59 A 77/2022 - 26
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Rozsudek
jménem republiky
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci
žalobce: X
sídlem X
zastoupen advokátem Mgr. Filipem Němcem
sídlem Opletalova 4, Praha 1
proti
žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje
sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2022, č. j. KULK 67473/2022 SO/OKZU/422/2022
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě žalobce brojí proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle ustanovení § 77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, prohlásil za nicotné rozhodnutí Magistrátu města Liberec ze dne 27. 7. 2022, č. j. CJ MML 147530/22, sp. zn. SZ CJ MML 055982/22, neboť je vnitřně rozporné, když nemá účinky založit vznik živnostenského oprávnění.
2. Z předloženého správního spisu plyne, že Magistrát města Liberec výše označeným rozhodnutím na podkladě žalobcova oznámení změny rozsahu předmětu podnikání rozhodl ve vztahu k žalobci o změně rozhodnutí o udělení koncese v rozsahu předmětu podnikání a současně schválil ustanovení odpovědného zástupce. Dle vyznačené doložky nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 20. 8. 2022. V září 2022 se Magistrát města Liberec obrátil na žalovaného, jakožto svůj nadřízený orgán, a s odkazem na právní názor Ministerstva průmyslu a obchodu označil své rozhodnutí za nicotné. Nato, dne 13. 9. 2022, vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí, jímž nicotnost rozhodnutí magistrátu prohlásil.
3. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný poukázal na skutečnost, že předmětné rozhodnutí magistrátu bylo vydáno dne 27. 7. 2022 a právní moci nabylo dne 20. 8. 2022. Uvedl, že v mezidobí, tj. dne 1. 8. 2022, vstoupil v účinnost zákon č. 217/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Takovým souvisejícím právním předpisem je i zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). V čl. III odst. 5 přechodných ustanovení změnového zákona č. 217/2022 Sb., je uvedeno, že „Byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podána žádost o vydání koncese pro koncesovanou živnost s předmětem podnikání "Silniční motorová doprava - nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí", o níž nebylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, a žadatel ani na výzvu živnostenského úřadu nedoložil doklady prokazující splnění podmínky usazení, finanční způsobilosti a odborné způsobilosti podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo nesplňuje podmínku dobré pověsti podle zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne živnostenský úřad o vydání koncese pro koncesovanou živnost s předmětem podnikání "Silniční motorová doprava - nákladní vnitrostátní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny určenými k přepravě zvířat nebo věcí a nákladní mezinárodní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 2,5 tuny určenými k přepravě zvířat nebo věcí".
4. Žalovaný vysvětlil, že k dané problematice obdržel právní názor Ministerstva průmyslu a obchodu, jakožto svého nadřízeného správního orgánu. Dle něj je bod 5 přechodných ustanovení třeba vykládat tak, že pokud ve věci podané žádosti o vydání koncese nebylo přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 217/2022 Sb. pravomocně rozhodnuto, pak by měl živnostenský úřad postupovat tak, že řízení dokončí, resp. rozhodne o vydání koncese ve smyslu bodu 5 přechodných ustanovení. Jedině právní moc v meritu věci zabraňuje dalšímu postupu, který jinak obligatorně stanoví bod 5 přechodných ustanovení; ten říká, že pokud nebylo rozhodnuto, tedy pravomocně rozhodnuto do nabytí účinnosti zákona, živnostenský úřad má řízení dokončit a rozhodovat jedině takto a jedině takto může platně vzniknout i oprávnění, které vzniká ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Tedy vzhledem k tomu, že živnostenský úřad nemůže v jedné věci rozhodovat dvakrát, chtěl-li rozhodnout o žádosti o koncesi podané před nabytím účinnosti zákona, měl správně vyčkat nabytí účinnosti zákona, který mu striktně stanovoval postup, a následně řízení dokončit tak, že o žádosti měl rozhodnout ve smyslu bodu 5 přechodných ustanovení. Pokud se stalo, že živnostenský úřad nevyčkal na okamžik nabytí účinnosti nového zákona, rozhodl těsně před ní, resp. toto rozhodnutí již vydal, a doručil po nabytí účinnosti zákona a vyznačil na něm též doložku právní moci, pak podle názoru ministerstva postupoval nesprávně, neboť takové řízení mělo být dokončeno dle bodu 5 přechodných ustanovení.
