USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: MONETA Leasing, s.r.o., se sídlem Vyskočilova 1442/1b, Praha, zast. JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem se sídlem Klimentská 1207/10, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2023, č. j. 31 A 90/2020‑425,

takto:

1. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Dne 27. 4. 2023 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze  dne  2. 4. 2020, č. j. MV‑186539‑10/KM‑2019; tímto rozhodnutím žalovaný zrušil výrok IV. rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 2. 2020, č. j. KRPB‑253517‑11/ČJ‑2019‑0600KR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl o stěžovatelčině žádosti o informace ze dne 15. 11. 2019.

[2]               Kasační stížnost byla podána jako blanketní, Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 11. 5. 2023, č. j. 5 As 71/2023‑7, vyzval stěžovatelku k doplnění důvodů podané kasační stížnosti. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatelky dne 22. 5. 2023.

[3]               Dne 22. 6. 2023 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatelky, ve kterém uvedla, že „bere svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět,“ a Nejvyššímu správnímu soudu navrhla, aby řízení o kasační stížnosti zastavil.

[4]               V souladu s dispoziční zásadou, která ovládá správní soudnictví, může navrhovatel disponovat řízením nebo jeho předmětem, a proto může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [viz § 37 odst. 4 ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejvyšší správní soud má s ohledem na obsah podání za to, že se stěžovatelka rozhodla vzít svůj návrh zpět, neboť projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje žádné pochybnosti, a dané podání má rovněž veškeré ostatní náležitosti ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o tom, že se řízení o kasační stížnosti zastavuje.

[5]               V souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení v případě jeho zastavení právo na náhradu jeho nákladů; to neplatí, byl‑li podaný návrh vzat zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo‑li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele. V daném případě však není ze zpětvzetí kasační stížnosti ani z jiného podkladu ve spise zřejmé, že by zpětvzetí kasační stížnosti bylo možné připisovat chování žalovaného, a nejedná se ani o zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele ve smyslu § 60 odst. 3 ve spojení s § 62 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 29. června 2023

JUDr. Viktor Kučera

     předseda senátu