněním navážky odpadů nad nimi. Podstatné však je, že sám znalec připouští, že se jedná o nebezpečný odpad, který v nemalém množství obsahuje hořlavé organické látky benzen, či toluen. Byť evidentně znalec připustil, že se jedná o hořlavý odpad, popírá jeho nebezpečí vznícením - to protože dochází k uložení sudů a ne k manipulaci s nimi. Pak tedy nevidí důvod, aby docházelo ke vznícení těchto hmot. V jiné části posudku současně však znalec připouští nebezpečí vzniku požáru na skládce a možný přenos na uskladněné hmoty. Tomu je dle znalce třeba věnovat pozornost. Byť výslovně se on sám nepovažuje za experta na požární ochranu, má za to, že k eliminaci požáru dostatečně poslouží protipožární technika.
125. Stručně shrnuto, znalecký posudek přisvědčuje názoru správních orgánů o tom, že existuje riziko při ukládání, tak i při nakládání se sudy se styrenovou smolou. Nepopírá nebezpečnost tohoto odpadu. V podstatě toliko relativizuje riziko vzniku požáru, pokud bude zachován současný stav. Je si však vědom toho, že pokud by k požáru došlo (nebezpečí jeho vzniku na skládkách si je přitom vědom), riziko zde existuje. Znalecký posudek tak ve své podstatě podle názoru městského soudu nijak nepopírá závěry ČIŽP a ani žalovaného, které se týkají nebezpečnosti uskladněných smol a jejich riziko pro životní prostředí a lidské zdraví představuje především hořlavost tohoto materiálu.
126. Žalovaný se s tímto posudkem vypořádal v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně namítá, že žalovaný není odborně nadaný natolik, aby závěry znaleckého posudku vyvrátil, měl proto vyžádat revizní znalecký posudek, obdobný požadavek žalobkyně vznesla i k soudu. Namítá rovněž, že žalovaný pojal předložený znalecký posudek pouze jako její námitky.
127. Podle § 56 správního řádu závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce.
128. Obecně hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy správní orgán hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. rozsudek ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013 – 35, a dále srov. též rozsudek NS ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, a usnesení NS ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2939/2013, závěry v nich vyslovené jsou s ohledem na jejich obecnou platnost využitelné i pro správní řízení, které nevykazuje ve vztahu k hodnocení jednotlivých typových důkazních prostředků žádná specifika).
129. Platí presumpce, že správní orgány v oboru své působnosti disponují potřebnou odborností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014-48, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 40/2008-170). Na místě by tedy bylo ustanovit znalce, pokud by bylo na místě potřeba posoudit skutečnosti nad rámec těchto odborných znalostí správních orgánů.
130. Jak ČIŽP, tak ministerstvo je specializovaným správním úřadem na úseku ochrany životního prostředí, v oblasti integrované prevence a nakládání s odpady (srov. zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v oblasti lesa, zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, zákon o odpadech). Do odborné působnosti těchto správních úřadů, resp. jejích pracovníků, tak bezpochyby spadá posouzení jednání žalobkyně, kterým porušila uvedené povinnosti zákona o odpadech, tak i integrovaného povolení.