5. V posledně popsaném případě je dle odůvodnění napadeného rozhodnutí (a názoru ministerstva) rozhodnutí živnostenského úřadu vnitřně rozporné, nemá účinky založit vznik oprávnění, a právě proto je vnitřně rozporné, neboť na druhou stranu deklaruje, že podnikateli oprávnění v určité podobě vzniká. Takové rozhodnutí je nulitní, není odstranitelné v odvolacím ani v přezkumném řízení, ale pouze jeho prohlášením za nicotné. Protože k této situaci právě v případě rozhodnutí magistrátu došlo, prohlásil žalovaný předmětné rozhodnutí s ohledem na jeho vnitřní rozpornost
za nicotné.
6. Žalobce v podané žalobě s odkazem na správní řád, jakož i judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu shrnul, v čem obecně spočívá nicotnost rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím se cítil dotčen na svých právech a zdůraznil nutnost předložení úplného správního spisu tak, aby se s ním mohl seznámit také žalobce. Podstatnou vadou řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí je dle žalobce to, že řízení nebylo ve vztahu k žalobci zahájeno, žalovaný žalobci nic nedoručil. Žalovaný rovněž vadně rozhodl na základě podnětu učiněného orgánem, který rozhodnutí, jež bylo prohlášeno za nicotné, vydal, což zákon nepředpokládá.
Kromě procesních pochybení žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí z toho důvodu, že předmětné rozhodnutí Magistrátu města Liberec není nicotné.
7. Žalovaným citované sdělení ministerstva považuje žalobce za nesrozumitelné a nezákonné. Před doručením napadeného rozhodnutí mu nebylo známo. Ministerstvem popisovaná situace by se měla vztahovat na případy, kdy žadatel ani na výzvu živnostenského úřadu nedoložil doklady prokazující splnění podmínky usazení, finanční způsobilosti a odborné způsobilosti, nebo nesplňuje podmínku dobré pověsti. Přípis ministerstva se na žalobce nevztahuje, neboť žalobce uvedené doklady s žádostí o změnu koncese doložil. Na jakou výzvu správního orgánu neměl reagovat, žalobce neví. Nerozumí tomu, jak by se dílčí změnou zákona nebo konstatací okamžiku doručení mohlo stát rozhodnutí nicotným, ani jak by mohlo nabýt právní moci, když by bylo nicotné, ani v čem by měla spočívat vnitřní rozpornost rozhodnutí, či na jakou druhou stranu rozhodnutí deklaruje, že podnikateli oprávnění v určité podobě vzniká. Rozhodnutí magistrátu není nesprávné, nezákonné ani nicotné. Napadené rozhodnutí žalovaného je rozporné a žalobce se s jeho závěry neztotožňuje. Pokud by soud dospěl k názoru o nepřípustnosti podané žaloby proti rozhodnutí žalovaného, mělo by být prohlášení nicotnosti rozhodnutí bez vědomí žalobce prohlášeno za nezákonný zásah.
