[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci

žalobce:  Z. K.

státní příslušnost Kyrgyzstán

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem

sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1           

proti

žalovanému:   Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2023, č. j. OAM-505/LE-VL17-VL16-PS-2023, ve věci zajištění cizince,

takto:

I.               Žaloba se zamítá.

II.               Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1.    Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 5. 2023 domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců do 17. 8. 2023. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný se v jeho případě nezabýval posouzením možnosti uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, což dle jeho názoru způsobuje nezákonnost rozhodnutí. Žalobce vnímá institut zajištění jako zcela mimořádný institut, když v případě jeho uplatnění je nutno vždy zkoumat, zda je takový postup nezbytný a zda pro jeho uplatnění existují opravdové důvody, z nichž vyplývá, že by případné užití méně postihujících opatření nesplnilo účel. Toto posouzení napadené rozhodnutí dle názoru žalobce neobsahuje, žalovaný pouze stroze rekapituloval pobytovou historii žalobce a konstatoval, že je přesvědčen o vhodnosti zásahu do jeho práv.

2.    Žalobce rovněž poukazuje na fakt, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí neřídil zásadou proporcionality v rámci uplatňování své pravomoci při zásahu do jeho práv, neboť ve vztahu k jeho osobě působí napadené rozhodnutí nepřiměřeně tvrdě a nedostatečně zdůvodňuje brutální zásah do jeho svobody, což způsobuje jeho nezákonnost. 

3.    Žalovaný nesouhlasí s podanou žalobou, má za to, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů žalobce vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný má za to, že nepřekročil a nezneužil meze správního uvážení, v napadeném rozhodnutí zohlednil individuální okolnosti případu a zajištění bylo uloženo jen na dobu nezbytně nutnou. Žalovaný se domnívá, že dostatečně popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění.

Zjištění z obsahu správních spisů

4.    Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce na území České republiky přicestoval a pobývá vědomě neoprávněně, bez povolení k pobytu. Žalobce cestoval z Ruska, kde již 10 let žil se svou rodinou, do Turecka, kam přiletěl dne 30. 3. 2023. Následně se dostal do Srbska a s pomocí převaděče do Maďarska. Z Budapešti dle instrukcí převaděče převážel jako řidič vozidlo s polskou státní poznávací značkou, v němž vezl osm migrantů turecké národnosti do Prahy. Dne 16. 4. 2023 byl kontrolován policejní hlídkou na benzinové stanici OMV na 192. km dálnice směrem na Prahu, přičemž bylo zjištěno, že pobývá na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. S žalobcem bylo zahájeno trestní řízení pro důvodné podezření ze spáchání přečinu „Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice“ (rozhodnutí č.j. KRPB-80873/TČ-2023-060022 ze dne 16. 4. 2023) a současně byl žalobce zajištěn Policií České republiky za účelem realizace správního vyhoštění (rozhodnutí č.j. KRPB-82483-34/ČJ-2023-060022-SVZ ze dne 19. 4. 2023) dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Doba zajištění byla stanovena na 50 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 16. 4. 2023 do 4. 6. 2023.

5.    Dne 20. 4. 2023 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný následně rozhodl dne 24. 4. 2023 napadeným rozhodnutím o zajištění žalobce. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl skutkové okolnosti týkající se okolností příjezdu a pobytu žalobce na území České republiky a z dosavadního jednání žalobce dovodil existenci zřejmého nebezpečí, že bude mařit výkon rozhodnutí o vyhoštění a podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo zapříčiněno snahou vyhnout se mu, přičemž žalobce mohl o mezinárodní ochranu požádat již před svým zajištěním, ať už v České republice nebo jinde v zemi Evropské unie, v níž pobýval, tj. na Slovensku nebo v Maďarsku.  Stejně tak nepovažoval žalovaný za účinné uplatnění zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, neboť z dosavadního jednání žalobce je zřejmé, že by jeho propuštěním byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany a že nelze rozumně předpokládat, že by žalobce náhle změnil své jednání a respektoval zvláštní opatření, která by mu správní orgán uložil.  