131. Žalovaný znalecký posudek hodnotil na str. 19 – 23. Závěry znalce hodnotil ve vztahu k námitkám, které žalobkyně uplatnila v doplnění odvolání, přičemž zde závěry znalce rozdělila do 12 bodů (viz podání žalobkyně ze dne 18. 11. 2021). Žalovaný se u bodů 1- 4, částečně 8, 9 se se závěry znalce neztotožnil proto, že neobstály právě v porovnání s jinými podklady. U bodu 5 žalovaný setrvává na názoru, že přetrvává riziko požáru na S-NO, pokud bude zachována vrstva nebezpečného odpadu nad sudy a k jeho eliminaci by mělo dojít vymístěním sudů, které bude schváleno příslušnými orgány, žalovaný setrval na tom, že vzhledem k navážce odpadů nad sudy jde nepochybně o uložení a odstranění odpadů. K bodu 6 žalovaný poukazuje na nezbytná povolení a změnu integrovaného povolení, které měla žalobkyně získat, pokud hodlala sudy v S-NO pouze skladovat, což nesplnila.  V bodě 7 se žalovaný ztotožnil s postupem ČIŽP podle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci (tj. uložení omezení provozu zařízení), neboť z podkladů naplnění podmínek k tomuto postupu vyplývá. V bodě 8 žalovaný znovu poukázal na podklady správního spisu, má za to, že nakládání s odpadem odporovalo provoznímu řádu skládky nebezpečného odpadu, neztotožnil se s tím, že Projekt sanace skládky Nelahozeves by měl souviset s odstraňováním odpadů v zařízení žalobkyně. Bod 10 se týkal výkladu prvostupňového rozhodnutí, v bodě 11 se neztotožnil s názorem, že pouze odstranění navážky je zlepšujícím opatřením. Poukázal na fotografie ze spisu, že navážka je tvořena nebezpečným odpadem. V bodě 12 žalovaný nesouhlasil s názorem, že riziko požáru S-OO eliminují protipožární opatření. Uvedl, že právě řízené a dozorované vymístění sudů z S-NO toto riziko eliminuje.
132. Žalovaný zjevně hodnotil znalecký posudek především jako důkaz ve vzájemných souvislostech s ostatními podklady správního řízení. V řadě případů závěry znalce podle žalovaného neobstály v konfrontaci s podklady správního řízení, v jiných případech žalovaný uceleně a logicky vyložil svůj názor a proč neobstojí závěr znalce. Ani žalobkyně pak v žalobě netvrdí, v čem konkrétně byla třeba odborná znalost, kterou žalovaný nedisponoval. Městský soud je proto názoru, že zde nevznikly pochybnosti o odbornosti žalovaného hodnotit obsah posudku. Nebylo tedy nezbytné, aby žalovaný obstaral posudek, který by revidoval závěry žalobkyní předloženého posudku Ing. MB.
133. Úkolem soudu je poté přezkoumat závěry žalovaného správního orgánu. V situaci, kdy zde reálná pochybnost o odbornosti žalovaného nevyvstala a spornost vypořádání závěrů znaleckého posudku vychází jen z názorové polemiky mezi žalovaným a žalobkyní, není nezbytné ani podle názoru městského soudu odbornost rozhodných otázek znovu posoudit. Městský soud proto neshledal za nezbytné ustanovit znalce a vyžádat od něj revizní znalecký posudek. Ostatně dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2011, č. j. 1 As 87/2010 – 108, není pravidlem žádat o přezkoumání závěrů znalce. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku vyložil, že „soudní praxe se k revizním znaleckým posudkům uchyluje pouze v případě, že v dané věci existuje několik rozdílných znaleckých posudků nebo v případě, kdy účastník řízení předloží k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo řízení, přičemž závěry tohoto znaleckého posudku, jímž se provádí důkaz listinou, jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem.“
134. Soud poté neshledal důvod provádět dokazování dalším předloženým posudkem Ing. Michaela Barchánka z listopadu 2022. Jak již ostatně avizovala sama žalobkyně při předložení tohoto znaleckého posudku, předmětem tohoto posudku je vzájemné porovnání okolností nakládání se styrenovými smolami na skládkách Nelahozeves a CELIO, a.s. Jak nastínila žalobkyně v podání z 16. 11. 2022 pod body 1-7, komparace se týká praktických otázek spojených s nakládáním s těmito nebezpečnými odpady (např. z hlediska kvality uložených sudů, způsob zachycení výluhů, protipožární zabezpečení, likvidace zachycených kapalin, poškození a ohrožení životního prostředí, odvracení přímo hrozícího nebezpečí). Rozhodných otázek této věci, které nastolily správní orgány, se posudek dotýká jen rámcově a znalec víceméně navazuje na předchozí posudek. Nepřináší tedy nové zásadní skutečnosti.
135. Městský soud shrnuje, že se ztotožnil s hodnocením ČIŽP a žalovaného o závažných nebezpečných vlastnostech smol pro přítomnost toluenu a styrenu především kvůli zahoření a tím i bezprostředním ohrožení závažného nepříznivého dopadu na životní prostředí.