8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Obdobně jako v napadeném rozhodnutí popsal situaci ohledně novelizace živnostenského zákona ode dne 1. 8. 2022 a popsal právní názor Ministerstva průmyslu a obchodu, jehož sdělení a metodická informace jsou součástí spisového materiálu. Žalovaný se tohoto názoru přidržel. Pravomocné rozhodnutí magistrátu žalobci živnostenské oprávnění nezaložilo, neboť bylo rozhodováno o předmětu podnikání, který nebyl opřen o platný – v mezidobí změněný – živnostenský zákon. Žalobce nesprávně pochopil smysl a účel rozhodnutí o nicotnosti. Rozhodnutí magistrátu v okamžiku nabytí právní moci nevycházelo z platného znění živnostenského zákona a neodpovídalo přechodným ustanovením. Jednalo se o specifický případ, žalovaný zohlednil zájmy žalobce, aby bylo možno v co nejkratším termínu vydat jiné rozhodnutí opírající se již o platnou právní úpravu. Žalovaný postupoval ve prospěch žalobce a v souladu s veřejným zájmem. Žalovaný neměl jinou možnost než prohlásit rozhodnutí za nicotné, neboť bylo právně neuskutečnitelné. Postupem žalovaného byla odblokována neřešitelná situace.
9. Žalovaný si není vědom pochybení ohledně nezahájení a nevedení řízení. Nicotnost řádně zjistil a nicotné rozhodnutí bylo třeba v co nejkratší době odstranit. Vedení řízení by takové řešení oddálilo. Nicotnost byla zjištěna přímo činností žalovaného, podnět odlišného orgánu správní řád k prohlášení nicotnosti nevyžaduje. Žalovaný v rozhodnutí citoval přesná znění metodické informace ministerstva, postupoval však pouze podle některých vyjádření. Má-li žalobce za to, že některá vyjádření ministerstva se netýkala jeho případu, je to v pořádku. Žalovaný nezpochybňuje, že žalobce podmínky koncese splnil. Důvodem vydání napadeného rozhodnutí nebylo nesplnění zákonných podmínek žalobcem, ale nastalá legislativní změna, která si vyžádala zneplatnění vydaného rozhodnutí. I žalobce přisvědčil, že nicotné je rozhodnutí trpící vadami, jež je činí právně či fakticky neuskutečnitelným. Právě z těchto důvodů bylo napadené rozhodnutí vydáno. Žalovaný dodal, že v současné době již existuje pravomocné rozhodnutí, které založilo žalobci živnostenské oprávnění dle platné právní úpravy, a v případě zrušení napadeného rozhodnutí hrozí existence dvou vedle sebe stojících rozhodnutí o téže věci.
10. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Žalobou napadený správní akt je rozhodnutím způsobilým zasáhnout žalobce na jeho právech ve smyslu § 65 s. ř. s., když jím bylo odstraněno rozhodnutí o udělení koncese žalobci a o schválení ustanovení jeho odpovědného zástupce.
11. Podle § 77 odst. 1 správního řádu, nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.
12. Podle § 77 odst. 2 správního řádu, nicotnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal, a to kdykoliv; jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil úkon, který je nicotným rozhodnutím, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k prohlášení nicotnosti. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, účastníci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kteří jsou uvedeni v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, jakož i právní nástupci těchto osob, pokud by byli rozhodnutím vázáni, mohou dát podnět k prohlášení nicotnosti; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.
13. Pokud jde o procesní stránku, žalovaný, jakožto nadřízený orgán magistrátu, je dle § 77 odst. 2 správního řádu oprávněn prohlásit nicotnost rozhodnutí podřízeného orgánu kdykoliv, ať již se o takové vadě dozví vlastní činností, nebo na základě podnětu kteréhokoliv orgánu, včetně orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Samotná skutečnost, že magistrát se obrátil na žalovaného s podezřením, že sám chybně vydal nicotné rozhodnutí, nepředstavuje problém. Bylo na žalovaném, jenž je v takové situaci příslušným orgánem k případnému prohlášení nicotnosti, aby si podnět vyhodnotil a adekvátně na něj reagoval.