Posouzení věci krajským soudem

6.    Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a to v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není

důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu.

7.    Předmětem přezkumu ze strany krajského soudu bylo rozhodnutí o zajištění žalobce coby žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

8.    Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu může ministerstvo v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

9.    Podle § 47 odst. 2 téhož zákona může žalovaný rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany. Mezi zvláštní opatření, jejichž uplatnění je třeba zvážit před vydáním rozhodnutí o zajištění podle citovaného ustanovení, patří povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit žalovanému ve stanovené době (§ 47 odst. 1 zákona o azylu).

10.     Nosným žalobním bodem je nesouhlas žalobce s tím, jakým způsobem žalovaný posoudil a odůvodnil v jeho případě (ne)možnost využití zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu.

11.     Podle přesvědčení krajského soudu jsou úvahy žalovaného týkající se nezbytnosti zajištění, včetně hodnocení nemožnosti uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, dostatečné, přezkoumatelné a obstojí v konfrontaci se žalobními námitkami. Žalovaný správně poukázal na to, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až po zadržení Policií ČR a zajištění za účelem realizace vyhoštění a po zahájení trestního řízení pro důvodné podezření ze spáchání přečinu „Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice“, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by žalobci bránila v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice nebo na Slovensku či Maďarska, kde pobýval před svým zadržením a zajištěním. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet.  Není tedy důvodná námitka žalobce stran posouzení důvodů zajištění žalobce.

12.     Krajský soud pouze zdůrazňuje, že podle citovaných zákonných ustanovení má před zajištěním cizince v zařízení pro zajištění cizinců přednost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu (uložení povinnosti cizinci zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit ve stanovené době). Lze také poukázat na to, že důvody zajištění budou zpravidla odlišné od důvodů, pro které nelze účinně uplatnit zvláštní opatření. Nicméně ve vtahu k důvodu zajištění podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu je třeba poukázat na to, že vztahem tohoto ustanovení a ustanovení § 47 zákona o azylu (zvláštní opatření) se již opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudcích, které jsou dostupné na jeho webových stránkách www.nssoud.cz. V rozsudku ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016-48, Nejvyšší správní soud mimo jiné uvedl, že při posouzení účinnosti zvláštních opatření nelze odhlížet od důvodu zajištění a od toho, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. V rozsudku ze dne 27. 2. 2019, č. j. 6 Azs 351/2018–32, Nejvyšší správní soud nepovažoval za nesprávný postup, kdy žalovaný správní orgán zčásti ztotožnil důvody pro samotné zajištění  s důvody   vedoucími   k závěru   o nemožnosti   využití   zvláštních  opatření. Jakkoli nelze

paušálně říci, že by v případě existence důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu byla možnost uložení zvláštních opatření vždy vyloučena, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění.

13.     Uvedené závěry aplikoval krajský soud na poměry projednávané věci se závěrem, že žalovaný nepochybil, pokud ztotožnil důvody pro samotné zajištění s důvody vedoucími k závěru o nemožnosti využití zvláštních opatření. Závěry žalovaného nelze vnímat izolovaně a nepřípustně je vytrhávat z obsahu celého odůvodnění. Žalovaný se zabýval pobytovou historií žalobce a z kontextu celého odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že důvodem, pro který dospěl k závěru o nutnosti jeho zajištění, včetně neúčinnosti zvláštních opatření, je kromě účelového podání žádosti, také vědomé nerespektování právního řádu žalobcem. Uvedené skutečnosti i podle přesvědčení krajského soudu odůvodňují závěr, že zvláštní opatření by v tomto případě nebyla účinná a důvody zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu existují.

Závěr a náklady řízení

14.     Krajský soud uzavírá, že k zajištění žalobce měl žalovaný dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu, žalovaný měl dostatečné podklady k závěru, který v napadeném rozhodnutí vyslovil a rozhodnutí bylo náležitě odůvodněno, a to i ve vztahu k § 47 zákona o azylu. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

15.     Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému podle obsahu spisu nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Ostrava 2. června 2023

JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.

samosoudce