136. Žalobkyně a i znalec řadou námitek a argumentů pouze relativizují možné příčiny vzniku požáru. Mají za to, že konstrukční stav skládky a její protipožární zabezpečení riziko zahoření uložených sudů buďto vylučují nebo alespoň jej významně snižují.
137. Městský soud poukazuje na to, že byť znalec příznivě hodnotil kvalitu stavby zařízení S-NO a příslušná protipožární opatření (což správní orgány nesporují), ani on sám riziko požáru v zařízení S-NO nevyloučil, čímž naopak podpořil úvahy ČIŽP i žalovaného, kteří na opakované požáry v zařízení poukázali.
138. Riziko zahoření, ať už bude jeho příčina jakákoliv, předvídatelná nebo nepředvídatelná úmyslná či nahodilá, také podle názoru soudu není zanedbatelné. Projekt sanace v roce 2015 konstatoval, že v počátku projektu bylo ve skládce v Nelahozevsi uloženo téměř 20.000 sudů s nižším stupněm polymerace, tj. tekuté, tj. s vysokým obsahem styrenu a toluenu. Roční zpráva č. 3 z března 2021 založená ve správním spise konstatovala, že nová skládka měla uloženo celkově ca 15000 sudů, stará skládka ca 8460 ks, z toho 1700 ks mělo vykazovat nižší stupeň polymerace. Projekt i roční zpráva tedy samy potvrzují, že významné množství uložených (později převezených) sudů mělo a mohlo vykazovat nižší stupeň polymerace, tj. vyšší tekutost s vyšším množstvím styrenu a toluenu. U těchto sudů dle výsledných testů obecně hrozí riziko zahoření.
139. Žalobkyně značnou část z těchto sudů uložila do zařízení, které zjevně hodlá do budoucna zařízení dále využívat a bez omezení by tak nepochybně činila doposud. S tím je nepochybně spojena provozní činnost a rizika, která z toho vyplývají. Názorně to ostatně potvrdil i nález v S-NO. Již jen při prostém bagrování při kontrolním zjištění došlo k naražení sudu a z něho volně vytékala kapalina – záznam o kontrolním úkonu ze dne 27. 7. 2021 a dále viz video záznamy „Celio 2.místo.mp4“, fotografie 20210727_104920.jpg, 20210727_110151.jpg, 20210727_115504.jpg (zde je patrné, jak ze sudu je odebírán vzorek kapaliny), videozáznam „Celio 2.místo kapalina.mp4“, 20210727_112642.jpg, později testovaná s hodnotami, jež jsou uvedeny výše.
140. Při kontrole na místě sice nebyly otevřeny všechny sudy, které se tam nacházely, aby byly otestovány, tzn. je možné, že na místě mohly být přítomny i sudy s vyšší polymerací (které v době kontroly ČIŽP nenašla). Podle názoru soudu je však z výše uvedených důvodů zcela logická úvaha, že otevřené sudy s nižší polymerací styrenových smol nebyly na místě jediné a že je zde naopak vysoký předpoklad toho, že sudů s podobnými „kapalnými“ vlastnostmi obsahu bylo na místě velmi výrazné množství. Především však již jen ty sudy, které byly otevřeny a jejichž obsah byl testován, obsahovaly (dle projektu realizace) přibližně 180 kg styrenové smoly v každém jednom sudu. Tzn. i pokud by zahořelo alespoň těchto 6 sudů, představovalo by to hoření ca 1 tuny styrenové smoly, což je nepochybně vysoké riziko nepříznivého dopadu na životní prostředí včetně šíření požáru do okolí.
141. Městský soud je názoru, že pokud nebylo lze v místě S-NO kategoricky vyloučit riziko vzniku požáru, ať už z jakékoliv myslitelné příčiny, nelze tamní uložení kapalných hořlavých materiálů, jakými jsou vzhledem ke svým vlastnostem styrenové smoly, nijak zlehčovat ani relativizovat. To, jak ČIŽP v době nálezu v místě identifikovala nakládání žalobkyně se sudy, podle názoru městského soudu představuje skutečně nebezpečí bezprostředního závažného nepříznivého dopadu na životní prostředí.