14. V daném případě měl žalovaný za to, že rozhodnutí magistrátu je skutečně nicotné, a bez dalšího vydal žalobou napadené rozhodnutí o prohlášení nicotnosti. To však představuje vadný postup, neboť rozhodnutí o prohlášení nicotnosti je dle správního řádu výsledkem správního řízení, které je třeba ex offo zahájit a vést. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, č. j. 9 Afs 303/2017-43, uvedl: „Jak již bylo citováno z usnesení ve věci Michala P., řízení o nicotnosti je samostatným procesním institutem správního řádu. Uvedené vyplývá zejména z § 77 odst. 3 správního řádu (§ 78 odst. 1 správního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2017), který uvádí, že pokud správní orgán neshledá důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost podateli. K závěru, že se jedná o samostatné řízení, dochází i doktrína (srov. Vedral, J. Správní řád – komentář. 2. vyd. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 672–674).“
15. Zdejší soud nemá důvod se citovaného závěru nepřidržet, neboť jej lze mj. opřít přímo o text ustanovení § 77 správního řádu, které v odst. 3 výslovně hovoří o zahájení řízení. Tentýž závěr je přijímán také v dalších odborných pramenech. „Nadřízený správní orgán v případě, že na základě posouzení podnětu dospěje k závěru o možné nicotnosti správního rozhodnutí, zahájí z moci úřední řízení o prohlášení nicotnosti (§ 46 spr. řádu). Účastníky řízení budou ti, kdo byli, resp. kdo by byli (řízení totiž mohlo probíhat pouze zdánlivě) účastníky řízení o vydání rozhodnutí, jehož nicotnost má být prohlášena, popř. jejich právní nástupci (pokud by byli rozhodnutím vázáni). V řízení o prohlášení nicotnosti pak mají takové postavení, jaké
měli, resp. by měli v řízení o vydání rozhodnutí, jehož nicotnost má být prohlášena (Staša In: Vopálka, 2005, s. 201); lze to dovodit z věcné souvislosti obou řízení. V průběhu řízení postupuje nadřízený správní orgán podle příslušných ustanovení části druhé správního řádu“ (srov. FIALA, Z. a kol., Správní řád: Praktický komentář, Wolters Kluwer, Praha 2020, § 77).
16. Rozhodnutí žalovaného je tedy zatíženo procesní vadou, neboť mu dle obsahu spisu
nepředcházelo jakékoli řízení. Tuto skutečnost žalovaný ani nepopírá, jeho vysvětlení snahou o co nejrychlejší postup však nemůže obstát. Všechna správní řízení by proběhla velmi rychle, pokud by byla popřena práva jejich účastníků a prvním úkonem v řízení by bylo vydání rozhodnutí. Je však zjevné, že taková cesta je rozporná se zákonem včetně elementárních zásad správního řízení a že rychlost řízení nemůže být jediným faktorem, který je třeba upřednostnit na úkor jiných hodnot.
17. Rozhodnutí žalovaného je navíc také nezákonné z důvodu spočívajícím ve vlastním posouzení nicotnosti rozhodnutí magistrátu. Soudu je zřejmé, že tato nezákonnost plyne již z právního názoru Ministerstva průmyslu a obchodu, na nějž se žalovaný odvolával, což však na věci nic nemění. Napadené rozhodnutí spatřuje nicotnost rozhodnutí magistrátu v jeho vnitřní rozpornosti, jak je zde několikrát opakováno a vysloveno také ve výroku rozhodnutí žalovaného. Zjevná vnitřní rozpornost, jak o ní hovoří § 77 odst. 1 správního řádu, je z podstaty věci ryze individuální
vlastností jednoho konkrétního rozhodnutí. Aby mohla být vůbec konstatována, je třeba se s konkrétním rozhodnutím seznámit, a teprve následně lze popsat, v čem spočívá natolik fatální vnitřní rozpor, že nezbývá než konstatovat existenci nejtěžší představitelné vady – nicotnosti rozhodnutí. Soud zdůrazňuje, že tento rozpor je vnitřní, jde tedy o rozpor údajů, informací, argumentů, které jsou obsahem jednoho rozhodnutí, přestože jsou vzájemně neslučitelné. Naopak vnější rozpor vnitřně koherentního rozhodnutí např. se zákonem bez dalšího nebude případem nicotnosti rozhodnutí.