142. Vzhledem k tomu, že již výše se městský soud ztotožnil s tím, že žalobkyně nakládáním se sudy v S-NO porušila povinnosti stanovené zákonem i integrovaným povolením, byly podle názoru městského soudu naplněny podmínky pro uložení omezení provozu zařízení S-NO podle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci.

V.5 Nová argumentace v žalobou napadeném rozhodnutí

143. Žalobkyně dále sporuje závěr žalovaného, že žalobkyně nemá povolení pro S-NO pro skladování množství nebezpečného odpadu kat. 07 02 08 vyšší než 10 tun denně, čímž také došlo k porušení zákona o integrované prevenci (bod 5.4 přílohy č. 1). Podle žalobkyně jde o novou argumentaci, proti které neměla možnost se procesně bránit.
144. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že i pokud by žalobkyně zamýšlela nebezpečný odpad pouze skladovat, jak tvrdí, měla požádat o změnu integrovaného povolení. To proto, že z podkladů vyplývá, že žalobkyně přijímala denně více než 10 t tohoto odpadu (s výjimkou dne 16. 1. 2020), a pro skladování tohoto nebezpečného odpadu neměla vydané integrované povolení (městský soud ověřil, že dle integrovaného povolení založeného ve správním spise byla kategorie zařízení S-NO přílohy 1 zákona o integrované prevenci bodu 5.4 „skládky, které přijímají více než 10 t odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t odpadu, s výjimkou skládek inertního odpadu“). Zařízení S-NO by tak bylo používané odlišným způsobem oproti povolení a i tím by došlo k provozu skládky v rozporu s integrovaným povolením.
145. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel jednoznačně z toho, že žalobkyně ve 3. a 4. sektoru zařízení S-NO styrenové smoly odstraňovala uložením, přičemž takové nakládání s odpadem je v rozporu s článkem 4.2.1 provozního řádu. Tuto skutečnost měl žalovaný ve shodě s ČIŽP za prokázanou a doloženou podklady správního spisu. Úvahu o tom, že žalobkyně by vzhledem k objemu přijímaného odpadu postupovala v rozporu s integrovaným povolením i z toho hlediska, že nedisponovala povolením ke skladování odpadu, žalovaný uvedl jen nad rámec rozhodovacích důvodů. Z odůvodnění rozhodnutí patrné, že tato část odůvodnění netvoří stěžejní rozhodovací důvod. Z kontextu naopak vyplývá, že žalovaný na tomto místě (v němž se jinak zabýval naplněním první podmínky postupu dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci, tj. zda byly porušeny podmínky zákona či integrovaného povolení) považoval za významné zdůraznit, že žalobkyně by v rozporu s integrovaným povolením postupovala i pokud by bez příslušné změny povolení přijímaný nebezpečný odpad dočasně skutečně skladovala. Touto úvahou žalovaný zjevně chtěl poukázat na to, že nebylo až tak významné rozlišení toho, zda došlo k odstranění odpadu nebo „jen“ k jeho skladování  - v obou případech žalobkyně zkrátka porušila integrované povolení.
146. Žalovaný však, jak již bylo výše vyloženo, byl nade vší pochybnost toho názoru, že žalobkyně na skládce odpad odstraňovala uložením. Zmíněné obiter dictum na nosných důvodech nic nezměnilo a pokud by nebylo součástí odůvodnění rozhodnutí, na stěžejních rozhodovacích důvodech by to nic nezměnilo. Žalobkyně tedy touto úvahou žalovaného nijak nebyla zkrácena na svých právech.
147. Městský soud námitce nepřisvědčil.

V.6 Souběh kontroly a trestního řízení, podjatost oprávněné úřední osoby

148. Městský soud projednal tyto námitky společně, protože spolu úzce souvisejí – žalobkyně souběh kontroly a trestního řízení namítá ve vztahu k překračování pravomocí ČIŽP a v součinnosti oprávněné úřední osoby s policií spatřuje její podjatost.
149. Žalobkyně uplatnila u ČIŽP námitku podjatosti oprávněné úřední osoby dne 17. 2. 2022, přičemž podstata námitky podjatosti úřední osoby má spočívat právě v souběhu kontroly a trestního řízení vůči žalobkyni. O námitce rozhodl ředitel ČIŽP, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 2. 2022, č. j. ČIŽP/44/2022/1741, tak že úřední osoba Ing. LM není vyloučena z kontrolní činnosti zahájené dne 27. 7. 2021, stejně jako z projednávání a rozhodování v řízeních obsahově navazujících na tuto kontrolu. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, které zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2022, č. j. MZP/2022/530/632, sp. zn. ZN/MZP/2020/530/143.
150. Žalobkyně v námitce podjatosti ze dne 17. 2. 2022 i v odvolání ze dne 15. 3. 2022 poukázala na to, že policie vedla trestní řízení již od července 2020, podle jejího názoru ČIŽP s těmito kroky byla seznámena, poskytovala policii součinnost před zahájením kontroly a předala jí podklady z kontroly. V souhrnu tak má za to, že kontrola byla vedena pro potřeby policie, aby mohlo být zahájeno trestní stíhání proti žalobkyni.
151. Na těchto námitkách setrvala žalobkyně rovněž v žalobě a v replice ze dne 15. 6. 2022. Žalobkyně pak v replice v souvislosti s namítanou podjatostí odkazuje na jiné své vyjádření, které k soudu učinila dne 8. 6. 2022. To bylo však soudu doručeno od zástupce žalobkyně v elektronické podobě jako prázdné podání. Jelikož bylo zjevné, že podání bylo soudu doručeno jako tzv. prázdná zpráva (bez příloh a bez textu v těle zprávy) a mohlo jít o technické nedopatření na straně zástupce žalobkyně, soud zástupce vyzval, aby toto podání doplnil. Zástupce tak neučinil nejen ve stanovené lhůtě, ale ani ke dni tohoto rozhodnutí. Soudu je nicméně podstata argumentace žalobkyně ohledně souvislostí kontroly a trestního řízení dostatečně známa jak z obsahu správního spisu, tak i z obou podání žalobkyně k soudu; tato byla shrnuta výše.  Z toho pak soud vycházel při vypořádání těchto námitek.
152. Ze správního spisu, který vede žalovaný o námitce podjatosti žalobkyně vůči oprávněné úřední osobě, vyplývá, že policie dne 7. 1. 2021 pod č. j. NCOZ-5437-154/TČ-2020-411300-O požádala ČIŽP o součinnost. Ta měla spočívat v zaslání veškeré dokumentace vztahující se k doposud prováděné kontrole u žalobkyně, zejména šlo o získané dokumenty, dále o výsledky provedených chemických rozborů a to včetně obrazové dokumentace. V žádosti ze dne 27. 8. 2021, č. j. PPR-29838-1/ČJ-2021-990340 pak policie již reaguje na podnět, který ČIŽP učinila dne 17. 8. 2021 a který se týkal podezření z možného spáchání trestných činů poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 trestního zákoníku a neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 trestního zákoníku. Podání vychází z kontrolních zjištění ČIŽP dne 27. 7. 2021. Policie tedy v žádosti jen reaguje na podání ČIŽP a vyzvala ji k upřesnění tvrzených skutečností, to v 11 otázkách.
153. Žalobkyně jak námitce podjatosti, tak v odvolání proti rozhodnutí ze dne 28. 2. 2022 uvedla, že od doby zahájení trestního stíhání vystupuje oprávněná úřední osoba jako konzultantka policie.