18. V dané věci není ani zapotřebí podrobně analyzovat předmětné rozhodnutí magistrátu. Již z odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že žalovaný spatřuje vnitřní rozpornost tohoto rozhodnutí ve skutečnosti, která principiálně vůbec není způsobilá vnitřní rozpornost založit. Žalobce se důvodně podivuje nad tím, jak může změna právní úpravy po vyhlášení rozhodnutí způsobit jeho vnitřní rozpornost. Shora nastíněné předpoklady vnitřní rozpornosti rozhodnutí ukazují, že to možné není. Podstata odůvodnění žalovaného spočívá na časových souvislostech, kdy bylo nejprve vyhlášeno rozhodnutí magistrátu, které odpovídalo právní úpravě účinné ke dni vyhlášení, avšak poté, před jeho právní mocí, nabyla účinnosti novela živnostenského zákona. Problém tedy spočívá ve vnějších vlivech stojících zcela mimo vnitřní soudržnost rozhodnutí magistrátu.
19. Dokladem toho je, že dle prezentovaného obecného stanoviska ministerstva (nevztahujícího se jen na tento případ) je založena vnitřní rozpornost neurčitého počtu rozhodnutí, která mají společné jen to, že jsou zasazena do stejného časového rámce, aniž by byl vůbec zkoumán jejich obsah. Vnitřní rozpornost rozhodnutí je tak shledávána bez seznámení s konkrétním rozhodnutím, což představuje logický exces. Z napadeného rozhodnutí se nabízí, že pokud by v předmětné době nebyl novelizován živnostenský zákon (vnější vliv), žalovaný by žádný problém neřešil a neměl by důvod prohlašovat nicotnost rozhodnutí magistrátu. Je proto zjevné, že se o případ vnitřní rozpornosti z důvodu, který uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, nejedná.
20. Popsaný logický nedostatek uměle vykonstruované vnitřní rozpornosti pak vede k místy obtížné srozumitelnosti napadeného rozhodnutí, dle jehož odůvodnění (převzatého od ministerstva) rozhodnutí magistrátu nemá účinky založit vznik oprávnění a na druhou stranu deklaruje, že podnikateli oprávnění v určité podobě vzniká. Žalovaný v podstatě připouští, že je mu zřejmé, co rozhodnutí magistrátu bez vnitřního rozporu stanovuje, problematický (vnější) vztah rozhodnutí k nové právní úpravě pak vydává za vnitřní rozpor. Pokud žalovaný ve vyjádření k žalobě zmiňoval také právní a faktickou neuskutečnitelnost rozhodnutí magistrátu s tím, že právě z těchto důvodů je předmětné rozhodnutí nicotné, soud konstatuje, že jde o důvody nicotnosti zcela odlišné a ustanovením § 77 odst. 1 správního řádu výslovně odlišené od zjevné vnitřní rozpornosti, za niž je nelze libovolně zaměňovat. O těchto důvodech se, na rozdíl od vnitřní rozpornosti, napadené rozhodnutí vůbec nezmiňuje, pročež není namístě, aby je soud na podkladě žaloby, která se vůči nim ani nemohla vymezit, vypořádával. Soudem uvedené závěry jsou platné bez ohledu na to, jaké doklady žalobce v řízení před magistrátem předložil.
21. Vzhledem k uvedenému shledal soud žalobu důvodnou. Proto postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a nezákonnost a věc mu podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení, a to bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. V dalším řízení bude žalovaný vysloveným právním názorem soudu vázán dle § 78 odst. 5 s. ř. s.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případu byl žalobce úspěšný, proto mu soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.
23. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu dle příslušné položky sazebníku
soudních poplatků ve výši 3 000 Kč, odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč [2 úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] a náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu). Osvědčení o registraci advokáta k DPH nebylo předloženo. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 9 800 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu,
neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Liberec dne 7. června 2023
Mgr. Lucie Trejbalová
předsedkyně senátu