154. O tom, že při kontrole a následných krocích byla ČIŽP věcně příslušná (srov. § 134 zákona o odpadech nebo § 34 zákona o integrované prevenci), není sporu. Mezi stranami je taktéž nesporné, že přípravné trestní řízení či úkony policejního orgánu časově předcházely provedení kontroly, že po jejím zahájení policie požadovala po ČIŽP podklady z kontroly, a že tomuto požadavku ČIŽP vyhověla. ČIŽP navíc podala po kontrolním úkonu trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů, trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 12. 1. 2022, č. j. NCOZ-9952-209/TČ-2021-411100-O. Strany nepopírají ani to, že oprávněná úřední osoba Ing. Lucie Majerová, Ph.D skutečně vystupovala jako policejní konzultantka ve věci.
155. Jak uvedl žalovaný, povinnost součinnosti pro ČIŽP stejně jako pro všechny státní orgány, právnické a fyzické osoby vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 trestního řádu. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Podle § 157 odst. 3 trestního řádu platí, že v závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru.
156. Sama oprávněná úřední osoba (Ing. LM., vedoucí oddělení odpadového hospodářství oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí) dne 7. 4. 2022 v reakci na odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele ČIŽP, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem o námitce podjatosti ze dne 28. 2. 2022, č. j. ČIŽP/44/2022/1741, prohlásila, že nemá žádný osobní, příbuzenský poměr k věci, k účastníku řízení, jeho zástupcům, že není účastníkem řízení, nerozhoduje jako orgán státního dozoru ve sporu dvou procesních stran „ve vlastní věci“, není svědkem ani znalcem, na vyřízení věci nemá majetkový ani osobní zájem, takový zájem nemá ani její osoba blízká, nemá důvěrně přátelský a ani zjevně nepřátelský zájem k žalobkyni či jejím zástupcům.
157. Toto subjektivní prohlášení potvrzuje i průběh celého správního řízení. Dle správního spisu oprávněná úřední osoba při kontrole a navazujících úkonech nevystupovala pouze sama.  Kontrola na místě 27. 7. 2021 proběhla bez účasti policie, pouze za účasti ČIŽP (2 inspektoři), zástupců žalobkyně (3 osoby), HZS (minimálně 1 určitá osoba – náměstek ředitele Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje) a 8 pracovníků společnosti D. Kontrolou byl zjištěn objektivní stav na místě (stvrzen podpisem i zástupcem žalobkyně), na této skutečnosti ať už předchozí či následná součinnost úřední osoby s policií nic nemohla změnit. Žalobkyně v námitkách ze dne 30. 7. 2021 uvedla jen to, že záznam neobsahuje jmenný seznam členů Hasičského záchranného sboru a dále sporovala charakteristiku (slovní popis) vystihující obsah sudů a polemizovala s tím, zda byly sudy na místě uloženy či dočasně skladovány. Žalobkyně tedy v námitkách proti kontrolním zjištěním nenamítla, že by obsah záznamu neodpovídal objektivním nálezu (kontrolnímu zjištění na místě).
158. Testování odebraných vzorků provedla laboratoř, nikoliv oprávněná úřední osoba. Podklady správního spisu získala ČIŽP především sama vlastní činností, dílem je především ve fázi kontroly po prvostupňovém rozhodnutí doložila sama žalobkyně (průběžná evidence nakládání s nebezpečnými odpady, základní popis odpadu, zkušební protokol č. A02941-04-21, prohlášení o konečném odstranění odpadů, znalecký posudek Ing. MB). Následné procesní a úkony ČIŽP vůči žalobkyni a poskytování součinnosti vůči policii pak vycházely ze skutkového stavu zjištěného z podkladů správního řízení.
159. Podstatné je, že rozhodnutí o omezení provozu S-NO reflektovalo závažnost zjištěné situace a má objektivně oporu v podkladech správního řízení. Vzhledem ke zjištěnému stavu pak zkrátka bylo na místě řešení omezit příjem odpadů do daných sektorů S-NO a manipulaci s nimi. K tomuto závěru dospěla ČIŽP jak na základě jí shromážděných podkladů, tak i podkladů od žalobkyně. S tímto postupem ČIŽP a jeho vhodností na danou situaci se městský soud ztotožnil již výše. 
160. To, že oprávněná úřední osoba vystupovala rovněž jako policejní konzultantka, pak nesvědčí o její podjatosti. Oprávněná úřední osoba znala situaci a problematiku nakládání se sudy v zařízení S-NO, je proto logické, že ji policejní orgán přibral jako konzultantku – odborníka na danou problematiku. Již výše městský soud shledal, že rozhodnutí o omezení provozu má oporu v objektivně zjištěném skutkovém stavu. Proto i pokud oprávněná úřední osoba svých odborných znalostí využila jak pro potřeby správního řízení (provoz byl omezen prvostupňovým rozhodnutím ze dne 27. 7. 2021), tak následně (po zahájení trestního stíhání v lednu 2022) i pro potřebu policejního orgánu, taková spolupráce sama o sobě podle názoru městského soudu ještě nesvědčí tendenčnímu vedení správního řízení.
161. Ani to, že ČIŽP následně neschválila harmonogram obnovení provozu, není pro podstatu nynějšího řízení rozhodné, neboť předmětem řízení je postup správního orgánu, který vedl k omezení provozu skládky S-NO, zda k tomu byly splněny zákonné podmínky a odpovídal tomu skutkový stav. Předmětem tohoto řízení není hodnocení, jaké měly být podmínky pro odstranění (pominutí tohoto stavu) a zda je žalobkyně splnila. Skutečnost, že harmonogram obnovení ČIŽP následně neschválila, nijak nesvědčí tomu, zda při omezení provozu jednala oprávněná úřední osoba zaujatě vůči žalobkyni.
162. Žalobkyně poukazuje na objektivně existující součinnost policie a ČIŽP, avšak nabízí pouze svůj náhled na možný účel této součinnosti. Městskému soudu nicméně z vyložených důvodů nevznikla žádná pochybnost o tom, že ČIŽP plnila toliko svou působnost jakožto příslušný orgán veřejné správy. To, že ČIŽP či konkrétně její zástupkyně plnila vůči policejnímu orgánu součinnost, k čemuž je ze zákona povinna, pak nelze spatřovat účelovost postupu, neobjektivní zjišťování skutkového stavu či tendenční rozhodování tohoto správního orgánu.
163. S těmito námitkami žalobkyně se proto městský soud neztotožnil.

V. 7 Nesrozumitelnost prvostupňového rozhodnutí

164. Prvostupňové rozhodnutí výrokem I.1 omezilo provoz S-NO v sektorech č. 3 a 4. Toto omezení spočívalo v tom, že byl uložen zákaz příjmu všech druhů odpadů do zařízení. Výrok I.2 omezil provoz S-NO v sektorech č. 3 a 4 tak, že zakázal manipulaci s již dosud přijatými odpady do zařízení. Účel těchto omezení zjevně spočíval v potřebě minimalizace pohybu v místě, a proto i minimalizace nebezpečí zahoření smol. Zachování (zakonzervování) stávajícího stavu ostatně doporučil posudek znalce, neboť byl názoru, že pouhé uložení bez okolního provozu zařízení v těchto sektorech ničemu nehrozí.
165. Tomu odpovídají rovněž podmínky obnovení provozu stanovené ve výroku I.3 a I.4, které je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti. Dle výroku I.3 dojde k obnovení příjmu všech druhů odpadů do zařízení S-NO především tehdy, bude-li ze zařízení S-NO (viz definiční zkratka „zařízení“ ve výroku I.1 prvostupňového rozhodnutí) vymístěn veškerý nebezpečný odpad kat. č. 07 02 08 z realizovaného projektu. Součástí této podmínky je rovněž to, že tento odpad musí být dočasně bezpečně uskladněn. Vymístění samotné bude žalobkyni (tj. povolení manipulace s odpadem dle výroku I.2) umožněno po schváleném harmonogramu prací a plánů konečného způsobu nakládání s odpady vymístěnými ze zařízení (výrok I.4).
166. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal výrok za srozumitelný.  Poukázal na to, že vymístění dle výroku I.3 má být ze zařízení  skládky skupiny S-NO, kde došlo k odstraňování odpadu v rozporu s provozním řádem S-NO, tak i integrovaným povolením. „Zařízením“ inspekce označila S-NO na straně 1. prvostupňového rozhodnutí. Dále uvedl, že v prvostupňovém rozhodnutí je pouze uvedeno, jaké doklady má žalobkyně předložit, aby došlo k ukončení omezení provozu S-NO, řešení ponechala na žalobkyni.
167. Tomuto názoru městský soud rovněž přisvědčil. Především, jak již bylo výše uvedeno, zařízením prvostupňové rozhodnutí rozumí toliko skládku S-NO, nikoliv zařízení skládky Celio, a.s. jako celek. Prvostupňové rozhodnutí pak ponechává na žalobkyni to, jaký zvolí postup ke splnění podmínky obnovení provozu a jakým způsobem bude zajištěno dočasné bezpečné skladování vymístěných sudů před konečným zpracováním.
168. Podstatné je pak to, že v místě S-NO byly odpady nalezeny, povaha nakládání s nimi odpovídala tomu, že tyto odpady tam byly odstraněny, přičemž v daném místě bylo uložení (odstranění) těchto odpadů v rozporu se zákonem i s integrovaným povolením (s provozním řádem) a to představovalo zmíněné nebezpečí dopadu na životní prostředí. Městský soud proto považuje za zcela logický požadavek, aby obnovení provozu sektorů 3 a 4 S-NO bylo podmíněno tím, že předmětné sudy budou předtím odsud vymístěny a uloženy mimo skládku S-NO, neboť jenom tímto vymístěním a uložením sudů v jiném a bezpečném místě bude minimalizováno riziko závažného dopadu na životní prostředí, které tu, jak bylo již výše uvedeno, podle názoru městského soudu při provozu předmětné čísti S-NO bylo. 
169. Žalobkyně přitom netvrdí, že by požadovaná podmínka vymístění a bezpečného uskladnění byla v rozporu s obecně závaznými předpisy atp. Ostatně žalovaný obecně podotýká, že tohoto lze dosáhnout změnou integrovaného povolení. Žalobkyně namítla pouze tolik, že toto uskladnění je obtížné a s vyššími náklady. To však neznamená, že by tato podmínka nebyla realizovatelná. Podle názoru městského soudu je tedy tato podmínka především srozumitelná a je obecně vzato i realizovatelná. Není tedy vyloučeno dosáhnout u ČIŽP aprobace dočasného bezpečného uložení v zařízení skládky CELIO za současného vymístění ze zařízení S-NO. V tomto nesrozumitelnost výroku prvostupňového rozhodnutí městský soud neshledal.

6. Závěr a náklady řízení

170. Městský soud výše uvedené úvahy shrnuje tak, že podklady správního řízení (především nález v místě S-NO při kontrolním úkonu dne 27. 7. 2021) svědčí tomu, že žalobkyně na daném místě v 3. a 4. Sektoru S-NO uložením pod povrchem odstraňovala odpady, které pocházely ze sanace skládky Nelahozeves. Činila tak v rozporu s § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci a porušila tak bod 3.1.1. integrovaného povolení (tj. nepostupovala dle provozního řádu S-NO) a bod 4.2.1 provozního řádu S-NO ve spojení s Přílohou 4 bodu A vyhlášky č. 273/2021 Sb. Toto nakládání s nebezpečným odpadem – styrenovými smolami – pro značnou přítomnost hořlavých složek styrenu a toluenu představovalo reálné nebezpečí zahoření. Proto tedy porušení zákona a integrovaného povolení představovalo nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. Tímto jednáním žalobkyně tak byly splněny podmínky pro omezení provozu zařízení dle § 19b odst. 5 zákona o integrované prevenci. Ani s dalšími námitkami ať už proti průběhu správního řízení, zjišťování skutkového stavu, přezkoumatelnosti a srozumitelnosti napadeného rozhodnutí, či procesním vadám se městský soud neztotožnil.
171. Žaloba není důvodná, proto ji soud zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
172. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu. Žalobkyně nebyla procesně úspěšná, náhrada nákladů řízení jí proto nepřísluší. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, nicméně mu nevznikly žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úředních činností. Městský soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha  8. června 2023

JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.

předsedkyně senátu